PŘECHOD VÝCHODNÍ ČÁSTI CHŘIBŮ
| Datum: | 4. / 5. května 2002 |
| Složení výpravy: | Marek, Petr, Nikola |
| Ušlá vzdálenost / čas: | 1. den 22 km / 8 hod.; 2. den: 14 km / 5 1/4 hod. |
| Mapa: | Zlínský kraj 1:110000 (SHOCart) |
| Text & foto: | Marek Topič |
Tak, jako již v několika minulých letech, i letos jsme se rozhodli vypravit se na jarní dvoudenní túru s bivakem.
Po loňském putování údolím Bílého potoka jsme nyní naplánovali výlet do překrásné krajiny
lesů - na Chřiby.
DEN PRVNÍ - Z OTROKOVIC NA NEJVYŠŠÍ BOD CHŘIBŮ (4. 5. 2002)
Sraz si dáváme k prvnímu sobotnímu vlaku před sedmou hodinou a se skupinkou dalších cestujících (z nichž my tvoříme dobrou třetinu) odjíždíme motoráčkem řady 809 do Hrušovan. Přestupujeme na motorák 830 do Břeclavi, který na našich výpravách využíváme už po několikáté. V Mikulově se k nám přidává třetí člen - Nikola (viz. např. loňský výlet do Bílých Karpat), takže již kompletní přijíždíme do Břeclavi. Na přestup zde máme téměř hodinu, což využíváme k nákupu zásob v nedalekém obchodním domě.
Spěšným vlakem přijíždíme do Otrokovic, kde deset minut před jedenáctou začínáme pěší putování. Vydáváme se po žluté turistické značce, která nás nejdříve zavádí k říčce Dřevnici, jíž přecházíme na druhou stranu a podél jejího toku jdeme po okraji čtvrti Bahňák s typickými "Baťovskými" domky. Z místní továrny Barum sem silný jihovýchodní vítr nese ohlušující rámus a tak jsme rádi, že po 40 minutách město konečně opouštíme a po přejití lávky přes Moravu vcházíme do smíšeného lesa. Hned u prvních stromů upoutává náš zájem německá válečná pozorovatelna velmi miniaturních rozměrů.
Pěšina do Žlutavy vede do příkrého stoupání, které nám dává zabrat - nahoře u fotbalového hřiště jsme nuceni udělat odpočinek. Za zvuku poledního vyzvánění pokračujeme do vísky, kde máme první problém s orientací, scházíme ze značky a až díky radě místních lidí tuto opět nacházíme. Na konci obce míjíme budovaný ranch, v němž by měla být i hospoda. Občerstvení by se hodilo, je však zavřeno a tak jdeme dále po úzké asfaltové silničce a kocháme se dalekými výhledy do oblasti Napálska (Napajedel) a Uh. Hradiště. U kamenolomu je opět zmatek ve značení, díky němuž přehlížíme odbočku a k památníčku "U Mrazíka" přicházíme oklikou po cyklostezce. Zde končí žlutá TZT, pokračujeme po zelené a brzy se ocitáme u samoty, kde si děti hrají na indiány. Po nedávné těžbě dřeva je cesta místy nepříjemně prašná a i mezi vzrostlými stromy se občas nepříjemně zvedne prach. Dostáváme se na paseku, kde už potřetí scházíme ze stezky. Zaměstnanci podniku Lesy ČR pokácí stromy a že na některých byly turistické značky nikoho nezajímá.
S malou zacházkou scházíme do údolí, kudy vede cyklostezka s kvalitním asfaltovým povrchem. Necelý kilometr jdeme po ní a potom se odkláníme do strmého stoupání kopce Trávníček. Na vrcholu krátce odpočíváme a doplňujeme tekutiny, jejichž spotřeba je v tomto vedru nadměrná. Všímáme si také, že v těchto místech není vůbec žádný telefonní signál (tady Paegas známou reklamu o tom, jak se nelze před jeho signálem schovat určitě netočil ;-). Po dalších několika stech metrech křižujeme modrou TZT a k naší zelené se přidává naučná stezka. Hned se ocitáme u první její zastávky věnované skalnímu útvaru Budačina (chráněný přírodní útvar). Pod Malou skálou sedí skupinka amatérských horolezců, což nás trochu překvapuje, protože v průvodci o Chřibech jsme se dočetli, že je zde horolezecká činnost zakázána.
