DO OKRESNÍHO MĚSTA HOLLABRUNNU
| Datum: | 17. května 2003 |
| Složení výpravy: | Nikola, Marek |
| Ujetá vzdálenost (TRP): | 88,69 km *) |
| Čistý čas jízdy (STP): | 4:52:27 h *) |
| Hrubý čas jízdy: | 7 h *) |
| Průměrná rychlost (AVS): | 18,19 km/h *) |
| Mapa: | Weinviertel 1:200000, Schubert&Franzke |
| *) údaje za úsek Hevlín - Hollabrunn a zpět | |
| Text: | Nikola Mondek |
| Foto: | Marek Topič |
Sobota 17. 5. měla být dle předpovědi počasí takřka ideální pro cyklovýlet a až na vítr o síle od 3 do 7 m/s tomu tak skutečně bylo. Už dopředu bylo dohodnuto, že cílem sobotního výletu se stane rakouské okresní město Hollabrunn. Protože bydlím v Mikulově nezbývalo mi nic jiného než za "předsedou" cestovatelské skupiny "Hevlín.u.nás" Markem Topičem zajet až do Hevlína, neboť právě v této obci v nejvýchodnějším koutě bývalého znojemského okresu se naše pouť do Hollabrunnu začínala. Jako nejvýhodnější a nejrychlejší jsem volil cestu po cyklostezce, kterou bych na cestu do Hevlína doporučoval. Podél obcí Březí, Dobré Pole, Nový Přerov, okolo Jevišovky a Travního dvora až do Hevlína.
Po příjezdu do Hevlína v 9:00 jsem už s mým čekajícím spolujezdcem vyrazil směrem k přechodu Hevlín/Laa. Zde bych chtěl upozornit na problém, ke kterému by už nemělo ve sjednocené Evropě docházet, ale minimálně na tomto hraničním přechodu je to zatím častým jevem. Rakouský celník vás při i kratším výletu s uvedením konkrétního místa kam se chcete podívat, podrobí výslechu kolik máte peněz a jestli máte dost, pokud ne může vás vrátit zpět. Ponižující a maximálně nechutné, za to musíme v kvalifikaci o EURO 2004 Rakušanům u nich doma nasázet aspoň 5 gólů. Přes zdárné překonání celnice jsme se ihned ocitli přímo v centru hraničního města Laa an der Thaya. Zde je toho k vidění poměrně dost, např. stará radnice, hezké náměstí s mariánským sloupem, socha místního středověkého rytíře Rollanda, starý pivovar ze 16 st. a nebo nové thermo lázně, kde lze za 7 EUR za 3 hodiny báječně zabít odpoledne. Výčet zajímavostí tímto zdaleka nekončí, nicméně žádným těmto turistickým cílům jsme se pro dnešek věnovat nemohli.
Po projetí celého Laa jsme z hlavní cesty odbočili k 2 km vzdálené obci Hanfthal. Zde je cesta ještě poměrně rovinatá. Přes Hanfthal jsme se dostali Unterstinkerbrunnu, kde jsme si vyfotili novogotický kostel sv. Petra a Pavla a za vidění stojí určitě i místní sklepní jílová ulice tzv. "Loamgrui". Po dalších asi 5 km jsme se dostali do Strondorfu. Tady jsme si po malé zajížďce prohlédli obranný kostel Pany Marie s nádhernými varhany uvnitř a hned vedle na stěně sousedící místní základní školy je vyobrazení z doby renesančního Stronsdorfu. Po kvalitních a je vidět, že udržovaných asfaltových silnicích, je radost jet na kole a ani mírná stoupání, která na nás od Stronsdorfu až do Holabrunnu provázela, radost s jízdy určitě neotráví.
Po Stronsdorfu jsme jeli směrem na Patzmansdorf, dále Kammersdorf, Dűrnleis, Nappersdorf a Oberstinkerbrunn do malé vsi Maria Roggendorf. Ve výše zmíněných obcích je k vidění obvyklý sortiment pamětihodností jako je obranný kostel sv. Martina v Patzmansdorfu a kostel sv. Jana Nepomuckého v Kammersdorfu. Běžný cyklista, který není milovník architektury se však moc ohlížet nebude a pojede téměř bez zastavení. Toto však neplatí v posledně jmenovaném "dorfu", kde zaujme opravdu každého nádherná basilika Zrození Panny Marie. Alespoň na obhlídku exteriérů církevního chrámu s poutní tradicí starší než 550 let jsme si krátce zajeli i my.
Necelý kilometr za odbočkou k cisterciánskému klášteru Marienfeld jsme se nechali zlákat k posezení na odpočívadle Binkerwald. Ve stínu vonného lesa jsme tady poobědvali a vzápětí se vydali na posledních 7 kilometrů před Hollabrunnem. Nyní už cesta vedla téměř po rovině, výjimkou bylo jen krátké stoupání k faře a kostelu v Aspersdorfu (je opravdu zajímavé, že téměř všechny kostely, kolem, kterých jsme dosud projeli, byly postaveny na vyvýšených místech a tvoří tak daleko viditelnou dominantu celé vsi).
