PODÉL PULKAVY DO HORNU
| Datum: | 8. května 2003 |
| Složení výpravy: | Marek |
| Ujetá vzdálenost (TRP): | 149,84 km |
| Čistý čas jízdy (STP): | 7:30:16 h |
| Hrubý čas jízdy: | 9 1/2 h |
| Průměrná rychlost (AVS): | 19,95 km/h |
| Mapa: | Weinviertel 1:200000, Schubert&Franzke |
| Text & foto: | Marek Topič |
Na tento výlet jedu už tradičně sám. Z Hevlína se vydávám o půl deváté a prvními záběry do pedálů se
dostávám na hraniční přechod. Na české straně nejsou při kontrole žádné problémy, to na rakouské je situace
jiná. Zde je totiž běžný pracovní den a tak jsem celníkem dotazován několika otázkami, z jejichž odpovědí
uznává, že nelegálním gastarbeiterem zrovna já nejsem.
Projíždím městečkem Laa a protože můj cíl se odsud nachází západním směrem, volím si již tradičně silnici číslo 45. Na 26 km dlouhém úseku do Haugsdorfu není dnes zrovna nejklidnější provoz, jezdí i dost kamionů, ale oproti jízdě po cyklotrasách je hlavní tah podstatně kratší a tím i rychlejší.
Protože se dnes (alespoň u nás) slaví den osvobození, všímám si po cestě především válečných pomníků. Takový se nachází snad ve všech obcích, jimiž projíždím a skoro všude jsou oproti běžnému standardu trošku honosnější. Skoro nikde nevidím typické pomníky s orlicí, spíše převažují různé sochy vojáků v životní velikosti. Od Hadresu je četnost obcí opravdu vysoká a tak se ani nenaději a už jsem ve vinařském městečku Haugsdorf. V přilehlé vesnici Auggenthalu křížím hlavní silnici Wien - Praha a v tomto místě také končí pohodová rovinka. Dále se už krajina začíná mírně vlnit, což má za následek, že po dalších 6 km dělám asi dvacetiminutovou přestávku. Činím tak u nádraží v Zellerndorfu, kde si sedám na lavečku kousek od přístřešku pro kola.
O půl jedenácté pokračuji v cestě. Vyjíždím kopec na konci obce a po ohlédnutí se mi naskýtá pěkný výhled na hřbitovní kostel se starobyle vyhlížející kaplí v severní části. V následujících dvou vsích - Deinzendorfu a Dietmannsdorfu - jsou k vidění pěkné malé kostelíky, hlavně ve druhé jmenované obci je církevní stavba hezky malovaná. To už se blíží městečko Pulkau, česky Pulkava. Říčka, která dala tomuto městečku jméno, prakticky neustále kopíruje silnici, po které jsem doposud jel, po mostě ji ale překonávám teprve až tady.
Odbočuji z hlavní cesty a zakrátko se dostávám na malebné náměstíčko s morovým sloupem a pěknou radnicí, nechybí samozřejmě ani vysoká májka. U informačního centra odbočuji směrem k farnímu kostelu, následně projíždím areálem farního dvora a po zdolání dalších výškových metrů se ocitám u brány zdejšího hřbitova s kostelem sv. Michala. Přes hřbitovní zeď se mi naskýtá pěkný výhled na město. Sjezdem se vracím zpátky na hlavní ulici a po ní opouštím město.
Ze silnice vedoucí údolím Pulkavy se nechávám zlákat na odbočku, která by dle informační značky měla vést k rozhledně, nicméně po ujetí asi 1 km žádnou takovou stavbu neobjevuji a tak se vracím zpět do údolí. Kolem daňčí obory přijíždím k rekreačnímu areálu s kempem a podruhé a dnes naposled překonávám po mostě říčku Pulkavu, načež se mi krátí dech při výjezdu zpátky na hlavní silnici č. 45. Po ní jedu asi jen dvě stovky metrů a už mě směrovník láká na krátkou zajížďku. Tou je poutní kostelík Pulkauer Bründlkapelle s křížovou cestou, altánem a též vydatným pramenem. Krásné tiché místo ruší jen zpěv ptáků, nikde ani noha. Jak už to bývá, voda v takových pramenech v blízkosti poutních míst mývá často zázračné vlastnosti. Tak neváhám a doplňuji i já své zásoby tekutin.
