NA ZAHRADU A SEALSFIELDŮV KÁMEN
| Datum: | 28. října 2002 |
| Složení výpravy: | Marek, Petr, Honza |
| Ujetá + ušlá vzdálenost / čas: | 76 + 5 km / 1 h |
| Mapa: | Podyjí (ShoCart) |
| Text & foto: | Marek Topič |
Na jižní Moravě bylo postaveno celkem 6 samostatných pěchotních srubů. Jediný, který bývá zpřístupňován je
objekt č. MJ-S-3 (krycí jméno Zahrada) a to zpravidla jen 2 x za rok. První termín bývá obvykle 8. května
a ten druhý na den vzniku ČSR, tj. 28. 10. 2002. Druhý termín je právě dnes. Dostat se někam z Hevlína vlakem
v neděli či státní svátek je zhola nemožné a tak jako dopraní prostředek volíme automobil.
Sraz si dáváme v místě bydliště našeho řidiče (Honza), což je u panelového domu. Kolem čtvrt na deset už sedíme v malém vozítku zn. Peugeot a míříme si to po silnici č. 408 směr Znojmo. Nejkratším směrem jedeme přes Dyjákovice, Hrádek a Jaroslavice do Slupi. Zde odbočujeme doleva a podél hospody přijíždíme k penzionu, kde parkujeme vůz.
Vlajka vtyčená na žerdi u objektu LO vz. 37 A-160 signalizuje, že muzeum čs. opevnění má dnes otevírací den. V silném větru se vydáváme na výstup do mírného návrší nad vsí a krátce po 10. hodině už jsme vítáni naším kolegou Pavlem Andrýskem jako jeho dnešní první návštěvníci. Na rozdíl od naší poslední návštěvy v dubnu je dnes v objektu instalováno téměř všechno vybavení - ve strakonických lafetách jsou usazeny makety kulometů, na stěnách plynové masky, nářadí, ...
Máme prohlédnuto a protože už sem od vsi supí Felicie s prvními opravdovými návštěvníky muzea přejeme Pavlovi úspěšný průvodcovský den, loučíme se a vracíme se zpět k autu. Pokračujeme do Strachotic a zkratkou přes Hnízdo a Dyjákovičky do Chvalovic. Stavujeme se v jednom z otevřených obchodů, abychom si mohli koupit svačiny a potom pokračujeme v jízdě posledních cca 6 km. Krátce po 11. hodině parkujeme kousek od pěchotního srubu MJ-S-3.
Ten se právě otevírá a do objektu se hned tlačí asi 40-ti členná skupinka lidí. My se do interiéru vydáváme též, ale sami, bez průvodce. Procházíme objektem, který je stavebně shodný, jako objekt MJ-S-15 v katastru obce Dyjákovice. Vybavení zde není prakticky žádné, jen dvoučlenná skupinka v historických uniformách má v levé střelecké kasematě malou výstavku věnovanou tématice čs. opevnění. Je zajímavé, jak se celá skupinka návštěvníků objektu postupně rozptyluje tak, že při postupném procházení všech místností nevznikají nikde téměř žádné tlačenice. My věnujeme nejvíce času prohlídce zvonu pro lehký kulomet a to včetně výstupu na střeleckou plošinu.
Po půlhodince strávené pod kubíky železobetonu nasedáme do auta a pokračujeme k v pořadí již třetímu cíli. Vyjíždíme kopec s vřesovištěm nad obcí a v nedalekých Havraníkách se napojujeme na hlavní silniční tah Hnanice - Znojmo. Na další křižovatce odbočujeme vlevo a něco málo před polednem parkujeme v Popicích před budovou fary. Ta je, stejně jako vedle stojící kostel sv. Zikmunda, poměrně zchátralá a to samé se dá říct i o opodál stojící kapličce. Na domku vedle fary si prohlížíme pamětní desku zdejšího rodáka, spisovatele s pseudonymem Charles Sealsfield, a vydáváme se směrem na vyhlídku nesoucí jeho jméno.
5 kilometrů dlouhý okruh značený zelenou TZT začínáme výstupem po asfaltové silnici do horní části Popic. Míjíme románský sloup s křížem a za vsí se nám znovu naskýtá pohled, který je typický pro památky v této části Podyjí. Pohled na zchátralou výklenkovou kapli napravuje dominantní kostel sv. Jakuba v nedalekých Konicích. Přicházíme na rozcestí "Pod Popickým vrchem", opouštíme asfaltku a vydáváme se po lesní cestě západním směrem. Brzy nás stezka zavádí do lesa, kde se brodíme závějemi spadaného listí. Pohodovou procházku střídá asi půlkilometrový prudký výstup na vrchol skály vypínající se nad hlubokým údolím řeky Dyje. My přicházíme až na vyhlídku s lavičkou, která nese pojmenování Sealsfieldův kámen.
Sedáme si a díváme se do překrásného kaňonu řeky Dyje, ještě v doznívající podzimní paletě. Hezký výhled narušuje jen silný vítr od západu, který nás odsud po 10 minutách doslova vyhání. Poté, co se dostáváme zpátky mezi stromy, se procházka stává znovu pohodovou. Za 20 minut jsme zpátky u auta. Dáváme si svačinu a kolem půl druhé se vydáváme na zpáteční cestu.