K předměstí Holabrunnu jsme přijeli asi 20 minut před polednem. Nejprve jsme projeli průmyslovou zónou a už jsme byli ve středu Holabrunnu. Zde, v cíli našeho výletu, jsme našimi digi-fotoaparáty zachytili mnoho z toho, co je zde možné vidět: honosnou ulicí Sparkassegasse jsme se dostali na náměstí lemované pěknými renesančními domy, kašnou a mariánským sloupem. Kolem radnice jsme se vzápětí vydali do mírného stoupání k farnímu kostelu a projeli se podél zdí rozsáhlého chlapeckého semináře s gymnáziem. V této části města jistě upoutá pozornost i skupinka honosných vil z počátku minulého století, které jsou velmi dobře udržované.
Pohledu na město s naší běžné perspektivy jsme se nabažili dostatečně a zatoužili po nadhledu. Rozhledna vyznačená na mapě v jihovýchodní části města pak jasně určila další směr našeho výletu. Najít ovšem cestu na 332 m vysoký vrch Geisberg nebylo zrovna snadné. Proto jsme vyrušili od práce na předzahrádce jednoho zdejšího obyvatele. Ani ten nám nebyl schopen směr popsat slovy a nakonec to vyřešil tak, že nasedl do svého terénního auta a vyzval nás k následování. Ve stíhací jízdě jsme si všimli památníku osvoboditelské RA a krátce nato jsme se rozloučili na křižovatce lesních cest v Kirchenwaldu. Odsud už vede červeně značená naučná stezka, která nás po cca 2 km přivedla pod kamennou věž zvanou Koliskowarte. Volně přístupná rozhledna byla postavena již v roce 1935 a dosahuje výšky přibližně 15 metrů. Bohužel z ní mnoho vidět nelze, neboť stromy okolité ji téměř přerostly.
Zpět do města jsme se vrátili jinou lesní cestou přes místní část Megarsdorf a u areálu nemocnice jsme přemýšleli nad zpáteční cestou. Vydali jsme se po státní silnici č. 40 přes obce Kleinstettelsdorf, Eggendorf a Enzersdorf, kde jsme se po krátkém váhání rozhodli pro návrat přes Patzenthal, kterýžto skýtá možnost zajet si na kole i přes 60 km/h., protože je zde velmi prudké klesání se značkou 12 %. Sjezd, ovšem ne už tak prudký, pak pokračuje až k Patzmansdorfu, kudy jsme ráno projížděli ve směru Stronsdorf - Hollabrunn. Přes vesnice, které jsme již ráno projeli a které už nebudu jmenovat jsme se vrátili odpoledne přes celnici v Laa domů do naší krásné země. Před 16. hodinou jsem se zde s mým kolegou rozloučil a dál putoval 25 km do Mikulova.
Dojmy z trasy a doplňky:
Výlet z Mikulova do Holabrunnu lze jednoznačně pokládat za celodenní. Ujetá vzdálenost z Mikulova a zpět je cca 140 km, z Hevlína cca 90 km. Profil cesty je z Mikulova převážně rovinatý. po rakouské straně až do Holabrunnu středně náročný z množstvím lehkých až středních stoupání.
Po příjezdu do Hevlína v 9:00 jsem už s mým čekajícím spolujezdcem vyrazil směrem k přechodu Hevlín/Laa. Zde bych chtěl upozornit na problém, ke kterému by už nemělo ve sjednocené Evropě docházet, ale minimálně na tomto hraničním přechodu je to zatím častým jevem. Rakouský celník vás při i kratším výletu s uvedením konkrétního místa kam se chcete podívat, podrobí výslechu kolik máte peněz a jestli máte dost, pokud ne může vás vrátit zpět. Ponižující a maximálně nechutné, za to musíme v kvalifikaci o EURO 2004 Rakušanům u nich doma nasázet aspoň 5 gólů. Přes zdárné překonání celnice jsme se ihned ocitli přímo v centru hraničního města Laa an der Thaya. Zde je toho k vidění poměrně dost, např. stará radnice, hezké náměstí s mariánským sloupem, socha místního středověkého rytíře Rollanda, starý pivovar ze 16 st. a nebo nové thermo lázně, kde lze za 7 EUR za 3 hodiny báječně zabít odpoledne. Výčet zajímavostí tímto zdaleka nekončí, nicméně žádným těmto turistickým cílům jsme se pro dnešek věnovat nemohli.
Po projetí celého Laa jsme z hlavní cesty odbočili k 2 km vzdálené obci Hanfthal. Zde je cesta ještě poměrně rovinatá. Přes Hanfthal jsme se dostali Unterstinkerbrunnu, kde jsme si vyfotili novogotický kostel sv. Petra a Pavla a za vidění stojí určitě i místní sklepní jílová ulice tzv. "Loamgrui". Po dalších asi 5 km jsme se dostali do Strondorfu. Tady jsme si po malé zajížďce prohlédli obranný kostel Pany Marie s nádhernými varhany uvnitř a hned vedle na stěně sousedící místní základní školy je vyobrazení z doby renesančního Stronsdorfu. Po kvalitních a je vidět, že udržovaných asfaltových silnicích, je radost jet na kole a ani mírná stoupání, která na nás od Stronsdorfu až do Holabrunnu provázela, radost s jízdy určitě neotráví.
