KRAJINOU V OKOLÍ HANÁCKÝCH BENÁTEK
| Datum: | (21.) 22. / 23. června 2002 |
| Složení výpravy: | Marek, Petr |
| Ušlá vzdálenost / čas: | 1. den 21 km / 11 hod.; 2. den: 7 km / 2 hod. |
| Mapa: | Okres Olomouc 1:100000, Geodézie |
| Text & foto: | Marek Topič |
PROLOG - BLÍŽE CÍLI (21. 6. 2002)
Bouzov a Javoříčko. Toť cíl mnoha školních výletů, na kterém byl snad každý, kdo pochází ze střední Moravy. My, jižané, už ale tyto turistické magnety máme trochu z ruky a to nejen ve vzdálenosti v kilometrech, ale zejména v dopravní dosažitelnosti. Už z toho důvodu se rozhodujeme získat náskok a z Hevlína odjíždíme posledním večerním spojem (kromě půlnočního, jež nemá žádný přípoj) do Hrušovan nad Jevišovkou. Tady kupujeme jízdenky do cílové stanice a nastupujeme do vlaku, jež je tvořen jediným motorákem řady 850.
Cesta osobákem do Brna je dlouhá, já si chvíli krátím klasickým vyhlížením z okna na známou krajinu, zatímco Petr se oddává jiné zábavě a to hledáním buněk vysílačů pro mobilní telefony. Před desátou hodinou vystupujeme na brněnském hlavním vlakáču, v prodejně Pont kupujeme nějaké drobnosti a přesouváme se na II. nástupiště. Zvedá se vítr a z dáli jdou zahlédnout blesky, krátce nato začíná i pršet - ne moc dobrý začátek výletu.
Nastupujeme do osobáku, který je také tvořen pouze jedním motorákem, nyní řady 842. Vlak jede pouze do Nezamyslic a další přípoje již nemá, proto raději vystupujeme na předposlední zastávce v Chvalkovicích na Hané. V bytelné budově zastávky rozděláváme karimatky a kolem půlnoci uleháme ke krátkému spánku. V průběhu noci déšť mírní intenzitu a ráno již neprší vůbec. Během 4 hodin projíždějí pouze tři nákladní vlaky.
DEN PRVNÍ - HRAD, JESKYNĚ I POMORAVÍ (22. 6. 2002)
Ve čtyři ráno vstáváme a vyčkáváme příjezdu prvního ranního vlaku, kterýmž pokračujeme v cestě. Jedeme až na konečnou do Přerova, kam se dostáváme o půl šesté. Na nádraží je trochu chaos, protože tu probíhá křižování nočních rychlíků. Kvůli nočním bouřkám v okolí Pardubic mají všechny vlaky od Prahy značná zpoždění, nejvíce spoj Praha - Košice, zvaný Vihorlat: úctyhodných 420 minut. Našemu osobáku naštěstí svítí na odjezdové tabuli pouhých 5 minut, což znamená pokračování bez komplikací. V 7:00 naposledy přestupujeme v Července u Olomouce a po chvilce jízdy lokálkou vystupujeme na zastávce Litovel-město.
Podle směrových tabulek se vydáváme do centra, konkrétně na náměstí Přemysla Otakara. V obchodě si nakupujeme zásoby na zbytek výletu a vydáváme se na zpáteční cestu. Procházíme podél radnice, jejíž věž tvoří de facto most přes mlýnský náhon Nečíz a za pět minut jsme znovu u žel. zastávky. Hned vedle je i autobusové nádraží a zde čekáme na první autobusový spoj do Bouzova.Ten jede v 8:15 a je na něj nasazen malý autobus s poměrně dokonale zabudovanými závěsy, takže cestou nemůžeme ani pořádně sledovat okolí.
Krátce před devátou vystupujeme na bouzovském náměstí a bez meškání se vydáváme ke zdejší památce č. 1 - novoromanticky přestavěnému hradu. U pokladny zakupujeme vstupenky hned pro první dnešní prohlídku v 9:10. Expozice je pěkná, ale ničím zvláštním nás nepřekvapuje - bohužel se z Bouzova stala taková továrna na turisty. Po hodině areál hradu opouštíme a to už je prostor před pokladnou přeplněn nejen lidmi, ale též auty se svatebčany, takže rychle odsud.
