ADAMOVSKÉ POZOROVATELNY (SILVESTR 2003)
| Datum: | 31. prosince 2003 |
| Složení výpravy: | Marek, Petr S., Petr B., Milan |
| Ušlá vzdálenost / čas: | 7 km / 4 hod. |
| Mapa: | SHOCart č. 52 Okolí Brna - východ 1:50000 |
| Text & foto: | Marek Topič |
Stejně jako loni, také letos jsme uvažovali o uskutečnění výletu v poslední den roku 2003. Návrhů bylo
několik, nakonec jsme se ale nechali inspirovat článkem B. Kachlíka, který vyšel v časopisu Boing (45),
vyrazit do strání nad městem Adamovem, kde by se mělo nalézat několik pozorovatelen a krytů postavených
pravděpodobně v období II. světové války.
Já a Petr Sedláček se scházíme na hevlínském nádraží v 6:45. Po dlouhé době je na naši trať nasazen opět motorák řady 809, který byl po kolizi na žel. přejezdu od září mimo provoz. Jízdenky si kupujeme jen do Hrušovan. Tam přijíždíme krátce po 7. hodině. V nádražní čekárně na nás čeká Petr Bahenský z Novosedel, i když původně přislíbili účast ještě další dva kolegové. I v takovémto počtu se ovšem vyplatí zakoupit skupinovou jízdenku, což činíme, a posléze se odebíráme do vlaku přistaveném na 2. koleji.
Již od brzkého rána prší a nejinak tomu je i během jízdy vlaku do Brna. Téma rozhovorů obou Petrů se točí prakticky stále kolem jednoho tématu: podnikové oslavy pořádané jejich zaměstnavatelem. Já se trochu nudím a tak se alespoň koukám z okna.
Čtvrthodinku před devátou hodinou vystupujeme na 5. nástupišti brněnského hlavního nádraží. Přípoj směr Česká Třebová nám pojede až za 3/4 hodiny, a tak toho využíváme a navštěvujeme supermarket Tesco za účelem nákupu jídla a pití. Během pobytu ve vlaku se pak všichni tři vydatně posilňujeme.
V 9:51, na minutu přesně dle JŘ, vystupujeme na "zastávce hrůzy" v Adamově. Přidává se k nám čtvrtý člen dnešní výpravy, Milan, který sem před pár minutami přijel z nedalekého Blanska. Počasí se stále nelepší, déšť chvílemi doplňují i padající vločky sněhu, ale i přesto se vydáváme podle plánu k první adamovské pozorovatelně. Ta je situována v příkrém svahu, západně od kolejiště, a kontroluje areál adamovských strojíren ADAST. Protože listí je ze stromů dávno opadané, vidíme ji už z okraje nástupiště.
Přecházíme kolejiště a v místech, kde ústí podchod na nástupiště pro směr na Brno, se vydáváme po cestě pokryté ledovkou k domku se zelenou fasádou. Několik metrů si nadcházíme po žluté turistické trase a poté se vydáváme příčně do prudkého svahu. Výstup ke skalnímu bloku, u něhož se ochranná stavba nalézá, je nesmírně náročný. Největší problémy nám dělají kluzké větve skryté pod vrstvou spadaného listí. Pády, kterým se nevyhýbá nikdo z nás, končí naštěstí vždy dobře.
Ocitáme se u betonové stavby, otevíráme poklop a vertikální šachtou sestupujeme po stupačkách dolů, abychom se po protažení úzkým otvorem dostali do hlavní místnosti pozorovatelny. Pro čtyři osoby tu moc místa není a tak po prohlídce postupně zase vylézáme ven. Ještě fotíme exteriéry objektu a se zvýšenou opatrností sestupujeme na lesní pěšinu.
U železniční zastávky se napojujeme na lesní cestu, která nás podél železniční trati přivádí k areálu pily. Z míst, kde zpevněná silnička uhýbá do útěchovského údolí, se nám daří zahlédnout druhou pozorovatelnu. Ta se nalézá na vysokém kopci pod dráty VVN. Nejdříve se ale vydáváme směrem k Útěchovu a po pár desítkách metrů objevujeme v jednom postranním údolíčku objekt úkrytu. Dveře do vstupní místnosti jsou otevřené a tak jimi vcházíme dovnitř. Vpravo pak pokračujeme do tunelu vejčitého tvaru, kdy po cca 20 metrech přicházíme k otvoru s nouzovým výlezem. V podzemí setrváváme asi čtvrt hodiny. Ne, že by zde bylo tolik k vidění, ale aspoň jsme ukryti před nepohodou, jaká venku je.
