OD ZÁPADU K VÝCHODU OPEVNĚNOU JIŽNÍ MORAVOU
| Datum: | 8. a 9. května 2004 |
| Složení výpravy: | Pepa, Miloš, (Jindřich, Lenka, Markéta) |
| Ujetá vzdálenost: | 67 & 50 km |
| Mapa: | Route 66 pro PC |
| Text: | Josef Blahut |
| Foto: | archiv hevlin.unas.cz |
Jako bunkrology - amatéry nás nemohlo nechat klidnými umožnění návštěvy objektu MJ-S-3 v katastru obce Šatov. Základní popis tohoto objektu vynechám, jelikož mu bylo již dosti věnováno v jiném cestopisu, a hned přistoupím k popisu samotného výletu.
Počasí se tento víkend opravdu vydařilo a cestě nic nebránilo. Po vyzvednutí přítelkyně Lenky, Miloše a Jindřicha jsme vyrazili západním směrem vstříc dobrodružství. Zvolit jsme mohli rychlejší cestu přes Znojmo, nebo kratší, ale obtížnější přes Jaroslavice, Slup, Hnízdo a Chvalovice. Vybrali jsme tu druhou, hlavně díky tomu, že kopíruje linii pohraničního opevnění. Cesta uběhla docela v pohodě, až na totální devastaci cesty ze Strachotic do Hnízda. Najel jsem toho autem dost po celé republice, ale taková katastrofální situace s dopravními komunikacemi je snad jen u nás. Láhev 1,5 l minerální vody za 45 korun v Dyjakovičkách taky moc nepotěší, ale díky blížícímu se Šatovu bylo vše zapomenuto.
Hned z kraje obce jsme byli překvapeni lehkým objektem vz. 37, který je situován v předzahrádce rodinného domku. Objekt takto jasně demonstruje svou mohutnost a myslím si, že mít něco podobného na zahradě by bylo snem každého bunkrologa.
Před samotnou návštěvou pěchotního srubu jsem musel konstatovat, že byla věnována nulová aktivita propagaci objektu široké veřejnosti. My jsme objekt našli snadno díky místní znalosti, bohužel návštěvníci ze všech koutů republiky museli tápat. Nikde žádná informační značka. Také exteriéry objektu byly značně zarostlé náletovými křovinami. Představitel armády, jakožto správce objektu, si stěžoval na špatnou práci zaměstnanců obce. Jednoduše pracovníci obce využili dobu potřebnou k vysekání křoví k opalování na stropnici objektu. Nepřipomíná vám to zaměstnance hevlínského obecního úřadu? :-(
Před pevností je situována informační cedule s popisem tohoto objektu. Dnes byla silně zarostlá, ale přístupná. Před objektem byl prodejní stánek s tématikou pohr. opevnění a defakto celé II. Světové války. Dle mého názoru bylo vše nehorázně předraženo. Holt válečná tématika dnes letí, tak se snaží každý vydělat.
Už ale k samotnému objektu. Je shodný jako MJ-S-15 v blízkosti naší obce. Celý objekt je vyklizen a z původního vybavení zbyla jen poválečná filtrovna a z části vybavení pozorovacích a střeleckých zvonů. Jako laik nebudu popisovat suchá fakta, ale spíše postřehy, které nás zaujaly. Docela by mě zajímala míra hlučnosti ve srubu v případě boje. Střelba z protitankového kanónu spřaženého s kulometem a kulometného dvojčete v jednu chvíli musela vytvořit obrovský hluk, pro mě nepředstavitelný. Dále mě uchází účelnost vystříkání jedné místnosti pěnou, která se běžně používá k utěsnění oken (??). V neposlední řadě by v objektu, který navštěvuje veřejnost, mohly být funkční alespoň granátové skluzy. Celkově nás návštěva objektu ani nezklamala ani nenadchla. Bylo to prostě takové nemastné, neslané.
Cestou zpět jsme byli rozhodnuti navštívit LO vz. 37 A-160 ve Slupi. Tento "řopík" provozuje Pavel Andrýsek z Vyškova. Nadšení a nezlomná píle věnovaná tomuto objektu u nás vzbuzuje sympatie. Prohlídka objektu spolu s odborným výkladem p. Andrýska v nás zanechala přesně opačný dojem než Šatov. Možnost ohmatat vše co patří k tomuto objektu, od periskopu ke kulometu, vám dá víc než návštěva deseti objektů prázdných.
Po prohlídce jsme se zde setkali se dvěma skupinami lidí, kteří nevěděli, jak využít jejich zbylý čas tohoto dne. Domluvil jsem se s nimi, že je navedu k objektům MJ-S-15 a MJ-S-16 v blízkosti naší obce. Na mostě přes řeku Dyji, v blízkosti prvně jmenovaného objektu, jsem se s nimi rozloučil. Ještě před tím jsem se jim však snažil podat ucelený výklad o linii opevnění v okolí naší obce. Tímto byl první výlet u konce.
