wz

CYKLOTURISTICKÝ VÝLET CELODENNÍ



CYKLOVÝPRAVA K SOUTOKU MORAVY A DYJE

Datum:28. září 2015
Složení výpravy:Marek
Ujetá vzdálenost (TRP):   146,18 km
Čistý čas jízdy (STP):    7:21:58 h
Hrubý čas jízdy:   9 1/2 h
Průměrná rychlost (AVS):   19,84 km/h
Mapa:Pálava, Lednicko-valtický areál 1:60000 (č. 168 z edice ShoCart)
  
Text & foto:Marek Topič



V době srpnového úplňku jsem na kole zavítal k pramenu Moravské Dyje, to bylo ještě léto s tropickými teplotami. Při následujícím měsíčním úplňku jsem se, jakoby symbolicky, vydal na místo, kde řeka Dyje ústí do Moravy a ztrácí své jméno. V Den české státnosti už byl patrný nastávající podzim, přesto byly podmínky po celodenní výlet na kole velmi příznivé.

Ráno jsem se vydal na cestu krátce po sedmé hodině. Sice byla modrá obloha a svítilo sluníčko, ale bylo velmi chladno a navíc foukalo od severu. Zejména úvodní úsek do Hrabětic jsem jel velmi pomalu, po odbočení na signálku už mi vítr foukající z boku umožnil rychlost malinko zvýšit. Bez zastavování jsem po signálce dojel až do Mikulova, kde u bývalé staré celnice končí krásně hladký povrch cesty. Přál jsem si, aby jízda po navazující hrbolaté asfaltce byla mojí poslední, ale těžko odhadovat, zda se mi moje přání o rekonstrukci úseku Mikulov - Sedlec někdy v blízké budoucnosti splní.
Zatímco úsek od hráze Nového rybníku k železniční zastávce Novosedly bývá sjízdný pouze při nízké rychlosti, tak špatný je povrch bývalé vojenské cesty, v další etapě už se tato komunikace prakticky využít nedá. Jet přes kopce a s velkou zajížďkou přes Úvaly jsem si časově nemohl dovolit, proto jsem pokračoval po silnici I. třídy č. 40. V otevřené krajině před Valticemi jsem větší provoz aut zvládal celkem dobře, ale v Bořím lese jsem se necítil vůbec dobře. V kombinaci stínu stromů a velké rychlosti projíždějících aut to není pro cyklisty vůbec vhodná cesta, byl to však nejrychlejší způsob přesunu do Břeclavi.
Do centra Podluží jsem přijel krátce po půl desáté. V místním LIDLu jsem si koupil svačinu a poté projel zbytkem města až k rozcestí u továrny Gumotex, kde je i turistický rozcestník s názvem Břeclav - okraj. Na silnici směrující k jihu jsem konečně našel vytoužený klid, ale i zde panoval docela čilý provoz, naštěstí jen cyklistů a pěších. Po podjetí železničního mostu trati Břeclav-Kúty jsem vjel do obory. V chladném stínu lesa jsem po chvíli dojel na okraj prosluněné louky, na jejímž druhém konci se mi zjevil zámeček Pohansko. K této empírové stavbě jsem záhy dojel, prohlédl jsem si i repliku obětiště a malý archeoskanzen.
Od zámečku Pohansko jsem se vydal k další empírové stavbě vybudované za dob Lichtenštejnů. K zámečku Lány jsem přijel po lesních asfaltkách, na posledním půlkilometru jsem již měl po své pravici výhled na překrásnou louku zpestřenou několika letitými stromy. Oficiální odbočku k soutoku jsem minul a pokračoval asi kilometr směrem na Lánskou louku. V místě, kde se asfaltová cesta stáčí ostře vlevo, jsem odbočil na panelovou cestu, která se mi po pár metrech zcela ztratila v bujné vegetaci, musel jsem tedy sjet na málo vyježděnou cestu po okraji louky. Tím jsem se dostal na oficiální cyklostezku, která za dob ČSSR sloužila jako komunikace podél soustavy plotů známé jako železná opona.
Kvalitní asfaltová komunikace, v mapě označená jako Hraniční cesta, vede skoro pořád v takřka přímém směru, navíc po absolutní rovině. To ale neznamená, že by šlo o nudný a nezáživný úsek, spíše naopak, podél cesty bylo pořád na co koukat. Hned po prvních metrech jsem obdivoval krásné květy ocúnů na louce s názvem Pernitálské pastvisko. Po navazujícím krátkém lesním úseku jsem měl po své levici znovu travnatou louku, zatímco jen pár metrů napravo tekla řeka Dyje. O ní jsem však věděl jen z mapy, pásmo stromů mi totiž neumožnilo dohlédnout až k jejím břehům.