Po modře značené turistické trase se vydáváme směrem k druhému dnešnímu cíli. Trasa vede převážně po asfaltových cestách a potkáváme se na nich převážně s cyklisty, než s klasickými pěšáky. Po 2,5 km přicházíme k Panským rybníkům a v dřevěné boudě svačíme. Teď trochu litujeme kvapného opuštění Bouzova, mrzí nás hlavně dřevěný Trojský kůň, na kterého jsme jaksi "zapomněli".
Posilněni pokračujeme v chůzi po úzké silničce podél potoka Javoříčka. Stále se přitom musíme dívat pod nohy, neboť po cestě poskakuje velké množství malých žabiček, migrujících z vodní soustavy do lesa. Asi za 1/2 hodiny přicházíme k památníku obětem fašismu (ve skutečných souvislostech spíše partyzánského hnutí) v Javoříčku. Areál je velmi pěkně udržován, jen ta hesla na sousoší už v dnešní době nejsou příliš aktuální :-)
Po stoupající stezce se po necelém kilometru chůze dostáváme ke vchodovým budovám zdejších jeskyní. U pokladny kupujeme vstupenky a pohlednice a do času prohlídky, jež začíná v 12:10, se snažíme připravit na pokles teploty. To je trochu problém, protože do takového horka, jaké v posledních dnech je, jsme příliš mnoho oblečení nepřibalili. Skupina, s níž na prohlídku jdeme, má asi 40 osob (zájezd), z čehož nemáme příliš radost.
Hned po vstupu do podzemí si jen ztěží navykáme na teplotu o cca 25 °C nižší. Překrásnou výzdobu z devonských vápenců obdivujeme hlavně v Suťovém dómu a v nejrozsáhlejším dómu Gigantů. K nejznámějším krápníkovým skvostům patří asi deseticentimetrový helektit a 2 m dlouhá záclona. U Svěcené díry končí tzv. krátký okruh a tady končí prohlídka pro účastníky zájezdu. Jeden extrém tedy střídá druhý a velký okruh absolvujeme pouze my dva a průvodkyně. I tady jsou k vidění zajímavé krasové výzdoby, ne už však v takové hojnosti jako v úvodu prohlídky. Kvůli pro nás neznámé poloze východu si navíc část velkého okruhu procházíme ještě i zpátky a po 70 minutách pobytu v podzemí i my vycházíme ven u Svěcené díry. Ještě si prohlížíme spíci netopýry a potom si "vychutnáváme" teplotní šok ze zimy do horka.
Po červeně značené TZT se jdeme podívat na Zkamenělý zámek, což by dle mé mapy měla být zřícenina hradu, ve skutečnosti je zde jen skalní útvar s vyhlídkou do údolí. Stejnou cestou se opět vracíme zpátky k východu z jeskyně a kolem chaty Jeskyňka sestupujeme po schodech ke správní budově, v níž jsme měli uschovány batohy. Scházíme dolů do obce Javoříčko a z něho se vydáváme po červeně značené trase směr Litovel.
Po opuštění posledních domků značení ztrácíme a 1 km jdeme "naslepo". Směr však byl správný a u dětského hřiště ve Střemeníčku už opět objevujeme pásové značky. Ve Střemeníčku procházíme kolem pěkné kapličky, mnohem více naši pozornost upoutává až stavba na konci vísky - pravoslavný chrám Sv. Václava s modře zbarvenými cibulovitými věžičkami. Na Olomoucku však až o tak velkou zvláštnost nejde, další podobná církevní stavba je např. v obci Chudobín.
Po výstupu na Holý kopec sledujeme skupinku lidí, kteří připravují narážení sudů piva. Vypadá to, že se zde bude konat nějaká zábavní akce. Ještě více nás v tom utvrzuje chlapík v ženských šatech, který s kýmsi debatuje ve svahu nad zemědělským družstvem. Když potom míjíme vápenku pod kopce Rachova, lze už z předešlého místa zaslechnout i hudbu.
