NA MALÝ HRÁDEK LAMPELBERG
| Datum: | 3. srpna 2002 |
| Složení výpravy: | Marek, Petr |
| Ujetá vzdálenost (TRP): | 56,16 km |
| Čistý čas jízdy (STP): | 3:03:54 h |
| Hrubý čas jízdy: | 5 1/4 h |
| Průměrná rychlost (AVS): | 18,65 km/h |
| Mapa: | Znojemsko 1:75000 - edice ShoCart č. 165 |
| Text & foto: | Marek Topič |
Setkáváme se v 12:30 u stánku zeleniny na jižním okraji Hevlína. Dnes ale nemáme namířeno na jih k celnici,
nýbrž vyjíždíme po bývalé signálce (v Hevlíně spíše přezdívaná vojenská cesta) západním směrem. Na mnoha místech
úzké silničky jsou výmoly a tak je mnohdy nutná trochu opatrnější jízda. Nejvíce rozbitý je úsek v oblasti dvou
pravoúhlých zatáček jihozápadně od Hevlína. Odsud vede cesta v přímém směru mezi lány. Po levici se nám naskýtá
pohled na týl objetu těžkého opevnění MJ-S-16 a po pravici vidíme rozsáhlé vinohrady na jižním svahu dyjákovického
kopce.
Dostáváme se na křižovatku v úrovni obce Dyjákovice. Vydat se rovně, tedy dále po signálce, si netroufáme. Jednak je povrch silnice téměř nesjízdný a jednak bychom neměli nervy na přenášení kol po zchátralém mostě přes Dyji o 2 km dále. Takže míříme na jih směrem k druhému objektu těžkého opevnění v okolí (MJ-S-15), po mostě překonáváme nejdříve řeku Dyji a o kousek dále i Mlýnský náhon. Tam odbočujeme doprava a jedeme po asfaltce vedoucí podél toku tohoto vodního díla. Asi po 2,5 km znovu přejíždíme most a odkláníme se k řece Dyji.
Za chvíli projíždíme kolem výše zmíněného zchátralého mostu. V tomto místě se toky řeky Dyje i Mlýnského náhonu přibližují jen asi na 100 metrů, zřejmě tady před regulací Dyje náhon končil. Podél řeky se dostáváme až k silnici II. třídy č. 397, na níž odbočujeme doleva. Polní cesta k Jaroslavickým rybníkům se po včerejších vydatných deštích nezdá příliš sjízdná, to po asfaltce podél Mlýnského náhonu už můžeme klidně jet. Podél sádkových nádrží se dostáváme na hráz a po nově opraveném úseku silnice přijíždíme k bývalému mlýnu. Tady sesedáme z kola a stoupání k zámku vycházíme pěšky. Nahoře znovu nasedáme na kola a po písčité cestě jedeme kaštanovou alejí, která je napadena klíněnkou a tak to díky opadanému listí spíše připomíná podzim, než střed léta.
Brzy se dostáváme na silnici a z kopce sjíždíme bez šlápnutí téměř až do Slupi. Na návsi odbočujeme doprava a pár minut před 14. hodinou zastavujeme u národní kulturní památky - vodního mlýna ze 16. století. Kupujeme vstupenky a schováváme kola na chodbičku vedle pokladny. Prohlídka věnovaná vývoji mlynářství a mlynářské technice začíná ve 14:20 a kromě nás se na ni sešlo pouhých 6 lidí. Během prohlídky nám průvodce pouští prakticky všechny stroje a na závěr i všechna čtyři mlýnská kola na náhoně. Po čtyřiceti minutách zajímavá prohlídka končí a my se vracíme zpátky na hlavní silnici.
Ve Slupi stojí jistě za návštěvu i muzeum čs. opevnění, o němž jsme psali v jiném cestopisu. Jeho majitel se ale dnes ve Slupi nenachází a tak nemá cenu se na návrší jižně od vsi vůbec vydávat. Jedeme směrem na Znojmo a po dvou kilometrech odbočujeme doprava do Micmanic. I zde býval kdysi mlýn, dnes je ve vsi k vidění pouze zchátralá tvrz v soukromém vlastnictví. Pokračujeme do sousedních Strachotic, kde se dostáváme na křižovatku hlavních silnic. My se vydáváme jižním směrem po málo frekventované cestě směrem na Hnízdo. U prvních domků této malé osady odbočujeme doprava a jedeme směrem na Dyjákovičky. Po 1,5 km přijíždíme na křižovatku, kde se vydáváme do táhlého stoupání na jih. Na kopci křížíme bývalou signálku a rozsáhlým vinohradem dojíždíme dle ukazatelů až k dnešnímu cíli - Lampelbergu.
