wz

VÝLET VLAKEM CELODENNÍ


ÚDOLÍM OSLAVY A CHVOJNICE

Datum:1. října 2003
Složení výpravy:Marek
Ušlá vzdálenost / čas:   30 km / 7 hod.
Mapa:Dalešická přehrada a okolí 1:55000
  
Text & foto:Marek Topič



Z Hevlína se na tento výlet vydávám neskutečně brzo - už prvním spojem před čtvrtou hodinou ranní odjíždím do Hrušovan nad Jevišovkou. Tam mám přípoj prakticky vzápětí a tak nastupuji do dlouhé soupravy tvořené nepopulárními vozy řady Bdmtee. Více jak hodinová cesta do Střelic tedy moc pohodlná nebude, zvlášť, když v celém vlaku nefunguje topení. To je asi i důvod, proč za celou cestu ani jednou neprochází průvodčí. Asi tušil, jaká sprška nadávek by se na něj snesla, soudit tak lze z hovorů lidí, kteří postupně přistupují. Konečně dojíždíme do Střelic, kde vystupuji a čekám asi čtvrthodinku na přípoj od Brna. V něm je už teplota trochu přijatelnější, takže se mi po příjezdu do Náměště nad Oslavou ani nechce vystupovat.
Město je zahaleno mlhou tak, že ani není vidět dominantní zámek. Ještě za šera scházím k turistickému rozcestníku a vybírám z nabízených směrů. Podél Oslavy odsud vede červená nebo zelená turistická trasa. Protože po červené jsem už kdysi šel, volím dnes zelenou. Ze všeho nejdříve si ale musím zajít do obchodu a koupit pití a jídlo, po cestě totiž nebude žádná možnost občerstvení.
Po nákupu se vydávám k železničnímu přejezdu a dále do kopce s novodobou zástavbou. Z hlavní ulice po chvíli odbočuji vpravo a za moment už se ocitám mimo civilizaci. Po pár krocích sestupuji k altánku, který snad byl kdysi i vyhlídkový. Dnes už lze odsud spatřit jen část údolí s areálem, který bude asi ČOV. Proto se tu dlouho nezdržuji a klesám dále do údolí až do míst, kde teče Okarecký potok. Ten překonávám po ne moc stabilně vyhlížející lávce a pak jej doprovázím k jeho nedalekému soutoku s Oslavou. Tak toto je můj první kontakt s řekou, podél níž se budu pohybovat celé dopoledne.
U Oslavy moc dlouho nesetrvávám, u železné lávky se totiž značka od jejího toku odklání a necelý kilometr stoupá po úbočí rokle. Dostávám se tak do malé vísky Zňátky, kde jakoby se život zastavil. Kde jsou děti spěchající do školy? Jediné, co tady připomíná lidskou činnost je nabouraná felicie stojící u zvoničky na návsi. Přes pole se vydávám jihovýchodním směrem k smrkovému lesu. Tam je také hranice přírodní rezervace "Údolí Oslavy a Chvojnice". Po lesní cestě mě čeká nejprve mírné klesání, které se po minutí několika křižovatek mění v prudší sestup do údolí Vícenického potoka. Fotím si malý vodopád a poté nevelký potok třikrát křížím, aby mě posléze dnes podruhé přivedl k řece Oslavě. Z rozcestí "U Vlasáká" se dozvídám, že mám za sebou již 4,5 km a to za necelou hodinku chůze.
Následuje méně náročný úsek vedoucí podél řeky. Trochu se snažím odhadnout, jaké by Oslava mohla nabídnout vodácké možnosti a myslím si, že při vyšším stavu vody, by její splouvání mohlo být pěkným zážitkem. Nyní je ale období sucha a tak je koryto plné vyčnívajících kamenů, které způsobují pěkný hukot. Pohodlnou cestou procházím kaštanovým hájkem a následně přecházím po Čertově mostě Sedlecký potok, na němž je také k vidění malý vodopád. Odtud začíná stezka znovu stoupat vzhůru a od Oslavy se tak vzdalovat.
