wz

VÝLET KOMBINOVANÝ (VLAK + KOLO) CELODENNÍ


PO KOPCÍCH NAD MORAVSKOU BRÁNOU

Datum:23. května 2009
Složení výpravy:Marek, Víťa
Ujetá vzdálenost / čas:   90 km / 8 1/2 hod. (+ 19 km / 1 h)
Mapa:Edice Machovský 1:60000 - Přerov a okolí & Lipensko
  
Text & foto:Marek Topič



V naší republice pramení jen dvě řeky, které si své jméno udrží až k ústí do moře, Labe a Odra. Pramen Labe jsem navštívil v létě roku 2007, počátek Odry se proto nabízel jako vhodný cíl letošního květnového výletu. Vzhledem k špatné dopravní obslužnosti oblasti Oderských vrchů jsme jako dopravní prostředek zvolili jízdní kolo v kombinaci s přepravou vlakem.

Brzké ranní vstávání a ještě za tmy jízda k 7 km vzdálenému hrušovanskému nádraží. Takový úvod mělo již nespočet výletů a dnešek není ničím výjimečný. Ranní přesun do Hrušovan probíhá v poklidu, stejně jako následné cestování prvním ranním vlakem směr Břeclav (odj. v 4:30). Místo kdysi nasazovaných motorových vozů řady 842, jede dnes souprava dvou přívěsných vozů tažená "lachtanem", tedy lokomotivou řady 714. V prvním voze je jeden celý oddíl upraven pro přepravu kol, po obou stěnách vagónu je připevněno několik háků pro zavěšení kola. Dnes ráno žádný další cyklista necestuje, takže si svá kola pokládáme na podlahu - při vibracích způsobených nekvalitními podvozky tak je přeprava šetrnější.
Současný jízdní řád není pro cestování ve směru na Přerov příliš ideální, alespoň tedy ve dnech pracovního klidu, v Břeclavi totiž musíme na nejbližší přípoj čekat víc jak hodinu. Snaha této situace využít pro nákup pití a jídla končí nezdarem, projíždíme liduprázdnými ulicemi města, ale žádný otevřený obchod se nám nalézt nedaří. Zachraňuje nás malý nádražní obchůdek Point.
Souprava osobního vlaku do Přerova sestává ze tří vozů, z něhož jen dva jsou vhodné pro přepravu jízdních kol. Naše bicykly stavíme na představek posledního vozu (Bdt), kde jim od stanice Hodonín dělá společnost další pětice kol, převážně typu freestyle. Partička mládenců s image ve stylu hip-hop vystupuje v Otrokovicích, my vlak opouštíme až v jeho konečné stanici, v Přerově.
Před nádražní budovou jsme trochu překvapeni poměrně chladným počasím. Je sice slunečno, ale teplota se drží jen někde kolem 18 st. C, navíc poměrně silně fouká. Znovu si tedy oblékáme bundy, které jsme ve vlaku troufale sbalili do batohu. Naše první zastávka je u přerovského Tesca. Víťa čeká venku a já si jdu koupit svačinu a láhev minerálky. Trochu se tak posouvá náš odjezd z města, nakonec vyrážíme v čase 8:45. Překonáváme most přes Bečvu a následně se po rušné silnici I-55 dostáváme do městské části Předmostí, která je známá svými archeologickými nálezy.
Po výjezdu z města začíná silnice stoupat a nabízí první výhledy na zalesněné pásmo Oderských vrchů, jejichž obrysy vystupují z oparu při pohledu k severu. Stoupání končí pod Čekyňským kopcem, kde děláme krátkou zastávku. Kola opíráme o hrazení motokrosového areálu a shlížíme na město Přerov. Dál prozatím kvůli oparu dohlédnout nejde. Také si jdeme prohlédnout sochu mamuta, která stojí v prostranství starého lomu. Podle informační tabule by tu měl časem vzniknout i malý pravěký skanzen.