Následující vsi, Missingdorfu, se hlavní silnice vyhýbá a tak první významnější obcí na trase je až 8 km vzdálený Sigmundsherberg. Pro projetí nedlouhého lesního úseku se do něj dostávám sjezdem. Sigmundsherberg je železniční uzel, nicméně doby, kdy tudy projížděly přímé rychlíky jezdící z Vídně do Prahy, jsou už asi pryč. I přesto se na zdejší nádraží zavítat vyplatí. U západního hradla se totiž nachází zajímavé železniční muzeum. Stojí tu řada historických hnacích vozidel, nechybí ani parní mašina, dále jsou k vidění různá návěstí, stavědla, atd. Kvůli časové tísni si exponáty prohlížím pouze přes kolejiště, načež se vydávám na závěrečných 8 km do cílového Hornu.
Za vesnicí Rodingersdorf mě čeká dlouhý sjezd, který končí nepříjemnou levotočivou zatáčkou u železničního mostu. Přes Breiteneich se zámkem už je to opět rovina. Do Hornu přijíždím přesně ve 12:30 a první nepřéhlednutelnou dominantou, které mi toto město nabízí, je velkokapacitní skládka.
Po ne zrovna atraktivním začátku se situace naštěstí lepší, hned od první světelné křižovatky je nádherný výhled na zámek, muzeum a kostel. Kousek dál projíždím kolem dochované části hradeb a mířím k informačnímu centru, které se nachází právě v areálu muzea. Ve volně přístupné místnosti ale moc zajímavých informačním materiálů nezískávám a oficiální infocentrum je zavřené. Jedu tedy dále do centra - na náměstí s kostelem sv. Jiří a domem se sgrafitovou výzdobou. Po prohlídce pěkného náměstí sjíždím k řece Taffě, nad níž se vypíná hřbitovní kostel, a vydávám se po cestě vedoucím po druhé straně. Je odsud pěkný výhled na zachovalé hradby a z lávky, k níž se zakrátko dostávám, i na celé historické město.
Mým cílem je areál hornského zámku, ale ač jedouce podél zámecké zdi, nedaří se mi nalézt oficiální bránu. U kasáren se ještě zkouším vydat po úzké pěšině, ovšem i tato mě přivádí jenom zpátky k řece Taffě. Zámek si tedy neprohlédnu, tak si alespoň opět doplňuji čerstvou vodu do cyklolahve, když jsem po příjezdu k Taffě objevil upravený pramen v blízkosti naučné stezky. Asi 400 m musím jet po nekvalitní lesní cestě a vyjíždím na jednu z výpadovek jižně od Hornu. Kousek se vracím na hlavní křižovatku a dle ukazatele začínám stoupat na návrší, po jehož zdolání se přede mnou otevírá pěkné údolíčko s poutním kostelem Maria Dreieichen.
K samotnému kostelu je to ještě pořádné stoupání, což jsem nucen kompenzovat asi půlhodinovou pauzu, kterou trávím nedaleko chrámu v růžovobílém provedení. Na všední den je tu docela živo, většina stánků a obchůdků je otevřena a parkoviště také zrovna nezeje prázdnotou. Ve 14 hodin znovu sedám na kolo a vyjíždím zbytek kopce, pak jedu otevřenou krajinou s pěknými výhledy do kraje a nakonec se nořím do lesa, jehož stín v dnešním teplém dni moc vítám.
Následuje sjezd do malé vesničky Kunring (pěkný kostelík na kopečku) a dále příjemná jízda údolím až do Eggenburgu. Na začátku druhého největšího města na dnešní trase podjíždím 2 vysoké železniční viadukty, jeden starý, železný a druhý kamenný, po němž jezdí vlaky dodnes. Eggenburg je rovněž město, kde se v hojném množství dochovaly fortifikační prvky. Jednou menší bránou v postranní uličce vjíždím do centra a za okamžik stojím na malebném náměstí s pěknými renesančními domy a morovým sloupem uprostřed. Také při výjezdu z města míjím zachovalé hradby i s cimbuřím a za nimi skupinku honosných vil v secesním slohu.