Na okraji vesničky Kovářov uhýbáme do lesa a když jej po necelém kilometru opouštíme, otevírá se před námi daleké panorama nejen Litovelského Pomoraví, ale též kopců v Jeseníkách. Sestup do Pateřína, kde je pěkná kaplička Panny Marie se zvoničkou, je v aktuálním horku velice únavný. Nejinak je tomu i na 1 km dlouhé cestě do Bílé Lhoty, kam musíme po klasické asfaltce.
U bílolhotského arboreta máme na výběr 2 hostince a samozřejmě dáváme přednost té, kde čepují Litovel, sedáme si tedy k "Bóďovi". V 17:15 (po 1 3/4 hodině) hospodu opouštíme a divíme se, co s námi pár jedenáctek v tomto vedru dělá. Míjíme nepřístupný zámek a po chodníku docházíme k silnici II. třídy č. 635. Tu podcházíme a stoupáme vzhůru osadou Měník.
Na rozcestníku u kapličky rozmýšlíme další směr trasy a vybíráme si modře značenou okružní trasu. Od tohoto místa je již chůze snesitelnější, protože naučná stezka vede prakticky stále lesem. Dozvídáme se na ní něco o NPP Třesín, zdejších vyvěračkách a stavbách, které tady za svého působení postavili Lichtenštejnové. K prvnímu takovému romanticky pojatému dílu si děláme krátkou zacházku. Jedná se o drobný zbytek Rytířského sálu. Z velkoryse vyhlížejícího chrámu se ovšem do dneška dochoval pouze jediný sloup a několik základových pilotů.
Sestupujeme zpět na okružní modrou a po několika dalších metrech docházíme ke vchodu do uměle propojené jeskyně Podkova. Zatímco Petr odpočívá u vchodu, já se vydávám na její průzkum. Zhruba za 5 minut se ale vracím stejným vchodem, kterým jsem do podzemí vešel, po 40 metrech jsem totiž uznal tenisky jako obuv nevhodnou pro chůzi po kamení pokrytým vlhkým a kluzkým bahnem. Naopak s návštěvou jiné stavbičky, podchodem pod Čertovým mostem, žádné problémy nemáme.
To už se pozvolna blížíme do Mladče, na návštěvu zdejších jeskyní je už ale příliš pozdě. Místo toho navštěvujeme restaurační zařízení, kde točí Litovel. "U Kapličky" si dáváme jen jedno pivo a občerstveni se vydáváme na poslední kilometry tohoto dne. Přecházíme rychlostní silnici R-22 a za ní kráčíme přímým směrem k Novým Zámkům. Asi 1,5 km dlouhý úsek cesty je na třech místech poškozen povodní z roku 1997 a v těchto dnech se zrovna provádějí opravy. Jde hlavně o mostní stavby přes zdejší ramena Moravy a u všech jsou pro pěší turisty zbudovány náhradní dřevěné lávky.
Empírově přestavěný lovecký zámeček si můžeme prohlédnout pouze z dáli přes plot. Toho času slouží jako ÚSP a je tudíž pro veřejnost nepřístupný. Vydáváme se dále po modré a nenáročným terénem rozsáhlého polesí se brzy dostáváme znovu k řece Moravě. Na protějším břehu se vypíná až nad koruny okolních stromů asi 15 m vysoký obelisk, zvaný Komín. I v tomto případě jde o stavbičku vybudovanou za Lichtenštejnů.
Nejinak je tomu i u námi dnes posledního navštíveného objektu - Chrámu přátelství, neboli Templu. K němu přicházíme zhruba čtvrthodinku po 20. hodině a vzhledem k blížícímu se večeru si jej celkem jednoznačně volíme za místo noclehu. Jdeme se trochu osvěžit k peřejím Moravy a následně večeříme zakoupené konzervy. Po deváté pak zalézáme do spacáků a i přes hlučný hukot řeky usínáme.
