VÝPRAVA NA PRAŽSKOU ČÁRU OBRANY
| Datum: | 17. - 19. června 2005 |
| Složení výpravy: | Pavel, Petr S., Petr B., Radim |
| Ujetá vzdálenost: | 1. den 395 km, 2. den 211 km, 3. den 207 km |
| Pěšky nachozeno: | 1. den 3 km, 2. den 4 km, 3. den 2 km |
| Mapa: | Turisický atlas ČESKO 1:50000 (ShoCart) |
| Text: | Pavel Andrýsek |
| Foto: | Petr Sedláček |
DEN PRVNÍ (17. 6. 2005)
Ráno po příjezdu do Brna se naše parta složená z Radima (řidič), Pavla (velitel vozu, alespoň podle obsazeného místa), Petra B. a Petra S. (jako mužstvo) schází na obvyklém místě v blízkosti Zvonařky. Nakládáme své propriety, nasedáme do HAKLU (VW TRANSPORTER) a vyrážíme na dálnici D1 směr Praha. D jedničku opouštíme na EXITu Pelhřimov a pokračujeme na Plzeň přes Milevsko.
V obci Chýnov uskutečňujeme neplánovanou zastávku. Od silnice nás totiž svým atraktivním vzhledem láká prodejna vojenských potřeb, tzv. ARMY SHOP. Obchod neklame ani svými velmi přístupnými cenami. Postupně zde zakupujeme různé hodně potřebné předměty. Tak se např. muzeum ve Slupi rozmnožuje o jednu petrolejovou lampu a polní kuchyňku.
Pokračujeme dále a před Plzní odbočujeme v obci Spálené Poříčí k prvnímu z cílů naší cesty: Rokycany. Zde úporně hledáme MUZEUM NA DEMARKAČNÍ LINII. Pro "cizince" velmi špatné značení. Toto nás bude provázet téměř po celou cestu. Muzeum by mělo být soukromé, provozované dvěma nadšenci a místy to vypadá, jakoby na tuto činnost nestačili. Při vstupu do muzea nás vítá objekt lehkého opevnění vz. 36, který sem byl přivezen z vojenského prostoru v Jincích. Jeho hmotnost údajně činí 120 tun. V interiéru je zachována původní výdřeva. Stopy uvnitř ukazují na fakt, že objekt byl až po vstupní otvor zaplaven vodou.
Díky připravované akci BAHNA 2005 byly některé kusy těžké techniky přepraveny do VVP v blízkosti Strašic. I přes tuto skutečnost toho vidíme dosti. Detailně např. OA vz. 30, OT 810 v přestavbě za německý Sdkfz. 251 s otevřenými kryty motoru. Tanky T 34, SU 100, různá protiletadlová děla. Skvělá je expozice věnovaná pěchotním zbraním a uniformám. V několika místnostech zde jsou rozděleny exponáty podle států, ve kterých byly používány. Nám osobně se velmi líbí expozice věnovaná čs. armádě do roku 1938. V sále trůní střílna z LO vz. 37, podle poškození evidentně pocházející z objektu zničeného odstřelem. V této střílně je umístěna úplná lehká a těžká lafeta vz. 38 s těžkým kulometem vz. 37. Pod střílnou je postaven dřevěný střelecký stolek. O naši největší pozornost se však zasluhuje těžký kulomet vz. 24, tzv. SCHWARZLOSKA umístěná v pěchotní trojnožce. Jedinou vadou na kráse jsou ve vitrínách v hlavní chodbě bezprizorně odložené a neudržované modely letadel z období II. světové války, mnohé bez podvozku. Vše zaprášené.
Po povelu "do tanku v tank" a krátkém motání se v Rokycanech vyrážíme na přejezd do Berouna. Zde v blízkosti EXIT Východ nalézáme LO vz. 37 E, který má být zítřejší den přístupný. Takže krátká prohlídka zvenčí. Řopík je celý odkopán z důvodu prováděné izolace. Zítra uvidíme jak vypadá interiér. V Berouně nám jako průvodce slouží brožura PEVNOSTI, z roku 1996, svazek č. 6, Pražská čára, vnější obrana Prahy (VOP) od Radana Láška. S prohlídkou linie řopíků začínáme u autobusového nádraží a pokračujeme po proudu Berounky kousek za město. Objekty jsou poctivě zabetonované, bez zemních záhozů. Některé nesou stopy určitého a marného dobývání. Na závěr průzkumu si necháváme jednu raritu - dva objekty typu D umístěné do náspů silničního mostu v Berouně. Jeden z nich je opatřen vstupní chodbičkou, která měla zabraňovat sesypávání zeminy ze svahu do vchodu. Vstup je čerstvě zabetonován. Publikace popisuje oba bunkry jako přístupné se zachovanými zbytky lafet vz. 37. Dnes vstup do nich možný není.