Druhý den se pokračovalo jen za účasti Miloše a jeho přítelkyně Markéty. V plánu bylo navštívit LO vz. 37, A-160, číslo 3111, ve kterém u obce Novosedly spravuje minimuzeum Petr Bahenský.
Po okresní silnici jsme se dopravili k bývalému PS útvaru u železniční trati v Hrušovanech nad Jevišovkou. Zde jsme obočili na bývalou signálku, po které jsme pokračovali směr Jevišovka. Také zde celou cestu lemují pevnůstky pohraničního opevnění. U obce Jevišovka jsme mírně vystrašení překonali dřevěný most, který zřejmě místní omladina používá jako palivové dříví na táborák. Ne nadarmo se této obci lidově říká HONDURAS. Další směr cesty pokračoval rovně k Novému Přerovu. Tato obec "na konci světa" se však v posledních letech viditelně mění k lepšímu :-).
Po průjezdu obcí nás už jen poslední kilometry dělily od cíle cesty v obci Novosedly. U kapličky jsme odbočili doprava, abychom u prvních sklepů odstavili automobil a dále pokračovali pěšky. Nejsem barbar a nechci rozjíždět kluzkou cestu místním vinařům. Zhruba po kilometru chůze podél železničních kolejí se před námi otevřelo pole a na jeho začátku nad svahem potoku Mikulovka mohutný objekt vz. 37 Petra Bahenského a Petra Sedláčka alias Efendiho.
Je zde zrovna velká skupina lidí z Prahy, tak chvíli vyčkáváme, aby nás poté Petr Sedláček provedl řopíkem. Vybavení je trochu chudší než ve Slupu, ale vše důležité je zde k vidění, včetně obou osazených lafet. Petrovi jsme slíbili autentickou nádobu na pitnou vodu, kterou vlastní Miloš a po zjištění, že byl opět vykraden pěchotní srub MJ-S-29 Svah, již uháníme směr Mikulov.
U objektu se nachází minimálně 50 lidí, mezi nimi i skupinka z Prahy. V objektu nikdo není, jelikož jej kolega Sedláček po včerejším zjištění provizorně zabezpečil. S Milošem přistupujeme s baterkami za velkého zájmu okolostojících k zevrubné prohlídce objektu. Po pár minutách smutně konstatujeme, že celý objekt je kompletně vykraden. Zbylo jen pár filtrů a pár osvětlovacích lamp, které již někdo nestačil odvézt. Před objektem telefonicky přivolávám kolegy z práce z RCPP Mikulov a společně domlouváme ostrahu a zabezpečení srubu. S Milošem se posléze snažíme objekt lépe zabezpečit, což se nám nakonec daří.
Z chování některých příznivců historie je mi zle. Většina vybavení objektů pohraničního opevnění již skončila na severní Moravě a ve východních Čechách. Renovace něčeho na úkor ničení dalšího není nic pro mne.
K objektu přijíždí skupinka lidí v dodávce, ze kterých se nakonec vyklubali provozovatelé K-S 15 "U Lípy" v katastru městečka Králíky. Stejně jako my byli i oni rozezleni chováním zlodějů, kteří defakto znehodnotili jedinečně zachované objekty. Po delším rozhovoru jsme byli pozváni na návštěvu jejich objektu.
Cestou domů se rozhodujeme navštívit pěchotní srub MJ-S-16 v bezprostřední blízkosti naší obce. Nedaleko objektu jsme zastaveni hlídkou pohraniční policie, ve které poznávám svého známého. Popisuje nám detailně postup zlodějů při vykradení objektu, ze kterého vyplývá, že to nebyli žádní amatéři, ale museli objekt dokonale znát. Samotný objekt je celý prázdný až na část filtrovny. Díky Milošově obratnosti opět lépe zabezpečujeme objekt a pořizujeme poslední záběry.
Za celé 2 dny jsme pořídili dost kvalitní videodokumentaci a je na Milošovi aby ji zpracoval. Před objektem se ještě chvíli díváme na linii opevnění v okolí a konstatujeme, že by jsme nechtěli být v kůži Wehrmachtu, kdyby bylo vše postaveno a vyzbrojeno. Všechno je ale jen kdyby. Díky blížícímu se dešti nasedáme do vozidla a vracíme se do svých domovů.
Závěrečné dojmy a postřehy z výletu:
Oba zde popsané výlety se dají absolvovat každý za cca 4 hodiny i se započítanou přepravou.