DEN DRUHÝ - PODÉL MORAVY DO LITOVLE (23. 6. 2002)
Ráno vstáváme brzy, již o půl šesté máme sbaleno a po snídani (tradičně ohřívané párky z konzervy) vyrážíme na nejbližší železniční zastávku. Tou je Litovel, což znamená, že první 3 kilometry se vracíme stejnou cestou kolem obelisku, Nových Zámků a teprve za opravovaným mostem přes Moravu se odkláníme na červenou značku.
Cesta vede po zarůstající asfaltce a v přírodní rezervaci Vrapač nás přivádí k řece Moravě. Její tok se postupně zklidňuje, což jasně signalizuje blížící se jez. Po 3 km k němu docházíme a dále jdeme podél zde vzniklého náhonu Nečíz. Míjíme koupaliště a za ním vstupujeme do kolonie zahrádek a chat. Za necelých 5 minut pak ukončujeme okruh na železniční zastávce Litovel - město.
Jsou to téměř 24 hodiny, co jsme odsud včera odjeli do Bouzova. Studujeme jízdní řád a vzhledem k tomu, že přes Senici na Hané jede první spoj až po poledni, odjíždíme v 7:44 opačným směrem, tzn. do Červenky. Trochu nás udivuje, jak technicky vybaveni jsou zdejší průvodčí, jízdenky nám vyhotovuje na kapesním psionu a tiskne na teplocitlivý papír.
V Července jede nejbližší přípoj až za hodinu, místo do osobáku ale sedáme do rychlíku Galán, který tady mimořádně zastavuje kvůli napěťové výluce. Na olomouckém hlavním nádraží zacházíme do nádražní restaurace, kde si dáváme oběd. Pak už vyčkáváme zpožděného příjezdu soupravy, která odsud jede jako rychlík do Českých Budějovic.
Na trati do Brna nás nejvíce zaujímá budova železniční stanice v Prostějově, která je téměř shodná s nádražím ve Znojmě. Do Brna přijíždíme v poledne a i tady jsme nuceni hodinku vyčkat dalšího přípoje. Horko je už nesnesitelné a ještě horší je situace při jízdě spěšného vlaku do Hrušovan nad Jevišovkou. Nakonec to ale nějak vydržíme a po přestupu na naši "hevlínku" přijíždíme ve 14:30 konečně domů.
Celkem jsme za oba dny nachodili asi 28 km. To není mnoho, ale vzhledem k teplotám okolo 30 °C to zase až tak lehká túra nebyla.
Bouzov a Javoříčko. Toť cíl mnoha školních výletů, na kterém byl snad každý, kdo pochází ze střední Moravy. My, jižané, už ale tyto turistické magnety máme trochu z ruky a to nejen ve vzdálenosti v kilometrech, ale zejména v dopravní dosažitelnosti. Už z toho důvodu se rozhodujeme získat náskok a z Hevlína odjíždíme posledním večerním spojem (kromě půlnočního, jež nemá žádný přípoj) do Hrušovan nad Jevišovkou. Tady kupujeme jízdenky do cílové stanice a nastupujeme do vlaku, jež je tvořen jediným motorákem řady 850.
Cesta osobákem do Brna je dlouhá, já si chvíli krátím klasickým vyhlížením z okna na známou krajinu, zatímco Petr se oddává jiné zábavě a to hledáním buněk vysílačů pro mobilní telefony. Před desátou hodinou vystupujeme na brněnském hlavním vlakáču, v prodejně Pont kupujeme nějaké drobnosti a přesouváme se na II. nástupiště. Zvedá se vítr a z dáli jdou zahlédnout blesky, krátce nato začíná i pršet - ne moc dobrý začátek výletu.
Nastupujeme do osobáku, který je také tvořen pouze jedním motorákem, nyní řady 842. Vlak jede pouze do Nezamyslic a další přípoje již nemá, proto raději vystupujeme na předposlední zastávce v Chvalkovicích na Hané. V bytelné budově zastávky rozděláváme karimatky a kolem půlnoci uleháme ke krátkému spánku. V průběhu noci déšť mírní intenzitu a ráno již neprší vůbec. Během 4 hodin projíždějí pouze tři nákladní vlaky.
