PODZIMNÍ PODYJÍ ROKU 2006
| Datum: | 17. - 19. listopadu 2006 |
| Složení výpravy: | Petr, Radim, Lada |
| Ušlá vzdálenost / čas: | 1. den 15 km / 8 1/2 hod.; 2. den: 15 km / 8 hod.; 3. den: 12 km / 4 1/2 hod. |
| Mapa: | Podyjí, Vranovská přehrada - ShoCart č. 53 |
| Text: | Petr Sedláček |
| Foto: | Lada Mičulková |
Na srazu KHV Brno jsme se domluvili s Radimem a Ladou na průzkumné akci do Podyjí. Ideálním datem se stal 17. listopad, který vycházel na pátek a tudíž jsme měli na akci tři dny. Radim ke mě přijel už ve čtvrtek, aby nemusel v pátek brzo vstávat a také bylo nutno ještě dopilovat plán celé akce.
DEN PRVNÍ - OKRUH KOLEM ŠOBESU A HARDEGGSKÁ VYHLÍDKA (17. 11. 2006)
Z Hevlína odjíždíme v 6:30. Ve Slupi se k nám přidává náš třetí a poslední člen výpravy. Ve složení Petr (velitel), Radim (řidič) a Lada (fotografka) vyrážíme směr Znojmo a dál, až do obce Podmolí.
Na jižním konci vesnice zanecháváme vozidlo a pokračujeme pěšky po modré TZT (turistická značená trasa) do údolí Devíti mlýnů. U visutého lanového mostu děláme malou přestávku a potom jdeme na průzkum dvou lehkých objektů (dále LO) typu C, které se nacházejí nedaleko. Oba objekty nalézáme bez problému. Vracíme se zpět k mostu, přes který přecházíme na druhý břeh. Pro některé z nás je most zajímavou atrakcí, nicméně se nikterak nezdržujeme. A stále po modré TZT jdeme údolím. Míjíme i trosky jednoho z mnoha mlýnů, které zde stávaly. Většinu z nich tu připomínají už jen splavy. U tohoto mlýna jsou zachovány i obvodové zdi a jeho splav je uprostřed protržený. U torza stavby se nachází i malý rybníček.
Lehkým tempem se dostáváme k druhému visutému mostu. I tento přecházíme, nyní vedeni červenou TZT. Hledáme další objekt LO, tentokrát typ A-120. Díky nepřesnosti našich map nevíme, je-li napravo či nalevo od cesty. Jako první jej spatřuje Radim. Dobře maskován vegetací je ukryt vysoko nad cestou. Útočím na něj přímo do prudkého kopce, ostatní, oklikou, mě kryjí zleva. Interiér objektu je nepřístupný, protože těsně u vstupu je plot vinohradu. Po prohlídce se vracíme na cestu a stoupáme mezi vinicemi Šobesu. Nad vinicemi se má nacházet objekt vzor 36 a tak se ho vydáváme hledat. Máme tip od jednoho z našich kolegů, jak ho nejlépe najít. Za horní branou se vydáváme vpravo podél plotu a po průchodu náročnějším terénem na pevnůstku narážíme. Na zpáteční cestě k bráně Ladu vylekává vzácný mlok skvrnitý. Polekáni jsou zřejmě oba. Zbytečně ho nerušíme, pár fotek a mažeme dál.
Těsně před horní bránou nás čeká malé překvapení. Stojí tu auto se skupinkou turistů a my nevíme zdali mezi nimi není někdo od správy parku. Běžně se sem totiž autem nesmí. Protože se v tuhle chvíli nacházíme taky mimo vyznačenou trasu, pro jistotu na chvíli zaléháme na zem. Po chvíli se skupinka nabaží pohledů na řeku Dyji, nasedá do vozu a odjíždí. Tudíž i my můžeme pokračovat v cestě. Od brány stoupáme krásnou krajinou k Podmolí. Bohužel naše výhledy kazí mlha. Podle rosničkářů měl být dnes ten nejkrásnější den z celého prodlouženého víkendu. I tak jsme spokojeni. V autě obědváme a před druhou hodinou velím odjezd směr Čížov.