Po opuštění krytu nezapomínáme zhotovit pár fotek a v dešti, který jako by ještě zesílil, se vracíme zpátky k areálu pily. Prohlížíme svahy kopce, na němž se nachází třetí objekt, který dnes chceme navštívit, a stále se nemůžeme shodnout, kudy se nejbezpečněji vydat nahoru. Žádnou zřetelnou přístupovou pěšinu nenalézáme, jenom jakýsi nevýrazný žlábek, který ovšem těsně pod vrcholem vede kamsi za skálu a tak není jisté, zda by nás k objektu přivedl. Při výstupu vzhůru jsme často nuceni použít všechny čtyři končetiny, ale i přesto se některým z nás občas podaří uklouznout. Pozvolna a systematicky se škrábeme vzhůru až k nahromaděným větvím, které sem naházeli energetici, při čištění prostoru pod dráty vysokého napětí. Tři z nás se pokoušejí tyto velké hromady klestí přelézt, jen Petr Bahenský volí traverzovou obcházku podél skalního útvaru, k němuž vedl výše zmíněný mělký žlábek. Naše tříčlenná skupina se k pozorovatelně dostává přece jen o okamžik dříve.
Ochranný objekt je identický s pozorovatelnou nad železniční zastávkou. Rovněž tady sestupujeme do jeho interiéru, kde diskutujeme nad tím, jak bylo možno tuto stavbu v tak nepřístupné poloze vůbec postavit. Ze stropnice si ještě vychutnáváme výhled na část města Adamova a vydáváme se na sestup. Nyní volíme směr, odkud přišel Petr Bahenský. Sestup nevýrazným žlábkem kolem skalního bloku se nakonec ukazuje jako nejoptimálnější možností přístupu k objektu.
Po cestě se vracíme k železničnímu podchodu, jímž se dostáváme na druhou stranu kolejí. Přecházíme most přes řeku Svitavu a z parkoviště před správní budovou Adastu vzhlížíme do příkrého kopce, který se odsud vypíná severním směrem. Obrysy jakoby betonové stavby nás pak vyzývají k výstupu nahoru.
Oproti předcházejícím případům nám nyní zdolávání výškových metrů usnadňují kamenné schody a tak netrvá dlouhou a už stojíme před docela malou cihlovou průchodovou stavbičkou s výklenkem akorát tak pro jednoho člověka. Pozorovatelna, která je i zde vystavěna těsně vedle skalního bloku, má po obou stranách zabudované betonové střílny bez ozubů. Možná, že dříve šlo o vstupní objekt do podzemních prostor, jehož vstupní část je nyní zabetonovaná, nedaleko odsud se totiž nachází osamocený vysoký cihlový komín.
Ještě o trochu výše ve svahu se nalézají dva objekty vodárny, k nim se ale nevydáváme a naopak jdeme po traverzující pěšině východním směrem, kde po cca 100 metrech nalézáme dnešní poslední pozorovatelnu. Ta je vzhledem k šedému nátěru omítky v terénu velmi nápadná, v době její výstavby však byla situace zcela jistě jiná. Pozorovatelna byla také zřejmě postavena na ochranu továrny ADAST. Vstup je řešen otvorem v čelní stěně, ocelové dveře jsou ale dobře zabezpečené a tak se nyní musíme obejít bez návštěvy interiéru. Skrz otvory jedné ze střílen s ozuby je však patrný vstup do další místnosti v podzemí, díky čemuž se naskýtá domněnka možného propojení podzemím s objektem navštíveným před chvílí.
Pro dnešek už se však pozorovatelnám v okolí Adamova věnovat nebudeme i když se dá předpokládat existence ještě minimálně dvou dalších. S kolegou Milanem si přejeme všechno nejlepší do nového roku a ten se s námi vzápětí loučí a odchází zpátky na železniční zastávku. My tři sestupujeme na asfaltovou silnici a vydáváme se proti proudu Křtinského potoka údolím, jež nese název Josefovské.
