NÁVŠTĚVA SLOUPSKO-ŠOŠŮVSKÝCH JESKYNÍ
| Datum: | 13. března 2004 |
| Složení výpravy: | Marek, Petr |
| Ušlá vzdálenost / čas: | 8 km / 2 hod. |
| Mapa: | Region Blansko a Mor. kras 1:25000 |
| Text & foto: | Marek Topič |
Sraz si dáváme přesně v 6:00 u mého domu. Nasedáme do staré škodovky a ještě stále za tmy vyrážíme na hrušovanské nádraží. Po zaparkování auta si kupujeme jízdenku (samozřejmě SONE+) a nastupujeme do hnacího vozu řady 842. Cílem dnešního výletu je město Velké Meziříčí, během jízdy vlaku do Brna ale nečekaně měníme plány a pomocí mobilního telefonu zkoušíme zjistit vhodné spoje do některé ze obcí, resp. středisek, v nichž se nacházejí zpřístupněné jeskyně. Nakonec se jako nevýhodnější jeví návštěva obce Sloup.
Po příjezdu do Brna navštěvujeme ČD centrum, kde zkoušíme zjistit podrobnější informace. Spoj vyhledaný pomocí mobilu je potvrzen a tak se vydáváme do supermarketu Tesco, kde provádíme nezbytný nákup zásob potravin na celý den.
O půl deváté odjíždíme osobním vlakem směr Letovice a po necelé půlhodince vystupujeme dle rad spolucestujících na prvním blanenském nádraží. Bezprostředně vedle nádraží je totiž i stanoviště autobusů, kam se ihned přesouváme. Autobus směr Vysočany je zanedlouho přistaven a tak se stavíme do fronty na nástup. Linka je velice vytížená, kromě početné skupinky skautů jede i hodně běžkařů. I na ostatních blanenských zastávkách přistupují do již tak dost plného autobusu další a další cestující, díky čemuž nabírá spoj asi 10 minutové zpoždění.
V místní části Těchov, kam autobus překonává několik desítek výškových metrů, se stále drží velká spousta sněhu a po zbytek cesty je situace podobná. Na následujících zastávkách tedy vystupuje většina lyžařů, nejvíce asi v obci Vavřinec - Veselice, kde lze mimo jiné navštívit i nedávno postavenou rozhlednu.
Na zastávce Sloup - Nová čtvrť zase vystupují všichni skauti a protože si myslíme, že i oni mají namířeno do jeskyní, opouštíme autobus také. Vydáváme se ke zdaleka viditelnému kostelu Panny Marie Bolestné a teprve tady nám jedna paní radí, kde jeskyně hledat. I přes nachozených 0,5 km navíc přicházíme ke správní budově jeskyní s dostatečnou časovou rezervou před dnešní první prohlídkou.
Jako úplně první si kupujeme vstupenky a přesouváme se ke skalnímu útvaru Hřebenáč, který k areálu Slopsko-šošůvských jeskyní neodmyslitelně patří. Za ním si ještě stíháme prohlédnout ponor Sloupského potoka a pak už jen čekáme na průvodce, který bude provázet naši, asi 20 člennou skupinku.
Návštěva jeskyní v tuto dobu má několik výhod: Tou hlavní je, že na prohlídky se nemusí dlouho čekat nebo dokonce objednávat, a tou další, že v podzemí je téměř shodná teplota, jako venku (dnes dokonce mírně tepleji) a tak nehrozí problémy s aklimatizací. Pro letní návštěvníky se také zcela určitě nedochová výzdoba v podobě ledových krápníků, které jsou k vidění hned u hlavního vchodu.
Deset minut po desáté vcházíme do podzemních prostor. V Nicové jeskyni se dozvídáme něco o objevitelích a překrásná krápníková výzdoba na nás čeká hned po sestupu do jeskyně Eliščiny. Tam je nám jako bonus pouštěna hudba - což o to, akustika vynikající, ale kvalita reprobeden dojem kazí. Následují poměrně dlouhé propojovací chodby, kterými procházíme do dalších částí jeskynního komplexu: např. jeskyně U Řezaného kamene, Staré skály, Stupňovitá propast nebo Trámová chodba. K vidění tu je nejen hezká krasová výzdoba, ale i pozůstatky ničení, ke kterému v podzemí docházelo v 19. století za účelem prodeje krápníků turistům nebo hledání koster jeskynní fauny.
V šošůvské části je krápníková výzdoba bohatější. Návštěvníkům jsou přístupné např. Absolonova síň, Nová šošůvská jeskyně, Kaple a konečně Brouškova pohádková síň s proslulým útvarem svícnu, jež mají SŠ jeskyně i ve svém logu. Prohlídka podzemních prostor je potom zakončena expozicí v jeskyni Kůlna. Tato je proslulá svými nálezy z dob neandrtálců, z naší skupinky je ale největší pozornost věnována informačnímu panelu, který popisuje využití jeskyně jako zbrojní továrny v období II. světové války. Také v Kůlně lze doslova zakopnout o stalagmity z ledu, které sice mají jen sezónního trvání, ale i ty jsou hezké a zajímavé.