Rovinatý terén a podpora větru do zad byla příčinou, že jsem docela rychle projel souvislým polesím Kopánky. Trošku se zhoršil povrch silnice, pro trekové kolo však byl tento povrch i nadále dobře sjízdný. Když se po mé pravici znovu otevřel pohled na rozsáhlou nivní louku s rybníčkem uprostřed, na chvilku jsem zastavil a posvačil. O kousek dál jsem minul rozcestí, na kterém jsme na bývalou signálku najížděli na Silvestra 2002. Vzpomněl jsem si, že jsme tehdy kousek za ochrannou hrází míjeli malebný rybníček s ostrůvkem, ale tento den jsem k němu nezajížděl.
V lokalitě Uhliska kdysi probíhala těžba ropy. To už je ale asi minulost, spatřil jsem sice velkou cisternu, ale typický těžní "kozlík" si nevybavuji. Pravdou ale je, že jsem se soustředil na jiné věci. Zaujal mě třeba líný tok řeky Kyjovky s hladinou pokrytou vrstvou žabince. Za mostem přes Kyjovky mě čekal úsek otevřenou luční krajinou, kde jsem opět pociťoval silnou podporu větru foukajícího od severu. Po dvojím přejetí ochranné hráze jsem se ocitl před zavřenou bránou. Pro cyklisty to ale není žádná překážka, pokračovat v jízdě dál tu umožňuje malá branka, která je zabezpečena jen záklopkou. Je to i místo, kde je rozsáhlá louka vyšperkována solitérními stromy nebo malými skupinkami stromů. Věnec stromů se jmelím např. obklopuje i malý rybníček, který jsem měl po své levici.
Poslední půlkilometr před dosažením rozcestí u vstupu do obory jsem musel jet po panelech (krátký úsek) a štěrkové cestě. Své kolo jsem musel opět protáhnout skrz malou branku, za ní mě čekala jízda po lesní cestě, na které bylo občas nutné se vyhnout louži nebo blátivému místu. Na dalším rozcestí mě tabulka se šipkou nasměrovala na povalovou dřevěnou stezku, která mě dovedla až na místo poblíž řeky, kde stojí starý historický hraniční kámen. Opět jsem musel zavzpomínat na naši výpravu z roku 2002, kdy jsme se museli doslova prodírat křovinami a obcházet rozsáhlá podmáčená místa. Na tomto výletě jsem mohl využít infrastrukturu, která sice přístup k soutoku výrazně usnadňuje, ale už se tím ztratilo kouzlo, které tyto odlehlé končiny kdysi mívaly. Dalším negativním jevem je i vysoká návštěvnost. Když jsem přijel až k samotnému místu, kde Dyje ústí do Moravy, naskytl se mi pohled na asi 40 kol a stejný počet lidí. Ale i za této situace jsem si našel okamžik, kdy jsem měl nejjižněji a nejníže položený cíp Moravy jenom pro sebe.
Posvačil jsem a trošku se prošel po vyšlapané pěšině kopírující břeh Dyje, tím jsem objevil pár míst, odkud byl hezký výhled na hladinu i protější rakouský břeh s typickými rybářskými chatrčemi. Čtvrthodinu po poledni jsem se vydal na zpáteční cestu. Po povalovém chodníku jsem dojel na lesní cestu, po ní pak zamířil k bráně obory. Pro zpáteční cestu do Břeclavi jsem opět hodlal využít Hraniční cestu, po které jsem přijel, nejprve jsem se ale vydal k severovýchodu. Přejel jsem ochrannou hráz, o kus dál překřížil tok Vlčí struhy a o necelých 300 metrů dále se odklonil na lesní cestu, která mě přivedla ke starému cihlovému domku v lokalitě U pytlácké boudy. Tady jsem našel opravdový klid, který vyvážil pobyt u soutoku v hlučné společnosti dalších turistů.