DEN PRVNÍ - HRAD, JESKYNĚ I POMORAVÍ (22. 6. 2002)
Ve čtyři ráno vstáváme a vyčkáváme příjezdu prvního ranního vlaku, kterýmž pokračujeme v cestě. Jedeme až na konečnou do Přerova, kam se dostáváme o půl šesté. Na nádraží je trochu chaos, protože tu probíhá křižování nočních rychlíků. Kvůli nočním bouřkám v okolí Pardubic mají všechny vlaky od Prahy značná zpoždění, nejvíce spoj Praha - Košice, zvaný Vihorlat: úctyhodných 420 minut. Našemu osobáku naštěstí svítí na odjezdové tabuli pouhých 5 minut, což znamená pokračování bez komplikací. V 7:00 naposledy přestupujeme v Července u Olomouce a po chvilce jízdy lokálkou vystupujeme na zastávce Litovel-město.
Podle směrových tabulek se vydáváme do centra, konkrétně na náměstí Přemysla Otakara. V obchodě si nakupujeme zásoby na zbytek výletu a vydáváme se na zpáteční cestu. Procházíme podél radnice, jejíž věž tvoří de facto most přes mlýnský náhon Nečíz a za pět minut jsme znovu u žel. zastávky. Hned vedle je i autobusové nádraží a zde čekáme na první autobusový spoj do Bouzova.Ten jede v 8:15 a je na něj nasazen malý autobus s poměrně dokonale zabudovanými závěsy, takže cestou nemůžeme ani pořádně sledovat okolí.
Krátce před devátou vystupujeme na bouzovském náměstí a bez meškání se vydáváme ke zdejší památce č. 1 - novoromanticky přestavěnému hradu. U pokladny zakupujeme vstupenky hned pro první dnešní prohlídku v 9:10. Expozice je pěkná, ale ničím zvláštním nás nepřekvapuje - bohužel se z Bouzova stala taková továrna na turisty. Po hodině areál hradu opouštíme a to už je prostor před pokladnou přeplněn nejen lidmi, ale též auty se svatebčany, takže rychle odsud.
Po modře značené turistické trase se vydáváme směrem k druhému dnešnímu cíli. Trasa vede převážně po asfaltových cestách a potkáváme se na nich převážně s cyklisty, než s klasickými pěšáky. Po 2,5 km přicházíme k Panským rybníkům a v dřevěné boudě svačíme. Teď trochu litujeme kvapného opuštění Bouzova, mrzí nás hlavně dřevěný Trojský kůň, na kterého jsme jaksi "zapomněli".
Posilněni pokračujeme v chůzi po úzké silničce podél potoka Javoříčka. Stále se přitom musíme dívat pod nohy, neboť po cestě poskakuje velké množství malých žabiček, migrujících z vodní soustavy do lesa. Asi za 1/2 hodiny přicházíme k památníku obětem fašismu (ve skutečných souvislostech spíše partyzánského hnutí) v Javoříčku. Areál je velmi pěkně udržován, jen ta hesla na sousoší už v dnešní době nejsou příliš aktuální :-)
Po stoupající stezce se po necelém kilometru chůze dostáváme ke vchodovým budovám zdejších jeskyní. U pokladny kupujeme vstupenky a pohlednice a do času prohlídky, jež začíná v 12:10, se snažíme připravit na pokles teploty. To je trochu problém, protože do takového horka, jaké v posledních dnech je, jsme příliš mnoho oblečení nepřibalili. Skupina, s níž na prohlídku jdeme, má asi 40 osob (zájezd), z čehož nemáme příliš radost.
Hned po vstupu do podzemí si jen ztěží navykáme na teplotu o cca 25 °C nižší. Překrásnou výzdobu z devonských vápenců obdivujeme hlavně v Suťovém dómu a v nejrozsáhlejším dómu Gigantů. K nejznámějším krápníkovým skvostům patří asi deseticentimetrový helektit a 2 m dlouhá záclona. U Svěcené díry končí tzv. krátký okruh a tady končí prohlídka pro účastníky zájezdu. Jeden extrém tedy střídá druhý a velký okruh absolvujeme pouze my dva a průvodkyně. I tady jsou k vidění zajímavé krasové výzdoby, ne už však v takové hojnosti jako v úvodu prohlídky. Kvůli pro nás neznámé poloze východu si navíc část velkého okruhu procházíme ještě i zpátky a po 70 minutách pobytu v podzemí i my vycházíme ven u Svěcené díry. Ještě si prohlížíme spíci netopýry a potom si "vychutnáváme" teplotní šok ze zimy do horka.