Sjíždíme do Čekyně a za ní se držíme pohodlné silnice vedoucí údolím Olešnice. Podél cesty obdivujeme zvláštní skalní útvary, na nichž jsou výrazné vrásy nepravidelných směrů. Následují Penčice, které jsou poslední místní částí Přerova, a jejichž nejnápadnější stavbou je kostel sv. Petra a Pavla situovaný na nevysokém návrší v obklopení parkové zeleně. Od cedule oznamující konec obce vyjíždíme stoupání, které je odměněno zajímavými výhledy po okolí. V tomto kraji se ve velkém pěstuje chmel a několik chmelnic vidíme těsně před další obcí, kterou jsou Tršice. V Tršicích by měl být podle mapy zámek, ten je ale dál od silnice, takže si jej neprohlédneme. Úžasný dojem však na nás dělá nádherná alej lemující stoupající silnici směrem na Zákřov. Příjemnou změnou je zde také výrazně nižší provoz aut.
Úzká silnice nás přivádí přes Zákřov, kde si fotíme pěknou dřevěnou zvoničku, a Lázničky do Výkleků. Před nimi se však necháváme zlákat na krátkou zajížďku ke stavbě válcového půdorysu, což býval kdysi větrný mlýn. Stavba, která dnes slouží jako rekreační objekt, je to poměrně zachovalá, škoda jen, že chybí imitace větrného kola. V obci Výkleky odbočujeme na silnici vedoucí k místnímu lomu, překonáváme mírné zalesněné návrší a odsud sjíždíme do údolí, kterým prochází dálnice z Olomouce do Ostravy. Na dlouhý čas to je náš poslední sjezd. Za dálnicí, kterou překonáváme po nadjezdu, totiž začíná dlouhý úsek ne příliš prudkého, ovšem velice dlouhého stoupání. Výškové metry na přístroji GPS rychle přibývají.
Po několika minutách přijíždíme k hranicím vojenského újezdu. Zatímco cedule po naší pravici omezují pobyt pouze na soboty, neděle a svátky, nalevo od silnice je vstup zapovězen zcela. Poměrně široká silnice je tvořena panelovými deskami, které jsou pokryty slabou vrstvou asfaltu. V místech spárů jsou tudíž nerovnosti, na kterých kola pokaždé drncnou. U projíždějících aut, jejichž rychlost se většinou pohybuje nad povolenou devadesátku, se tak lesem nese výrazný hluk způsobený přejezdem spár. Cesta stále stoupá, kvůli čemuž po pár minutách pociťujeme únavu, a zastavujeme při krajnici. Před závěrečným kopcem chvíli odpočíváme.
V 11 hodin lesy podél silnice střídají louky, přijíždíme do Kozlova, vysoko položené obce uprostřed vojenského újezdu. U autobusové zastávky, v jejíž blízkosti je i turistický rozcestník, znovu krátce odpočíváme, poté se pouštíme do zdolávání posledních výškových metrů. Míjíme místní kostel a kousek dál opouštíme hlavní silnici, která mírně uhýbá doprava. Dostáváme se až k panelákům, které v této vesnici podhorského charakteru působí jako pěst na oko, zde uhýbáme na šotolinovou komunikaci doleva. Po této cestě, která o pár desítek metrů dál přechází v úzkou asfaltku, kopírujeme okraj lesa. Míjíme rozcestí se závorou a zdemolovanou strážní budkou, o kousek dál odbočujeme do lesa i my. Cesta klesá, takže naše kola nabírají poměrně slušnou rychlost, a my přehlížíme odbočku na lesní pěšinu. Svůj omyl zjišťujeme na malé pasece, odkud se pak musíme asi 300 metrů vrátit.
S malým zaváháním se dostáváme k pramenu řeky Odry pár minut před půl dvanáctou. Upravený pramen naší významné řeky se nachází uprostřed podmáčené louky, v krytém přístřešku, k němuž vede úzký chodník vydlážděný kameny. Je zachycen v mělké obezděné studánce kryté mříží. Na zdech altánu je umístěno několik informačních panelů a podrobná turistická mapa. K posezení slouží ještě jeden menší dřevěný přístřešek opodál, do kterého se uchylujeme my. Svačíme a odpočíváme. Po necelé půlhodině se zvedáme a stejnou cestou se vracíme zpátky do Kozlova.