Po strmém výstupu se dostávám na náhorní plošinu vysoko nad řekou, kde pokračuje příjemná lesní cesta téměř v přímém směru. Po její levé straně si všímám pomníčku, který německy oznamuje, že zde před více jak 160 lety zemřel jistý Karl Czepl, a mou pozornost upoutává i mraveniště, které je skoro tak velké, jako já. Nakonec přicházím na křižovatku lesních cest, kde se vydávám doleva a po pár minutách docházím na okraj náhorní plošiny. Strmá skála zde nečekaně padá přímo do údolí řeky. Je odsud překrásný výhled do údolí, samotnou řeku však lze spíše tušit než vidět, každopádně ale dobře slyšet hukot jejích peřejí.
Turistický rozcestník mi zde nabízí i zacházku ke zřícenině Sedleckého hradu. A protože nikam nespěchám vydávám se na téměř kilometrový sestup, který je v jednom krátkém úseku i dost prudký, abych o pár minut později stanul u nepatrných zbytků zdiva středověkého sídla, které se před stoletími jistě majestátně vypínalo na strmé skále nad Oslavou. Vidět odsud není ani sousední Lamberk, a tak se tu dlouho nezdržuji a vracím se zpět k turistickému rozcestníku.
Po pěšině linoucí se vysoko nad hladinou řeky se po pár krocích dostávám k novogotickému pavilonu zv. Gloriet. Ten byl v nedávné době kompletně opraven podnikem Lesy ČR, jak se dozvídám z cedulky uvnitř a možná, že někdy v budoucnu i on nabídne výhled do údolí, který zatím kvůli okolním stromům možný není. Ale to nevadí, protože hned kousek odsud vede z hlavní trasy krátká odbočka k velkému kameni, odkud je již výhled do hlubokého údolí jak se patří.
Nyní se od údolí trochu odkláním a přes mladý lesní porost mířím západním směrem. To proto, aby bylo možno trochu pohodlněji překonat dvojí údolí Divoké rokle, kterou v těchto místech vytváří Sedlecký potok a jeho levostranný přítok. I tak je ale sestup a následný výstup dost náročný a situaci tu navíc komplikuje i několik padlých stromů, které musím přelézat. Ale hezká zákoutí obou potůčků za tu námahu určitě stojí.
Stoupání pokračuje už jenom mírně a brzy se přede mnou vynořuje malá kolonáda z bíle natřeného dřeva, která sousedí s loveckým zámečkem Vlčí kopec. Tato klasicistní stavba je hlavním objektem parkového areálu s rekreačními objekty podniku JME. Přesto, že podle zvuku z kuchyně se dnes evidentně připravují řízečky, já se u turistického rozcestí posilňuji jen rohlíky se salámem. Na další cestu se vydávám přesně v 10 hodin. Dlouhý úsek jdu po široké lesní cestě zapadané listím, po chvíli se po mé pravici vynořuje pole a nakonec znovu vcházím do lesa, jímž scházím zpátky do údolí. V průseči pod el. vedením VVN se mi naskýtá hezký výhled na ves Kuroslepy ležící na protějším svahu a potom už začínám strmě klesat až k hladině řeky.
Přicházím k silničnímu mostu nedaleko Skřipského mlýna, za nímž se vydávám po okraji široké louky po proudu Oslavy. Ani nyní ale u řeky dlouho nesetrvávám, stezka mě po chvíli opět vyvádí nahoru do svahu. Tato oblast asi moc turisty využívaná není, alespoň mi tak připadají části cest, které jakoby vedou nikam a často se ztrácejí v zarůstající vegetaci. Díky precizně odvedené práci zdejších značkařů však nepřehlížím žádnou z odboček a bez problémů přicházím až na okraj lesa. Po cestě vedoucí stále po jeho okraji přicházím až k průseči pod vysokonapěťovým vedením a odsud se znovu odkláním na hustě prorostlou pěšinu vedoucí k turistické křižovatce "Nad Senoradským mlýnem". Společně s modrou TZT scházím k pásmu oplocenek a po napojení se na hustou síť lesních cest přicházím k chatové oblasti v okolí Senoradského mlýna. Ten má docela zachovalý mlýnský náhon, který překonávám po mostíku a mířím si to rovnou k železné lávce přes Oslavu. Na druhém břehu se nachází posezení, jemuž neodolám a protože se blíží i poledne spořádávám zde hlavní část mé svačiny.