Přes Konice se dostáváme na hlavní silnici č. 413 a po ní pokračujeme do Znojma, nad kterým se kvůli krátké dešťové přeháňce zrovna klene duha. Zajíždíme na ulici Na Hrázi, kde se přímo u splavu na Dyji nachází také jedno z muzeí čs. opevnění. Toto ale dnes otevřeno nemá, což je škoda. Vracíme se tedy kousek zpátky do Oblekovic a přes Načeratice, Strachotice, Jaroslavice a Hrádek dojíždímí zpátky do Hevlína.
Sraz si dáváme v místě bydliště našeho řidiče (Honza), což je u panelového domu. Kolem čtvrt na deset už sedíme v malém vozítku zn. Peugeot a míříme si to po silnici č. 408 směr Znojmo. Nejkratším směrem jedeme přes Dyjákovice, Hrádek a Jaroslavice do Slupi. Zde odbočujeme doleva a podél hospody přijíždíme k penzionu, kde parkujeme vůz.
Vlajka vtyčená na žerdi u objektu LO vz. 37 A-160 signalizuje, že muzeum čs. opevnění má dnes otevírací den. V silném větru se vydáváme na výstup do mírného návrší nad vsí a krátce po 10. hodině už jsme vítáni naším kolegou Pavlem Andrýskem jako jeho dnešní první návštěvníci. Na rozdíl od naší poslední návštěvy v dubnu je dnes v objektu instalováno téměř všechno vybavení - ve strakonických lafetách jsou usazeny makety kulometů, na stěnách plynové masky, nářadí, ...
Máme prohlédnuto a protože už sem od vsi supí Felicie s prvními opravdovými návštěvníky muzea přejeme Pavlovi úspěšný průvodcovský den, loučíme se a vracíme se zpět k autu. Pokračujeme do Strachotic a zkratkou přes Hnízdo a Dyjákovičky do Chvalovic. Stavujeme se v jednom z otevřených obchodů, abychom si mohli koupit svačiny a potom pokračujeme v jízdě posledních cca 6 km. Krátce po 11. hodině parkujeme kousek od pěchotního srubu MJ-S-3.
Ten se právě otevírá a do objektu se hned tlačí asi 40-ti členná skupinka lidí. My se do interiéru vydáváme též, ale sami, bez průvodce. Procházíme objektem, který je stavebně shodný, jako objekt MJ-S-15 v katastru obce Dyjákovice. Vybavení zde není prakticky žádné, jen dvoučlenná skupinka v historických uniformách má v levé střelecké kasematě malou výstavku věnovanou tématice čs. opevnění. Je zajímavé, jak se celá skupinka návštěvníků objektu postupně rozptyluje tak, že při postupném procházení všech místností nevznikají nikde téměř žádné tlačenice. My věnujeme nejvíce času prohlídce zvonu pro lehký kulomet a to včetně výstupu na střeleckou plošinu.
Po půlhodince strávené pod kubíky železobetonu nasedáme do auta a pokračujeme k v pořadí již třetímu cíli. Vyjíždíme kopec s vřesovištěm nad obcí a v nedalekých Havraníkách se napojujeme na hlavní silniční tah Hnanice - Znojmo. Na další křižovatce odbočujeme vlevo a něco málo před polednem parkujeme v Popicích před budovou fary. Ta je, stejně jako vedle stojící kostel sv. Zikmunda, poměrně zchátralá a to samé se dá říct i o opodál stojící kapličce. Na domku vedle fary si prohlížíme pamětní desku zdejšího rodáka, spisovatele s pseudonymem Charles Sealsfield, a vydáváme se směrem na vyhlídku nesoucí jeho jméno.
5 kilometrů dlouhý okruh značený zelenou TZT začínáme výstupem po asfaltové silnici do horní části Popic. Míjíme románský sloup s křížem a za vsí se nám znovu naskýtá pohled, který je typický pro památky v této části Podyjí. Pohled na zchátralou výklenkovou kapli napravuje dominantní kostel sv. Jakuba v nedalekých Konicích. Přicházíme na rozcestí "Pod Popickým vrchem", opouštíme asfaltku a vydáváme se po lesní cestě západním směrem. Brzy nás stezka zavádí do lesa, kde se brodíme závějemi spadaného listí. Pohodovou procházku střídá asi půlkilometrový prudký výstup na vrchol skály vypínající se nad hlubokým údolím řeky Dyje. My přicházíme až na vyhlídku s lavičkou, která nese pojmenování Sealsfieldův kámen.
Sedáme si a díváme se do překrásného kaňonu řeky Dyje, ještě v doznívající podzimní paletě. Hezký výhled narušuje jen silný vítr od západu, který nás odsud po 10 minutách doslova vyhání. Poté, co se dostáváme zpátky mezi stromy, se procházka stává znovu pohodovou. Za 20 minut jsme zpátky u auta. Dáváme si svačinu a kolem půl druhé se vydáváme na zpáteční cestu.
Přes Konice se dostáváme na hlavní silnici č. 413 a po ní pokračujeme do Znojma, nad kterým se kvůli krátké dešťové přeháňce zrovna klene duha. Zajíždíme na ulici Na Hrázi, kde se přímo u splavu na Dyji nachází také jedno z muzeí čs. opevnění. Toto ale dnes otevřeno nemá, což je škoda. Vracíme se tedy kousek zpátky do Oblekovic a přes Načeratice, Strachotice, Jaroslavice a Hrádek dojíždímí zpátky do Hevlína.
Fotky:
;)
;)
;)
