wz

CYKLOTURISTICKÝ VÝLET PŮLDENNÍ


KRÁTKÁ JARNÍ PROJÍŽĎKA KE ZŘÍCENINĚ HRADU STAATZ

Datum:26. dubna 2013
Složení výpravy:Marek, Honza
Ujetá vzdálenost (TRP):37,89 km
Čistý čas jízdy (STP):2:03:57 h
Hrubý čas jízdy:4 h
Průměrná rychlost (AVS):   18,34 km/h
Mapa:Východní Weinviertel 1:80000 (Weinviertel Tourismus)
  
Text & foto:Marek Topič



Zřícenina hradu Staatz je výletní cíl, který se nikdy neomrzí. Jeho návštěvy už počítám na desítky, od devadesátých let tam jezdívám pravidelně alespoň jednou ročně, někdy i víckrát. Letos se ke mně přidal i Honza Juríček, který si pár týdnů předtím pořídil zbrusu nové trekingové kolo a chtěl jej patřičně otestovat. Slovo dalo slovo a jedno páteční odpoledne, kdy panovalo nádherné jarní počasí, jsme se na krátký cyklovýlet vydali.

Sraz jsme si dali na křižovatce silnice II. třídy č. 415 a bývalé signály. Podobně jako na spoustě jiných míst podél cyklostezek Greenways, vyrostlo loni i zde skromné zastřešené odpočívadlo s posezením a tabulemi s informacemi a mapou. Já jsem na místo dorazil přesně ve tři hodiny, Honza tu dokonce čekal ještě o trochu déle, takže jsme mohli hned vyrazit na cestu. Minuli jsme opuštěnou celnici a po krátkém zastavením na benzínce, kde si Honza koupil láhev minerálky a čokoládovou tyčinku (která se mu později roztekla) na doplnění energie, jsme zamířili k bývalé celnici v Laa, která je stejně jako ta hevlínská opuštěná a nevyužitá.
Centru města Laa an der Thaya jsme se vyhnuli, na první křižovatce u parku Neustift jsme odbočili doleva a na konci městské zástavby uháněli po krásné hladké cyklostezce vedené alejí starých i teprve nedávno vysazených lip. Na dohled od městského hřbitova jsme odbočili směrem k nádraží, k němuž jsme dojeli podél koleje, na které bývají odstavovány soupravy příměstských vlaků. V tu dobu tam však zatím nestál žádný. Minuli jsme staniční budovu, opodál překřížili trať a za přejezdem krátce pokračovali po značené cyklotrase Kamp-Thaya March. Tato páteřní trasa se však brzy odklonila směrem k modelářskému letišti, pro nás ale bylo výhodnější pokračovat po běžné silnici směrem na Neudorf a to až k nově vybudovanému kruhovému objezdu na městském obchvatu. Bylo tomu pár dní, co byly doprostřed místních kruhových objezdů doplněny různé symboly, konkrétně na tomto se od dubna roku 2013 vyjímá zmenšená kopie vodního hradu v Laa.
Za kruhovým objezdem jsme z hlavní silnice odbočili na krásnou novou asfaltovou silnici, která sice oficiálně jako cyklostezka vyznačena není, ale pro jízdu na kole je ideální. Místní o této komunikaci dobře vědí a také ji hojně využívají, to však spíš platí pro víkendové dny, v době, kdy jsme tudy jeli my, jsme nepotkali ani živáčka. Tato cesta vede nejprve souběžně s městským silničním obchvatem, po 300 metrech se ale odklání jihovýchodním směrem, jakoby přímo ke zřícenině hradu Staatz. Cestu kříží v pravidelných vzdálenostech celkem tři větrolamy, před tím čtvrtým se i samotná asfaltka odklání k nedalekému potoku Entersgraben. Dříve v těchto místech asfaltový povrch končil, komunikace totiž sloužila hlavně zemědělcům, kteří se po ní dostávali na svá pole, až teprve loni byla silnice prodloužena dál, a nabízí tak ideální podmínky pro projížďku na kole nebo i pro jezdce na kolečkových bruslích.
Podél potoka jsme jeli jen krátce, cesta se totiž záhy odklonila opět k jihovýchodu. Krajina po naší levici se začala mírně vlnit a úchvatnou scenérii dotvářel třeba solitérní strom uprostřed pole. I louka plná rozkvetlých pampelišek poblíž zrenovované boží muky byla kouzelná. Nechyběla zde ani lavečka pro případ, že by si někdo z pocestných chtěl na místě posedět. Inu, tady jsou stále vidět v porovnání s naší republikou velké rozdíly, jak by asi u nás dopadlo, kdyby někdo umístil lavičku někam do volné krajiny daleko za obcí?