Krajina už je opět spíše rovinatějšího charakteru, stoupání jsou spíše táhlá a tak se dají zvládnout. Po mé pravici se u obce Wartberg vypíná na mírném návrší mohutný kostel, jinak nic významnějšího v následujícím úseku k vidění není. V Grossnondorfu opouštím hlavní silniční tah a konečně si dopřávám jízdu po klidné vedlejší cestě. Idylku ideální silničky pro cyklistiku vyruší na chvíli ves Guntersdorf, kde pár desítek metrů musím absolvovat po hlavní tepně Znojmo - Vídeň, ale hned u zdejšího zámku se vrací ta pohoda z předcházejícího úseku.
To už se blíží obec Wullersdorf, v jejímž středu se jako maják vypíná do dáli viditelný kostel s farou. Sice se mi nepodařilo zjistit komu je kostel zasvěcen, ale je fakt pěkný, teď v odpoledních hodinách navíc krásně nasvícen. Dva kilometry za Wullersdorfem mě zaujímá odbočka k Marienfeldu - cisterciánskému klášteru. Asi bych se tam i zajel podívat, no ale dnes už musím šetřit síly. Nutno však říci, že z dáli komplex budov spíše připomíná sídliště než církevní stavbu, asi nějaký moderní klášter.
Blížím se do další vsi se zajímavým kostelem uprostřed - Maria Roggendorf. Zde se už napojuji opět na rušnější silnici, jež vede z Hollabrunnu vlnící se krajinou mj. přes Nappersdorf a Kammersdorf do Stronsdorfu. Tady mě doslova zachraňuje otevřený obchod, v němž kupuji láhev minerálky a odvracím tak příznaky dehydratace. Přes Unterstinkenbrunn a Hanfthal přijíždím do sousedního městečka Laa, přes hranice se pak vracím domů krátce před 18. hodinou. Stav na cyklokomputeru se zastavil téměř na magických 150 km.
Dojmy z trasy a doplňky:
Docela rovinatý a nenáročný terén kromě samotného okolí města Horn. Prohlídka dvou historických měst a poutních míst na trase by si asi zasloužila více času. Také by bylo vhodnější zvolit trasu s menším provozem aut.
Projíždím městečkem Laa a protože můj cíl se odsud nachází západním směrem, volím si již tradičně silnici číslo 45. Na 26 km dlouhém úseku do Haugsdorfu není dnes zrovna nejklidnější provoz, jezdí i dost kamionů, ale oproti jízdě po cyklotrasách je hlavní tah podstatně kratší a tím i rychlejší.
Protože se dnes (alespoň u nás) slaví den osvobození, všímám si po cestě především válečných pomníků. Takový se nachází snad ve všech obcích, jimiž projíždím a skoro všude jsou oproti běžnému standardu trošku honosnější. Skoro nikde nevidím typické pomníky s orlicí, spíše převažují různé sochy vojáků v životní velikosti. Od Hadresu je četnost obcí opravdu vysoká a tak se ani nenaději a už jsem ve vinařském městečku Haugsdorf. V přilehlé vesnici Auggenthalu křížím hlavní silnici Wien - Praha a v tomto místě také končí pohodová rovinka. Dále se už krajina začíná mírně vlnit, což má za následek, že po dalších 6 km dělám asi dvacetiminutovou přestávku. Činím tak u nádraží v Zellerndorfu, kde si sedám na lavečku kousek od přístřešku pro kola.
O půl jedenácté pokračuji v cestě. Vyjíždím kopec na konci obce a po ohlédnutí se mi naskýtá pěkný výhled na hřbitovní kostel se starobyle vyhlížející kaplí v severní části. V následujících dvou vsích - Deinzendorfu a Dietmannsdorfu - jsou k vidění pěkné malé kostelíky, hlavně ve druhé jmenované obci je církevní stavba hezky malovaná. To už se blíží městečko Pulkau, česky Pulkava. Říčka, která dala tomuto městečku jméno, prakticky neustále kopíruje silnici, po které jsem doposud jel, po mostě ji ale překonávám teprve až tady.