Zjištění fatálního vykradení objektů v okolí. Po telefonickém handrkování s posádkou Olomouc se kolegům z práce podařilo opětovně zabezpečit MJ-S-29.
Kromě zde popsaných pevnostních objektů byly o tomto víkendu přístupné také muzejní objekty u Vranova (Junácké údolí), ve Znojmě (Na Hrázi) a v Břeclavi (Pohansko).
Počasí se tento víkend opravdu vydařilo a cestě nic nebránilo. Po vyzvednutí přítelkyně Lenky, Miloše a Jindřicha jsme vyrazili západním směrem vstříc dobrodružství. Zvolit jsme mohli rychlejší cestu přes Znojmo, nebo kratší, ale obtížnější přes Jaroslavice, Slup, Hnízdo a Chvalovice. Vybrali jsme tu druhou, hlavně díky tomu, že kopíruje linii pohraničního opevnění. Cesta uběhla docela v pohodě, až na totální devastaci cesty ze Strachotic do Hnízda. Najel jsem toho autem dost po celé republice, ale taková katastrofální situace s dopravními komunikacemi je snad jen u nás. Láhev 1,5 l minerální vody za 45 korun v Dyjakovičkách taky moc nepotěší, ale díky blížícímu se Šatovu bylo vše zapomenuto.
Hned z kraje obce jsme byli překvapeni lehkým objektem vz. 37, který je situován v předzahrádce rodinného domku. Objekt takto jasně demonstruje svou mohutnost a myslím si, že mít něco podobného na zahradě by bylo snem každého bunkrologa.
Před samotnou návštěvou pěchotního srubu jsem musel konstatovat, že byla věnována nulová aktivita propagaci objektu široké veřejnosti. My jsme objekt našli snadno díky místní znalosti, bohužel návštěvníci ze všech koutů republiky museli tápat. Nikde žádná informační značka. Také exteriéry objektu byly značně zarostlé náletovými křovinami. Představitel armády, jakožto správce objektu, si stěžoval na špatnou práci zaměstnanců obce. Jednoduše pracovníci obce využili dobu potřebnou k vysekání křoví k opalování na stropnici objektu. Nepřipomíná vám to zaměstnance hevlínského obecního úřadu? :-(
Před pevností je situována informační cedule s popisem tohoto objektu. Dnes byla silně zarostlá, ale přístupná. Před objektem byl prodejní stánek s tématikou pohr. opevnění a defakto celé II. Světové války. Dle mého názoru bylo vše nehorázně předraženo. Holt válečná tématika dnes letí, tak se snaží každý vydělat.
Už ale k samotnému objektu. Je shodný jako MJ-S-15 v blízkosti naší obce. Celý objekt je vyklizen a z původního vybavení zbyla jen poválečná filtrovna a z části vybavení pozorovacích a střeleckých zvonů. Jako laik nebudu popisovat suchá fakta, ale spíše postřehy, které nás zaujaly. Docela by mě zajímala míra hlučnosti ve srubu v případě boje. Střelba z protitankového kanónu spřaženého s kulometem a kulometného dvojčete v jednu chvíli musela vytvořit obrovský hluk, pro mě nepředstavitelný. Dále mě uchází účelnost vystříkání jedné místnosti pěnou, která se běžně používá k utěsnění oken (??). V neposlední řadě by v objektu, který navštěvuje veřejnost, mohly být funkční alespoň granátové skluzy. Celkově nás návštěva objektu ani nezklamala ani nenadchla. Bylo to prostě takové nemastné, neslané.
Cestou zpět jsme byli rozhodnuti navštívit LO vz. 37 A-160 ve Slupi. Tento "řopík" provozuje Pavel Andrýsek z Vyškova. Nadšení a nezlomná píle věnovaná tomuto objektu u nás vzbuzuje sympatie. Prohlídka objektu spolu s odborným výkladem p. Andrýska v nás zanechala přesně opačný dojem než Šatov. Možnost ohmatat vše co patří k tomuto objektu, od periskopu ke kulometu, vám dá víc než návštěva deseti objektů prázdných.
Po prohlídce jsme se zde setkali se dvěma skupinami lidí, kteří nevěděli, jak využít jejich zbylý čas tohoto dne. Domluvil jsem se s nimi, že je navedu k objektům MJ-S-15 a MJ-S-16 v blízkosti naší obce. Na mostě přes řeku Dyji, v blízkosti prvně jmenovaného objektu, jsem se s nimi rozloučil. Ještě před tím jsem se jim však snažil podat ucelený výklad o linii opevnění v okolí naší obce. Tímto byl první výlet u konce.
Druhý den se pokračovalo jen za účasti Miloše a jeho přítelkyně Markéty. V plánu bylo navštívit LO vz. 37, A-160, číslo 3111, ve kterém u obce Novosedly spravuje minimuzeum Petr Bahenský.
