wz

CYKLOTURISTICKÝ VÝLET CELODENNÍ


CESTA ČASEM - NÁVŠTĚVA HELDENBERGU

Datum:26. června 2010
Složení výpravy:Marek, Víťa
Ujetá vzdálenost (TRP):115,06 km
Čistý čas jízdy (STP):5:11:26 h
Hrubý čas jízdy:10 1/2 h
Průměrná rychlost (AVS):   22,16 km/h
Mapa:Weinviertel West 1:80000 (Weinviertel Tourismus Poysdorf)
  
Text a foto:Marek Topič



Návrší hrdinů, jak by se dal název Heldenberg přeložit, se nachází v malebném údolí říčky Schmida. Jedná se o místo posledního odpočinku dvou významných rakouských maršálů a v jeho areálu byl vybudován i rakouský "Slavín". Na své si tu ale přijdou i milovníci historie, od mladší doby kamenné, z té doby pochází replika malé vesnice, po časy ne až tak dávné, které reprezentuje rozsáhlá sbírka historických automobilů. Ideální cíl pro sobotní cyklovýlet. A není to daleko, při plánování na portálu Google maps mi zpáteční cesta vycházela na přibližně 110 km.

V 8 hodin vyčkává Víťa za naší garáží, jako vždycky je přesný, zatímco já v tu dobu ještě dokončuji finální přípravu před odjezdem. Pět minut nato je i na mém kole vše nachystáno, takže vyrážíme. Rychle projíždíme Hevlínem a po silnici II-415 dosahujeme rakouských hranic. Centru města Laa se vyhýbáme tak, že hned na první křižovatce odbočujeme doprava, dostáváme se ke starému domu s pečovatelskou službou St. Vitusheim a o kousek dál ostře uhýbáme vlevo. Takto se dostáváme na hlavní cyklistickou trasu KTM (Kamp-Thaya-March) radweg, která se loni v úseku do Wulzeshofenu dočkala krásného asfaltového koberce. My po ní jedeme jen chvíli, po necelém kilometru odbočujeme ke kapličce a lesní restauraci Lindenhof, vyjíždíme krátké stoupání a po silnici lemované třešňovými stromy se blížíme k hřbitovu u Hanfthalu.
Je sobotní ráno, provoz na silnicích se zdá být slabší, tak si pro naši další cestu vybíráme hlavní silnici B-6. Po průjezdu místní částí Laa, jejíž veřejné prostranství je velmi pěkně upravené, míříme takřka v přímém směru k něco přes 3km vzdálenému Unterstinkenbrunnu. Plastika uprostřed kruhového objezdu nám dává na vědomí, že se nacházíme v hlavní cibulářské oblasti Rakouska, však jsme také cestou sem několik polí viděli. Odbočujeme doprava a záhy jsou před námi první kopečky. Po překonání údolí Giessbachu se před námi otevírá krásný výhled na Stronsdorf s nápadně vysokým kostelem a ještě vyšší silážní věží.
Další úseky silnice na Hollabrunn vedou velmi členitou krajinou. Rychlý sjezd a nepříjemné stoupání na nás čekají třeba v údolí Patzenthalského potoka, rovněž při výjezdu ke sklepní ulici na okraji obce Dürnleis se pořádně zadýcháváme. Určité zklidnění nabízí až území za Oberstinkenbrunnem, kde měníme dosavadní, převážně západní směr, a míříme na jihozápad, přímo do okresního města Hollabrunn. Projíždíme po okraji malé vesničky Maria Roggendorf, uprostřed které se nachází poutní bazilika s dlouhou historií, zatímco nedaleký cisterciácký klášter byl založen teprve v r. 1982. Silnice, podél které rostou v pravidelných rozestupech břízy, nás přes malé návrší s odpočívadlem přivádí do obce Asperdorf. Zde mají dnes velkou slávu, před kostelem je již vše připraveno k vysvěcení a následnému zavěšení nových zvonů.
Docela svižně fouká od severu, takže se nám nyní jede velmi dobře, akorát vyhlídky pro zpáteční cestu nemáme zrovna nejlepší. V čase 9:50 přijíždíme na okraj Hollabrunnu, kde se nachází velké obchodní centrum. Využíváme toho a jdeme si dokoupit pití a něco drobného k zakousnutí. Následně míříme do centra města. Nakonec se pěší zónou (s povolením jízdy pro cyklisty) dostáváme na Hlavní náměstí. Lavičky ve stínu obrovských lip jsou pro nás ideálním místem pro krátký odpočinek. Sesedáme z kol a sbíráme síly před poslední třetinou naší cesty.