Dalším cílem je Hardeggská vyhlídka. Přes vesnici jdeme po žluté a po potom přecházíme na modrou TZT. Tato barva nás přivádí až k odbočce na vyhlídku. Na vyhlídce jsme kolem třetí hodiny odpolední. Krásného výhledu si dopřáváme až téměř do úplné tmy, kdy se městečko Hardegg rozsvěcí. Překrásný pohled dotváří i nasvícený kostel a hrad.
Vracíme se k autu a posledním cílem dnešního dne je Vranov nad Dyjí. V místní hospůdce si dáváme večeři a probíráme zážitky. Před 19. hodinou se shodujeme, že by nám hostinský mohl pustit Večerníček. Jsem velitel a tak to zařizuji, hostinský jen udiveně zvolává "Cože!?" a nevěřícně při tom kroutí hlavou. Vypadá to tak, jako by se za léta své praxe s něčím takovým nesetkal. Ale nakonec Večerníček ochotně pouští i když se na nás po zbytek večera mračí. Po 20. hodině raději hostinec opouštíme a vydáváme se shánět místo, kde dnes složíme hlavy. Takové nakonec nacházím v lesíku za Lančovem. Odbočka na lesní cestě nám zprvu připadala oázou nekonečného ticha, opak je však pravdou. Celou noc okolo nás projíždějí auta.
DEN DRUHÝ - VRANOV NAD DYJÍ (18. 11. 2006)
Ráno se vracíme zpět do Vranova a zde v místním koloniálu kupujeme něco málo na snídani. Poté vyrážíme vzhůru po žluté TZT k zámku. Ještě před zámkem odbočujeme k atypickému objektu vz. 37. Jeho vchod není klasický z týlové stěny, ale je umístěn pod levou střílnou. Od tohoto bunkru jdeme lesní pěšinou k zámku a pak po silnici vedoucí z Vranova směr Šafov. Po pár metrech odskakujeme napravo k LO A-120 a poté pak k typu E. Několik desítek metrů výš od silnice nalevo stojí vzácný objekt našeho předválečného opevnění vzoru 37. A to A-220. Od dvěstědvacítky přecházíme silnici k dalšímu éčku a odtud k typu B. Posledních pět objektů je uzamčených, zřejmě patří do pevnostního areálu Vranov.
Pokračujeme dál po linii a jako první je objekt typu C, který je zničený výbuchem. Následují tři objekty typu A, z nichž ten poslední patří k nejhezčím. Padáme strmou stezkou do Junáckého údolí. U cesty, která prochází údolím, je krásné céčko a o kousek dál pak k nepoznání přestavěná vojenská chata pro osádky LO na bývalý a dnes již opuštěný pionýrský tábor. Vracíme se zpět k již zmíněnému céčku a od něj začínáme stoupat prudkým svahem k dalším objektům. Následují dvě áčka, jedno s vykloněnou střílnou, béčko a céčko. Přes pole se dostáváme k silnici. Tu zatím jen přecházíme. Za ní je v poli další áčko, v lesíku pevnůstka typu B se světlostí 180 cm a konečně atypické C. Zvláštností je výdech ventilace, který se u těchto typů nedělal.
Vracíme se na silnici a pokračujeme směrem k Vranovu. Asi po padesáti metrech si prohlížíme německý bunkr, jenž měl sloužit k ochraně vranovské hráze. O kousek dál vpravo od silnice v lese je možno vidět zbytek navijáku pro lana, která měla držet síť na hladině přehrady jako ochranu proti klouzavým pumám. Po chvilce odbočujeme z cesty vlevo a přicházíme k objektu vz. 36, je značně zarostlý (tudíž nefotogenický) a tak se obzvlášť nezdržujeme. Procházíme kolem osiřelých rekreačních budov a už se blížíme k hrázi Vranovské přehrady. Před hrází i na hrázi se zastavujeme, kocháme se pohledem na jednu i druhou stranu a fotíme.
Ve svahu nad korunou hráze se nachází další objekt vz. 36 i ten prohlížíme. Naše kroky vedou směrem k pláži. Všímáme si další chaty pro osádky LO s přístavem. Další zastávkou je most, který se klene přes Švýcarskou zátoku. Tady připevňujeme fotoaparáty na stativy a následuje další společná fotka. Po té přecházíme most a provádíme průzkum dalších objektů.