Po červeně značené TZT se jdeme podívat na Zkamenělý zámek, což by dle mé mapy měla být zřícenina hradu, ve skutečnosti je zde jen skalní útvar s vyhlídkou do údolí. Stejnou cestou se opět vracíme zpátky k východu z jeskyně a kolem chaty Jeskyňka sestupujeme po schodech ke správní budově, v níž jsme měli uschovány batohy. Scházíme dolů do obce Javoříčko a z něho se vydáváme po červeně značené trase směr Litovel.
Po opuštění posledních domků značení ztrácíme a 1 km jdeme "naslepo". Směr však byl správný a u dětského hřiště ve Střemeníčku už opět objevujeme pásové značky. Ve Střemeníčku procházíme kolem pěkné kapličky, mnohem více naši pozornost upoutává až stavba na konci vísky - pravoslavný chrám Sv. Václava s modře zbarvenými cibulovitými věžičkami. Na Olomoucku však až o tak velkou zvláštnost nejde, další podobná církevní stavba je např. v obci Chudobín.
Po výstupu na Holý kopec sledujeme skupinku lidí, kteří připravují narážení sudů piva. Vypadá to, že se zde bude konat nějaká zábavní akce. Ještě více nás v tom utvrzuje chlapík v ženských šatech, který s kýmsi debatuje ve svahu nad zemědělským družstvem. Když potom míjíme vápenku pod kopce Rachova, lze už z předešlého místa zaslechnout i hudbu.
Na okraji vesničky Kovářov uhýbáme do lesa a když jej po necelém kilometru opouštíme, otevírá se před námi daleké panorama nejen Litovelského Pomoraví, ale též kopců v Jeseníkách. Sestup do Pateřína, kde je pěkná kaplička Panny Marie se zvoničkou, je v aktuálním horku velice únavný. Nejinak je tomu i na 1 km dlouhé cestě do Bílé Lhoty, kam musíme po klasické asfaltce.
U bílolhotského arboreta máme na výběr 2 hostince a samozřejmě dáváme přednost té, kde čepují Litovel, sedáme si tedy k "Bóďovi". V 17:15 (po 1 3/4 hodině) hospodu opouštíme a divíme se, co s námi pár jedenáctek v tomto vedru dělá. Míjíme nepřístupný zámek a po chodníku docházíme k silnici II. třídy č. 635. Tu podcházíme a stoupáme vzhůru osadou Měník.
Na rozcestníku u kapličky rozmýšlíme další směr trasy a vybíráme si modře značenou okružní trasu. Od tohoto místa je již chůze snesitelnější, protože naučná stezka vede prakticky stále lesem. Dozvídáme se na ní něco o NPP Třesín, zdejších vyvěračkách a stavbách, které tady za svého působení postavili Lichtenštejnové. K prvnímu takovému romanticky pojatému dílu si děláme krátkou zacházku. Jedná se o drobný zbytek Rytířského sálu. Z velkoryse vyhlížejícího chrámu se ovšem do dneška dochoval pouze jediný sloup a několik základových pilotů.
Sestupujeme zpět na okružní modrou a po několika dalších metrech docházíme ke vchodu do uměle propojené jeskyně Podkova. Zatímco Petr odpočívá u vchodu, já se vydávám na její průzkum. Zhruba za 5 minut se ale vracím stejným vchodem, kterým jsem do podzemí vešel, po 40 metrech jsem totiž uznal tenisky jako obuv nevhodnou pro chůzi po kamení pokrytým vlhkým a kluzkým bahnem. Naopak s návštěvou jiné stavbičky, podchodem pod Čertovým mostem, žádné problémy nemáme.