Po okresní silnici jsme se dopravili k bývalému PS útvaru u železniční trati v Hrušovanech nad Jevišovkou. Zde jsme obočili na bývalou signálku, po které jsme pokračovali směr Jevišovka. Také zde celou cestu lemují pevnůstky pohraničního opevnění. U obce Jevišovka jsme mírně vystrašení překonali dřevěný most, který zřejmě místní omladina používá jako palivové dříví na táborák. Ne nadarmo se této obci lidově říká HONDURAS. Další směr cesty pokračoval rovně k Novému Přerovu. Tato obec "na konci světa" se však v posledních letech viditelně mění k lepšímu :-).
Po průjezdu obcí nás už jen poslední kilometry dělily od cíle cesty v obci Novosedly. U kapličky jsme odbočili doprava, abychom u prvních sklepů odstavili automobil a dále pokračovali pěšky. Nejsem barbar a nechci rozjíždět kluzkou cestu místním vinařům. Zhruba po kilometru chůze podél železničních kolejí se před námi otevřelo pole a na jeho začátku nad svahem potoku Mikulovka mohutný objekt vz. 37 Petra Bahenského a Petra Sedláčka alias Efendiho.
Je zde zrovna velká skupina lidí z Prahy, tak chvíli vyčkáváme, aby nás poté Petr Sedláček provedl řopíkem. Vybavení je trochu chudší než ve Slupu, ale vše důležité je zde k vidění, včetně obou osazených lafet. Petrovi jsme slíbili autentickou nádobu na pitnou vodu, kterou vlastní Miloš a po zjištění, že byl opět vykraden pěchotní srub MJ-S-29 Svah, již uháníme směr Mikulov.
U objektu se nachází minimálně 50 lidí, mezi nimi i skupinka z Prahy. V objektu nikdo není, jelikož jej kolega Sedláček po včerejším zjištění provizorně zabezpečil. S Milošem přistupujeme s baterkami za velkého zájmu okolostojících k zevrubné prohlídce objektu. Po pár minutách smutně konstatujeme, že celý objekt je kompletně vykraden. Zbylo jen pár filtrů a pár osvětlovacích lamp, které již někdo nestačil odvézt. Před objektem telefonicky přivolávám kolegy z práce z RCPP Mikulov a společně domlouváme ostrahu a zabezpečení srubu. S Milošem se posléze snažíme objekt lépe zabezpečit, což se nám nakonec daří.
Z chování některých příznivců historie je mi zle. Většina vybavení objektů pohraničního opevnění již skončila na severní Moravě a ve východních Čechách. Renovace něčeho na úkor ničení dalšího není nic pro mne.
K objektu přijíždí skupinka lidí v dodávce, ze kterých se nakonec vyklubali provozovatelé K-S 15 "U Lípy" v katastru městečka Králíky. Stejně jako my byli i oni rozezleni chováním zlodějů, kteří defakto znehodnotili jedinečně zachované objekty. Po delším rozhovoru jsme byli pozváni na návštěvu jejich objektu.
Cestou domů se rozhodujeme navštívit pěchotní srub MJ-S-16 v bezprostřední blízkosti naší obce. Nedaleko objektu jsme zastaveni hlídkou pohraniční policie, ve které poznávám svého známého. Popisuje nám detailně postup zlodějů při vykradení objektu, ze kterého vyplývá, že to nebyli žádní amatéři, ale museli objekt dokonale znát. Samotný objekt je celý prázdný až na část filtrovny. Díky Milošově obratnosti opět lépe zabezpečujeme objekt a pořizujeme poslední záběry.
Za celé 2 dny jsme pořídili dost kvalitní videodokumentaci a je na Milošovi aby ji zpracoval. Před objektem se ještě chvíli díváme na linii opevnění v okolí a konstatujeme, že by jsme nechtěli být v kůži Wehrmachtu, kdyby bylo vše postaveno a vyzbrojeno. Všechno je ale jen kdyby. Díky blížícímu se dešti nasedáme do vozidla a vracíme se do svých domovů.
Závěrečné dojmy a postřehy z výletu:
Oba zde popsané výlety se dají absolvovat každý za cca 4 hodiny i se započítanou přepravou.
Zjištění fatálního vykradení objektů v okolí. Po telefonickém handrkování s posádkou Olomouc se kolegům z práce podařilo opětovně zabezpečit MJ-S-29.
Kromě zde popsaných pevnostních objektů byly o tomto víkendu přístupné také muzejní objekty u Vranova (Junácké údolí), ve Znojmě (Na Hrázi) a v Břeclavi (Pohansko).
Ilustrační fotky:
;)
;)
;)
;)