Na nábřeží zapadáme do restaurace na pozdní oběd. Kolem 17. hodiny vyrážíme na cestu za hledáním vhodného ubytování. To nacházíme v kempu RIVIERA ve Zbečně. Udržovaný kus břehu včetně elektřiny je nám k dispozici za 200,- Kč. Poblíž je i příjemné posezení u hospůdky. Zde padá rozhodnutí vynechat řopík na Karlštejně z důvodu dlouhých přejezdů. Chceme vidět bunkr vz. 36 u obce Mlýnek, který je na samém konci naší návštěvy VOP. Večer je neobvyklé dusno, které v noci končí deštěm. Spí se ve stanech a v HAKLU.
DEN DRUHÝ (18. 7. 2004)
Ráno mezi 6.00 a 7.00 budíček. Chvíli mrholí, ale potom se počasí umoudřuje. Mraky se trhají a nastává krásné počasí. Vaříme polévky. Po osmé hodině opouštíme kemp a v obci Zbečno doplňujeme proviant. Odtud vyrážíme k Berounu na prohlídku pro nás prvního objektu VOP. Jde o objekt vz. 37, typ E. Abychom nemuseli dlouho čekat na otevírací hodinu, volá kolega Radim provozovatele na telefon z velmi praktické příručky "Muzea a památníky". Po telefonátu přijíždí asi v 9.30 hodin průvodce a pouští se do vybavování objektu. Po předání pohlednice muzea ve Slupi přiznává, že tato moravská aktivita přešla do povědomí i v tomto kraji.
Abychom zkrátili čekání, vyrážíme na obhlídku bunkru na kopci s výstřelem podél Berouna. Kupodivu první řopík, který není zabetonován. Po návratu je nám předveden TK vz. 37 a jako nová, páskovačka ke kulometu vz. 37. Skvělý exponát. Velmi podrobně jej prohlížíme a fotodokumentujeme. V bunkru je dodělaná kompletní výdřeva a díky brněnské lafetě vz. 37 a TK vz. 37 je pěkně zaplněn. Výsledek návštěvy nasazuje laťku vysoko. Ale to se má vbrzku změnit.
Další z cílů naší cesty je atypický objekt vz. 37, který se nachází mezi obcemi Bratronice a Dolní Bezděkov. Je zabudován v tělese silnice a jde o typ A-200 prodloužený šestimetrovou chodbou. Už při našem příjezdu je vidět pěkně rekonstruovaný kamuflážní nátěr a státní vlajka na malém stožárku. Přicházíme k řopíku, kolem kterého se potlouká několik mužů v tričkách označených KVH Praha. Před objektem je zrovna páru návštěvníků podáván výklad ke zde umístěné ucelené sbírce bodáků vz. 24 a jeho různých vývozních variant. Nechybí ani fotokopie dokumentů o zavedení do výzbroje. Skvělý počin, a to je vše. Chvíli postáváme bez toho aby si nás někdo všiml. Pak se ptám zda můžeme do objektu. "Ano, beze všeho." Vstupujeme dovnitř a s námi i jeden z ochranky, bez jediného náznaku přivítání, či alespoň všeobecného výkladu. Alespoň předávám pohlednici muzea ve Slupi a pozdrav ing. Martina Ráboně. Odpovědí je jen: "Ano, hm " Odcházíme znechuceni. Kolik úsilí určitě stálo vyrubání zabetonovaného objektu a narážíme na absenci jakékoliv hrdosti na vlastní práci a nezájem o návštěvníka.