Odbočuji z hlavní cesty a zakrátko se dostávám na malebné náměstíčko s morovým sloupem a pěknou radnicí, nechybí samozřejmě ani vysoká májka. U informačního centra odbočuji směrem k farnímu kostelu, následně projíždím areálem farního dvora a po zdolání dalších výškových metrů se ocitám u brány zdejšího hřbitova s kostelem sv. Michala. Přes hřbitovní zeď se mi naskýtá pěkný výhled na město. Sjezdem se vracím zpátky na hlavní ulici a po ní opouštím město.
Ze silnice vedoucí údolím Pulkavy se nechávám zlákat na odbočku, která by dle informační značky měla vést k rozhledně, nicméně po ujetí asi 1 km žádnou takovou stavbu neobjevuji a tak se vracím zpět do údolí. Kolem daňčí obory přijíždím k rekreačnímu areálu s kempem a podruhé a dnes naposled překonávám po mostě říčku Pulkavu, načež se mi krátí dech při výjezdu zpátky na hlavní silnici č. 45. Po ní jedu asi jen dvě stovky metrů a už mě směrovník láká na krátkou zajížďku. Tou je poutní kostelík Pulkauer Bründlkapelle s křížovou cestou, altánem a též vydatným pramenem. Krásné tiché místo ruší jen zpěv ptáků, nikde ani noha. Jak už to bývá, voda v takových pramenech v blízkosti poutních míst mývá často zázračné vlastnosti. Tak neváhám a doplňuji i já své zásoby tekutin.
Následující vsi, Missingdorfu, se hlavní silnice vyhýbá a tak první významnější obcí na trase je až 8 km vzdálený Sigmundsherberg. Pro projetí nedlouhého lesního úseku se do něj dostávám sjezdem. Sigmundsherberg je železniční uzel, nicméně doby, kdy tudy projížděly přímé rychlíky jezdící z Vídně do Prahy, jsou už asi pryč. I přesto se na zdejší nádraží zavítat vyplatí. U západního hradla se totiž nachází zajímavé železniční muzeum. Stojí tu řada historických hnacích vozidel, nechybí ani parní mašina, dále jsou k vidění různá návěstí, stavědla, atd. Kvůli časové tísni si exponáty prohlížím pouze přes kolejiště, načež se vydávám na závěrečných 8 km do cílového Hornu.
Za vesnicí Rodingersdorf mě čeká dlouhý sjezd, který končí nepříjemnou levotočivou zatáčkou u železničního mostu. Přes Breiteneich se zámkem už je to opět rovina. Do Hornu přijíždím přesně ve 12:30 a první nepřéhlednutelnou dominantou, které mi toto město nabízí, je velkokapacitní skládka.
Po ne zrovna atraktivním začátku se situace naštěstí lepší, hned od první světelné křižovatky je nádherný výhled na zámek, muzeum a kostel. Kousek dál projíždím kolem dochované části hradeb a mířím k informačnímu centru, které se nachází právě v areálu muzea. Ve volně přístupné místnosti ale moc zajímavých informačním materiálů nezískávám a oficiální infocentrum je zavřené. Jedu tedy dále do centra - na náměstí s kostelem sv. Jiří a domem se sgrafitovou výzdobou. Po prohlídce pěkného náměstí sjíždím k řece Taffě, nad níž se vypíná hřbitovní kostel, a vydávám se po cestě vedoucím po druhé straně. Je odsud pěkný výhled na zachovalé hradby a z lávky, k níž se zakrátko dostávám, i na celé historické město.