Deset minut před polednem se kolem soustavy skal vracíme zpátky ke správní budově jeskyní, opodál si ještě jdeme prohlédnout zdejší nové kluziště a pak míříme na náves k autobusové zastávce. Autobus ale v nejbližší době nepojede žádný a tak se vydáváme pěšky do Nové čtvrti, tedy tam, kde jsme ráno omylem vystoupili. Zatímco já si fotím výklenkovou kapličku umístěnou mezi dvěma lípami, Petrovi se zadařilo v autostopu a tak se ze Sloupu pěkně vezeme. Řidič, který nám ochotně zastavil však jede jenom do Těchova a odsud je to do Blanska ještě dobrých 5 km. Proto se hned za vsí pokoušíme znovu stopovat auta, nicméně výsledek se nyní nedostavuje. Kousek za Žižlavicemi autostop vzdáváme a jsme rozhodnuti do Blanska dojít pěšky.
Dvojice dvou mladých lidí nám doporučuje jít po zelené turistické trase - na ni však odbočujeme zbytečně brzy a díky tomu si opět zacházíme asi 1 kilometr. Obcházky ale nakonec nelitujeme, protože se díky ní ocitáme na vyhlídce U Lavečky, od níž je pěkný rozhled do údolí říčky Punkvy s Jakubovým jezerem. Chůzí v hlubokém sněhu se vracíme k silnici, přičemž míjíme památný strom Těchovský buk a u Žižlavské hájenky si dopřáváme malé občerstvení. Nyní nás čeká pouze klesání po zasněžené cestě a poté co vycházíme ven z lesa jsou naše oči potěšeny zajímavým výhledem na město Blansko. Sníh nám s každým ztraceným výškovým metrem doslova mizí před očima a u prvního sídliště už není téměř žádný. Širokou ulicí plnou lidí následně scházíme dolů k nádražím.
Na vlakové nádraží přicházíme právě ve chvíli, kdy odjíždí vlak do Brna. To nám ale vůbec nevadí, protože tento stejně neměl v Brně žádný přípoj. Čekání v nádražní hale si krátíme dojídáním svačiny a později se dáváme do řeči s jedním podivným Pražákem, který plní podmínky nějakého turistického odznaku - konkrétně "rozhledníku", přičemž dnes navštívil již svou 131. rozhlednu. K tomuto výkonu mu gratulujeme a loučíme se, nicméně po nástupu do pantografu už zase sedí s námi a neúnavně nám vykládá své zážitky z cest.
V Brně nám zbývá asi 40 minut na přestup a tak jdeme jako obvykle do čínského bistra u Tesca, kde si oba objednáváme nudle s kung-pao. Po návratu na nádraží nás čeká dlouhá cesta osobáčkem do Hrušovan a odtud návrat autem zpátky do Hevlína.
Po příjezdu do Brna navštěvujeme ČD centrum, kde zkoušíme zjistit podrobnější informace. Spoj vyhledaný pomocí mobilu je potvrzen a tak se vydáváme do supermarketu Tesco, kde provádíme nezbytný nákup zásob potravin na celý den.
O půl deváté odjíždíme osobním vlakem směr Letovice a po necelé půlhodince vystupujeme dle rad spolucestujících na prvním blanenském nádraží. Bezprostředně vedle nádraží je totiž i stanoviště autobusů, kam se ihned přesouváme. Autobus směr Vysočany je zanedlouho přistaven a tak se stavíme do fronty na nástup. Linka je velice vytížená, kromě početné skupinky skautů jede i hodně běžkařů. I na ostatních blanenských zastávkách přistupují do již tak dost plného autobusu další a další cestující, díky čemuž nabírá spoj asi 10 minutové zpoždění.
V místní části Těchov, kam autobus překonává několik desítek výškových metrů, se stále drží velká spousta sněhu a po zbytek cesty je situace podobná. Na následujících zastávkách tedy vystupuje většina lyžařů, nejvíce asi v obci Vavřinec - Veselice, kde lze mimo jiné navštívit i nedávno postavenou rozhlednu.
Na zastávce Sloup - Nová čtvrť zase vystupují všichni skauti a protože si myslíme, že i oni mají namířeno do jeskyní, opouštíme autobus také. Vydáváme se ke zdaleka viditelnému kostelu Panny Marie Bolestné a teprve tady nám jedna paní radí, kde jeskyně hledat. I přes nachozených 0,5 km navíc přicházíme ke správní budově jeskyní s dostatečnou časovou rezervou před dnešní první prohlídkou.
Jako úplně první si kupujeme vstupenky a přesouváme se ke skalnímu útvaru Hřebenáč, který k areálu Slopsko-šošůvských jeskyní neodmyslitelně patří. Za ním si ještě stíháme prohlédnout ponor Sloupského potoka a pak už jen čekáme na průvodce, který bude provázet naši, asi 20 člennou skupinku.