Liduprázdné zákoutí s rekreačními chatami opouštím těsně před 12. hodinou. Při studii rozcestníku se ozývá polední siréna, což mě v tomto zapadlém koutu dosti překvapuje. Vydávám se po modře značené stezce, která by se podle mapy měla neustále držet potoka nebo říčky Chvojnice. Údolí se rychle zužuje a ústí do lesa. Nejprve se na obou svazích vyskytují suťová pole, které později přecházejí v klasické skalní útvary. Chvojnice v těchto místech vytváří hodně pěkných zákoutí, škoda jen, že té vody je tak málo.
Brzy se dostávám k první trampské osadě, u níž nesmí chybět vyřezávaný barevný totem, tento je dílem turist. oddílu Spayk. Tady potkávám dnes první a zároveň i poslední skupinku turistů - důchodců. Krátký lesní úsek znovu střídá údolní lučina na jejímž konci stojí dvojice rekreačních chat. Oblast se jmenuje Pod Borovinou, stejně jako turistický rozcestník, u nějž značená stezka přechází na levý břeh potoka.
Prakticky celý tok Chvojnice doprovází lesní cesta, která ji nespočetněkrát překračuje formou brodů. Naopak turistická stezka je vedena tak, aby se těmto brodům vyhnula, lávky a mosty tu totiž nejsou skoro žádné. Často se tedy stává, že značka tyto brody obchází krkolomnými pěšinami v úbočí a pak se zase vrací na dno údolí. Vzhledem k tomu, že dnes je průtok vody na té snad nejnižší možné hodnotě, držím se spíše této pohodlnější lesní komunikace.
Největší meandry dělá Chvojnice pod hřebenem Kozí hřbety a přímější tok následuje až nad upraveným splávkem při soutoku se Sudickým potokem. Tady už není údolí tak sevřené, jako v dolní části. Je tu ale trošku horší cesta, neboť ji rozjezdila nákladní auta navážející sem kameny na zpevňování koryta potoka.
I přes únavu v nohách cesta rychle ubíhá a tak se ani nenaději a přicházím k dvojímu ohybu vodního toku, za nímž je louka se skupinkou chat. To už je signál, že se blížím k civilizaci - někde nade mnou vede železniční trať a po několika krocích lesem se rozevírá další louka s rozsáhlým areálem Olšovského mlýna a pily. Tento zřejmě toho času nevyužívaný komplex budov bývá někdy nazývám i Olšínský, stejně jako nedaleký turistický rozcestník. Tady už pokračuje úzká asfaltová silnice, ovšem ne už podél Chvojnice, nýbrž kolem bývalé Vrbovy koželužny, jakési oplocené skládky a v přímém směru lipovou alejí mě po necelém kilometru přivádí k železničnímu mostu. Před ním odbočuji na panelovou cestu vlevo a vzápětí překračuji kolejiště v železniční stanici Kralice nad Oslavou.
Krátce po 14. hodině si sedám na lavičku před nádražní budovou a bystřím pozornost, protože se na nedalekém přejezdu právě stahují závory. Vlak, který ale po chvíli od Náměště přijíždí tady, bohužel pro mě, nezastavuje, stejně jako jiný rychlík jedoucí o něco později opačným směrem. Nasedám až do osobáku, který odjíždí v 15:07. Po rozjezdu vlaku se mám možnost ještě naposledy rozhlédnout údolím potoka Chvojnice, které železniční trať překonává po dlouhém viaduktu.
Ve Střelicích musím, stejně jako ráno, přestupovat. Vlak do Hrušovan však pojede až za další skoro 3/4 hodinu a tak si jdu zkrátit chvíli do blízké hospody. Poměrně dost obsazená souprava od Brna přijíždí prakticky na čas. Během cesty ale nabírá díky křižováním v Rakšicích zpoždění 20 minut, naštěstí přípoj do Hevlína čeká. Doma jsem o půl sedmé.



Fotky:

Údolí Oslavy Novogotický Gloriet Zámeček Vlčí kopec Oslava u Skřipského mlýna Totem v údolí Chvojnice