V Kozlově se dozvídáme příznivou věc, totiž stoupání na silnici II-441 končí právě zde, v úrovni areálů Vojenských lesů a statků přestáváme šlapat a vezeme se bez námahy. Radost z jízdy z kopce však kazí nerovnost silnice, pravidelné příčné spáry jsou doplněny o poměrně nebezpečné výtluky, které nás nutí bedlivě sledovat silnici před námi. Nakonec, stejně tu nejsou možné žádné rozhledy do kraje, po obou stranách silnice je stále les. Situace se mění až za hranicí vojenského újezdu, les střídají louky a klesání do Boškova se stává strmějším. Vesnici Boškov se nakonec vyhýbáme, míjíme jen pár stavení a benzínku s malou restaurací, která, přestože je v rekonstrukci, láká projíždějící řidiče na zabíjačkové speciality.
Dostáváme se do města Potštát, který nás už zdáli vítá vysokou kostelní věží. Dle směrovky uhýbáme vlevo na cestu, která stoupá kolem místního zámku na hlavní náměstí (Bočkovo). Zámek působí hodně zdevastovaným dojmem, aspoň zvenčí, interiéry na tom budou pravděpodobně lépe, neboť v této historické budově sídlí městský úřad. To dům v jižní části náměstí, v jehož stínu se po chvilce zastavujeme, je zdevastovaný zcela - rozbitá okna, stopy po požáru, stržená střecha, žádný dobrý dojem z toho nemáme. Náladu nám spravuje pohled na výše položené části náměstí s hranolovou věží, vedle stojícím Mariánským sloupem, kašnou a sochou sv. Floriána. Je tu úplně liduprázdno, jakoby se čas zastavil.
Z náměstí se vydáváme do stoupání nad místní hřbitov. Zastavujeme se tam, kde končí sjízdná silnice. Nejsme sice v nejvyšším bodě, ale i tak je odsud krásný výhled po okolní krajině. Podhorské louky vypadají malebně, krásně sem sedne i pár malých osad v údolí, ticho a klid všude kolem, takhle nějak si asi člověk představuje kraj, kde lišky dávají dobrou noc. S poněkud smíšenými dojmy se vracíme přes náměstí zpátky k hlavní silnici. Cykloznačení směřuje kamsi do kopců, což nás příliš neláká, raději proto volíme silnici druhé třídy č. 440. A na ní si vychutnáváme parádní dlouhý sjezd hlubokým údolím řeky Veličky. Ta nejatraktivnější část začíná u malé osady s rybářskými sádkami, za ní se totiž údolí výrazně svírá a řeka i silnice se v něm klikatí.
V jednu hodinu zastavujeme za mostem přes říčku, u něhož se nachází mohutná skalní stěna, tvarem připomínající zavřená vrata. Informační tabule nás upozorňuje, že se nacházíme pod Potštátským skalním městem, což nás nabádá zkusit se vydat po vratké lávce na druhý břeh řeky. Tam však naše kroky končí, neboť extremně strmá stezka je pro naši dnešní obuv (cyklistické tretry) absolutně nevhodná. Za občasného přišlápnutí se dostáváme k legendární hospodě "U tlustého Jana". Původně jsem tady zamýšlel zastávku na oběd, ale mezitím, co objekt z dálky fotím, mi Víťa ujíždí k nedaleké osadě, odkud se nám již nechce vracet zpátky. Zrovna tak nemá cenu zkoušet štěstí na cestě k nedaleké zřícenině hradu Puchart. K ní vede jen stezka pro pěší, z čehož usuzujeme, že tato trasa není pro cyklisty vhodná. U Boňkova se údolí rozšiřuje a prosvětluje, po levici spatřujeme další skalní útvar. Později už ale zase jedeme v příjemném přítmí pod vysokými stromy. V jednom místě přiléhá k silnici strmá stěna tvořená drobnými úlomky černé břidlice.