Jde o malý hrádek vybudovaný roku 1860 jako bůda ve vinici. Nedávno byla jeho terasa upravena na vyhlídku a v suterénu stavby otevřeno malé občerstvení. Kupujeme si pivko a z vyhlídky se rozhlížíme na terasy s vinicemi a do údolí se zaniklou obcí Ječmeniště. Chvíli ještě sedíme v útulně ve věži a kolem 17. hodiny se vydáváme na zpáteční cestu.
Nyní se vydáváme po bývalé signálce, které asi 3 kilometry neustále klesá a tak se nám jede skvěle. Asi v úrovni obce Slup se dostáváme do nejnižšího bodu v tomto úseku a odsud nás čeká výjezd tak prudký, že jej máme problémy vůbec vyjít pěšky, o jízdě na kole nemůže být ani řeč. Nahoře si všímáme, že se k nám od západu blíží policejní Felicie. Na to jak, si s tímto strmým stoupáním poradí, si se zvědavostí počkáme. Kupodivu kopec zvládá bez větších problémů a ani moc neřve motor.
Další úsek už je zase pohodový, jenom jedna poměrně hluboká louže přes celou cestu nám trochu komplikuje situaci. S výhledem na Jaroslavice se dostáváme až k bývalým kasárnám. Dále už povrch není tak dobrý, ale s trochou opatrnosti se po něm jet dá. Přijíždíme k Mlýnskému náhonu, kde se napojujeme na silnici, po níž jsme jeli už v brzkém odpoledni, ale opačným směrem.
Od pěchotního srubu MJ-S-15 se dostáváme na signálku a po ní se vracíme do Hevlína. Přitom sledujeme, jaké manévry nad obcí dělá v motorovém kluzáku náš kolega Pavel Andrýsek. O tom, jak se mu letecké snímkování zdařilo se můžete přesvědčit na naší úvodní stránce o obci Hevlín. V 17:45 se u stánku se zeleninou loučíme a vracíme se každý do svých domovů.
Dojmy z trasy a doplňky:
Vyhlídkové místo Lampelberg je pěkné zákoutí mezi vinohrady bez masové návštěvnosti. Zajímavá by mohla být návštěva v době burčáků.
Dostáváme se na křižovatku v úrovni obce Dyjákovice. Vydat se rovně, tedy dále po signálce, si netroufáme. Jednak je povrch silnice téměř nesjízdný a jednak bychom neměli nervy na přenášení kol po zchátralém mostě přes Dyji o 2 km dále. Takže míříme na jih směrem k druhému objektu těžkého opevnění v okolí (MJ-S-15), po mostě překonáváme nejdříve řeku Dyji a o kousek dále i Mlýnský náhon. Tam odbočujeme doprava a jedeme po asfaltce vedoucí podél toku tohoto vodního díla. Asi po 2,5 km znovu přejíždíme most a odkláníme se k řece Dyji.
Za chvíli projíždíme kolem výše zmíněného zchátralého mostu. V tomto místě se toky řeky Dyje i Mlýnského náhonu přibližují jen asi na 100 metrů, zřejmě tady před regulací Dyje náhon končil. Podél řeky se dostáváme až k silnici II. třídy č. 397, na níž odbočujeme doleva. Polní cesta k Jaroslavickým rybníkům se po včerejších vydatných deštích nezdá příliš sjízdná, to po asfaltce podél Mlýnského náhonu už můžeme klidně jet. Podél sádkových nádrží se dostáváme na hráz a po nově opraveném úseku silnice přijíždíme k bývalému mlýnu. Tady sesedáme z kola a stoupání k zámku vycházíme pěšky. Nahoře znovu nasedáme na kola a po písčité cestě jedeme kaštanovou alejí, která je napadena klíněnkou a tak to díky opadanému listí spíše připomíná podzim, než střed léta.
