K DUNAJI MODRÉMU ANEB Z HEVLÍNA DO HEVLÍNA
| Datum: | 25. května 2002 |
| Složení výpravy: | Marek |
| Ujetá vzdálenost (TRP): | 137,53 km |
| Čistý čas jízdy (STP): | 6:55:36 h |
| Hrubý čas jízdy: | 8 h |
| Průměrná rychlost (AVS): | 19,85 km/h |
| Mapy: | Orientierungsplan der Region Mistelbach 1:150000 Stockerau (Stadtplan) |
| Text & foto: | Marek Topič |
V posledně uskutečněném výletu jsem popisoval zajímavá místa podél říčky Jevišovky. Také dnes se vypravím
k nějakému tomu vodnímu toku - a nakonec proč troškařit, vždyť největší veletok Evropy není od Hevlína zase
až tak daleko, že :-)
Tušíce, že dnes bude to pravé počasí na cyklistiku, vyjíždím kolem osmé ranní z Hevlína. Mé první kilometry samozřejmě směřují na hraniční přechod a po bezproblémovém odbavení se ocitám v sousedním Laa. Kolem obchodní zóny Thayapark a Wohnzentrum přijíždím po cyklostezce do místní části Hanfthal a odtud směřuji na jih po silnici č. 6.
Hned v následující vsi, Unerstinkenbrunnu, se od hlavního tahu odkláním. Po silnici ve směru na Hollabrunn přijíždím do Stronsdorfu, kde si fotím obranný kostel Nanebevzetí Panny Marie, což je do daleka viditelná dominanta obce. Nedaleko je i víska Patzmannsdorf, na jejímž konci odbočuji doleva. Následuje malá vesnička Patzenthal a za ní první náročné stoupání avizované i dopravní značkou s 12%. Po jeho zvládnutí se mi otevírají pěkné rozhledy ve směru na sever, ale jen chvíli, protože hned už zase sjíždím dolů. Na křižovatce se dávám vlevo a přes Kleinkadolz se dostávám do Enzersdorfu im Thale.
Zajíždím k zdejšímu zámku, ale brány jeho zahrady jsou zamčeny a vlastní objekt je dobře schovaný v zámeckém parku - asi bude v soukromých rukou. Po krátké přestávce přemýšlím nad mapou, jak překonat rozsáhlé polesí Gleisweiner Wald. Nakonec volím přímou trasu na Grossmugl. Během jízdy vonným lesem, v němž totálně převažují listnáči, pozvolna nabírám výškové metry až se ocitám na nejvyšším bodě této silnice a to na 367 m vysokém Gartenbergu. Začíná krátký sjezd k mohutnému dubu s křížem, pak krátký traverz a znovu klesání. Před výjezdem z lesa míjím v sedmdesátých letech vybudovanou loveckou kapličku a poté se mi znovu otevírá překrásný rozhled do kraje. Po pravici vidím domky ve Steinbrunnu a nad stromy vystupující věže hradu, na jih je vidět zvlněná krajinka ukončená vysokými kopci Vídeňského lesa.
Kolem vysílače sjíždím do obce Grossmugl, tu projíždím a na samotném konci si dělám přesně 1 km dlouhou zajížďku ke zdejší zajímavosti - Hügelgrabu (mohylový kopec s křížem). S výškou 16 m jde o největší tumulus ve střední Evropě, který byl před 2500 lety založen pro jednu vysoce postavenou osobnost Hallštattské doby. Po přestávce a svačině se vracím na původní trasu ve směru Roseldorf a Sennig. Za druhou jmenovanou se znovu dostávám trošku výše nad okolní krajinu a jsem překvapen, kolik je odsud vidět větrných elektráren. V dnešním téměř bezvětří je ale většina z nich zastavena.
Projíždím kolem letiště, na němž zrovna přistává modrý vrtulník, a kolem 11. hodiny už vjíždím mezi první domy města Stockerau. Po Schliess-stattgasse přijíždím k farnímu kostelu Sv. Štěpána s 88 m vysokou věží, míjím automobilové muzeum a po krátkém čekání u semaforu odbočuji na hlavní třídu. Opouštím centrum a odbočuji do ulice Grafendorfer-strasse. Tou se dostávám do průmyslové čtvrti a po překonání kolejiště do poklidné jižní periférie.
