MINIGOLF V MORAVSKÉM KRASU
| Datum: | 10. dubna 2004 |
| Složení výpravy: | Marek, Petr S., Petr H., Veronika, Aleš, Eva, Miloš |
| Ušlá vzdálenost / čas: | 6 km / 1,5 hod. |
| Mapa: | Region Blansko a Mor. kras 1:25000 |
| Text & foto: | Marek Topič |
Týden po naší návštěvě Sloupsko-šošůvských jeskyní jsme se já a Petr Sedláček znovu vydali do Mor. krasu. Navštívili jsme jeskyni Balcarku, prohlédli si propast Macochu a prošli suchou částí Punkevních jeskyní (plavba se pro vysoký stav vody neprovozovala). Oba jsme samozřejmě chtěli mít "sbírku" jeskyní Moravského krasu kompletní a naplánovali ještě jednu cestu do tohoto hezkého kraje. Výlet jsme chtěli spojit s odehráním malého turnaje v minigolfu na hřišti vedle adamovského penzionu "U Kamenného kola" a tímto nápadem oslovili několik našich známých. To, že se na tuto akci přihlásí dalších pět lidí, ale překonalo i ty nejoptimističtější předpoklady.
Scházet se začínáme deset minut před šestou hodinou ranní. Škodou 120 odjíždíme já a Petr Sedláček od hospody Bašta, brzy přistupují Petr (Brňák) s Veronikou a na křižovatce obsazuje poslední volné místo ve voze Miloš (Oskar). Za rychlého rozednívání jedeme na 7 km vzdálené hrušovanské nádraží. Tam parkujeme auto a to zrovna v době, kdy si kola do úschovny dávají členové hrušovanské větve - Aleš s Evou. Časová rezerva, která zbývá do odjezdu osobního vlaku směr Brno stačí akorát tak na zakoupení jízdenek - myslím, že 4 jízdenky SONE+ v řadě tady už dlouho neprodali. Je nás sice 7, což je číslo liché a tedy nepříznivé pro tento druh jízdního dokladu, ale i tak vyjde jízdné levněji, než např. skupinová sleva.
V celé soupravě vlaku jedeme jen my. Nejdříve si ujasňujeme program výletu a protože všichni se těší hlavně na minigolfový turnaj, začínáme již nyní s jeho organizací, a to vylosováním pořadí, v němž budeme hrát. Poté si někteří účastníci vytahují své bohaté zásoby různých pochutin a dohánějí snídani, kterou ráno nestihli. Také probíráme, co kde nového a cesta do Brna tak rychle utíká.
V našem krajském městě probíhá vše dle zaběhnutých pravidel - 1/2 přestupní rezerva je využita na návštěvu OD Tesco za účelem nákupu zásob jídla a pití. Samozřejmě, že následuje návrat na nádraží, konkrétně na nástupiště č. 2, kde je již přistavena pantografová souprava směr Letovice.
Vlak odjíždí přesně, avšak v úrovni maloměřického nádraží čekáme kvůli napěťové výluce 10 minut na křižování a s tímto zpožděním přijíždíme i do Blanska. Časová rezerva k přesunu na autobusové nádraží se takto snížila na pouhé 3 minuty, což přesto stačí, abychom stihli odjezd linky MHD číslo 6.
Po čtvrthodince jízdy autobusem, podél některým z nás již dobře známého údolí říčky Punkvy, vystupujeme na parkovišti před hotelem Skalní mlýn. Míjíme informační středisko, před nímž je zrovna připraven k odjezdu ekovláček, přecházíme most přes Punkvu a vcházíme tak do okrajové části Suchého žlebu. Na konci parkoviště je nová správní budova Kateřinské jeskyně, tam si kupujeme vstupenky na nejbližší prohlídku a pokračujeme ještě asi 100 metrů ke vchodu do jeskyně.