To už se pozvolna blížíme do Mladče, na návštěvu zdejších jeskyní je už ale příliš pozdě. Místo toho navštěvujeme restaurační zařízení, kde točí Litovel. "U Kapličky" si dáváme jen jedno pivo a občerstveni se vydáváme na poslední kilometry tohoto dne. Přecházíme rychlostní silnici R-22 a za ní kráčíme přímým směrem k Novým Zámkům. Asi 1,5 km dlouhý úsek cesty je na třech místech poškozen povodní z roku 1997 a v těchto dnech se zrovna provádějí opravy. Jde hlavně o mostní stavby přes zdejší ramena Moravy a u všech jsou pro pěší turisty zbudovány náhradní dřevěné lávky.
Empírově přestavěný lovecký zámeček si můžeme prohlédnout pouze z dáli přes plot. Toho času slouží jako ÚSP a je tudíž pro veřejnost nepřístupný. Vydáváme se dále po modré a nenáročným terénem rozsáhlého polesí se brzy dostáváme znovu k řece Moravě. Na protějším břehu se vypíná až nad koruny okolních stromů asi 15 m vysoký obelisk, zvaný Komín. I v tomto případě jde o stavbičku vybudovanou za Lichtenštejnů.
Nejinak je tomu i u námi dnes posledního navštíveného objektu - Chrámu přátelství, neboli Templu. K němu přicházíme zhruba čtvrthodinku po 20. hodině a vzhledem k blížícímu se večeru si jej celkem jednoznačně volíme za místo noclehu. Jdeme se trochu osvěžit k peřejím Moravy a následně večeříme zakoupené konzervy. Po deváté pak zalézáme do spacáků a i přes hlučný hukot řeky usínáme.
DEN DRUHÝ - PODÉL MORAVY DO LITOVLE (23. 6. 2002)
Ráno vstáváme brzy, již o půl šesté máme sbaleno a po snídani (tradičně ohřívané párky z konzervy) vyrážíme na nejbližší železniční zastávku. Tou je Litovel, což znamená, že první 3 kilometry se vracíme stejnou cestou kolem obelisku, Nových Zámků a teprve za opravovaným mostem přes Moravu se odkláníme na červenou značku.
Cesta vede po zarůstající asfaltce a v přírodní rezervaci Vrapač nás přivádí k řece Moravě. Její tok se postupně zklidňuje, což jasně signalizuje blížící se jez. Po 3 km k němu docházíme a dále jdeme podél zde vzniklého náhonu Nečíz. Míjíme koupaliště a za ním vstupujeme do kolonie zahrádek a chat. Za necelých 5 minut pak ukončujeme okruh na železniční zastávce Litovel - město.
Jsou to téměř 24 hodiny, co jsme odsud včera odjeli do Bouzova. Studujeme jízdní řád a vzhledem k tomu, že přes Senici na Hané jede první spoj až po poledni, odjíždíme v 7:44 opačným směrem, tzn. do Červenky. Trochu nás udivuje, jak technicky vybaveni jsou zdejší průvodčí, jízdenky nám vyhotovuje na kapesním psionu a tiskne na teplocitlivý papír.
V Července jede nejbližší přípoj až za hodinu, místo do osobáku ale sedáme do rychlíku Galán, který tady mimořádně zastavuje kvůli napěťové výluce. Na olomouckém hlavním nádraží zacházíme do nádražní restaurace, kde si dáváme oběd. Pak už vyčkáváme zpožděného příjezdu soupravy, která odsud jede jako rychlík do Českých Budějovic.
Na trati do Brna nás nejvíce zaujímá budova železniční stanice v Prostějově, která je téměř shodná s nádražím ve Znojmě. Do Brna přijíždíme v poledne a i tady jsme nuceni hodinku vyčkat dalšího přípoje. Horko je už nesnesitelné a ještě horší je situace při jízdě spěšného vlaku do Hrušovan nad Jevišovkou. Nakonec to ale nějak vydržíme a po přestupu na naši "hevlínku" přijíždíme ve 14:30 konečně domů.
Celkem jsme za oba dny nachodili asi 28 km. To není mnoho, ale vzhledem k teplotám okolo 30 °C to zase až tak lehká túra nebyla.
Fotky:
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