Blížím se k dálnici A2, k jejímuž podjezdu se dostávám zajímavým tunelem pod protihlukovým valem. Ocitám se v lese chráněného přírodního území "Stockerauer Au" a labyrintem lesních cest se snažím směřovat k elektrárně na Dunaji. Potkávám několik sportujících lidí a celkem bez problémů nacházím silnici, která mě přivádí až k bráně elektrárny. Cyklistům jsou zde ale dveře otevřeny, ale vjezd je povolen pouze na most přes Dunaj.
Pohled na veletok mě opravdu uchvacuje. Hned se vydávám na přejezd mostu na druhý břeh, přitom naměřuji, že řeka je zde široká asi 450 metrů. V levé části je vodní elektrárna a při pravém břehu jsou dvě plavební komory. Od Tullnu se právě blíží tlačný remorkér a tak spěchám k říčnímu molu a chci pozorovat vjezd do komory. Už to ale nestíhám a tak se přesunuji pod vodní dílo a sleduji vyplouvání dvou maďarských nákladních lodí ku Vídni.
Po této zajímavé podívané se vydávám po jedné z mnoha cyklostezek a tato mě přivádí k zátoce u Greifensteinu. U chaty na břehu, jež je v obležení cykloturistů, studuji jízdní řád přívozu, pak si ale všímám, že na druhou stranu vede i normální cesta (přívoz je asi jen atrakcí pro turisty) a tak se po ní vydávám. Už z mostu přes Dunaj je velmi dobře viditelný zdejší hrad, který stojí ve stráni vysoko nad vesnicí. Dle ukazatelů se tedy k němu vydávám.
Podjíždím frekventovanou železniční trať a za ní s námahou šlapu do ostrého stoupání. Brzy nacházím odbočku k hradu, do níž je ale zákaz vjezdu. Kolo tedy vedu (nejen kvůli zákazu vjezdu) a po 300 m přicházím k trochu vyvrácené bráně. Ještě necelých pět minut náročného výstupu a ocitám se před branou vlastního hradu. Je však zavřeno, prohlídka bývá pouze o nedělích. Vracím se tedy zpět do obce a po silnici kopírující železniční trať jedu asi 3 km do vsi, jež má v názvu Hevlín - Höflein an der Donau. Kromě kostela Sv. Margarety toho v obci moc k vidění není, jen ten název mě sem přitáhl.
Vydávám se na zpáteční cestu - k zátoce v Greifensteinu, poté po mostě přes Dunaj a lesními cestami do Stockerau. Začíná pršet a tak rychle spěchám k železničnímu nádraží Stockerau. Schovávám se pod přístřeškem pro úschovu kol a nepřízně počasí využívám k spořádání svačiny. Po půlhodince déšť ustává a tak se můžu vydat pryč z města. Po silnici, značené jako LH-26, dojíždím do místní části Leitzersbrunn, míjím jedno z mnoha seskupení větrných elektráren a pokračuji do již samostatné vsi Leitzersdorf.
Po 7 km se ocitám u Niederhollabrunnu a i tady se na chvíli zastavuji u tumulusu uprostřed pole. Kromě něho je ve vsi ještě k vidění zámek (nepřístupný) a poutní kostel z roku 1721. I u následující obce - Brudersdorfu - si všímám kopce s křížem, v této oblasti je asi frekvence tumulusů vysoká (pozn: Grossmugl je odtud vzdálen jen asi 5 km). Otevřeným údolím podél potoka Senninggraben přijíždím do vsi Maisbirbaum a následně Simonsfeldu se zachovalým selským dvorem.
Následující 8 km úsek je pro jízdu na kole velmi náročný. Nejprve absolvuji stoupání do starobylého města Ernstbrunnu, pak mě čeká krátký sjezd a opět krpál podél vápencového lomu až pod vrch Oberleis s rozhlednou (popisován v cestopisu K radarové stanici na Buschbergu). Teprve nyní si můžu vychutnat i rychlý sjezd do obce Klement. Dole na křižovatce odbočuji doleva a po silnici č. 6 dojíždím přes Eichenbrunn do Unterstinkenbrunnu, tedy do místa, kde jsem asi před 7,5 hodinami odbočoval na Stronsdorf.
