Po loňském nezdařilém turnaji s pořadovým číslem 8 nebylo na letošní rok plánováno ani jedno kuželkářské klání pod záštitou stránek hevlin.unas.cz. Vývoj situace však rozhodl jinak, ve snaze zbavit se na poslední chvíli poukázek na služby sportcentra jsme nakonec do šanovské kuželny přece jen zavítali.
Začátek turnaje byl naplánován na 18. hodinu, což byla doba, kdy ve velké hale v přízemí končil jakýsi kulturní program pro děti. Tato skutečnost se poté projevila i na provozu kuželny. V ní totiž funguje i bar, který se postupem času zaplnil a personál se spíše věnoval točení piva, než nastavování programů na jednotlivých dráhách a řešení vzniklých technických problémů.
My jsme obsadili dvě dráhy (č. 1 a 2), na každé hráli tři hráči. Disciplíny i počet hodů byly shodné s předchozími turnaji.
Úvod disciplíny "do plných" nejlépe vyšel Vlastě, která po první pětici hodů překvapivě vedla. V těsném kontaktu se držel Honza s Markem, na ostatních bylo znát, že se teprve rozehrávají. V následujících hodech exceloval Honza, který si na ostatní vytvořil dvanáctibodový náskok. A tento náskok neustále zvyšoval. V polovině hry vedl s bodovým skóre 81, v tu chvíli druhý Dušan měl jen 57 a ostatní na tom byly ještě hůře - třetí Marek (50), Pepa s Vlastou shodně 44 a konečně Mirek s pouhými 31 body.
V další fázi hry se na vedoucího Honzu začali dotahovat Marek s Dušanem, důvodem ovšem nebyly jejich výsledky ve hře, ale skutečnost, že na dráze č. 2 (na níž hrál Honza), vznikly nějaké technické problémy, jejichž nápravy se náš kolektiv dočkal až po téměř 10 minutách.
Vývoj pořadí už do konce první části turnaje změny nedoznal. Honza si spolehlivě udržel první místo a s bodovým ziskem 147 sražených kuželek mohl vstoupit do dorážkové části hry s ambicemi na historický rekord v rámci turnajů pod záštitou hevlin.unas.cz. Druhá příčka prozatím patřila Dušanovi, který na Honzu ztrácel 24 bodů, třetí Marek pak ještě o pět bodů více. Ostatním hráčům se nepodařilo překonat stobodovou hranici, průběžně čtvrtý skončil Pepa (96), předposlední Mirek, jenž dokázal srazit o deset kuželek méně, žebříček uzavírala Vlasta se 78 body.
Dorážková disciplína dokáže často vývoj turnaje pěkně zamotat a nejinak tomu bylo v tomto případě. Honzova vedoucí pozice sice ohrožena nebyla, byť nehrál nijak oslnivě, ovšem jeho největším soupeřům se úvod hry vůbec nepovedl. Nejdéle se na sražení deváté kuželky načekal Dušan a díky tomu v polovině hry klesl ze druhé příčky na třetí. O čtyři body ho předstihl Marek. Velký útok však směřoval ze dna tabulky, především v podání Mirka, který držel limit alespoň jedné dorážky na pětici hodů. Dobře hrál i Pepa, kontakt na trojici ve střední části tabulky stále existoval, naopak jeho náskok vůči Vlastě (27 bodů) naznačil, že jediná dáma na turnaji obsadí zřejmě poslední příčku.
Po dvou desítkách hodů se nečekaně přestalo dařit Mirkovi, který byl v tu dobu již na třetím místě a na druhou příčku ztrácel jen 5 bodů. Jenže jeho posledních deset hodů vyšlo prakticky naprázdno, čehož využili Dušan i Pepa. Prvně jmenovaný se dobrou hrou v závěru zaslouženě vrátil na celkové druhé místo, Pepa nakonec čtvrté místo uhájil až posledním hodem. O posledním místě bylo jasno již dávno, stejně jako o vítězi. Přesto se v závěru pozornost všech soustředila právě na Honzu. Stále byl totiž ve hře atak na jeho vlastní rekord (190 bodů), posledním hodem bylo nutné srazit 7 kuželek k jeho vyrovnání, k překonání pak aspoň o jednu více. Psychika však zapracovala :-) a Honza svým posledním vrhem poslal kouli k bočnímu mantinelu.