wz

CYKLOTURISTICKÝ VÝLET CELODENNÍ



ZAHLOUBENÝM ÚDOLÍM PULKAVY

Datum:16. dubna 2016
Složení výpravy:Marek
Ujetá vzdálenost (TRP):   105,80 km
Čistý čas jízdy (STP):   5:06:37 h
Hrubý čas jízdy:   9 h
Průměrná rychlost (AVS):   20,70 km/h
Mapa:Weinviertel (Kompass č. 204) 1:50000
  
Text & foto:Marek Topič



Malé městečko Pulkau (česky Pulkava) bylo pro mne v minulosti spíše tranzitním místem při výpravách do vzdálenějších končin. Na jaře 2016 jsem se proto konečně zaměřil na poznání malebného údolí, které se západně od města zahlubuje do strmě se zvedajícího českého masivu. Trasu mi vyznačila hra geocaching, konkr. série zvaná Be happy, která, jak je patrné z logů k jednotlivým keškám, už sem přilákala nejednoho našince.

Na cestu jsem se vydal krátce po půl deváté. Zamířil jsem k mostu přes Dyji a po pár minutách dojel do města Laa. Na křižovatce u parku Neustift jsem odbočil doprava a pak se držel značené cyklotrasy KTM. Po ní jsem dojel k železničnímu přejezdu nedaleko statku Blaustaudenhof a v asi kilometrovém úseku měl výhled do regulovaného koryta řeky Pulkau. V těch místech jí zbývá k soutoku s Dyjí pouhých 2,5 kilometru. Ve vsi Wulzeshofen jsem cyklotrasu opustil a pokračoval po hlavní silnici č. 45. Byla to totiž výrazně rychlejší varianta a ani provoz aut nebyl kdovíjak silný. Silnice je vedena takřka po úplné rovině, počínaje obcí Obritz je na ní navíc omezena rychlost pro auta na 50 km/h, protože jednotlivé obce na sebe většinou plynule navazují. Na trase dlouhé asi 38 km jsem udělal jen jedno zastavení provozního rázu, takže již krátce po půl jedenácté jsem přejížděl most přes Pulkau nedaleko kruhového objezdu u stejnojmenného města. Bylo to vlastně poprvé, co jsem tento den řeku Pulkau překřížil, pár set metrů před tímto mostem už byl ale ze silnice vidět její malebně se klikatící tok.
Po ulici Hauptstrasse jsem vjel do centra města. Zprvu ospale působící město mě na dvou místech překvapilo nevídaným ruchem. V parku při odbočce do ulice Am Park pobývala hlučná skupina tzv. utečenců, o pár desítek metrů dál, na náměstí Rathausplatz, zase probíhaly přípravy na jarmark. Pokračoval jsem stále rovně, tentokrát již po ulici s názvem Bründlstrasse, která byla v některých místech docela dost úzká. Zástavba postupně ubývala a údolí řeky se začalo zařezávat do lesnatého údolí, již v těchto místech byly u cesty občas vidět i nějaké skalní útvary. Nakonec jsem přijel do lokality, kde jsou koncentrovány různá sportoviště a kemp. Na rozcestí jsem pokračoval rovně, objel bývalý mlýn a za ním se údolí opět trochu otevřelo. Z cesty, jejíž povrch se změnil na šotolinu, se mi naskytl pohled na loukou posetou žlutými květy pampelišek, na jejím konci pak byly vidět objekty dalšího bývalého mlýna.
U žlutého dvojdomku propojeného vjezdovými vraty a se soškou sv. Floriána v nice ve štítu pravého stavení jsem si zamknul kolo ke stromu. Podle dřevěné směrovky jsem se vydal po stezce, která by pro kolo rozhodně sjízdná nebyla. Úzká stoupající pěšina mě po chvilce přivedla ke skalní vyhlídce Teufelswand. Již cestou jsem mohl obdivovat zajímavé skalní útvary nebo menší suťová pole, pro turisty zmožené únavou zde je k dispozici i několik laviček. Já jsem si odpočinek nechal až na místo, odkud se naskýtá fantastický výhled do hlubokého údolí řeky Pulkau. Jako největší dominanta působí bílá budova starobylého mlýna, který je situována jakoby v závěru údolí. To je ovšem klam, protože údolí se následně celé ostře stáčí k severu. Vyhlídka Teufelswand je zvýrazněna menší skalní jehlou s křížem, úzký skalnatý hřeben se odtud táhne až na dno údolí. Trochu to tady připomíná hluboký kaňon Dyje u Znojma, samozřejmě v menším.
Na vyhlídce jsem setrval asi půl hodiny. Za tu dobu kolem prošla jen jedna dvojice se psem. O půl dvanácté jsem se vydal zpět ke svému kolu. To jsem samozřejmě v pořádku našel tam, kde jsem jej zanechal. Dále jsem tedy pokračoval v sedle kola, pro které byla údolní cesta velmi dobře sjízdná. Objel jsem kamennou zídkou ohraničenou zahradu mlýna a kolem šumící řeky pokračoval k místům, odkud vybíhá kamenné pásmo skal ze dna údolí až na skalní vyhlídku. U starobylého mlýna, který jsem předtím z vyhlídky viděl, jsem se ocitl záhy. V oploceném areálu, který se pár desítek metrů táhl podél cesty, jsem zaregistroval malý rybníček. Až dosud jsem na cestě údolím nikoho nepotkal, proto mě velmi překvapila kolona čtyř aut, z toho dvou hasičských.