Před začátkem naší prohlídky v 9:40 se ještě stíháme vyfotit na schodišti před vchodem. Do podzemí nás vchází celkem asi 15 osob, což je docela optimální počet. Po průchodu spojovací chodbou se ocitáme v nejprostornějším dómu celého Moravského krasu - jmenuje se Hlavní a má výbornou akustiku, která je nám dokázána pouštěním reprodukované hudby. Krápníkové výzdoby je tu ale poskrovnu, zato je tu k vidění pousta komínů. Poté se přesouváme do Staré Kateřinské jeskyně a vzápětí do jeskyně Nové, jejíž součástí je i nejpěknější soustava krápníků zv. Stalagmitový lesík. Výzdoba je zachována i v dalším dómu Kalvárie, naopak zcela v zadní části soustavy jeskyní, Dómu chaosu, začíná po zřícení stropu tvorba krápníků nanovo. Vracíme se kolem krápníku nazývaného Ploténka, do nějž všichni strkáme po dvou prstících a něco si přejeme, pak obdivujeme pohádkovou stěnu a jako vyvrcholení jen nám krásně červeně nasvícen útvar ježibaby i s perníkovou chaloupkou. V samém závěru ještě házíme mincí do pohádkového jezírka a vzápětí už se ubíráme 40 m chodbou ven z jeskyně.
Venku si kuřáci musí udobřovat své plíce, zhýčkané zdravým jeskynním vzduchem, aspoň jednou startkou. Vracíme se zpátky ke Skalnímu mlýnu. Pěšky k Starohraběcí huti se většině moc nechce a nejbližší autobus pojede až za 75 minut. Usedáme za lavičky vedle budovy mlýna (na němž se symbolicky točí i vodní kolo), svačíme a znovu se pouštíme do debat ohledně minigolfového turnaje. Hlavním tématem je výběr cen. Zatímco na ceně pro vítěze se všichni shodujeme, a pro tento účel kupujeme v obchůdku se suvenýry minerál - Antimonit zasazený do maličké plastové podstavy, tak se doslova hádáme o to, co se koupí jako cena útěchy pro posledního hráče. Aleš a Brňák navrhují, aby se koupila ne cena útěchy, ale cena potupy v podobě maškarní masky, v níž by se poražený musel vrátit alespoň do Brna. Tento návrh je ale nakonec přehlasován a pro posledního se nekupuje nic (vzhledem k tomu, jak to nakonec dopadne je to škoda:-).
Čas do odjezdu linky MHD rychle ubíhá, stejně rychle ubíhá i cesta a čtvrt hodinky před polednem už jsme zase na blanenském dvojnádraží. Dobu, která zbývá do odjezdu nejbližšího vlaku, trávíme v nádražní restauraci, což je obrovský pajzl, ve kterém jako by stále přetrvávaly 80. léta.
Vlakem jedeme z Blanska jenom o jednu zastávku jižněji a ve 12:40 vystupujeme v Adamově - zastávce. Pozorovatelny na strmých svazích západně od kolejiště, které jsme navštívili loni na Silvestra, se nám i nyní v předjaří daří zahlédnout. Náš dnešní cíl je ale u 2,5 km vzdáleného penzionu "U Kamenného kola", tam se také hned vydáváme svižnou chůzí po modře značené turistické trase. Svižná chůze se u některých mění v pomalou procházku a sedmičlenná skupinka se trhá na dvě menší. Cestou údolím se snažíme pozorovat malé pstruhy v Křtinském potoce, na druhé straně silnice zase v hojném počtu kvete jaterník trojlaločný. U hájenky Nad Prachárnou já, Petr Sedláček a Miloš zrychlujeme a ke Kamennému kolu přicházíme 10 minut po 13. hodině. Ostatní nás pak docházejí asi po pěti minutách.
Na dřevěné brance na mostě nám plechová cedule sděluje, že objekt je dnes zadán uzavřené skupině rekreantů, což nám hodně kazí náladu. Přesto vcházíme dovnitř a u paní správcové se domlouváme na možnost turnaj v minigolfu odehrát. Ta nám to povoluje s tím, že to musíme stihnout do 14:00 hodin. Fasujeme míčky a golfové hole a přesouváme se na hřiště. Necelých 10 minut se pokoušíme o jakýsi trénink, ale brzy se shodujeme na tom, že nic takového už asi smysl nemá a o půl druhé zahajujeme oficiální hru.