Okruh je tedy uzavřen, zbývá už jen dojet posledních 10 km - přes městečko Laa, přes hranice, přes podstatně menší řeku než Dunaj - a po 16. hodině odpolední jsem doma.
Dojmy z trasy a doplňky:
V oblasti podél řeky Dunaje jsou výborné cykloturistické možnosti. Celkově je ale trasa poměrné členitá a spíše náročná.
Tušíce, že dnes bude to pravé počasí na cyklistiku, vyjíždím kolem osmé ranní z Hevlína. Mé první kilometry samozřejmě směřují na hraniční přechod a po bezproblémovém odbavení se ocitám v sousedním Laa. Kolem obchodní zóny Thayapark a Wohnzentrum přijíždím po cyklostezce do místní části Hanfthal a odtud směřuji na jih po silnici č. 6.
Hned v následující vsi, Unerstinkenbrunnu, se od hlavního tahu odkláním. Po silnici ve směru na Hollabrunn přijíždím do Stronsdorfu, kde si fotím obranný kostel Nanebevzetí Panny Marie, což je do daleka viditelná dominanta obce. Nedaleko je i víska Patzmannsdorf, na jejímž konci odbočuji doleva. Následuje malá vesnička Patzenthal a za ní první náročné stoupání avizované i dopravní značkou s 12%. Po jeho zvládnutí se mi otevírají pěkné rozhledy ve směru na sever, ale jen chvíli, protože hned už zase sjíždím dolů. Na křižovatce se dávám vlevo a přes Kleinkadolz se dostávám do Enzersdorfu im Thale.
Zajíždím k zdejšímu zámku, ale brány jeho zahrady jsou zamčeny a vlastní objekt je dobře schovaný v zámeckém parku - asi bude v soukromých rukou. Po krátké přestávce přemýšlím nad mapou, jak překonat rozsáhlé polesí Gleisweiner Wald. Nakonec volím přímou trasu na Grossmugl. Během jízdy vonným lesem, v němž totálně převažují listnáči, pozvolna nabírám výškové metry až se ocitám na nejvyšším bodě této silnice a to na 367 m vysokém Gartenbergu. Začíná krátký sjezd k mohutnému dubu s křížem, pak krátký traverz a znovu klesání. Před výjezdem z lesa míjím v sedmdesátých letech vybudovanou loveckou kapličku a poté se mi znovu otevírá překrásný rozhled do kraje. Po pravici vidím domky ve Steinbrunnu a nad stromy vystupující věže hradu, na jih je vidět zvlněná krajinka ukončená vysokými kopci Vídeňského lesa.
Kolem vysílače sjíždím do obce Grossmugl, tu projíždím a na samotném konci si dělám přesně 1 km dlouhou zajížďku ke zdejší zajímavosti - Hügelgrabu (mohylový kopec s křížem). S výškou 16 m jde o největší tumulus ve střední Evropě, který byl před 2500 lety založen pro jednu vysoce postavenou osobnost Hallštattské doby. Po přestávce a svačině se vracím na původní trasu ve směru Roseldorf a Sennig. Za druhou jmenovanou se znovu dostávám trošku výše nad okolní krajinu a jsem překvapen, kolik je odsud vidět větrných elektráren. V dnešním téměř bezvětří je ale většina z nich zastavena.
Projíždím kolem letiště, na němž zrovna přistává modrý vrtulník, a kolem 11. hodiny už vjíždím mezi první domy města Stockerau. Po Schliess-stattgasse přijíždím k farnímu kostelu Sv. Štěpána s 88 m vysokou věží, míjím automobilové muzeum a po krátkém čekání u semaforu odbočuji na hlavní třídu. Opouštím centrum a odbočuji do ulice Grafendorfer-strasse. Tou se dostávám do průmyslové čtvrti a po překonání kolejiště do poklidné jižní periférie.
Blížím se k dálnici A2, k jejímuž podjezdu se dostávám zajímavým tunelem pod protihlukovým valem. Ocitám se v lese chráněného přírodního území "Stockerauer Au" a labyrintem lesních cest se snažím směřovat k elektrárně na Dunaji. Potkávám několik sportujících lidí a celkem bez problémů nacházím silnici, která mě přivádí až k bráně elektrárny. Cyklistům jsou zde ale dveře otevřeny, ale vjezd je povolen pouze na most přes Dunaj.