Po krátkém odpočinku jsme pokračovali k okraji obce Kottingneusiedl, přímo do vesnice jsme ale nejeli, protože asfaltka s kvalitním povrchem pokračovala dále souběžně s železniční tratí. Teprve u nevelkého remízku ve tvaru trojúhelníku se cesta od trati odklonila. A právě zde jsme zaznamenali první náznak provozu od chvíle, kdy jsme opustili hlavní cestu za kruhovým objezdem u Laa. Po polní cestě podél lesa se k nám blížil koňský povoz, venkovská idylka tak byla dokonalá. Nicméně všechno má jednou svůj konec, také my se nakonec přece jen dostali na běžnou silnici (L24), na ní jsme odbočili doprava a po asi 600 metrech přijeli k železničnímu přejezdu u zastávky (dříve stanice) Staatz.
Za vjezdem na parkoviště jsme mohli opět odbočit na cyklostezku, nyní i značenou jako cyklotrasu č. 915. U velké budovy skladu se trasa odklání do pravého úhlu na cestu podél větrolamu. Všimli jsme si pamětní desky a kříže na zdi budovy, na zemi pak ležel truhlík s květinami a držák na svíčky. Ten, jehož život tady vyhasl, se zřejmě řítil po silnici od Enzersdorfu a čelně to napálil přímo do zdi. Do zmíněné obce Enzersdorf jsme se pozvolna blížili i my. Staatzská skála se nám kvůli souvislému větrolamu po naší pravici ztratila z dohledu, znovu se však před námi objevila, když jsme přejížděli most přes potok Tonibach. Náš cíl byl již velmi blízko.
Dojeli jsme na okraj obce Enzersdorf, kde jsme u dětského hřiště odbočili na polní cestu, která stoupala ke hřbitovu v sousedním Staatzu. I pak jsme museli vyjíždět kopec, jehož nejvyšší sklon byl těsně před dosažením malého náměstíčka mezi farou a kostelem sv. Martina. Toto prostranství bylo před lety hezky zvelebeno, plocha byla vydlážděna a doprostřed umístěna fontána s plastikou sedících dětí. Celý kostel jsme si objeli, poté se vydali vstříc našemu hlavnímu cíli. Vyjeli jsme klikaté stoupání k bývalé zámecké sýpce a v sedle kol pokračovali až k budově školky, kde jsme si kola zamkli ke stojanu. Právě v ten okamžik scházeli dolů dva mladíci odění do motorkářského munduru, byli to naši krajané.
Výstup podél hradeb až na vrchol Staatzské skály není vůbec náročný. Nám zabral rovných deset minut a to jen díky častým zastávkám za účelem výhledů a focení. Prošli jsme poslední hradní branou a za ní se ocitli na travnatém temeni kopce s krásným kruhovým rozhledem po kraji. Pohled na domečky v podhradí byl jako z letadla, vidět však bylo mnohem dál, např. park větrných elektráren u Břežan, za polesím v okolí Falkensteinu vyukovaly nejvyšší vrcholy Pálavy a na východním obzoru se rýsovalo pásmo Malých Karpat. Kromě nás tu nikdo nebyl a tak jsme si vylezli až do horní části bývalého paláce. Před lety sem byla nainstalována anténa, která sice kazí dojem starobylé památky, ale neopakovatelný výhled naštěstí zůstal.
Na liduprázdném vrcholu jsme strávili asi 50 minut. Takovou situaci bychom o víkendu asi nezažili, protože hradní zřícenina bývá častým cílem rodinných výletů. Když jsme si výhledů užili dosyta, stezkou podél hradeb jsme sestoupili zpět k místní školce, u které jsme v pořádku našli naše zamčená kola. Před budovou nedaleké sýpky, na jejíž stěně je graficky znázorněna zkáza zámku, který tu až do konce II. světové války stával, se začalo scházet velké množství lidi, kteří sebou nesli futrály s hudebními nástroji. Místní hudební klub se těší velkému zájmu umělců z blízkého i širokého okolí, dokonce sem prý jezdí hrát i někteří hudebníci z Moravy.