Dříve, než vyrazíme na cestu, se posilňujeme doušky meruňkovice. Po asfaltové silnici opouštíme Adamov a brzy se k nám zprava připojuje i modrá turistická značka. Ta ještě kousek vede po asfaltu a posléze se přes mostík odklání na levý břeh potoka. To už jsme v CHKO. Netrvá dlouho a míjíme skupinu samot nedaleko zdroje pitné vody. Ve svahu po naší pravici se nachází několik vchodů do jeskyní, které jsou zřejmě upraveny na sklepy.
Nenáročnou chůzi po rovince po chvilce střídá postupné stoupání až do míst, kde Křtinský potok prudce mění směr toku. Pod námi vidíme penzion Kamenné kolo s diskutovaným minigolfovým hřištěm. Pozvolna sestupujeme zpátky k říčce a zakrátko ji u studánky s aktualizovanými rozbory vody překonáváme po ocelové lávce.
Jsme v osadě Josefov, jejíž dominantou je technická památka Stará huť, někdy nazývaná Josefka. Kromě vysoké pece je v areálu k vidění i model středověké vesnice s milíři. Muzeum je samozřejmě zavřené a tak si jdeme sednout do jedné z dřevěných chatrčí vedle vysoké pece. Schováni před počasím, které se stále neumoudřuje, svačíme a odpočíváme.
Původně jsme měli v plánu pokračovat odtud k Býčí skále a dále do Babic nad Svitavou s návratem do Adamova kolem Alexandrovy rozhledny. V dešti se sněhem však již na takový pochod nikdo z nás nemá náladu a proto se krátce před 13. hodinou vracíme zpátky podél Křtinského potoka, nyní však již jen po asfaltové silnici. Na železniční zastávku přicházíme právě ve chvíli, kdy přijíždí vlak do Brna a, i když jsme původně plánovali odjezd až spojem o hodinu později, nasedáme do soupravy a odjíždíme.
V Brně jsme něco po 14. hodině a nejbližší přípoj nám pojede až za 100 minut. Tu dlouhou chvíli si krátíme návštěvou supermarketu a čínského bistra, kde si dáváme oběd. V 15:45 konečně odjíždíme osobákem do Hrušovan a tam se 10 minut po 17. hodině loučíme s Petrem Bahenským. Ten je nucen vyčkat necelou půlhodinu na přípoj do Novosedel, zatímco my odjíždíme starou škodovkou, řízenou Petrovým bratrem, do Hevlína.
Já a Petr Sedláček se scházíme na hevlínském nádraží v 6:45. Po dlouhé době je na naši trať nasazen opět motorák řady 809, který byl po kolizi na žel. přejezdu od září mimo provoz. Jízdenky si kupujeme jen do Hrušovan. Tam přijíždíme krátce po 7. hodině. V nádražní čekárně na nás čeká Petr Bahenský z Novosedel, i když původně přislíbili účast ještě další dva kolegové. I v takovémto počtu se ovšem vyplatí zakoupit skupinovou jízdenku, což činíme, a posléze se odebíráme do vlaku přistaveném na 2. koleji.
Již od brzkého rána prší a nejinak tomu je i během jízdy vlaku do Brna. Téma rozhovorů obou Petrů se točí prakticky stále kolem jednoho tématu: podnikové oslavy pořádané jejich zaměstnavatelem. Já se trochu nudím a tak se alespoň koukám z okna.
Čtvrthodinku před devátou hodinou vystupujeme na 5. nástupišti brněnského hlavního nádraží. Přípoj směr Česká Třebová nám pojede až za 3/4 hodiny, a tak toho využíváme a navštěvujeme supermarket Tesco za účelem nákupu jídla a pití. Během pobytu ve vlaku se pak všichni tři vydatně posilňujeme.
V 9:51, na minutu přesně dle JŘ, vystupujeme na "zastávce hrůzy" v Adamově. Přidává se k nám čtvrtý člen dnešní výpravy, Milan, který sem před pár minutami přijel z nedalekého Blanska. Počasí se stále nelepší, déšť chvílemi doplňují i padající vločky sněhu, ale i přesto se vydáváme podle plánu k první adamovské pozorovatelně. Ta je situována v příkrém svahu, západně od kolejiště, a kontroluje areál adamovských strojíren ADAST. Protože listí je ze stromů dávno opadané, vidíme ji už z okraje nástupiště.