Mým cílem je areál hornského zámku, ale ač jedouce podél zámecké zdi, nedaří se mi nalézt oficiální bránu. U kasáren se ještě zkouším vydat po úzké pěšině, ovšem i tato mě přivádí jenom zpátky k řece Taffě. Zámek si tedy neprohlédnu, tak si alespoň opět doplňuji čerstvou vodu do cyklolahve, když jsem po příjezdu k Taffě objevil upravený pramen v blízkosti naučné stezky. Asi 400 m musím jet po nekvalitní lesní cestě a vyjíždím na jednu z výpadovek jižně od Hornu. Kousek se vracím na hlavní křižovatku a dle ukazatele začínám stoupat na návrší, po jehož zdolání se přede mnou otevírá pěkné údolíčko s poutním kostelem Maria Dreieichen.
K samotnému kostelu je to ještě pořádné stoupání, což jsem nucen kompenzovat asi půlhodinovou pauzu, kterou trávím nedaleko chrámu v růžovobílém provedení. Na všední den je tu docela živo, většina stánků a obchůdků je otevřena a parkoviště také zrovna nezeje prázdnotou. Ve 14 hodin znovu sedám na kolo a vyjíždím zbytek kopce, pak jedu otevřenou krajinou s pěknými výhledy do kraje a nakonec se nořím do lesa, jehož stín v dnešním teplém dni moc vítám.
Následuje sjezd do malé vesničky Kunring (pěkný kostelík na kopečku) a dále příjemná jízda údolím až do Eggenburgu. Na začátku druhého největšího města na dnešní trase podjíždím 2 vysoké železniční viadukty, jeden starý, železný a druhý kamenný, po němž jezdí vlaky dodnes. Eggenburg je rovněž město, kde se v hojném množství dochovaly fortifikační prvky. Jednou menší bránou v postranní uličce vjíždím do centra a za okamžik stojím na malebném náměstí s pěknými renesančními domy a morovým sloupem uprostřed. Také při výjezdu z města míjím zachovalé hradby i s cimbuřím a za nimi skupinku honosných vil v secesním slohu.
Krajina už je opět spíše rovinatějšího charakteru, stoupání jsou spíše táhlá a tak se dají zvládnout. Po mé pravici se u obce Wartberg vypíná na mírném návrší mohutný kostel, jinak nic významnějšího v následujícím úseku k vidění není. V Grossnondorfu opouštím hlavní silniční tah a konečně si dopřávám jízdu po klidné vedlejší cestě. Idylku ideální silničky pro cyklistiku vyruší na chvíli ves Guntersdorf, kde pár desítek metrů musím absolvovat po hlavní tepně Znojmo - Vídeň, ale hned u zdejšího zámku se vrací ta pohoda z předcházejícího úseku.
To už se blíží obec Wullersdorf, v jejímž středu se jako maják vypíná do dáli viditelný kostel s farou. Sice se mi nepodařilo zjistit komu je kostel zasvěcen, ale je fakt pěkný, teď v odpoledních hodinách navíc krásně nasvícen. Dva kilometry za Wullersdorfem mě zaujímá odbočka k Marienfeldu - cisterciánskému klášteru. Asi bych se tam i zajel podívat, no ale dnes už musím šetřit síly. Nutno však říci, že z dáli komplex budov spíše připomíná sídliště než církevní stavbu, asi nějaký moderní klášter.
Blížím se do další vsi se zajímavým kostelem uprostřed - Maria Roggendorf. Zde se už napojuji opět na rušnější silnici, jež vede z Hollabrunnu vlnící se krajinou mj. přes Nappersdorf a Kammersdorf do Stronsdorfu. Tady mě doslova zachraňuje otevřený obchod, v němž kupuji láhev minerálky a odvracím tak příznaky dehydratace. Přes Unterstinkenbrunn a Hanfthal přijíždím do sousedního městečka Laa, přes hranice se pak vracím domů krátce před 18. hodinou. Stav na cyklokomputeru se zastavil téměř na magických 150 km.
Dojmy z trasy a doplňky:
Docela rovinatý a nenáročný terén kromě samotného okolí města Horn. Prohlídka dvou historických měst a poutních míst na trase by si asi zasloužila více času. Také by bylo vhodnější zvolit trasu s menším provozem aut.
Fotky:
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