V Dolním Bezděkově zastavujeme na návsi a asi hodinu zde pátráme po rekonstruovaném objektu vz. 37, typ D. Jediná značka neprozrazuje jeho polohu! Nakonec jej nalézáme s pomocí staré paní, kterou rušíme při sečení trávy. Bunkr je ovšem zavřený. Má skvěle rekonstruovaný exteriér. Těžce zklamáni opouštíme místo. Teprve ve Smečně u Jana Krinkeho se dozvídáme, že zpřístupnění řopíku zabránila technická závada na vozidle provozovatele, který zůstal viset někde u Prahy.
Klejíc, nasedáme do HAKLU a odjíždíme k obci Doksy, kde se nalézá po dlouhém běhání kolem rybníka další z "utajených" pevností, objekt vz. 37, typ A. Má rekonstruovaný maskovací nátěr a interiér po vyrubání betonem prolitého kamene. Uvnitř můžeme zhlédnout původní výdřevu. Alespoň chválíme jednomu členovi osádky dvě okouzlující bunkračky, které posedávají venku na celtě. Pro vzpružení asi výborná věc. Začíná nás tlačit čas a tak rychle směr Smečno.
Návštěva Vojenského skanzenu manželů Krikeových překonává všechna naše očekávání. Cesta výborně označená. Pověsti o prvním zrekonstruovaném objektu vz. 37 nezklamaly. Po vzájemném představení, výměně pohlednic muzeí a potykání si, provádíme prohlídku bunkru. Nepovažuji se za žádného odborníka, ale ucvrkával jsem magi v kostkách. Nemá smysl na tomto místě vypisovat co vše je k vidění. Každý zájemce o tuto problematiku by si měl udělat čas a řopík B2-80Z ve Smečně navštívit. Pěkně udržovaná výstroj a výzbroj objektu nenechává nikoho na pochybách s jakým zápalem byl bunkr rekonstruován. Jaký zde je cítit rozdíl v chování muzejníků u Bratronic a ve Smečně. Venkovní expozicí obrněné techniky jsme nadšeni, především svojí udržovaností, což vytváří kontrast s Muzeem na demarkační linii. Méně techniky, ale ve velmi dobrém stavu. V krátkosti prohlížíme dělostřelecké muzeum, pořizujeme společné foto u tanku T-34 se znakem Vlasovovi armády a už šviháme k osadě Mlýnek, kde se nachází rekonstruované opevnění vz. 36.
Objekt objevujeme díky značení "levou zadní" a nachází se na svahu v lese nad obcí Mlýnek. Svými dvěma střílnami postřeluje celé údolí. Průvodce se nám skvělým způsobem věnuje. Když zjišťuje, že jsme kolegové, vyměňujeme si zkušenosti a poznatky. Celý objekt působí excelentním dojmem. Loučíme se s názorem, že přece jenom některé bunkry jsou ve správných rukou.
Doplňujeme spálené kalorie a nasedáme k přejezdu k posledním objektům opevnění. A to do obce Sazená. Zde identifikujeme dva atypické objekty maskované jako váha na návsi a v místním soukromém mlýně. Zde ve stěně je patrná roura pro pozorování periskopem. Poté vyrážíme k dnešnímu poslednímu přejezdu přes Kralupy na silnici R7 do Radotína, Zbraslav, Dolní Břežany, Jílové u Prahy do Týnce n/Sázavou. Ubytováváme se na tábořišti pro vodáky. My jediní pěšáci mezi ponorkami. Lidí dokola moře. Ještě po 23.00 hod. je úžasná fronta na večerní hygienu. Zaléháme do spacáků.
DEN TŘETÍ (19. 7. 2004)
Budíček v 5.00 hod. Konečně ranní hygiena. Vše kolem spí. Balíme věci a odjíždíme k Muzeu vojenské techniky v Lešanech. Toto nacházíme bez problémů mezi obcemi Krhanice a Lešany. Na parkovišti, na kterém jsme sami, vaříme obligátní polévky ke snídani. Vysušujeme na ranním sluníčku spacáky a přebalujeme osobní věci abychom byli připraveni po prohlídce muzea vyrazit na cestu k domovu. Ve zbývajícím čase dopisuji zážitky z předchozího dne.
Otevírací doba muzea je v červnu a září od 9.00 do 17.00 hodin a to pouze o víkendech (v červenci a srpnu každý den mimo pondělí a úterý, také od 9.00 do 17.00 h). Muzeum patří Vojenskému historickému ústavu Praha a vstup je volný. Celé muzeum je velmi pěkně udržované a nachází se od roku 1996 v areálu bývalých dělostřeleckých kasárnách.