Přecházíme kolejiště a v místech, kde ústí podchod na nástupiště pro směr na Brno, se vydáváme po cestě pokryté ledovkou k domku se zelenou fasádou. Několik metrů si nadcházíme po žluté turistické trase a poté se vydáváme příčně do prudkého svahu. Výstup ke skalnímu bloku, u něhož se ochranná stavba nalézá, je nesmírně náročný. Největší problémy nám dělají kluzké větve skryté pod vrstvou spadaného listí. Pády, kterým se nevyhýbá nikdo z nás, končí naštěstí vždy dobře.
Ocitáme se u betonové stavby, otevíráme poklop a vertikální šachtou sestupujeme po stupačkách dolů, abychom se po protažení úzkým otvorem dostali do hlavní místnosti pozorovatelny. Pro čtyři osoby tu moc místa není a tak po prohlídce postupně zase vylézáme ven. Ještě fotíme exteriéry objektu a se zvýšenou opatrností sestupujeme na lesní pěšinu.
U železniční zastávky se napojujeme na lesní cestu, která nás podél železniční trati přivádí k areálu pily. Z míst, kde zpevněná silnička uhýbá do útěchovského údolí, se nám daří zahlédnout druhou pozorovatelnu. Ta se nalézá na vysokém kopci pod dráty VVN. Nejdříve se ale vydáváme směrem k Útěchovu a po pár desítkách metrů objevujeme v jednom postranním údolíčku objekt úkrytu. Dveře do vstupní místnosti jsou otevřené a tak jimi vcházíme dovnitř. Vpravo pak pokračujeme do tunelu vejčitého tvaru, kdy po cca 20 metrech přicházíme k otvoru s nouzovým výlezem. V podzemí setrváváme asi čtvrt hodiny. Ne, že by zde bylo tolik k vidění, ale aspoň jsme ukryti před nepohodou, jaká venku je.
Po opuštění krytu nezapomínáme zhotovit pár fotek a v dešti, který jako by ještě zesílil, se vracíme zpátky k areálu pily. Prohlížíme svahy kopce, na němž se nachází třetí objekt, který dnes chceme navštívit, a stále se nemůžeme shodnout, kudy se nejbezpečněji vydat nahoru. Žádnou zřetelnou přístupovou pěšinu nenalézáme, jenom jakýsi nevýrazný žlábek, který ovšem těsně pod vrcholem vede kamsi za skálu a tak není jisté, zda by nás k objektu přivedl. Při výstupu vzhůru jsme často nuceni použít všechny čtyři končetiny, ale i přesto se některým z nás občas podaří uklouznout. Pozvolna a systematicky se škrábeme vzhůru až k nahromaděným větvím, které sem naházeli energetici, při čištění prostoru pod dráty vysokého napětí. Tři z nás se pokoušejí tyto velké hromady klestí přelézt, jen Petr Bahenský volí traverzovou obcházku podél skalního útvaru, k němuž vedl výše zmíněný mělký žlábek. Naše tříčlenná skupina se k pozorovatelně dostává přece jen o okamžik dříve.
Ochranný objekt je identický s pozorovatelnou nad železniční zastávkou. Rovněž tady sestupujeme do jeho interiéru, kde diskutujeme nad tím, jak bylo možno tuto stavbu v tak nepřístupné poloze vůbec postavit. Ze stropnice si ještě vychutnáváme výhled na část města Adamova a vydáváme se na sestup. Nyní volíme směr, odkud přišel Petr Bahenský. Sestup nevýrazným žlábkem kolem skalního bloku se nakonec ukazuje jako nejoptimálnější možností přístupu k objektu.
Po cestě se vracíme k železničnímu podchodu, jímž se dostáváme na druhou stranu kolejí. Přecházíme most přes řeku Svitavu a z parkoviště před správní budovou Adastu vzhlížíme do příkrého kopce, který se odsud vypíná severním směrem. Obrysy jakoby betonové stavby nás pak vyzývají k výstupu nahoru.