Po necelé půlhodince se zvedáme a odjíždíme na západní výpadovku. Nejprve jedeme k místnímu vlakovému nádraží a odsud pokračujeme po hlavním tahu, který nás přivádí k silničnímu obchvatu města. Po jeho mimoúrovňovém překřížení se ocitáme na kruhovém objezdu, kde máme možnost volby. Nakonec si vybíráme jižněji trasovanou silnici na Grossweikersdorf. Zde nás čeká mírné, ale velmi táhlé stoupání, nejprve na kótu Mühlberg s parkově upraveným prostranstvím okolo válečného pomníku (výklenková kaplička), následně do sedla v lesnatém pásmu Wolfsau. V nejvyšším bodě stoupání se také nachází kaple, podle nápisů postavená teprve v roce 1984 rodinou Mayerů. Zatímco výjezd byl pozvolný a táhlý, první kilometr sjezdu je poměrně prudký, teprve pak se silnice dostává do širokého údolí, kterým pozvolna klesá k hlavnímu údolí podél říčky Schmida (Schmidatal).
V Obci Oberthern se napojujeme na cyklostezku č. 843, jenomže hned v blízkém Unterthernu ji zase opouštíme, do strmého stoupání, kam se značená komunikace pro cyklisty odklání, se nám totiž šlapat nechce. Zůstáváme raději v údolí Therngrabenbach. Před námi je již dobře vidět rušná silnice B4 i trakční vedení železniční trati Franze Josefa, kdysi významné spojnice Vídně s Prahu. Nás ale informační tabule na hnědém poli posílá vpravo, takto se po úzké silnici, na níž se nepotkáváme s jediným autem, dostáváme do Grosswetzdorfu. Zde jakoby se čas zastavil, nikde nepotkáváme ani živáčka. Do cíle nám zbývají poslední stovky metrů, sjíždíme k mostu přes Schmidu, za ní míjíme areál starého mlýna, a protože semafor před křižovatkou s rušnou silnicí B-4 zrovna svítí zeleně, zabíráme do pedálů, abychom průjezd stihli.
O čtvrt na dvanáct přijíždíme na rozsáhlé a skoro prázdné parkoviště před výstavní halou, která nám připomíná historickou jízdárnu. Je to ale novostavba, byť na to svou architekturou nevypadá, na rozdíl od moderní prosklené přístavby, která k této budově přiléhá. V ní má sídlo obecní úřad, banka a také muzejní pokladna s malým obchůdkem. Pro naše kola si vybíráme stojany před vchodem do banky, tento prostor by měl být v následujících hodinách ve stínu. Potom si jdeme koupit vstupenky, pořizujeme i drobný suvenýr a pohlednice.
Na úvod si jdeme prohlédnout expozici Kollerova muzea veteránů (Koller´s Oldtimer), které sídlí právě ve velké výstavní hale. 120 let automobilismu je hlavním mottem výstavy. Nablýskané krásné staré vozy však nejsou to jediné, co tu mají vystaveno. K přepravě sloužila i jízdní kola a také spousta historických exponátů této kategorie zde má své zastoupení. Na to navazuje bohatá sbírka motocyklů, od skromně vypadajících strojů Puch, Jawa nebo třeba Honda až po luxusní stroje amerických značek Harley Davidson či V-Twin. Dále jsou tu k vidění traktory či, lépe řečeno, traktůrky. Své příznivce si jistě najdou i vitríny se sbírkami modelů aut, legendárních angličáků. S rychlými auty má úzkou souvislost i policie, která tu je zastoupena sbírkou uniforem, čepic a přileb. Na doplnění je tu i sbírka starých klasických jukeboxů a několik modelů lodí.
Především však Kollerovo muzeum reprezentuje rozsáhlá sbírka osobních aut. Luxusní i obyčejnější vozy, sporťáky i závodní speciály, tunningové absurdity (např. korálková auto), expozice minivozů vtipně doplněná o sochu slona. Mercedes-Benz, Citroën, Studebaker, Ford, Packard, ROLLS ROYCE, Jaguar, Lancia, Hispano Suiza, Porsche, Borgward, VW, BMW, Renault - to je jen malý výčet značek, jejichž modely jsou tu k vidění. Nechybí samozřejmě ani zástupci naší produkce, Škoda a Tatra, kopřivnické muzeum tu má dokonce svůj malý propagační koutek.