Po rychlém průjezdu obcí Olšovec (pěkná zvonička) pokračujeme otevřenou krajinou k Hranicím. Nadjezdem překonáváme novou dálnici do Ostravy a chvíli nato podjíždíme i důležitý koridor železniční. Při cestě do centra města se držíme v přímém směru. Dostáváme se k místnímu zámku, na Pernštejnské náměstí, odkud raději z kol sesedáme, protože podloubím lemovaná Zámecká ulice je označena jako jednosměrná. Po chvilce přicházíme na rozlehlé Masarykovo náměstí (často si kladu otázku, zda v naší republice není s názvy ulic a náměstí poněkud "přemasarykováno"), uprostřed kterého stojí červenorůžový kostel Stětí sv. Jana Křtitele. Náměstí působí velmi upraveným dojmem, vypadá to, že dláždění bylo docela nedávno opraveno a s těmito pracemi se pokračuje i dnes v navazující Svatoplukově ulici. Na výpadovku do Teplic nad Bečvou se proto vydáváme krátkou oklikou ulicí Na Náspech.
Po pár minutách strávených na silnici I. třídy č. 35 odbočujeme na lávku, po níž se přes řeku Bečvu dostáváme přímo do centra místních malých lázní. Kola stavíme do stojanu vedle otevřeného pitného pavilonu Galašova pramene. Zdejší minerálku samozřejmě ochutnáváme, já si ji nabírám i do cyklolahve. Po pár minutách odpočinku nastává čas pro nákup krabice lázeňských oplatků pro naše bližní a vyrážíme dál. Lázeňským parkem jdeme pěšky a to nejen z důvodu zákazu jízdy na kole, stoupání je zde velmi strmé, na kola nasedáme až na hlavní ulici, která také vytrvale stoupá. Aspoň symbolicky se zastavujeme v dalším pitném pavilonu, v němž koštujeme minerálku z Jurikova pramene. Osvěženi chutnou vodou vyjíždíme táhlé stoupání místní částí Zbrašov. Z míst, kde končí zástavba, se nám naskýtají hezké výhledy nejen do údolí Bečvy, ale i na panorama horského pásma Moravskoslezských Beskyd.
Silnice stoupá úbočím Polomné, nad vodárnou se naposled můžeme rozhlédnout po kraji a vzápětí se noříme do chladného lesa. Z hlavní silnice se brzy odkláníme na lesní asfaltku, která je zprvu rozbitá, později se však její povrch lepší, což dává v kombinaci s příjemným stínem lesa velmi dobré podmínky pro cyklistiku. Postupně nabíráme slušnou nadmořskou výšku, těsně pod vrcholem Maleníku avizuje turistický rozcestník 470 metrů. Nachází se zde bytelný dřevěný přístřešek (stejný jsme před chvílí minuli nedaleko Jezírek pod Křivým), který by byl ideální pro krátký odpočinek. Bohužel je ale obsazený mladou dvojicí, která právě mění plínky svému batoleti, tak je nechceme v rodičovských povinnostech rušit. Tento obrázek asi vystihuje nejlépe charakteristiku zdejší trasy, která je skutečně ideální pro rodinné výlety.
Sjezd z Maleníku nás přivádí na silnici III. třídy, která vede polesím U Huberta ke kamenné chatě. I tady je obsazeno, tentokrát zde vysedává trojice piknikujících důchodců. Odsud je to necelý kilometr do místa, kde silnice uhýbá ostře vlevo. Turistická stezka pokračuje přímo a cyklostezka vede doprava, kde po úbočí obchází návrší Krásnice. My vidíme, že proti nám jedou dva cyklisté po červené stezce, proto se vydáváme také tímto směrem. Zprvu příjemná lesní cesta se však brzy mění v těžko sjízdnou kamenitou a blátivou cestu, která navíc poměrně ostře klesá. Už ale nemá cenu se vracet, zbývající úsek však sjíždíme s velkou opatrností a za neustálého brzdění. Vysvobozením je pro nás asfaltka, po níž následně stoupáme k hradu Helfštýnu.