Oproti předcházejícím případům nám nyní zdolávání výškových metrů usnadňují kamenné schody a tak netrvá dlouhou a už stojíme před docela malou cihlovou průchodovou stavbičkou s výklenkem akorát tak pro jednoho člověka. Pozorovatelna, která je i zde vystavěna těsně vedle skalního bloku, má po obou stranách zabudované betonové střílny bez ozubů. Možná, že dříve šlo o vstupní objekt do podzemních prostor, jehož vstupní část je nyní zabetonovaná, nedaleko odsud se totiž nachází osamocený vysoký cihlový komín.
Ještě o trochu výše ve svahu se nalézají dva objekty vodárny, k nim se ale nevydáváme a naopak jdeme po traverzující pěšině východním směrem, kde po cca 100 metrech nalézáme dnešní poslední pozorovatelnu. Ta je vzhledem k šedému nátěru omítky v terénu velmi nápadná, v době její výstavby však byla situace zcela jistě jiná. Pozorovatelna byla také zřejmě postavena na ochranu továrny ADAST. Vstup je řešen otvorem v čelní stěně, ocelové dveře jsou ale dobře zabezpečené a tak se nyní musíme obejít bez návštěvy interiéru. Skrz otvory jedné ze střílen s ozuby je však patrný vstup do další místnosti v podzemí, díky čemuž se naskýtá domněnka možného propojení podzemím s objektem navštíveným před chvílí.
Pro dnešek už se však pozorovatelnám v okolí Adamova věnovat nebudeme i když se dá předpokládat existence ještě minimálně dvou dalších. S kolegou Milanem si přejeme všechno nejlepší do nového roku a ten se s námi vzápětí loučí a odchází zpátky na železniční zastávku. My tři sestupujeme na asfaltovou silnici a vydáváme se proti proudu Křtinského potoka údolím, jež nese název Josefovské.
Dříve, než vyrazíme na cestu, se posilňujeme doušky meruňkovice. Po asfaltové silnici opouštíme Adamov a brzy se k nám zprava připojuje i modrá turistická značka. Ta ještě kousek vede po asfaltu a posléze se přes mostík odklání na levý břeh potoka. To už jsme v CHKO. Netrvá dlouho a míjíme skupinu samot nedaleko zdroje pitné vody. Ve svahu po naší pravici se nachází několik vchodů do jeskyní, které jsou zřejmě upraveny na sklepy.
Nenáročnou chůzi po rovince po chvilce střídá postupné stoupání až do míst, kde Křtinský potok prudce mění směr toku. Pod námi vidíme penzion Kamenné kolo s diskutovaným minigolfovým hřištěm. Pozvolna sestupujeme zpátky k říčce a zakrátko ji u studánky s aktualizovanými rozbory vody překonáváme po ocelové lávce.
Jsme v osadě Josefov, jejíž dominantou je technická památka Stará huť, někdy nazývaná Josefka. Kromě vysoké pece je v areálu k vidění i model středověké vesnice s milíři. Muzeum je samozřejmě zavřené a tak si jdeme sednout do jedné z dřevěných chatrčí vedle vysoké pece. Schováni před počasím, které se stále neumoudřuje, svačíme a odpočíváme.
Původně jsme měli v plánu pokračovat odtud k Býčí skále a dále do Babic nad Svitavou s návratem do Adamova kolem Alexandrovy rozhledny. V dešti se sněhem však již na takový pochod nikdo z nás nemá náladu a proto se krátce před 13. hodinou vracíme zpátky podél Křtinského potoka, nyní však již jen po asfaltové silnici. Na železniční zastávku přicházíme právě ve chvíli, kdy přijíždí vlak do Brna a, i když jsme původně plánovali odjezd až spojem o hodinu později, nasedáme do soupravy a odjíždíme.
V Brně jsme něco po 14. hodině a nejbližší přípoj nám pojede až za 100 minut. Tu dlouhou chvíli si krátíme návštěvou supermarketu a čínského bistra, kde si dáváme oběd. V 15:45 konečně odjíždíme osobákem do Hrušovan a tam se 10 minut po 17. hodině loučíme s Petrem Bahenským. Ten je nucen vyčkat necelou půlhodinu na přípoj do Novosedel, zatímco my odjíždíme starou škodovkou, řízenou Petrovým bratrem, do Hevlína.
Fotky:
;)
;)
;)
;)
;)