Důkazem, že nás po celodenní chůzi neopouští humor, je i skotačení a krátká bitva v listí. Nejzajímavější ze čtyř objektů na pláži jsou poslední dvě céčka, která mají atypicky řešený vchod. K poslednímu docházíme už za šera, je zarostlý a vchod má zasypaný, tak nás ani moc nemrzí, že podmínky na jeho vyfocení jsou již horší. Zrychleným přesunem, který se trošičku podepisuje na únavě našich nohou, se vracíme do Vranova.
Odjíždíme na nové místo pro přenocování, které jsme si během dopoledne vyhlídli. Maskujeme vozidlo, společnými silami vaříme teplou večeři a po vyhodnocení průběhu dne se ukládáme ke spánku.
DEN TŘETÍ - (19. 11. 2006)
Ráno nás ze spacáků svými paprsky vytahuje sluníčko. Prostě ráno azurové. Na dnešní den je naplánována jen odpočinková procházka na Králův stolec. Opouštíme Vranov a před Hradištěm odbočujeme na polní cestu. Zastavujeme u lesa, kde si připravujeme snídani.
Po snídani se vydáváme do lesa. K mému překvapení zde nevede zelená, ale žlutá TZT, nicméně to tu znám tak to neřešíme. Nakonec se vše vysvětluje, byla zde vytvořena nová stezka a tím došlo k přeznačení původních tras.
Po krásné vyhlídce z Králova stolce jdeme vyzkoušet novou stezku. Jsem mile překvapen, že vede místy, kde jsou pěkné výhledy. Dostáváme se až na Hradišťské terasy odkud je pěkný výhled na Znojmo a přehradu. Nejkratší značenou cestou se vracíme kolem Vlčí jámy k autu. Právě na tomto úseku cesty se v naší fotografce začíná něco probouzet. Loudá se, zastavuje, hlava nahoru, dolů, doprava, doleva a fotí a fotí a fotí. Výsledky tohoto jejího činění, jak zjišťujeme později, jsou velice překvapivé.
Posledním naším cílem je Hradiště. Už pomalou chůzí jdeme na vyhlídku ke kapli a odtud pak na níže položenou vyhlídku přímo nad hrází Znojemské přehrady. A tady se s Podyjím už opravdu loučíme, všichni ale doufáme, že ne na dlouho. Následuje zpáteční cesta k vozu, několik posledních ohlédnutí a smutný návrat domů.
Loučení je ještě smutnější, ale není všem dnům konec.
Závěrečné hodnocení
Snad není ani co dodat. Vše vyšlo tak, jak jsme si všichni přáli a možná i trochu víc. Zvláštní poděkování: meteorologům - byli jediní, kterým to nevyšlo.
DEN PRVNÍ - OKRUH KOLEM ŠOBESU A HARDEGGSKÁ VYHLÍDKA (17. 11. 2006)
Z Hevlína odjíždíme v 6:30. Ve Slupi se k nám přidává náš třetí a poslední člen výpravy. Ve složení Petr (velitel), Radim (řidič) a Lada (fotografka) vyrážíme směr Znojmo a dál, až do obce Podmolí.
Na jižním konci vesnice zanecháváme vozidlo a pokračujeme pěšky po modré TZT (turistická značená trasa) do údolí Devíti mlýnů. U visutého lanového mostu děláme malou přestávku a potom jdeme na průzkum dvou lehkých objektů (dále LO) typu C, které se nacházejí nedaleko. Oba objekty nalézáme bez problému. Vracíme se zpět k mostu, přes který přecházíme na druhý břeh. Pro některé z nás je most zajímavou atrakcí, nicméně se nikterak nezdržujeme. A stále po modré TZT jdeme údolím. Míjíme i trosky jednoho z mnoha mlýnů, které zde stávaly. Většinu z nich tu připomínají už jen splavy. U tohoto mlýna jsou zachovány i obvodové zdi a jeho splav je uprostřed protržený. U torza stavby se nachází i malý rybníček.