Brzy se dostáváme na silnici a z kopce sjíždíme bez šlápnutí téměř až do Slupi. Na návsi odbočujeme doprava a pár minut před 14. hodinou zastavujeme u národní kulturní památky - vodního mlýna ze 16. století. Kupujeme vstupenky a schováváme kola na chodbičku vedle pokladny. Prohlídka věnovaná vývoji mlynářství a mlynářské technice začíná ve 14:20 a kromě nás se na ni sešlo pouhých 6 lidí. Během prohlídky nám průvodce pouští prakticky všechny stroje a na závěr i všechna čtyři mlýnská kola na náhoně. Po čtyřiceti minutách zajímavá prohlídka končí a my se vracíme zpátky na hlavní silnici.
Ve Slupi stojí jistě za návštěvu i muzeum čs. opevnění, o němž jsme psali v jiném cestopisu. Jeho majitel se ale dnes ve Slupi nenachází a tak nemá cenu se na návrší jižně od vsi vůbec vydávat. Jedeme směrem na Znojmo a po dvou kilometrech odbočujeme doprava do Micmanic. I zde býval kdysi mlýn, dnes je ve vsi k vidění pouze zchátralá tvrz v soukromém vlastnictví. Pokračujeme do sousedních Strachotic, kde se dostáváme na křižovatku hlavních silnic. My se vydáváme jižním směrem po málo frekventované cestě směrem na Hnízdo. U prvních domků této malé osady odbočujeme doprava a jedeme směrem na Dyjákovičky. Po 1,5 km přijíždíme na křižovatku, kde se vydáváme do táhlého stoupání na jih. Na kopci křížíme bývalou signálku a rozsáhlým vinohradem dojíždíme dle ukazatelů až k dnešnímu cíli - Lampelbergu.
Jde o malý hrádek vybudovaný roku 1860 jako bůda ve vinici. Nedávno byla jeho terasa upravena na vyhlídku a v suterénu stavby otevřeno malé občerstvení. Kupujeme si pivko a z vyhlídky se rozhlížíme na terasy s vinicemi a do údolí se zaniklou obcí Ječmeniště. Chvíli ještě sedíme v útulně ve věži a kolem 17. hodiny se vydáváme na zpáteční cestu.
Nyní se vydáváme po bývalé signálce, které asi 3 kilometry neustále klesá a tak se nám jede skvěle. Asi v úrovni obce Slup se dostáváme do nejnižšího bodu v tomto úseku a odsud nás čeká výjezd tak prudký, že jej máme problémy vůbec vyjít pěšky, o jízdě na kole nemůže být ani řeč. Nahoře si všímáme, že se k nám od západu blíží policejní Felicie. Na to jak, si s tímto strmým stoupáním poradí, si se zvědavostí počkáme. Kupodivu kopec zvládá bez větších problémů a ani moc neřve motor.
Další úsek už je zase pohodový, jenom jedna poměrně hluboká louže přes celou cestu nám trochu komplikuje situaci. S výhledem na Jaroslavice se dostáváme až k bývalým kasárnám. Dále už povrch není tak dobrý, ale s trochou opatrnosti se po něm jet dá. Přijíždíme k Mlýnskému náhonu, kde se napojujeme na silnici, po níž jsme jeli už v brzkém odpoledni, ale opačným směrem.
Od pěchotního srubu MJ-S-15 se dostáváme na signálku a po ní se vracíme do Hevlína. Přitom sledujeme, jaké manévry nad obcí dělá v motorovém kluzáku náš kolega Pavel Andrýsek. O tom, jak se mu letecké snímkování zdařilo se můžete přesvědčit na naší úvodní stránce o obci Hevlín. V 17:45 se u stánku se zeleninou loučíme a vracíme se každý do svých domovů.
Dojmy z trasy a doplňky:
Vyhlídkové místo Lampelberg je pěkné zákoutí mezi vinohrady bez masové návštěvnosti. Zajímavá by mohla být návštěva v době burčáků.
Fotky:
;)
;)
;)