Pohled na veletok mě opravdu uchvacuje. Hned se vydávám na přejezd mostu na druhý břeh, přitom naměřuji, že řeka je zde široká asi 450 metrů. V levé části je vodní elektrárna a při pravém břehu jsou dvě plavební komory. Od Tullnu se právě blíží tlačný remorkér a tak spěchám k říčnímu molu a chci pozorovat vjezd do komory. Už to ale nestíhám a tak se přesunuji pod vodní dílo a sleduji vyplouvání dvou maďarských nákladních lodí ku Vídni.
Po této zajímavé podívané se vydávám po jedné z mnoha cyklostezek a tato mě přivádí k zátoce u Greifensteinu. U chaty na břehu, jež je v obležení cykloturistů, studuji jízdní řád přívozu, pak si ale všímám, že na druhou stranu vede i normální cesta (přívoz je asi jen atrakcí pro turisty) a tak se po ní vydávám. Už z mostu přes Dunaj je velmi dobře viditelný zdejší hrad, který stojí ve stráni vysoko nad vesnicí. Dle ukazatelů se tedy k němu vydávám.
Podjíždím frekventovanou železniční trať a za ní s námahou šlapu do ostrého stoupání. Brzy nacházím odbočku k hradu, do níž je ale zákaz vjezdu. Kolo tedy vedu (nejen kvůli zákazu vjezdu) a po 300 m přicházím k trochu vyvrácené bráně. Ještě necelých pět minut náročného výstupu a ocitám se před branou vlastního hradu. Je však zavřeno, prohlídka bývá pouze o nedělích. Vracím se tedy zpět do obce a po silnici kopírující železniční trať jedu asi 3 km do vsi, jež má v názvu Hevlín - Höflein an der Donau. Kromě kostela Sv. Margarety toho v obci moc k vidění není, jen ten název mě sem přitáhl.
Vydávám se na zpáteční cestu - k zátoce v Greifensteinu, poté po mostě přes Dunaj a lesními cestami do Stockerau. Začíná pršet a tak rychle spěchám k železničnímu nádraží Stockerau. Schovávám se pod přístřeškem pro úschovu kol a nepřízně počasí využívám k spořádání svačiny. Po půlhodince déšť ustává a tak se můžu vydat pryč z města. Po silnici, značené jako LH-26, dojíždím do místní části Leitzersbrunn, míjím jedno z mnoha seskupení větrných elektráren a pokračuji do již samostatné vsi Leitzersdorf.
Po 7 km se ocitám u Niederhollabrunnu a i tady se na chvíli zastavuji u tumulusu uprostřed pole. Kromě něho je ve vsi ještě k vidění zámek (nepřístupný) a poutní kostel z roku 1721. I u následující obce - Brudersdorfu - si všímám kopce s křížem, v této oblasti je asi frekvence tumulusů vysoká (pozn: Grossmugl je odtud vzdálen jen asi 5 km). Otevřeným údolím podél potoka Senninggraben přijíždím do vsi Maisbirbaum a následně Simonsfeldu se zachovalým selským dvorem.
Následující 8 km úsek je pro jízdu na kole velmi náročný. Nejprve absolvuji stoupání do starobylého města Ernstbrunnu, pak mě čeká krátký sjezd a opět krpál podél vápencového lomu až pod vrch Oberleis s rozhlednou (popisován v cestopisu K radarové stanici na Buschbergu). Teprve nyní si můžu vychutnat i rychlý sjezd do obce Klement. Dole na křižovatce odbočuji doleva a po silnici č. 6 dojíždím přes Eichenbrunn do Unterstinkenbrunnu, tedy do místa, kde jsem asi před 7,5 hodinami odbočoval na Stronsdorf.
Okruh je tedy uzavřen, zbývá už jen dojet posledních 10 km - přes městečko Laa, přes hranice, přes podstatně menší řeku než Dunaj - a po 16. hodině odpolední jsem doma.
Dojmy z trasy a doplňky:
V oblasti podél řeky Dunaje jsou výborné cykloturistické možnosti. Celkově je ale trasa poměrné členitá a spíše náročná.
Fotky:
;)
;)
;)
;)
;)
;)