Po vstupu hlavní branou přímo před námi je umístěn těžký tank IS-2. Je v růžové kamufláži, tedy tak, jak se na něm v posledku vyřádili naši vzácní poslanci. Prohlídku začínáme v halách věnovaných dělostřelecké technice do 19. století. Následuje hala věnovaná vojenské technice od vzniku Československé republiky od roku 1918 do roku 1939. Je zde možné vidět i část výbavy těžkého opevnění, jízdní kola zavedená v armádě, lehký tank vz. 38, různé typy nákladních automobilů, pracoviště radiooperátora pro provoz na letišti, atd. Dále následuje hala s technikou věnovanou období 1940-1943, 1944-1945. Všechny exponáty jsou zakomponovány do dioramat. Je zde možno zhlédnout protitankový kanón vz. 44/85 zabudovaný do stěny, která má imitovat betonovou stěnu TO. Kanon je vystaven se spoustou příslušenství za skleněnou stěnou, díky které nelze fotografovat. Venku pod přístřešky se nalézá spousta obrněné techniky, z nichž některé z vystavených kusů nebyly vůbec zavedeny do armády. Existují pouze v prototypech.
Pěkně zpracovaná je hala věnovaná ostravské operaci a to jako virtuální muzeum. Exponáty se nacházejí v šeru a jsou nasvíceny bodovými barevnými reflektory, které mají navodit atmosféru boje. Celou prohlídku absolvuje návštěvník v zákopu. V jednom místě přes zákop stojí tank T-34 s otevřeným spodním průlezem, kterým je možno nahlédnou do jeho útrob. Za rajčáky sedí zkrvavený řidič. K jeho pásům se plíží německý voják s protitankovou minou. Ze zákopu vcházíme do TO, o které opřela německá armáda svoji obranu. Interiér je vybaven improvizovaně. Ve střílně, ke které dosahuje jen díky bedně a pěchotní trojnožce, kulomet MG 42. Telefonní ústředna, spousta telefonních přístrojů, Sturmgewehr 44, atd.
Po prohlídce mizíme v bufetu, kde doplňujeme energii na cestu domů. Do Brna dorážíme po ujetí cca 813 km v 15.30 hodin a zakončujeme naše třídenní putování po Pražské čáře obrany.
Ráno po příjezdu do Brna se naše parta složená z Radima (řidič), Pavla (velitel vozu, alespoň podle obsazeného místa), Petra B. a Petra S. (jako mužstvo) schází na obvyklém místě v blízkosti Zvonařky. Nakládáme své propriety, nasedáme do HAKLU (VW TRANSPORTER) a vyrážíme na dálnici D1 směr Praha. D jedničku opouštíme na EXITu Pelhřimov a pokračujeme na Plzeň přes Milevsko.
V obci Chýnov uskutečňujeme neplánovanou zastávku. Od silnice nás totiž svým atraktivním vzhledem láká prodejna vojenských potřeb, tzv. ARMY SHOP. Obchod neklame ani svými velmi přístupnými cenami. Postupně zde zakupujeme různé hodně potřebné předměty. Tak se např. muzeum ve Slupi rozmnožuje o jednu petrolejovou lampu a polní kuchyňku.
Pokračujeme dále a před Plzní odbočujeme v obci Spálené Poříčí k prvnímu z cílů naší cesty: Rokycany. Zde úporně hledáme MUZEUM NA DEMARKAČNÍ LINII. Pro "cizince" velmi špatné značení. Toto nás bude provázet téměř po celou cestu. Muzeum by mělo být soukromé, provozované dvěma nadšenci a místy to vypadá, jakoby na tuto činnost nestačili. Při vstupu do muzea nás vítá objekt lehkého opevnění vz. 36, který sem byl přivezen z vojenského prostoru v Jincích. Jeho hmotnost údajně činí 120 tun. V interiéru je zachována původní výdřeva. Stopy uvnitř ukazují na fakt, že objekt byl až po vstupní otvor zaplaven vodou.