V úvodu se nejvíce daří dvojici Aleš - Eva, přičemž Aleš si postupně vypracovává náskok a v polovině hry s přehledem vede. Druhá je Verča a třetí já, ostatní už ztrácejí více jak 10 bodů a úplně poslední je Miloš. V druhé části se mi daří postupně snižovat Alešův náskok a na dráze č. 15 zahajuji rozhodující sérii třech jednoúderových her v řadě, čímž Aleše v konečném součtu odsouvám na druhé místo. Veronice se druhá půlka moc nepovedla a končí až jako čtvrtá, když ji lepším závěrem překonává Eva. Zajímavý boj se odehrává i o chvost pořadí. Milošovi se daří snižovat ztrátu z první části turnaje a jedničkou na závěrečné dráze dotahuje t. č. pátého Petra Sedláčka. Jako poslední nakonec končí Brňák, který podával nepřesvědčivé výkony téměř na všech drahách.
Vyhlášení vítěze, kdy mně je předána antimonitová minitrofej, je provedeno v rychlosti, neboť už tak překračujeme čas dohodnutý s paní správcovou o 50 minut. Podrobnosti o turnaji jsou zpracovány na samostatné stránce.
Po silnici klikatící se údolím Křtinského potoka se pomalu vracíme zpátky do Adamova. Na železniční zastávku přicházíme 10 minut před odjezdem vlaku. Spoj z České Třebové je docela plný a tak se musíme rozdělit a posedat různě po oddíle vozu. V Brně máme na přestup více jak 100 minut a tak se tradičně vydáváme do jednoho z čínských bister. Čínské speciality ale většině moc nechutnají, konkrétně Miloš doslova prohlašuje, že ty nudle jsou humus. Aleš s Brňákem si proto spravují chuť grilovaným kuřetem, do kterého se pak pouštějí na lavičce na 6. nástupišti.
Čas rychle ubíhá a za chvíli je přistaven vlak do Hrušovan. Sedáme si do něj a hodnotíme dnešní akci. Mě velice těší, že pozitivní hodnocení drtivě převládají, jen mi nejde na rozum, proč nikdo nechápe, že v turnaji mohl zvítězit opravdu jen ten nejlepší ;-). Všichni mi pak hrozí odvetou, na kterou se ovšem já velice těším. Během čekání na odjezd a celé zpáteční cesty panuje velice dobrá nálada, někdy až taková, že to spolucestujícím leze na nervy. Jízda do Hrušovan tak ubíhá rychle.
Na hrušovanském nádraží se loučíme s Alešem a Evou, kteří si jdou vyzvednout kola z úschovny. My ostatní se pak za přihlížení policisty, který tu číhá na případné železniční teroristy, odebíráme k autu Š-120 a odjíždíme do Hevlína, kde se postupně loučíme.
Scházet se začínáme deset minut před šestou hodinou ranní. Škodou 120 odjíždíme já a Petr Sedláček od hospody Bašta, brzy přistupují Petr (Brňák) s Veronikou a na křižovatce obsazuje poslední volné místo ve voze Miloš (Oskar). Za rychlého rozednívání jedeme na 7 km vzdálené hrušovanské nádraží. Tam parkujeme auto a to zrovna v době, kdy si kola do úschovny dávají členové hrušovanské větve - Aleš s Evou. Časová rezerva, která zbývá do odjezdu osobního vlaku směr Brno stačí akorát tak na zakoupení jízdenek - myslím, že 4 jízdenky SONE+ v řadě tady už dlouho neprodali. Je nás sice 7, což je číslo liché a tedy nepříznivé pro tento druh jízdního dokladu, ale i tak vyjde jízdné levněji, než např. skupinová sleva.
V celé soupravě vlaku jedeme jen my. Nejdříve si ujasňujeme program výletu a protože všichni se těší hlavně na minigolfový turnaj, začínáme již nyní s jeho organizací, a to vylosováním pořadí, v němž budeme hrát. Poté si někteří účastníci vytahují své bohaté zásoby různých pochutin a dohánějí snídani, kterou ráno nestihli. Také probíráme, co kde nového a cesta do Brna tak rychle utíká.
