PŘES DUNAJOVICKÉ KOPCE
| Datum: | 22. března 2003 |
| Složení výpravy: | Marek, Petr |
| Ušlá vzdálenost / čas: | 17 km / 4 1/2 hod. |
| Mapa: | KČT č. 88 Pavlovské vrchy 1:50000 |
| Text & foto: | Marek Topič |
Za slunečného, leč chladného rána se scházíme na hevlínském vlakovém nádraží pár minut před odjezdem
prvního sobotního spoje v 6:51. V motoráku řady 809, kterým jedeme do Hrušovan, tvoříme opět
nadpoloviční většinu - 66,6% všech cestujících. Jediný přestup si odbýváme v Hrušovanech a poté už
zbývají jen dvě zastávky do startovního místa dnešního okružního pochodu. Tím je železniční stanice
Novosedly.
Mrazivým ránem nejprve kráčíme směrem ke vsi a kousek za kapličkou se vydáváme na polní cestu východním směrem. Přecházíme most přes Polní potok a kousek se vracíme zpátky tak, abychom se mohli napojit na polní cestu vedoucí podél vinic a sklípků k areálu zdejší cihelny. U hlavní silnice se nachází hlavní sklepní čtvrť, vede zde proto mnoho vedlejších cest a to nám činí problémy v hledání naší cesty vedoucí na návrší "Nad Cihelnou". Na prašnou polňačku se nakonec napojujeme u kapličky stojící v těsné blízkosti areálu cihelny, pozvolna pak nabíráme výškové metry.
Za okamžik naší pozornost upoutává objekt LO vz. 36 nacházející se za plotem ve vinohradu. Zdá se být docela obyčejný a proto nám nestojí zato se k němu prodírat hustým porostem trnky a šípku. Zbývá ještě kousek stoupání a už se ocitáme nad oploceným areálem novosedelské vodárny. Není to sice nejvyšší bod, ale naskýtá se odsud jeden z nejpěknějších výhledů na obec i její rovinaté okolí. Zajímalo by nás, jaký by byl odsud pohled na rozvoděnou Dyji v období srpnových záplav.
Po krátké pauze se vydáváme na další úsek cesty, která vede po táhlém návrší mezi vinohradem na západní stráni a akátovým lesem na svahu opačném. Po několika málo minutách přicházíme na nepatrnou rozsedlinu pod Liščím vrchem (nezaměňovat s Liščím kopcem!) a odsud scházíme po východní stráni dolů. Dostáváme se na asfaltovou silničku vedoucí z Novosedel do Brodu nad Dyjí a asi kilometr po ní jdeme.
Po první polní cestě, na kterou narážíme se od asfaltky odkláníme a přicházíme k rozlehlému vinohradu pod Janskou horou. Mezi sloupky se zastříhanými vinnými hlavami procházíme k první terase Janské hory. V dávných dobách se na těchto stráních zemědělsky hospodařilo, po II. světové válce se však úzká políčka vymykala záměrům tehdy zakládaných JZD a zemědělské využívání této půdy skončilo. Neobdělávané plochy se postupně staly zázemím výskytu vzácné teplomilné květeny a důsledkem toho došlo v roce 1990 k vyhlášení chráněného území NPP Dunajovické kopce. Čas, který jsme si na dnešní výlet vybrali nám bohužel umožňuje spatřit pouze suchou trávu, je ještě příliš časné jaro.
Kousek kráčíme severozápadním směrem, ale protože jsou zdejší terasy poměrně značně porostlé trnkou a planou růží, vydáváme se na výstup po pěšině, kterou vyšlapala zvěř. Pár minut po deváté hodině se ocitáme u vrcholového patníku s vytesaným letopočtem 1938. Odsud si zacházíme na okraj táhlého hřbetu, kde je pěkný výhled na Brod nad Dyjí, vodní dílo Nové Mlýny, atd.
Po zhotovení několika snímků se vracíme zpátky k patníku a dále pokračujeme jihovýchodním směrem. Zakrátko míjíme areál vodojemu patřící obci Dolní Dunajovice a přes dva mírné vrcholky přicházíme na kótu 282, jež nese pojmenování Růžová hora. Zastavujeme se u dominanty tohoto návrší - starého topolu - odkud se nám naskýtá ten nejpěknější výhled na nejvyšší bod Dunajovických vrchů. Tím je Velká Slunečná s pěti až sedmi výraznými terasami po celém obvodu kopce.