Lehkým tempem se dostáváme k druhému visutému mostu. I tento přecházíme, nyní vedeni červenou TZT. Hledáme další objekt LO, tentokrát typ A-120. Díky nepřesnosti našich map nevíme, je-li napravo či nalevo od cesty. Jako první jej spatřuje Radim. Dobře maskován vegetací je ukryt vysoko nad cestou. Útočím na něj přímo do prudkého kopce, ostatní, oklikou, mě kryjí zleva. Interiér objektu je nepřístupný, protože těsně u vstupu je plot vinohradu. Po prohlídce se vracíme na cestu a stoupáme mezi vinicemi Šobesu. Nad vinicemi se má nacházet objekt vzor 36 a tak se ho vydáváme hledat. Máme tip od jednoho z našich kolegů, jak ho nejlépe najít. Za horní branou se vydáváme vpravo podél plotu a po průchodu náročnějším terénem na pevnůstku narážíme. Na zpáteční cestě k bráně Ladu vylekává vzácný mlok skvrnitý. Polekáni jsou zřejmě oba. Zbytečně ho nerušíme, pár fotek a mažeme dál.
Těsně před horní bránou nás čeká malé překvapení. Stojí tu auto se skupinkou turistů a my nevíme zdali mezi nimi není někdo od správy parku. Běžně se sem totiž autem nesmí. Protože se v tuhle chvíli nacházíme taky mimo vyznačenou trasu, pro jistotu na chvíli zaléháme na zem. Po chvíli se skupinka nabaží pohledů na řeku Dyji, nasedá do vozu a odjíždí. Tudíž i my můžeme pokračovat v cestě. Od brány stoupáme krásnou krajinou k Podmolí. Bohužel naše výhledy kazí mlha. Podle rosničkářů měl být dnes ten nejkrásnější den z celého prodlouženého víkendu. I tak jsme spokojeni. V autě obědváme a před druhou hodinou velím odjezd směr Čížov.
Dalším cílem je Hardeggská vyhlídka. Přes vesnici jdeme po žluté a po potom přecházíme na modrou TZT. Tato barva nás přivádí až k odbočce na vyhlídku. Na vyhlídce jsme kolem třetí hodiny odpolední. Krásného výhledu si dopřáváme až téměř do úplné tmy, kdy se městečko Hardegg rozsvěcí. Překrásný pohled dotváří i nasvícený kostel a hrad.
Vracíme se k autu a posledním cílem dnešního dne je Vranov nad Dyjí. V místní hospůdce si dáváme večeři a probíráme zážitky. Před 19. hodinou se shodujeme, že by nám hostinský mohl pustit Večerníček. Jsem velitel a tak to zařizuji, hostinský jen udiveně zvolává "Cože!?" a nevěřícně při tom kroutí hlavou. Vypadá to tak, jako by se za léta své praxe s něčím takovým nesetkal. Ale nakonec Večerníček ochotně pouští i když se na nás po zbytek večera mračí. Po 20. hodině raději hostinec opouštíme a vydáváme se shánět místo, kde dnes složíme hlavy. Takové nakonec nacházím v lesíku za Lančovem. Odbočka na lesní cestě nám zprvu připadala oázou nekonečného ticha, opak je však pravdou. Celou noc okolo nás projíždějí auta.
DEN DRUHÝ - VRANOV NAD DYJÍ (18. 11. 2006)
Ráno se vracíme zpět do Vranova a zde v místním koloniálu kupujeme něco málo na snídani. Poté vyrážíme vzhůru po žluté TZT k zámku. Ještě před zámkem odbočujeme k atypickému objektu vz. 37. Jeho vchod není klasický z týlové stěny, ale je umístěn pod levou střílnou. Od tohoto bunkru jdeme lesní pěšinou k zámku a pak po silnici vedoucí z Vranova směr Šafov. Po pár metrech odskakujeme napravo k LO A-120 a poté pak k typu E. Několik desítek metrů výš od silnice nalevo stojí vzácný objekt našeho předválečného opevnění vzoru 37. A to A-220. Od dvěstědvacítky přecházíme silnici k dalšímu éčku a odtud k typu B. Posledních pět objektů je uzamčených, zřejmě patří do pevnostního areálu Vranov.
Pokračujeme dál po linii a jako první je objekt typu C, který je zničený výbuchem. Následují tři objekty typu A, z nichž ten poslední patří k nejhezčím. Padáme strmou stezkou do Junáckého údolí. U cesty, která prochází údolím, je krásné céčko a o kousek dál pak k nepoznání přestavěná vojenská chata pro osádky LO na bývalý a dnes již opuštěný pionýrský tábor. Vracíme se zpět k již zmíněnému céčku a od něj začínáme stoupat prudkým svahem k dalším objektům. Následují dvě áčka, jedno s vykloněnou střílnou, béčko a céčko. Přes pole se dostáváme k silnici. Tu zatím jen přecházíme. Za ní je v poli další áčko, v lesíku pevnůstka typu B se světlostí 180 cm a konečně atypické C. Zvláštností je výdech ventilace, který se u těchto typů nedělal.