Návštěva jeskyní v tuto dobu má několik výhod: Tou hlavní je, že na prohlídky se nemusí dlouho čekat nebo dokonce objednávat, a tou další, že v podzemí je téměř shodná teplota, jako venku (dnes dokonce mírně tepleji) a tak nehrozí problémy s aklimatizací. Pro letní návštěvníky se také zcela určitě nedochová výzdoba v podobě ledových krápníků, které jsou k vidění hned u hlavního vchodu.
Deset minut po desáté vcházíme do podzemních prostor. V Nicové jeskyni se dozvídáme něco o objevitelích a překrásná krápníková výzdoba na nás čeká hned po sestupu do jeskyně Eliščiny. Tam je nám jako bonus pouštěna hudba - což o to, akustika vynikající, ale kvalita reprobeden dojem kazí. Následují poměrně dlouhé propojovací chodby, kterými procházíme do dalších částí jeskynního komplexu: např. jeskyně U Řezaného kamene, Staré skály, Stupňovitá propast nebo Trámová chodba. K vidění tu je nejen hezká krasová výzdoba, ale i pozůstatky ničení, ke kterému v podzemí docházelo v 19. století za účelem prodeje krápníků turistům nebo hledání koster jeskynní fauny.
V šošůvské části je krápníková výzdoba bohatější. Návštěvníkům jsou přístupné např. Absolonova síň, Nová šošůvská jeskyně, Kaple a konečně Brouškova pohádková síň s proslulým útvarem svícnu, jež mají SŠ jeskyně i ve svém logu. Prohlídka podzemních prostor je potom zakončena expozicí v jeskyni Kůlna. Tato je proslulá svými nálezy z dob neandrtálců, z naší skupinky je ale největší pozornost věnována informačnímu panelu, který popisuje využití jeskyně jako zbrojní továrny v období II. světové války. Také v Kůlně lze doslova zakopnout o stalagmity z ledu, které sice mají jen sezónního trvání, ale i ty jsou hezké a zajímavé.
Deset minut před polednem se kolem soustavy skal vracíme zpátky ke správní budově jeskyní, opodál si ještě jdeme prohlédnout zdejší nové kluziště a pak míříme na náves k autobusové zastávce. Autobus ale v nejbližší době nepojede žádný a tak se vydáváme pěšky do Nové čtvrti, tedy tam, kde jsme ráno omylem vystoupili. Zatímco já si fotím výklenkovou kapličku umístěnou mezi dvěma lípami, Petrovi se zadařilo v autostopu a tak se ze Sloupu pěkně vezeme. Řidič, který nám ochotně zastavil však jede jenom do Těchova a odsud je to do Blanska ještě dobrých 5 km. Proto se hned za vsí pokoušíme znovu stopovat auta, nicméně výsledek se nyní nedostavuje. Kousek za Žižlavicemi autostop vzdáváme a jsme rozhodnuti do Blanska dojít pěšky.
Dvojice dvou mladých lidí nám doporučuje jít po zelené turistické trase - na ni však odbočujeme zbytečně brzy a díky tomu si opět zacházíme asi 1 kilometr. Obcházky ale nakonec nelitujeme, protože se díky ní ocitáme na vyhlídce U Lavečky, od níž je pěkný rozhled do údolí říčky Punkvy s Jakubovým jezerem. Chůzí v hlubokém sněhu se vracíme k silnici, přičemž míjíme památný strom Těchovský buk a u Žižlavské hájenky si dopřáváme malé občerstvení. Nyní nás čeká pouze klesání po zasněžené cestě a poté co vycházíme ven z lesa jsou naše oči potěšeny zajímavým výhledem na město Blansko. Sníh nám s každým ztraceným výškovým metrem doslova mizí před očima a u prvního sídliště už není téměř žádný. Širokou ulicí plnou lidí následně scházíme dolů k nádražím.
Na vlakové nádraží přicházíme právě ve chvíli, kdy odjíždí vlak do Brna. To nám ale vůbec nevadí, protože tento stejně neměl v Brně žádný přípoj. Čekání v nádražní hale si krátíme dojídáním svačiny a později se dáváme do řeči s jedním podivným Pražákem, který plní podmínky nějakého turistického odznaku - konkrétně "rozhledníku", přičemž dnes navštívil již svou 131. rozhlednu. K tomuto výkonu mu gratulujeme a loučíme se, nicméně po nástupu do pantografu už zase sedí s námi a neúnavně nám vykládá své zážitky z cest.
V Brně nám zbývá asi 40 minut na přestup a tak jdeme jako obvykle do čínského bistra u Tesca, kde si oba objednáváme nudle s kung-pao. Po návratu na nádraží nás čeká dlouhá cesta osobáčkem do Hrušovan a odtud návrat autem zpátky do Hevlína.
Fotky:
;)
;)
;)
;)