Díky připravované akci BAHNA 2005 byly některé kusy těžké techniky přepraveny do VVP v blízkosti Strašic. I přes tuto skutečnost toho vidíme dosti. Detailně např. OA vz. 30, OT 810 v přestavbě za německý Sdkfz. 251 s otevřenými kryty motoru. Tanky T 34, SU 100, různá protiletadlová děla. Skvělá je expozice věnovaná pěchotním zbraním a uniformám. V několika místnostech zde jsou rozděleny exponáty podle států, ve kterých byly používány. Nám osobně se velmi líbí expozice věnovaná čs. armádě do roku 1938. V sále trůní střílna z LO vz. 37, podle poškození evidentně pocházející z objektu zničeného odstřelem. V této střílně je umístěna úplná lehká a těžká lafeta vz. 38 s těžkým kulometem vz. 37. Pod střílnou je postaven dřevěný střelecký stolek. O naši největší pozornost se však zasluhuje těžký kulomet vz. 24, tzv. SCHWARZLOSKA umístěná v pěchotní trojnožce. Jedinou vadou na kráse jsou ve vitrínách v hlavní chodbě bezprizorně odložené a neudržované modely letadel z období II. světové války, mnohé bez podvozku. Vše zaprášené.
Po povelu "do tanku v tank" a krátkém motání se v Rokycanech vyrážíme na přejezd do Berouna. Zde v blízkosti EXIT Východ nalézáme LO vz. 37 E, který má být zítřejší den přístupný. Takže krátká prohlídka zvenčí. Řopík je celý odkopán z důvodu prováděné izolace. Zítra uvidíme jak vypadá interiér. V Berouně nám jako průvodce slouží brožura PEVNOSTI, z roku 1996, svazek č. 6, Pražská čára, vnější obrana Prahy (VOP) od Radana Láška. S prohlídkou linie řopíků začínáme u autobusového nádraží a pokračujeme po proudu Berounky kousek za město. Objekty jsou poctivě zabetonované, bez zemních záhozů. Některé nesou stopy určitého a marného dobývání. Na závěr průzkumu si necháváme jednu raritu - dva objekty typu D umístěné do náspů silničního mostu v Berouně. Jeden z nich je opatřen vstupní chodbičkou, která měla zabraňovat sesypávání zeminy ze svahu do vchodu. Vstup je čerstvě zabetonován. Publikace popisuje oba bunkry jako přístupné se zachovanými zbytky lafet vz. 37. Dnes vstup do nich možný není.
Na nábřeží zapadáme do restaurace na pozdní oběd. Kolem 17. hodiny vyrážíme na cestu za hledáním vhodného ubytování. To nacházíme v kempu RIVIERA ve Zbečně. Udržovaný kus břehu včetně elektřiny je nám k dispozici za 200,- Kč. Poblíž je i příjemné posezení u hospůdky. Zde padá rozhodnutí vynechat řopík na Karlštejně z důvodu dlouhých přejezdů. Chceme vidět bunkr vz. 36 u obce Mlýnek, který je na samém konci naší návštěvy VOP. Večer je neobvyklé dusno, které v noci končí deštěm. Spí se ve stanech a v HAKLU.
DEN DRUHÝ (18. 7. 2004)
Ráno mezi 6.00 a 7.00 budíček. Chvíli mrholí, ale potom se počasí umoudřuje. Mraky se trhají a nastává krásné počasí. Vaříme polévky. Po osmé hodině opouštíme kemp a v obci Zbečno doplňujeme proviant. Odtud vyrážíme k Berounu na prohlídku pro nás prvního objektu VOP. Jde o objekt vz. 37, typ E. Abychom nemuseli dlouho čekat na otevírací hodinu, volá kolega Radim provozovatele na telefon z velmi praktické příručky "Muzea a památníky". Po telefonátu přijíždí asi v 9.30 hodin průvodce a pouští se do vybavování objektu. Po předání pohlednice muzea ve Slupi přiznává, že tato moravská aktivita přešla do povědomí i v tomto kraji.
Abychom zkrátili čekání, vyrážíme na obhlídku bunkru na kopci s výstřelem podél Berouna. Kupodivu první řopík, který není zabetonován. Po návratu je nám předveden TK vz. 37 a jako nová, páskovačka ke kulometu vz. 37. Skvělý exponát. Velmi podrobně jej prohlížíme a fotodokumentujeme. V bunkru je dodělaná kompletní výdřeva a díky brněnské lafetě vz. 37 a TK vz. 37 je pěkně zaplněn. Výsledek návštěvy nasazuje laťku vysoko. Ale to se má vbrzku změnit.