Vracíme se na silnici a pokračujeme směrem k Vranovu. Asi po padesáti metrech si prohlížíme německý bunkr, jenž měl sloužit k ochraně vranovské hráze. O kousek dál vpravo od silnice v lese je možno vidět zbytek navijáku pro lana, která měla držet síť na hladině přehrady jako ochranu proti klouzavým pumám. Po chvilce odbočujeme z cesty vlevo a přicházíme k objektu vz. 36, je značně zarostlý (tudíž nefotogenický) a tak se obzvlášť nezdržujeme. Procházíme kolem osiřelých rekreačních budov a už se blížíme k hrázi Vranovské přehrady. Před hrází i na hrázi se zastavujeme, kocháme se pohledem na jednu i druhou stranu a fotíme.
Ve svahu nad korunou hráze se nachází další objekt vz. 36 i ten prohlížíme. Naše kroky vedou směrem k pláži. Všímáme si další chaty pro osádky LO s přístavem. Další zastávkou je most, který se klene přes Švýcarskou zátoku. Tady připevňujeme fotoaparáty na stativy a následuje další společná fotka. Po té přecházíme most a provádíme průzkum dalších objektů.
Důkazem, že nás po celodenní chůzi neopouští humor, je i skotačení a krátká bitva v listí. Nejzajímavější ze čtyř objektů na pláži jsou poslední dvě céčka, která mají atypicky řešený vchod. K poslednímu docházíme už za šera, je zarostlý a vchod má zasypaný, tak nás ani moc nemrzí, že podmínky na jeho vyfocení jsou již horší. Zrychleným přesunem, který se trošičku podepisuje na únavě našich nohou, se vracíme do Vranova.
Odjíždíme na nové místo pro přenocování, které jsme si během dopoledne vyhlídli. Maskujeme vozidlo, společnými silami vaříme teplou večeři a po vyhodnocení průběhu dne se ukládáme ke spánku.
DEN TŘETÍ - (19. 11. 2006)
Ráno nás ze spacáků svými paprsky vytahuje sluníčko. Prostě ráno azurové. Na dnešní den je naplánována jen odpočinková procházka na Králův stolec. Opouštíme Vranov a před Hradištěm odbočujeme na polní cestu. Zastavujeme u lesa, kde si připravujeme snídani.
Po snídani se vydáváme do lesa. K mému překvapení zde nevede zelená, ale žlutá TZT, nicméně to tu znám tak to neřešíme. Nakonec se vše vysvětluje, byla zde vytvořena nová stezka a tím došlo k přeznačení původních tras.
Po krásné vyhlídce z Králova stolce jdeme vyzkoušet novou stezku. Jsem mile překvapen, že vede místy, kde jsou pěkné výhledy. Dostáváme se až na Hradišťské terasy odkud je pěkný výhled na Znojmo a přehradu. Nejkratší značenou cestou se vracíme kolem Vlčí jámy k autu. Právě na tomto úseku cesty se v naší fotografce začíná něco probouzet. Loudá se, zastavuje, hlava nahoru, dolů, doprava, doleva a fotí a fotí a fotí. Výsledky tohoto jejího činění, jak zjišťujeme později, jsou velice překvapivé.
Posledním naším cílem je Hradiště. Už pomalou chůzí jdeme na vyhlídku ke kapli a odtud pak na níže položenou vyhlídku přímo nad hrází Znojemské přehrady. A tady se s Podyjím už opravdu loučíme, všichni ale doufáme, že ne na dlouho. Následuje zpáteční cesta k vozu, několik posledních ohlédnutí a smutný návrat domů.
Loučení je ještě smutnější, ale není všem dnům konec.
Závěrečné hodnocení
Snad není ani co dodat. Vše vyšlo tak, jak jsme si všichni přáli a možná i trochu víc. Zvláštní poděkování: meteorologům - byli jediní, kterým to nevyšlo.
Fotky:
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