V okolí nejznámějšího hradu Moravské brány je dnes velmi živo. Dokonce tu probíhá nějaký soutěžní program pro děti a mládež. Strmým stoupáním se dostáváme až k samotnému hradu, sesedáme z kol a pěšky překonáváme dřevěný most. Končíme však již na prvním nádvoří. Vzhledem k času, který nám zbývá do odjezdu vlaku z Přerova, si dnes prohlídku hradu nemůžeme dovolit. Dlouhým a rychlým sjezdem se dostáváme do obce Týn nad Bečvou. Tady se navigace ujímá Víťa, který za pomocí své GPSky vyhodnocuje nejkratší trasu k Přerovu.
Dostáváme se na okraj Lipníka nad Bečvou, do města však nezajíždíme a pokračujeme po silnici II. třídy do Nových Dvorů. Na konci obce se krátce zastavujeme u hezké barevné sochy Panny Marie Hostýnské, poblíž které se nachází i pramen. Po krátké přestávce pokračujeme úbočím zalesněného návrší do nedaleké Sušice. Stále se držíme hlavní silnice, ze které se odkláníme až v sousedních Radslavicích. Následující cesta ke Grymovu je pro nás snad ještě horší, než byl krkolomný sjezd k Helfštýnu, silnice je totiž nekvalitně vydlážděna kočičími hlavami, takže jsme po kilometru jízdy dokonale vytřepaní. Za tuto nepříjemnost jsme ale odměněni parádním závěrem, který představuje nově vybudovaná cyklostezka kopírující tok řeky Bečvy. Jízda je velmi atraktivní, asfaltka je nejprve přímá, nechybí však i úseky, kde se úzká silnice příjemně klikatí. Není divu, že je zde poměrně slušný provoz, využívají ji nejen cyklisté, ale také bruslaři na in-lajnech.
Přesně v 17 hodin přijíždíme k zajímavě prohnuté lávce poblíž místní části Michalov. Stezka se stále drží řeky, což nám usnadňuje orientaci. Dostáváme se na nábřeží Spálenec, které se již nachází v samotném centru města, o čemž svědčí dochovaný zbytek městského opevnění. Nábřeží Protifašistických bojovníků nás přivádí k mostu Legií a odsud už jedeme po stejných ulicích, jako dopoledne. O čtvrt na šest výlet zakončujeme u pomníkové parní lokomotivy řady 310, která zdobí prostranství malého parku v těsném sousedství nádražní budovy.
Do odjezdu našeho vlaku zbývá necelá půlhodina. Ve stánku s občerstvením si kupujeme něco k snědku a poté se podchodem vydáváme na třetí nástupiště, kde už je přistaven náš vlak. Souprava do Břeclavi stojí až vzadu na kusé koleji a v tuto dobu je téměř prázdná. Kola nakládáme do prvního vozu, na představek hned za lokomotivou. Zpáteční cesta probíhá bez komplikací. Zpestřením je pouze nezvykle vysoká koncentrace policejních těžkooděnců na nádraží v Otrokovicích. Po příjezdu vlaku ze Zlína však probíhá přestup brněnských fotbalových fanoušků naprosto v klidu.
V Břeclavi nám tentokrát přípoj navazuje úplně skvěle. Naše souprava zastavuje na stejné koleji, z níž po chvíli odjíždí přípojný vlak do Znojma. Tak má vypadat návaznost spojů! Kola nakládáme do upraveného oddílu, kde s nimi setrváváme po celou cestu do Hrušovan. Z nádraží následuje tradiční návrat domů, nejprve přes lávku nad kolejištěm, pak průjezd Šanovem a od křižovatky na konci nové čtvrti již každý míří svou nejkratší cestou domů. Já přijíždím do Hevlína deset minut před devátou hodinou večer.

údaje cyklocomputeru: STP 109,10 km, AVS 16,38 km/h, STP 6:39:27 h



Fotky:

Pančava - bývalý větrný mlýn Pramen řeky Odry Potštát - Bočkovo náměstí Krajina v okolí Potštátu Hranice - Masarykovo náměstí Teplice nad Bečvou Hrad Helfštýn


více fotografií: Fotoalbum RAJČE.NET