Po hodině, kterou jsme strávili prohlídkou veteránů, se vydáváme na krátkou procházku přilehlou Anglickou zahradou. V příjemném odpočinkovém areálu se spoustou romantických staveb a soch anglických vojáků se necháváme zlákat výstupem na kuželovitý vrchol, na jehož temeni se nachází příjemné posezení. Ideální místo pro svačinu. Po sestupu do níže položených částí nahlížíme i dovnitř malého domku, v němž je drobná výstavka mapující rekonstrukci zahrady. Některé její drobné stavby nejsou ještě zcela opraveny, např. grotta a kašna v jižní části zahrady.
K dalším expozicím komplexu Heldenberg se musíme přesunout až za železniční trať (historická Franz Josefs Bahn). Směrovky udávají, že to je asi 1,2 km a to už je vzdálenost, kdy se nám vyplatí vrátit se k pokladně pro kola. Potom jedeme po příjemné asfaltce, která však kousek za železničním podjezdem začíná docela ostře stoupat lesem, takže na úseku k dalšímu velkému parkovišti musíme zařadit ty nejlehčí převody. Také zde jsou stojany pro kola pěkně ve stínu stromů, parkujeme tedy naše přibližovadla a vydáváme se na prohlídku památníku na "návrší hrdinů".
Po zkontrolování a označení vstupenek vcházíme do částečně podzemních prostor s výstavou. Záhy se trasy dělí, my se nejprve vydáváme doprava, kde se chodbami bývalého zámečku dostáváme na terasu pantheonu maršála Radeckého. Kromě nás tu nikdo není, tedy živý, jinak tu na nás čeká nespočet nejvýznamnějších rakouských osobností. Pietní místo má několik částí. Přímo naproti nám se vypíná 15 m vysoký obelisk, uvnitř kterého se nachází společná hrobka maršálů Josefa Václava Radeckého a Maxe von Wimpffena. Oba tu mají i sochy v nadživotní velikosti, hned pod balustrádami s bustami dalších rakouských maršálů. A v meziprostoru jsou v zrcadlové pozici dva vítězné sloupy, každý v obklopení 24 bust rytířů ze dvora Marie Terezie. Na toto hlavní prostranství památníku navazují další řady s podstavci, na nichž jsou busty rakouských panovníků, hrabat a také významných osobností armády. Cesty lemované bustami se schází u sochy císaře Františka Josefa I.
Po prohlídce pietního místa se vydáváme cestou, která stoupá ve stínu stromů kolem velkého železného kříže a hrobky, jíž zdobí socha spícího lva. Tudy se dostáváme až nad podzemní prostory, které spojují pokladnu s další turistickou atrakcí Heldenbergu, replikou neolitické vesnice a rekonstruovanými kruhovými příkopy. Vracet se oficiální stezkou se nám nechce, sbíháme tedy prudkým svahem na kamenitou cestu, která sem vede skrz zamčenou bránu od parkoviště. Nejprve se jdeme podívat na kruhovou balustrádou opevněné hradiště, jehož stáří se odhaduje na 7 tisíc let. Poté si jdeme prohlédnout i čtveřici objektů z časů mladší doby kamenné. Uvnitř největšího objektu zrovna probíhá ukázka pečení chleba, v dalších chatrčích si prohlížíme repliky zemědělských nástrojů, zbraně a nádobí.
Venkovní expozici střídáme za prohlídku výstavy, která je umístěna v průchozím a částečně podzemním objektu. Za prosklenými vitrínami jsou k vidění další nálezy keramiky a šperků (velká spousta kopií sošek pochází i z Moravy, nejvíce z lokality Těšetice-Kyjovice), dále jsou tu třeba ukázky pohřbívání a z jiného soudku je část výstavy věnována archeologickému průzkumu, jak probíhá, jaká se k tomu využívá technika apod. Chvíli po půl druhé vycházíme z muzea ven. Na programu máme ještě prohlídku hřebčína vídeňské Španělské dvorní jízdárny. Ta nám začíná přesně ve 14:00, máme tedy ještě čas na krátké posezení v příjemném prostředí ve stínu borovic.
Rychlým sjezdem bez šlapání se dostáváme k železničnímu podjezdu, u kterého se vydáváme po kamenité cestě vzhůru k objektům jízdáren a stájí. Na prohlídku už tu čeká jedna dvojice, hlavní skupina návštěvníků přichází až těsně před druhou hodinou společně s průvodkyní. Vcházíme dovnitř a prohlídka začíná. Paní průvodkyně mluví hrozně rychle, takže z výkladu nerozumíme prakticky nic. Určitě však nastiňuje historii chovu a popis plemene lipicánů. Následuje puštění krátkého videa obsahujícího záběry z prvních let života koní. Poté se vydáváme podél jednotlivých stájí. Zde se prohlídka hodně protahuje, protože zvídaví návštěvníci neustále kladou další a další otázky. Na samý závěr vcházíme do další místnosti, kde je nám opět promítnut krátký film, tentokráte s ukázkami výcviku ve Španělské jezdecké škole ve Vídni, což slouží i jako upoutávka k návštěvě.