V našem krajském městě probíhá vše dle zaběhnutých pravidel - 1/2 přestupní rezerva je využita na návštěvu OD Tesco za účelem nákupu zásob jídla a pití. Samozřejmě, že následuje návrat na nádraží, konkrétně na nástupiště č. 2, kde je již přistavena pantografová souprava směr Letovice.
Vlak odjíždí přesně, avšak v úrovni maloměřického nádraží čekáme kvůli napěťové výluce 10 minut na křižování a s tímto zpožděním přijíždíme i do Blanska. Časová rezerva k přesunu na autobusové nádraží se takto snížila na pouhé 3 minuty, což přesto stačí, abychom stihli odjezd linky MHD číslo 6.
Po čtvrthodince jízdy autobusem, podél některým z nás již dobře známého údolí říčky Punkvy, vystupujeme na parkovišti před hotelem Skalní mlýn. Míjíme informační středisko, před nímž je zrovna připraven k odjezdu ekovláček, přecházíme most přes Punkvu a vcházíme tak do okrajové části Suchého žlebu. Na konci parkoviště je nová správní budova Kateřinské jeskyně, tam si kupujeme vstupenky na nejbližší prohlídku a pokračujeme ještě asi 100 metrů ke vchodu do jeskyně.
Před začátkem naší prohlídky v 9:40 se ještě stíháme vyfotit na schodišti před vchodem. Do podzemí nás vchází celkem asi 15 osob, což je docela optimální počet. Po průchodu spojovací chodbou se ocitáme v nejprostornějším dómu celého Moravského krasu - jmenuje se Hlavní a má výbornou akustiku, která je nám dokázána pouštěním reprodukované hudby. Krápníkové výzdoby je tu ale poskrovnu, zato je tu k vidění pousta komínů. Poté se přesouváme do Staré Kateřinské jeskyně a vzápětí do jeskyně Nové, jejíž součástí je i nejpěknější soustava krápníků zv. Stalagmitový lesík. Výzdoba je zachována i v dalším dómu Kalvárie, naopak zcela v zadní části soustavy jeskyní, Dómu chaosu, začíná po zřícení stropu tvorba krápníků nanovo. Vracíme se kolem krápníku nazývaného Ploténka, do nějž všichni strkáme po dvou prstících a něco si přejeme, pak obdivujeme pohádkovou stěnu a jako vyvrcholení jen nám krásně červeně nasvícen útvar ježibaby i s perníkovou chaloupkou. V samém závěru ještě házíme mincí do pohádkového jezírka a vzápětí už se ubíráme 40 m chodbou ven z jeskyně.
Venku si kuřáci musí udobřovat své plíce, zhýčkané zdravým jeskynním vzduchem, aspoň jednou startkou. Vracíme se zpátky ke Skalnímu mlýnu. Pěšky k Starohraběcí huti se většině moc nechce a nejbližší autobus pojede až za 75 minut. Usedáme za lavičky vedle budovy mlýna (na němž se symbolicky točí i vodní kolo), svačíme a znovu se pouštíme do debat ohledně minigolfového turnaje. Hlavním tématem je výběr cen. Zatímco na ceně pro vítěze se všichni shodujeme, a pro tento účel kupujeme v obchůdku se suvenýry minerál - Antimonit zasazený do maličké plastové podstavy, tak se doslova hádáme o to, co se koupí jako cena útěchy pro posledního hráče. Aleš a Brňák navrhují, aby se koupila ne cena útěchy, ale cena potupy v podobě maškarní masky, v níž by se poražený musel vrátit alespoň do Brna. Tento návrh je ale nakonec přehlasován a pro posledního se nekupuje nic (vzhledem k tomu, jak to nakonec dopadne je to škoda:-).
Čas do odjezdu linky MHD rychle ubíhá, stejně rychle ubíhá i cesta a čtvrt hodinky před polednem už jsme zase na blanenském dvojnádraží. Dobu, která zbývá do odjezdu nejbližšího vlaku, trávíme v nádražní restauraci, což je obrovský pajzl, ve kterém jako by stále přetrvávaly 80. léta.