Po krátké pauze na svačinu scházíme po okraji vinohradu do rozsedliny mezi oběma kopci a hledáme vhodné místo pro výstup. Zřetelná cesta ale na vrchol nevede žádná a tak opět využíváme služeb zdejší zvěře, která se přičinila o vyšlapání několika nevýrazných pěšin. Postupně zdoláváme všech pět základních stupňů.Tvar hory je opravdu dokonalý. Náhorní plošina je nejen absolutně rovná, ale její obvod tvoří navíc zajímavý mnohoúhelník. O výhledu se asi zmiňovat není třeba.
Na sestup se vydáváme po západním svahu a tak nás nyní čeká zdolat všech sedm teras. Dostáváme se na polní cestu a po ní jdeme k areálu právě budovaného ropného vrtu. U informační tabule začínáme dnes naposled stoupat vzhůru. Na vrcholu Liščího kopce (271 m) se nachází torzo smírčího kříže v jehož sousedství stojí, jakoby symbolicky, uschlý strom.
Na poslední dvě vyvýšeniny, tvořící soustavu Dunajovických kopců, se již dnes nevydáváme. Těmi jsou Suchá a Ořechová hora. První jmenovaná je jako jediná dodnes pokrytá lesním porostem, naopak Ořechová hora je od úpatí k úpatí osazena révou vinnou. Vydáváme se tedy na sestup. U vinic zv. Staré si prohlížíme objekt LO - céčko vz. 37, přičemž jsme pozorování nechápajícími vinaři. Soustavou polních cest pozvolna přicházíme k silnici II. třídy, odkud už zbývá jen malý kousek do vesničky Dobré Pole.
Procházíme hlavní ulicí vedoucí k železniční zastávce. Protože ale do odjezdu nejbližšího vlaku zbývá více jak hodina, pokračujeme v pochodu po linii lehkého opevnění úseku číslo 10 (Březí). Přes fotbalové hřiště se nejdříve dostáváme k známému dvoupatrovému řopíku a potom podél železnice a posléze Polního potoka přicházíme k muzeu čs. opevnění "U starého lomu". Odsud se podél vinných sklípků vracíme k železniční stanici Novosedly a náš zajímavý výlet končí.
Za čtvrt hodiny se dočkáváme příjezdu motoráku, kterým odjíždíme do Hrušovan. Tam přestupujeme na naši 809-ku, kterou se vracíme zpět do Hevlína a to pár minut před 13. hodinou.
Mrazivým ránem nejprve kráčíme směrem ke vsi a kousek za kapličkou se vydáváme na polní cestu východním směrem. Přecházíme most přes Polní potok a kousek se vracíme zpátky tak, abychom se mohli napojit na polní cestu vedoucí podél vinic a sklípků k areálu zdejší cihelny. U hlavní silnice se nachází hlavní sklepní čtvrť, vede zde proto mnoho vedlejších cest a to nám činí problémy v hledání naší cesty vedoucí na návrší "Nad Cihelnou". Na prašnou polňačku se nakonec napojujeme u kapličky stojící v těsné blízkosti areálu cihelny, pozvolna pak nabíráme výškové metry.
Za okamžik naší pozornost upoutává objekt LO vz. 36 nacházející se za plotem ve vinohradu. Zdá se být docela obyčejný a proto nám nestojí zato se k němu prodírat hustým porostem trnky a šípku. Zbývá ještě kousek stoupání a už se ocitáme nad oploceným areálem novosedelské vodárny. Není to sice nejvyšší bod, ale naskýtá se odsud jeden z nejpěknějších výhledů na obec i její rovinaté okolí. Zajímalo by nás, jaký by byl odsud pohled na rozvoděnou Dyji v období srpnových záplav.
Po krátké pauze se vydáváme na další úsek cesty, která vede po táhlém návrší mezi vinohradem na západní stráni a akátovým lesem na svahu opačném. Po několika málo minutách přicházíme na nepatrnou rozsedlinu pod Liščím vrchem (nezaměňovat s Liščím kopcem!) a odsud scházíme po východní stráni dolů. Dostáváme se na asfaltovou silničku vedoucí z Novosedel do Brodu nad Dyjí a asi kilometr po ní jdeme.