Prohlídkou stájí s lipicány náš pobyt na Heldenbergu končí. Sjíždíme dolů k hlavnímu parkovišti a následně čekáme asi 3 minuty, až na semaforu naskočí zelená. Abychom se domů nevraceli úplně stejnou cestou, odbočujeme v Grosswetzdorfu na cyklostezku č 814. Ta nás vede otevřenou krajinou, kde nepříjemně fouká. Po pár minutách přijíždíme k mostu přes říčku Schmida, zůstáváme však na levém břehu, odbočujeme doprava a pozvolna se od tohoto vodního toku, který dal pojmenování celé údolní oblasti, odkláníme. Projíždíme místní částí Rohrbach, na jejímž konci si všímáme zajímavého uskupení dřevěných stodol. Po dalších kilometrech se ocitáme v malé vísce Kiblitz, která je skoro celá obklopená kopci, takže je jasné, že i my máme před sebou citelné převýšení. Kilometr poctivého makání končí na křižovatce se silnicí B-40.
Co jsme si pracně vyjeli, to si vzápětí vychutnáváme při dlouhém a rychlém sjezdu. Prakticky až do Oberfellabrunnu není potřeba šlapat, ovšem i v následujícím úsek se nám nejede špatně. A tak netrvá dlouho a opět kroužíme po kruhovém objezdu, na němž jsme před více jak pěti hodinami odbočili směr Grossweikersdorf. V Hollabrunnu se opakuje dopolední scénář, krátce se zastavujeme na náměstí a v obchodním centru na výpadovce z města znovu dokupujeme chybějící zásoby pití. Na cestu domů se nakonec vydáváme rovněž po stejné trase, znovu nás tedy čeká nespočet kopečků, a tentokrát i trochu boj s nepříjemně foukajícím větrem.
Nikde se nezdržujeme a prakticky bez zastavení dojíždíme do Stronsdorfu, kde už toho máme plné zuby. Odpočinek je nezbytný, tak si vyhlížíme lavičku nedaleko kostela. Chvilka na relax přichází vhod, možná bychom poseděli i déle, ale neutichající vyzvánění kostelních zvonů nedělá dobře našim uším. Opouštíme nejkratší trasu, místo toho míříme k severu a jsme zvědaví, jaká je v mapě vyznačená cyklostezka č. 818. Tato trasa nás velmi příjemně překvapuje, vede po kvalitním asfaltovém povrchu a převážně po rovině, severní část lemují větrolamy a občas se při cestě vyskytne strom s právě dozrávajícími višněmi. Na našich závěrečných kilometrech se tak nepotkáváme s jediným autem, i ve Wulzeshofenu totiž využíváme vedlejší ulice podél hospodářských stodol, pak se napojujeme na cyklostezku KTM. Ta, jak už jsem uvedl v úvodu článku, je tvořena kvalitním rovným asfaltem. Zprvu vede podél kolejí železniční trati Pulkautalbahn, od statku Blaustaudenhof se odklání ke korytu Mlýnského náhonu (stojí zato zde krátce odbočit k akvaduktu, kterým Mühlbach křižuje tok říčky Pulkau) a teprve kus za ním se navrací do směru k Laa. Náš výlet je prakticky u konce. Z Laa už nám zbývá jen pár minut jízdy. Na konci Hevlína se chviličku po půl sedmé večer loučíme, já záhy vjíždím do zahrady za naším domem, zatímco Víťovi zbývá do Šanova ještě asi 7 km.

Dojmy z trasy a doplňky:
K návštěvě Heldenbergu je třeba si vyhradit nejméně 4 hodiny. Pokud to časové možnosti nedovolí, k vynechání doporučuji stáje lipicánů - prohlídka je až příliš zdlouhavá a zaujme spíše jen ty, jež se o chov a výcvik koní zajímají. Heldenberg lze snadno navštívit i s využitím železnice, na zastávce Glaubendorf-Wetzdorf však nezastavují vlaky kategorie REX.



Fotky:

Kaple v polesí Wolfsau Výstavní hala Heldenberg Kollerovo muzeum aut Anglická zahrada Heldenberg - památník maršála Radeckého Replika vesnice z mladší doby kamenné


více fotografií: Fotoalbum RAJČE.NET