Další z cílů naší cesty je atypický objekt vz. 37, který se nachází mezi obcemi Bratronice a Dolní Bezděkov. Je zabudován v tělese silnice a jde o typ A-200 prodloužený šestimetrovou chodbou. Už při našem příjezdu je vidět pěkně rekonstruovaný kamuflážní nátěr a státní vlajka na malém stožárku. Přicházíme k řopíku, kolem kterého se potlouká několik mužů v tričkách označených KVH Praha. Před objektem je zrovna páru návštěvníků podáván výklad ke zde umístěné ucelené sbírce bodáků vz. 24 a jeho různých vývozních variant. Nechybí ani fotokopie dokumentů o zavedení do výzbroje. Skvělý počin, a to je vše. Chvíli postáváme bez toho aby si nás někdo všiml. Pak se ptám zda můžeme do objektu. "Ano, beze všeho." Vstupujeme dovnitř a s námi i jeden z ochranky, bez jediného náznaku přivítání, či alespoň všeobecného výkladu. Alespoň předávám pohlednici muzea ve Slupi a pozdrav ing. Martina Ráboně. Odpovědí je jen: "Ano, hm " Odcházíme znechuceni. Kolik úsilí určitě stálo vyrubání zabetonovaného objektu a narážíme na absenci jakékoliv hrdosti na vlastní práci a nezájem o návštěvníka.
V Dolním Bezděkově zastavujeme na návsi a asi hodinu zde pátráme po rekonstruovaném objektu vz. 37, typ D. Jediná značka neprozrazuje jeho polohu! Nakonec jej nalézáme s pomocí staré paní, kterou rušíme při sečení trávy. Bunkr je ovšem zavřený. Má skvěle rekonstruovaný exteriér. Těžce zklamáni opouštíme místo. Teprve ve Smečně u Jana Krinkeho se dozvídáme, že zpřístupnění řopíku zabránila technická závada na vozidle provozovatele, který zůstal viset někde u Prahy.
Klejíc, nasedáme do HAKLU a odjíždíme k obci Doksy, kde se nalézá po dlouhém běhání kolem rybníka další z "utajených" pevností, objekt vz. 37, typ A. Má rekonstruovaný maskovací nátěr a interiér po vyrubání betonem prolitého kamene. Uvnitř můžeme zhlédnout původní výdřevu. Alespoň chválíme jednomu členovi osádky dvě okouzlující bunkračky, které posedávají venku na celtě. Pro vzpružení asi výborná věc. Začíná nás tlačit čas a tak rychle směr Smečno.
Návštěva Vojenského skanzenu manželů Krikeových překonává všechna naše očekávání. Cesta výborně označená. Pověsti o prvním zrekonstruovaném objektu vz. 37 nezklamaly. Po vzájemném představení, výměně pohlednic muzeí a potykání si, provádíme prohlídku bunkru. Nepovažuji se za žádného odborníka, ale ucvrkával jsem magi v kostkách. Nemá smysl na tomto místě vypisovat co vše je k vidění. Každý zájemce o tuto problematiku by si měl udělat čas a řopík B2-80Z ve Smečně navštívit. Pěkně udržovaná výstroj a výzbroj objektu nenechává nikoho na pochybách s jakým zápalem byl bunkr rekonstruován. Jaký zde je cítit rozdíl v chování muzejníků u Bratronic a ve Smečně. Venkovní expozicí obrněné techniky jsme nadšeni, především svojí udržovaností, což vytváří kontrast s Muzeem na demarkační linii. Méně techniky, ale ve velmi dobrém stavu. V krátkosti prohlížíme dělostřelecké muzeum, pořizujeme společné foto u tanku T-34 se znakem Vlasovovi armády a už šviháme k osadě Mlýnek, kde se nachází rekonstruované opevnění vz. 36.
Objekt objevujeme díky značení "levou zadní" a nachází se na svahu v lese nad obcí Mlýnek. Svými dvěma střílnami postřeluje celé údolí. Průvodce se nám skvělým způsobem věnuje. Když zjišťuje, že jsme kolegové, vyměňujeme si zkušenosti a poznatky. Celý objekt působí excelentním dojmem. Loučíme se s názorem, že přece jenom některé bunkry jsou ve správných rukou.