Dalším místem, které by při návštěvě Staatzu bylo škoda vynechat, je malé návrší Kalvarienberg s renovovanou křížovou cestou. Kola jsme tentokrát ani nezamykali a vydali se po spirálovité cestě až na vrchol ke třem křížům, sochám a symbolickému Kristovu hrobu. I tady jsme byli v domnění, že jsme na místě úplně sami, nahoře však seděl a opíral se o kříž jeden starší pán. Nechtěli jsme ho rušit v rozjímání, tak jsme se po zhotovení pár dokumentačních snímků vrátili zpět ke kolům. Od Kalvárie jsme se vrátili do obce Staatz. Prohlédli jsme si skalní hlediště, tj. místo, kde se každoročně pořádají divadelní vystoupení pod širým nebem, krátce se zastavili i u pomníku vyhnaných Němců z Vlasatic.
V šest hodin večer jsme se vydali na zpáteční cestu do Hevlína. Projížďka přes Kottingneusiedl byla sice parádní, ale my pro návrat domů zvolili malinko odlišnou trasu. Po silnici s nízkým provozem aut jsme se vydali směrem na západ. Začali jsme i mírně nabírat výškové metry, díky čemuž se nám po chvíli naskytl zajímavý výhled na obec Staatz a především hradní zříceninu nad ní. Jenom škoda, že podvečerní sluníčko se právě schovalo za mraky, což trochu snížilo zvýraznění bílých vápencových skal. Získané výškové metry jsme ztratili na okraji vsi Wultendorf, tamní dlouhou sklepní ulicí jsme totiž sjeli na dno údolí Waltendorfského potoka. Pak jsme museli znovu vyjet kopec, za což jsme byli odměněni mírným, ale dlouhým sjezdem do sousedního Hagendorfu. A jelikož nám tady i trochu foukalo do zad, uháněli jsme chvílemi i rychlostí přes 50 km/h.
Hagendorfem prochází páteřní cyklotrasa č. 5 z Laa do Orthu nad Dunajem. I tady jsou podmínky pro jízdu na kole parádní, silnice má kvalitní asfaltový povrch a provoz zde nebývá prakticky žádný. My cestou k Laa předjeli dvě mladé holky na kolečkových bruslích a minuli se s jednou běžkyní. U této cyklostezky je ale velká škoda, že asi 2km jihovýchodně od Laa je asfaltový povrch asi v délce 1km přerušen. Ne že by se tak krátká vzdálenost projet nedala, ale třeba pro bruslaře už to znamená velkou překážku. Kdo ale upřednostňuje asfalt za každou cenu, může se v oblasti Queräcker odklonit západním směrem, tímto směrem ho asfaltová komunikace přivede k silnici z Laa do Ungerndorfu.
Pro průjezd městem Laa jsme si tentokrát zvolili trasu okolo pivovaru, který jsme objeli z východní strany. Všimli jsme si, že na hřišti základní školy právě rostlo cirkusové šapitó. Chtěli jsme dojet až k mlýnu, ale protože z toho směru šlo právě procesí asi dvaceti lidí, odklonili jsme se na cestu Thermenweg, abychom jim nepřekáželi. Tudy jsme se dostali ke kostelu sv. Víta a pokračovali až k vodnímu hradu, jehož zmenšeninu jsme dnes již spatřili uprostřed kruhového objezdu.
Náš krátký výlet se chýlil ke konci. Po projetí bývalé celnice jsme se opět ocitli na území ČR. Krátce před 19. hodinou jsme míjeli odpočívadlo jižně od Hevlína, to znamená, že výlet nám trval jen necelé čtyři hodiny, ale i za tak krátkou dobu jsme stihli navštívit spoustu zajímavých míst. Na zdárné zakončení cesty jsme si pak objednali jednu točenou desítku v místní hospodě Formanka.

Dojmy z trasy a doplňky:
Síť asfaltových silnic v okolí města Laa, na nichž je téměř nulový provoz osobních automobilů, se každým rokem rozrůstá. Od roku 2012 se dá takto bezpečně dostat i k jedné z nejpěknějších hradních zřícenin v okolí. K výstupu na vrchol Staatzské skály je nejvhodnější období, kdy je velmi dobrá viditelnost (většinou po přechodu studené fronty), to lze dohlédnout až k Brnu či na pásmo Malých Karpat na Slovensku.



Fotky:

Boží muka u obce Kottingneusiedl Staatz od severovýchodu Bývalá zámecká sýpka Zřícenina hradu Staatz - torzo paláce Kalvárie


více fotografií: Fotoalbum RAJČE.NET