Po Stronsdorfu jsme jeli směrem na Patzmansdorf, dále Kammersdorf, Dűrnleis, Nappersdorf a Oberstinkerbrunn do malé vsi Maria Roggendorf. Ve výše zmíněných obcích je k vidění obvyklý sortiment pamětihodností jako je obranný kostel sv. Martina v Patzmansdorfu a kostel sv. Jana Nepomuckého v Kammersdorfu. Běžný cyklista, který není milovník architektury se však moc ohlížet nebude a pojede téměř bez zastavení. Toto však neplatí v posledně jmenovaném "dorfu", kde zaujme opravdu každého nádherná basilika Zrození Panny Marie. Alespoň na obhlídku exteriérů církevního chrámu s poutní tradicí starší než 550 let jsme si krátce zajeli i my.
Necelý kilometr za odbočkou k cisterciánskému klášteru Marienfeld jsme se nechali zlákat k posezení na odpočívadle Binkerwald. Ve stínu vonného lesa jsme tady poobědvali a vzápětí se vydali na posledních 7 kilometrů před Hollabrunnem. Nyní už cesta vedla téměř po rovině, výjimkou bylo jen krátké stoupání k faře a kostelu v Aspersdorfu (je opravdu zajímavé, že téměř všechny kostely, kolem, kterých jsme dosud projeli, byly postaveny na vyvýšených místech a tvoří tak daleko viditelnou dominantu celé vsi).
K předměstí Holabrunnu jsme přijeli asi 20 minut před polednem. Nejprve jsme projeli průmyslovou zónou a už jsme byli ve středu Holabrunnu. Zde, v cíli našeho výletu, jsme našimi digi-fotoaparáty zachytili mnoho z toho, co je zde možné vidět: honosnou ulicí Sparkassegasse jsme se dostali na náměstí lemované pěknými renesančními domy, kašnou a mariánským sloupem. Kolem radnice jsme se vzápětí vydali do mírného stoupání k farnímu kostelu a projeli se podél zdí rozsáhlého chlapeckého semináře s gymnáziem. V této části města jistě upoutá pozornost i skupinka honosných vil z počátku minulého století, které jsou velmi dobře udržované.
Pohledu na město s naší běžné perspektivy jsme se nabažili dostatečně a zatoužili po nadhledu. Rozhledna vyznačená na mapě v jihovýchodní části města pak jasně určila další směr našeho výletu. Najít ovšem cestu na 332 m vysoký vrch Geisberg nebylo zrovna snadné. Proto jsme vyrušili od práce na předzahrádce jednoho zdejšího obyvatele. Ani ten nám nebyl schopen směr popsat slovy a nakonec to vyřešil tak, že nasedl do svého terénního auta a vyzval nás k následování. Ve stíhací jízdě jsme si všimli památníku osvoboditelské RA a krátce nato jsme se rozloučili na křižovatce lesních cest v Kirchenwaldu. Odsud už vede červeně značená naučná stezka, která nás po cca 2 km přivedla pod kamennou věž zvanou Koliskowarte. Volně přístupná rozhledna byla postavena již v roce 1935 a dosahuje výšky přibližně 15 metrů. Bohužel z ní mnoho vidět nelze, neboť stromy okolité ji téměř přerostly.
Zpět do města jsme se vrátili jinou lesní cestou přes místní část Megarsdorf a u areálu nemocnice jsme přemýšleli nad zpáteční cestou. Vydali jsme se po státní silnici č. 40 přes obce Kleinstettelsdorf, Eggendorf a Enzersdorf, kde jsme se po krátkém váhání rozhodli pro návrat přes Patzenthal, kterýžto skýtá možnost zajet si na kole i přes 60 km/h., protože je zde velmi prudké klesání se značkou 12 %. Sjezd, ovšem ne už tak prudký, pak pokračuje až k Patzmansdorfu, kudy jsme ráno projížděli ve směru Stronsdorf - Hollabrunn. Přes vesnice, které jsme již ráno projeli a které už nebudu jmenovat jsme se vrátili odpoledne přes celnici v Laa domů do naší krásné země. Před 16. hodinou jsem se zde s mým kolegou rozloučil a dál putoval 25 km do Mikulova.
Dojmy z trasy a doplňky:
Výlet z Mikulova do Holabrunnu lze jednoznačně pokládat za celodenní. Ujetá vzdálenost z Mikulova a zpět je cca 140 km, z Hevlína cca 90 km. Profil cesty je z Mikulova převážně rovinatý. po rakouské straně až do Holabrunnu středně náročný z množstvím lehkých až středních stoupání.
Fotky:
;)
;)
;)
;)
;)