Po návratu na rozcestí u vstupní brány do obory jsem se vydal po Hraniční cestě směrem k Břeclavi. Uprostřed otevřených lučin to byl doslova boj se silním větrem, který dul proti mně. Jel jsem sotva patnáctkou a záviděl protijedoucím cyklistům, kteří si to bez námahy svištěli opačným směrem. Když jsem podruhé přejížděl protipovodňovou hráz, z vyvýšeného místa jsem si všiml velkého dřevěného kříže na druhém konci louky. Věděl jsem, že to je pomník dvou zastřelených rakouských rybářů u ústí Kyjovky do Dyje. Rozhodl jsem se to místo navštívil, ale tušil jsem, že to nemělo být tak snadné. Přijel jsem až k mostu přes Kyjovku v lokalitě Uhliska, kde je i brána obory. Ta ovšem byla zamčená, takže jedinou možností, jak překonat vysoký plot, bylo jeho přelezení po jednoduchém dřevěném žebříku. S kolem na ramenou to byl docela akrobatický výkon, zvlášť, když dvě dolní šprušle zcela chyběly a další dvě byly přichyceny jen na jedné straně, takže bylo nejisté, zda mě vůbec udrží. Nakonec jsem se na druhou stranu dostal, znovu jsem tedy mohl nasednout na kolo a po celkem dobře sjízdné luční cestě se vydal k již druhému soutoku, který jsem v rámci tohoto výletu navštívil. Soutok Kyjovky a Dyje má rovněž své neopakovatelné kouzlo a já tu našel mnohem větší klid, než u ústí Dyje do Moravy. Toto místo má ale i stinnou historickou stránku, na kterou upomíná dřevěný kříž. Jsou na něm tabulky se jmény dvou rakouských občanů, který byli v padesátých letech při rybaření zastřeleni příslušníky československé pohraniční stráže. Svou roli tehdy sehrál i řopík situovaný na břehu řeky, na kterém bývalo jedno ze stanovišť PS. Ještě v dokumentu České televize z roku 2009 je několikrát vidět již značně podemletý objekt LO nad vodní hladinou, při mojí návštěvě už ale bylo vše jinak. Voda, která neustále omílala břeh, dokonala své dílo, a celý betonový monolit skončil vyvrácený přímo v řece. Podobný osud už mnohem dříve potkal i sousední objekt vzdálený asi 800 metrů JV směrem. I tento bunkr je dnes vyvrácený a z větší části potopený ve vodách ramena řeky Dyje.
Od soutoku Dyje a Kyjovky jsem se musel vrátit zpět k zamčené bráně, kde jsem opět zdárně i s kolem přelezl po dřevěném žebříku ve tvaru písmene A na druhou stranu plotu. K mé smůle měla poblíž zrovna piknik jedna rodinka, která moje počínání se zájmem pozorovala. Naštěstí se nestalo nic, co by dané situace dodalo komický ráz, takže jsem záhy mohl pokračovat po Hraniční cestě směrem k zámečku Pohansko. Nyní už se mi jelo lépe, protože mě tady před větrem chránily rozsáhlé lesní porosty. Bez zastavení jsem po necelých 20 minutách přijel do lokality Pernitálské pastvisko. Tady jsem si udělal krátkou zajížďku do míst, kde kdysi dávno vedla jedna z větví lesní železnice, po které se sváželo dřevo z lužních lesů do Břeclavi. Kromě bývalého náspu jsem tu objevil i zajímavé zbytky rozpadajících se dřevěných lávek, které ale s lesní drážkou žádnou souvislost neměly.
Po návratu na bývalou signálku jsem předjel člověka, který sebou vláčel starý kočárek, ve kterém vezl člun a velký batoh. Ihned jsem si dal vše do souvislostí, takže mi bylo jasné, že tou podivnou postavou byl pořadatel geocacherského eventu, který se konal předešlý den právě u soutoku Moravy a Dyje. Dal jsem se s ním do řeči a doprovodil jej až k rozcestí, odkud vede asfaltka k zámečku Lány. Přes lučiny se solitérními starými stromy se mi odtud naskýtaly překrásné pohledy na zámeček, kolem kterého jsem projížděl dopoledne. Tady jsem se se svým dočasným kolegou rozloučil a pokračoval k dalšímu rozcestí v lokalitě zvané Černé jezero. 350 metrů před tímto rozcestí jsem se opět dostal do těsné blízkosti řeky Dyje, tentokrát jsem dokonce její hladinu spatřil.