Po první polní cestě, na kterou narážíme se od asfaltky odkláníme a přicházíme k rozlehlému vinohradu pod Janskou horou. Mezi sloupky se zastříhanými vinnými hlavami procházíme k první terase Janské hory. V dávných dobách se na těchto stráních zemědělsky hospodařilo, po II. světové válce se však úzká políčka vymykala záměrům tehdy zakládaných JZD a zemědělské využívání této půdy skončilo. Neobdělávané plochy se postupně staly zázemím výskytu vzácné teplomilné květeny a důsledkem toho došlo v roce 1990 k vyhlášení chráněného území NPP Dunajovické kopce. Čas, který jsme si na dnešní výlet vybrali nám bohužel umožňuje spatřit pouze suchou trávu, je ještě příliš časné jaro.
Kousek kráčíme severozápadním směrem, ale protože jsou zdejší terasy poměrně značně porostlé trnkou a planou růží, vydáváme se na výstup po pěšině, kterou vyšlapala zvěř. Pár minut po deváté hodině se ocitáme u vrcholového patníku s vytesaným letopočtem 1938. Odsud si zacházíme na okraj táhlého hřbetu, kde je pěkný výhled na Brod nad Dyjí, vodní dílo Nové Mlýny, atd.
Po zhotovení několika snímků se vracíme zpátky k patníku a dále pokračujeme jihovýchodním směrem. Zakrátko míjíme areál vodojemu patřící obci Dolní Dunajovice a přes dva mírné vrcholky přicházíme na kótu 282, jež nese pojmenování Růžová hora. Zastavujeme se u dominanty tohoto návrší - starého topolu - odkud se nám naskýtá ten nejpěknější výhled na nejvyšší bod Dunajovických vrchů. Tím je Velká Slunečná s pěti až sedmi výraznými terasami po celém obvodu kopce.
Po krátké pauze na svačinu scházíme po okraji vinohradu do rozsedliny mezi oběma kopci a hledáme vhodné místo pro výstup. Zřetelná cesta ale na vrchol nevede žádná a tak opět využíváme služeb zdejší zvěře, která se přičinila o vyšlapání několika nevýrazných pěšin. Postupně zdoláváme všech pět základních stupňů.Tvar hory je opravdu dokonalý. Náhorní plošina je nejen absolutně rovná, ale její obvod tvoří navíc zajímavý mnohoúhelník. O výhledu se asi zmiňovat není třeba.
Na sestup se vydáváme po západním svahu a tak nás nyní čeká zdolat všech sedm teras. Dostáváme se na polní cestu a po ní jdeme k areálu právě budovaného ropného vrtu. U informační tabule začínáme dnes naposled stoupat vzhůru. Na vrcholu Liščího kopce (271 m) se nachází torzo smírčího kříže v jehož sousedství stojí, jakoby symbolicky, uschlý strom.
Na poslední dvě vyvýšeniny, tvořící soustavu Dunajovických kopců, se již dnes nevydáváme. Těmi jsou Suchá a Ořechová hora. První jmenovaná je jako jediná dodnes pokrytá lesním porostem, naopak Ořechová hora je od úpatí k úpatí osazena révou vinnou. Vydáváme se tedy na sestup. U vinic zv. Staré si prohlížíme objekt LO - céčko vz. 37, přičemž jsme pozorování nechápajícími vinaři. Soustavou polních cest pozvolna přicházíme k silnici II. třídy, odkud už zbývá jen malý kousek do vesničky Dobré Pole.
Procházíme hlavní ulicí vedoucí k železniční zastávce. Protože ale do odjezdu nejbližšího vlaku zbývá více jak hodina, pokračujeme v pochodu po linii lehkého opevnění úseku číslo 10 (Březí). Přes fotbalové hřiště se nejdříve dostáváme k známému dvoupatrovému řopíku a potom podél železnice a posléze Polního potoka přicházíme k muzeu čs. opevnění "U starého lomu". Odsud se podél vinných sklípků vracíme k železniční stanici Novosedly a náš zajímavý výlet končí.
Za čtvrt hodiny se dočkáváme příjezdu motoráku, kterým odjíždíme do Hrušovan. Tam přestupujeme na naši 809-ku, kterou se vracíme zpět do Hevlína a to pár minut před 13. hodinou.
Fotky:
;)
;)
;)
;)
;)
;)