Vlakem jedeme z Blanska jenom o jednu zastávku jižněji a ve 12:40 vystupujeme v Adamově - zastávce. Pozorovatelny na strmých svazích západně od kolejiště, které jsme navštívili loni na Silvestra, se nám i nyní v předjaří daří zahlédnout. Náš dnešní cíl je ale u 2,5 km vzdáleného penzionu "U Kamenného kola", tam se také hned vydáváme svižnou chůzí po modře značené turistické trase. Svižná chůze se u některých mění v pomalou procházku a sedmičlenná skupinka se trhá na dvě menší. Cestou údolím se snažíme pozorovat malé pstruhy v Křtinském potoce, na druhé straně silnice zase v hojném počtu kvete jaterník trojlaločný. U hájenky Nad Prachárnou já, Petr Sedláček a Miloš zrychlujeme a ke Kamennému kolu přicházíme 10 minut po 13. hodině. Ostatní nás pak docházejí asi po pěti minutách.
Na dřevěné brance na mostě nám plechová cedule sděluje, že objekt je dnes zadán uzavřené skupině rekreantů, což nám hodně kazí náladu. Přesto vcházíme dovnitř a u paní správcové se domlouváme na možnost turnaj v minigolfu odehrát. Ta nám to povoluje s tím, že to musíme stihnout do 14:00 hodin. Fasujeme míčky a golfové hole a přesouváme se na hřiště. Necelých 10 minut se pokoušíme o jakýsi trénink, ale brzy se shodujeme na tom, že nic takového už asi smysl nemá a o půl druhé zahajujeme oficiální hru.
V úvodu se nejvíce daří dvojici Aleš - Eva, přičemž Aleš si postupně vypracovává náskok a v polovině hry s přehledem vede. Druhá je Verča a třetí já, ostatní už ztrácejí více jak 10 bodů a úplně poslední je Miloš. V druhé části se mi daří postupně snižovat Alešův náskok a na dráze č. 15 zahajuji rozhodující sérii třech jednoúderových her v řadě, čímž Aleše v konečném součtu odsouvám na druhé místo. Veronice se druhá půlka moc nepovedla a končí až jako čtvrtá, když ji lepším závěrem překonává Eva. Zajímavý boj se odehrává i o chvost pořadí. Milošovi se daří snižovat ztrátu z první části turnaje a jedničkou na závěrečné dráze dotahuje t. č. pátého Petra Sedláčka. Jako poslední nakonec končí Brňák, který podával nepřesvědčivé výkony téměř na všech drahách.
Vyhlášení vítěze, kdy mně je předána antimonitová minitrofej, je provedeno v rychlosti, neboť už tak překračujeme čas dohodnutý s paní správcovou o 50 minut. Podrobnosti o turnaji jsou zpracovány na samostatné stránce.
Po silnici klikatící se údolím Křtinského potoka se pomalu vracíme zpátky do Adamova. Na železniční zastávku přicházíme 10 minut před odjezdem vlaku. Spoj z České Třebové je docela plný a tak se musíme rozdělit a posedat různě po oddíle vozu. V Brně máme na přestup více jak 100 minut a tak se tradičně vydáváme do jednoho z čínských bister. Čínské speciality ale většině moc nechutnají, konkrétně Miloš doslova prohlašuje, že ty nudle jsou humus. Aleš s Brňákem si proto spravují chuť grilovaným kuřetem, do kterého se pak pouštějí na lavičce na 6. nástupišti.
Čas rychle ubíhá a za chvíli je přistaven vlak do Hrušovan. Sedáme si do něj a hodnotíme dnešní akci. Mě velice těší, že pozitivní hodnocení drtivě převládají, jen mi nejde na rozum, proč nikdo nechápe, že v turnaji mohl zvítězit opravdu jen ten nejlepší ;-). Všichni mi pak hrozí odvetou, na kterou se ovšem já velice těším. Během čekání na odjezd a celé zpáteční cesty panuje velice dobrá nálada, někdy až taková, že to spolucestujícím leze na nervy. Jízda do Hrušovan tak ubíhá rychle.
Na hrušovanském nádraží se loučíme s Alešem a Evou, kteří si jdou vyzvednout kola z úschovny. My ostatní se pak za přihlížení policisty, který tu číhá na případné železniční teroristy, odebíráme k autu Š-120 a odjíždíme do Hevlína, kde se postupně loučíme.
Fotky:
;)
;)
',315,420);)
;)