Spojovací cesta mě přivedla znovu k zámečku Pohansko. Já jsem ale nejel přímo kolem bývalého loveckého zámečku, který byl v tu dobu doslova v obležení turistů, ale vydal se po cestě podél jihozápadního břehu přiléhajícího rybníčku. Pod stromy, které se táhnou podél celého břehu, jsem objevil několik pěšin na vyhlídková místa, ze kterých byl hezký pohled na zámeček situovaný za větrem zčeřenou vodní hladinou. Za fotodokumentaci stály také památky na vojenskou historii, součástí malého vojenského muzea je replika hraničního orientačního sloupu a závora IPPEN, kousek dál stojí i řopík s kamuflážním nátěrem, který bývá v určitých dnech zpřístupněn.
Od zámečku Pohansko jsem odjížděl o čtvrt na tři a po necelé čtvrthodině dojel k břeclavské železniční stanici. Původně jsem zamýšlel, že bych si návrat domů usnadnil svezením vlakem, nejbližší mi ale jel až za hodinu, takže jsem pokračoval do centra města, kde jsem si koupil něco k snědku. Všiml jsem si, že vítr, který dopoledne foukal od severu, se během dne stočil tak, že dul od severovýchodu. A to znamenalo, že by mi při jízdě na kole směrem na západ spíše pomáhal.K nádraží jsem se nakonec nevracel a vydal se na cestu po hlavní silnici I-40 skrz Boří les. Tam vliv větru nebyl patrný skoro vůbec, horší to však bylo s provozem motorových vozidel. Abych si trošku od silného provozu odpočinul, udělal jsem si od parkoviště u valtické hájenky krátkou zajížďku k Dianinu chrámu.
Po návratu na hlavní silnici jsem dojel do Valtic a co nejrychleji jsem se snažil dostat na okraj Sedlece, kde jsem konečně komunikaci s rušným provozem opustil a pokračoval podél kolejí po bývalé signálce. Krátce před čtvrtou hodinou jsem dojel do Mikulova, kde jsem se od železniční trati na chvíli odklonil. Protože jsem na tomto výletě viděl dost zajímavostí s vojenskou tématikou, zvažoval jsem i krátkou zajížďku k jedinému pěchotnímu srubu v okolí. Toto jsem ale nakonec nerealizoval.
Vlak, který jsem měl původně vytipovaný pro přepravu do Hrušovan, mě předjel u turistického přístřešku v úrovni zemědělského družstva nedaleko Březí. Pokračoval jsem ke stejnojmenné žel. zastávce, za kterou se mi stala humorná příhoda. Ačkoliv jsem nejel zrovna pomalu, předjela mě dvojice starších cyklistů na silničních kolech, asi šlo o manžele. Zavěsil jsem se za paní a díky tomu, že jsem měl dva jezdce před sebou, jsem šetřil síly. Za ostrou zatáčkou nedaleko žel. zastávky Dobré Pole jsem si všiml, že paní tempu svého muže nestačila, tak jsem ji předjel. K mému překvapení pán vepředu vůbec nezpomalil a stále svižně uháněl kupředu, až teprve po cca 2 km se ohlédl za sebe Když zjistil, že cyklista jedoucí za ním jsem byl já, a že jeho manželka byla kdesi daleko, pronesl jen "a kur*a ...". Bylo jasné, že ho později čekala vyčítavá slova :-) Pohledem jsem se s ním rozloučil a pomalu jsem se mu vzdaloval.
Vítr mi byl na zpáteční cestě velkým pomocníkem, takže již o půl páté jsem projížděl po mostě přes Dyji u železniční zastávky Jevišovka. Odtud se mi jelo ještě lépe, zatímco na skupinkách protijedoucích cyklistů bylo vidět, že při šlapání museli vynakládat více námahy. Zastavil jsem jen jednou, když mě zaujal motiv stohu slámy s kvetoucím řepkovým polem v pozadí nedaleko odpočívadla na okraji PP Trávní dvůr. Na rozcestí východně od Hevlína jsem dojel přesně v pět hodin odpoledne. To byl pro mě dobrý čas, tak jsem neodbočil na cestu k ČOV, ale pokračoval po bývalé signálce až ke křížení s hlavní silnicí, odkud jsem si zajel na most přes řeku Dyje. Pohledem na plynoucí vodu jsem symbolicky výpravu k jejímu soutoku s Moravou zakončil.




Fotky:

Malý archeoskanzen a replika obětiště na Pohansku Zámeček Lány Hraniční cesta podél Pernitálského pastviska Soutok Moravy a Dyje Vyvrácený objekt LO v řece Dyji poblíž soutoku s Kyjovkou Malé Lány Zámeček Pohansko


více fotografií: Fotoalbum RAJČE.NET