Vozy hasičů nebyly v údolí Pulkavy náhodou. Jakmile jsem se stočil v prvním ostrém ohbí řeky, spatřil jsem před sebou nákladní auto s nakládacím ramenem. Zrovna probíhala pokládka nové mostovky. Myslel jsem si, že tímto pro mne výlet skončil, ale od jednoho dělníka jsem vzápětí dostal pokyn, abych prošel. Problémem pro mě nebyla ani úzká traverza, po které jsem musel své kolo přenést asi 3 metry. Za mostem jsem mohl znovu šlápnout do pedálů. Jen co jsem ujel asi 200 metrů, zaujal mě vlevo od cesty starý kamenný sklep s otevřenými dveřmi. Vydal jsem se na průzkum, ale nic neobyčejného jsem neobjevil. O další dvě stovky metrů dál už toho k vidění bylo více. Objekty Peštova mlýna, které v současnosti slouží jako rekreační chaty, jsou idylicky zasazeny pod strmými skalami v druhém ostrém ohbí řeky. V tu chvíli jsem trošku litoval toho, že jsem předtím nepokračoval z vyhlídky Teufelswand ještě kousek dál, možná bych tam někde nahoře nějaké zajímavé vyhlídkové místo objevil.
I za Peštovým mlýnem pokračovala velmi dobře sjízdná cesta, po které jsem v krátkém sledu překonal tok mlýnského náhonu a poté i řeky samotné. Z levého břehu jsem se po chvíli vrátil opět na pravý, ale netrvalo dlouho a znovu jsem tok řeky překřížil. Zajímavé je, že v této části nejsou přes řeku klasické mosty, ale spíše propustky s dvěma úzkými betonovými rourami. Při povodních se asi počítá s tím, že se voda valí přes betonem zpevněný násep. Stejně je řešeno i křížení s potokem Passendorfer Bach, který se do Pulkavy vlévá kousek před starým hamrem (Hammerschmiede). Objekty hamru nepůsobí tolik udržovaně jako idylický Peštův mlýn, asi ani nejsou trvale obydlené, byť před budovou s šedou omítkou parkoval traktor a další technika.
Zpevněná údolní komunikace se za mostem u hamru změnila v úzkou lesní cestu. Na kole se ale i tady jelo dobře, akorát jsem musel zařadit lehčí převod, protože cesta začala oproti řece trochu nabírat výšku. Minul jsem menší suťové pole, pak projel skrz mýtinu a záhy nato, po dalším překřížení řeky, se přede mnou otevřela travnatá louka. Ocitl jsem se v dalším výrazném říčním meandru, jehož ostroh byl v dávných dobách využit pro vybudování hradu Neudegg. Mnoho fragmentů se z něj do dneška nedochovalo, od řeky je vidět jen torzo zdi bývalé kaple, ze zbylých objektů se toho zachovalo ještě méně, jen obvodové zdivo a hromada kamení. Ale vyšlápnout si nahoru, samozřejmě bez kola, nebylo marné, už kvůli výhledu.
Po návštěvě hradní zříceniny jsem údolí řeky Pulkau opustil. Nyní už běžná turistická cesta, navíc poměrně dost podmáčená, mě vedla lesem do stoupání směrem k jihovýchodu. Tento asi 300metrový úsek jsem raději šel pěšky a kolo vedl. Znovu nasednout jsem mohl až u krásně rozkvetlé třešně na okraji oblasti nazývané Heide (dalo by se přeložit jako Vřesoviště). Štěrkem zpevněná cesta mě navedla na asfaltku, po které jsem pak uháněl bez šlapání kolem tamních vinohradů. O tom, jaký výškový rozdíl jsem při putováním údolím řeky nabral, jsem se přesvědčil při výhledu na dominanty města, věže kostelů sv. Krve a sv. Michala. Prakticky bez šlapání jsem dojel až téměř k silnici B45, kde mě čekala další zajímavost.
Poutní kostel v horní části údolí Bründltal, jsem už v minulosti několikrát navštívil. Vždycky jsem si tady příjemně odpočinul před dlouhým stoupáním ve směru na Sigmundsherberg. Nikdy jsem si ale neprošel malebné údolí, místy až roklinu, kterou protéká malý potůček. Dnes jsem si tedy odbyl premiéru. Protože ale údolím vede úzká a velmi klikatá cestička, navíc s častými překážkami v podobě kamenů či pařezů, kolo jsem raději vedl. Nejzajímavější byl bezesporu prostřední úsek se soustavou lávek nad dvojicí menších vodopádů. Od rozcestí už bylo opět možné pokračovat na kole. Po lesní cestě jsem sjel k objektu bývalého mlýna, který v jarním lese působil až strašidelně. Za ním už byla běžná zástavba, sportovní areál a kemp, kolem kterého jsem se dostal na běžnou silnici.
Výpravu údolím řeky Pulkau jsem zakončil přesně ve tři hodiny odpoledne. Zamířil jsem zpátky do centra města a odtud pokračoval bez většího zdržení dál. Pro návrat domů jsem si opět vybral silnici B45. Tentokrát jsem se jí ale držel jen do města Haugsdorf. Tam jsem se odklonil na trasu cyklostezky KTM, která mě přivedla do obce Seefeld se známým zámkem a odtud až téměř ke státním hranicím. Když už jsem zvládla dlouhé stoupání, zatoužil jsem i po zaslouženém sjezdu a tak jsem pokračoval dolů z kopce do Jarolavic. Odtud se již jednalo jen o dojetí po známé trase přes Hrádek a Dyjákovice. Kousek za Dyjákovicemi se mi na tachometru objevila hodnota 100 km. Domů jsem dorazil v 17:30.




Fotky:

Radnice v městečku Pulkau Skalní vyhlídka Teufelswand Řeka Pulkau nedaleko Peštova mlýna Fragmenty hradu Neudegg Poutní kaple v horní části údoli Bründltal Roklina Bründltal


více fotografií: Fotoalbum RAJČE.NET