Doplňujeme spálené kalorie a nasedáme k přejezdu k posledním objektům opevnění. A to do obce Sazená. Zde identifikujeme dva atypické objekty maskované jako váha na návsi a v místním soukromém mlýně. Zde ve stěně je patrná roura pro pozorování periskopem. Poté vyrážíme k dnešnímu poslednímu přejezdu přes Kralupy na silnici R7 do Radotína, Zbraslav, Dolní Břežany, Jílové u Prahy do Týnce n/Sázavou. Ubytováváme se na tábořišti pro vodáky. My jediní pěšáci mezi ponorkami. Lidí dokola moře. Ještě po 23.00 hod. je úžasná fronta na večerní hygienu. Zaléháme do spacáků.
DEN TŘETÍ (19. 7. 2004)
Budíček v 5.00 hod. Konečně ranní hygiena. Vše kolem spí. Balíme věci a odjíždíme k Muzeu vojenské techniky v Lešanech. Toto nacházíme bez problémů mezi obcemi Krhanice a Lešany. Na parkovišti, na kterém jsme sami, vaříme obligátní polévky ke snídani. Vysušujeme na ranním sluníčku spacáky a přebalujeme osobní věci abychom byli připraveni po prohlídce muzea vyrazit na cestu k domovu. Ve zbývajícím čase dopisuji zážitky z předchozího dne.
Otevírací doba muzea je v červnu a září od 9.00 do 17.00 hodin a to pouze o víkendech (v červenci a srpnu každý den mimo pondělí a úterý, také od 9.00 do 17.00 h). Muzeum patří Vojenskému historickému ústavu Praha a vstup je volný. Celé muzeum je velmi pěkně udržované a nachází se od roku 1996 v areálu bývalých dělostřeleckých kasárnách.
Po vstupu hlavní branou přímo před námi je umístěn těžký tank IS-2. Je v růžové kamufláži, tedy tak, jak se na něm v posledku vyřádili naši vzácní poslanci. Prohlídku začínáme v halách věnovaných dělostřelecké technice do 19. století. Následuje hala věnovaná vojenské technice od vzniku Československé republiky od roku 1918 do roku 1939. Je zde možné vidět i část výbavy těžkého opevnění, jízdní kola zavedená v armádě, lehký tank vz. 38, různé typy nákladních automobilů, pracoviště radiooperátora pro provoz na letišti, atd. Dále následuje hala s technikou věnovanou období 1940-1943, 1944-1945. Všechny exponáty jsou zakomponovány do dioramat. Je zde možno zhlédnout protitankový kanón vz. 44/85 zabudovaný do stěny, která má imitovat betonovou stěnu TO. Kanon je vystaven se spoustou příslušenství za skleněnou stěnou, díky které nelze fotografovat. Venku pod přístřešky se nalézá spousta obrněné techniky, z nichž některé z vystavených kusů nebyly vůbec zavedeny do armády. Existují pouze v prototypech.
Pěkně zpracovaná je hala věnovaná ostravské operaci a to jako virtuální muzeum. Exponáty se nacházejí v šeru a jsou nasvíceny bodovými barevnými reflektory, které mají navodit atmosféru boje. Celou prohlídku absolvuje návštěvník v zákopu. V jednom místě přes zákop stojí tank T-34 s otevřeným spodním průlezem, kterým je možno nahlédnou do jeho útrob. Za rajčáky sedí zkrvavený řidič. K jeho pásům se plíží německý voják s protitankovou minou. Ze zákopu vcházíme do TO, o které opřela německá armáda svoji obranu. Interiér je vybaven improvizovaně. Ve střílně, ke které dosahuje jen díky bedně a pěchotní trojnožce, kulomet MG 42. Telefonní ústředna, spousta telefonních přístrojů, Sturmgewehr 44, atd.
Po prohlídce mizíme v bufetu, kde doplňujeme energii na cestu domů. Do Brna dorážíme po ujetí cca 813 km v 15.30 hodin a zakončujeme naše třídenní putování po Pražské čáře obrany.
Fotky:
;)
;)
;)
;)
;)
;)