Okolo půl třetí přicházíme do rekreačního střediska v Kudlovické dolině. Je tu plno lidí - cyklisté (dle našeho dojmu v Chřibech cykloturistika nad klasickou pěší turistikou drtivě převažuje) a účastníci nějakého beach-voleyballového turnaje. Usedáme do stínu zdejší hospody a u piva trávíme asi 20 minut. Přesně v 15:00 se zvedáme a kráčíme dále po zelené. Po úvodním prudkém stoupání již stezka pouze "traverzuje" mezi několika skalními útvary. Pod posledním z nich, kterému se říká Komínky, stojí nově vybudovaný dřevěný altán. Petr a Nikola neodolají a usazují se v něm, zatímco já šplhám k vrcholu, o němž se někdy říká, že jde o střed Moravy. Brzy se vracím do "základního tábora" v altánku, občerstvujeme se a nějak se nám odsud nechce. Zvedáme se až o půl páté. Měníme barvu turistické trasy, nyní nás přivádí červená na asfaltovou silnici a po ní pak do turistického střediska Bunč.
Kolem zbytků dřevěné zvoničky přicházíme do turistické chaty. V TV právě běží přímý přenos hokejového zápasu MS a tak jsou všechny stoly obsazeny. Nás toto samozřejmě zajímá také, ale protože máme s sebou malé rádio, volíme raději poslech, než sledování TV v plné hospodě, navíc barvy jim tady moc nefungují, celé je to jaksi do zelena. Usazujeme se u pomníku padlých partyzánů z oddílu OLGA, kde posloucháme přenos poslední třetiny. USA porážíme 5:4 a tak to jdeme zapít jedním pivem zpátky do chaty. Sedáme si venku, popíjíme pivko a po celé hodině pobytu na Bunči tento opouštíme a putujeme dále. Cestou je stále na co se dívat. Ať už jde o krásné výhledy na zalesněná údolí nebo třeba o technické památky v podobě fragmentů dálnice, budované zde v období II. světové války.
Pozvolna se přibližujeme k dnešnímu cíli - nejvyššímu vrcholu Chřibů, Brdu. Opouštíme hlavní turistickou trasu a deset minut před 19. hodinou vycházíme krátkou odbočkou až k vrcholovému patníku v nadmořské výšce 586 m n. m. Vedle základů právě budované kamenné rozhledny stojí bytelný dřevěný altánek. Sedáme do něj, zapisujeme se do vrcholové knihy a kocháme se překrásnými výhledy do okolí, především pak na hrad Buchlov, jenž je odsud vzdálen jen asi 7 km. Ani to nepostřehneme a začíná se stmívat. Večeříme a znovu si krátíme večer zajímavým pozorováním okolní krajiny, na níž padá soumrak. Okolo desáté večerní pak uleháme do spacáků a snažíme se usnout. Jelikož jsme poměrně znaveni, daří se to většině z nás bez problémů, ale před půlnocí se začínají dít věci, které nás spát nenechají. Na vrchol se postupně trousí skupinka asi 20 mladých lidí, zvědavých na noční rozhled z Brda. Rámus a šermující kužely světla trvá asi půl hodiny, poté se všichni odebírají do neznáma a my máme konečně možnost nerušené spát.
DEN DRUHÝ - DEŠTIVÉ PUTOVÁNÍ NA BUCHLOV (5. 5. 2002)
Ráno se budíme okolo šesté hodiny a náladu nám hned kazí dešťová přeháňka. Na snídani připravujeme párky v konzervě, pak si balíme věci a chystáme se vyrazit na cestu. Déšť ustává v 7:30, čehož využíváme a okamžitě se vydáváme pod vrchol na rozcestí. Pohodlná široká cesta nás vede podél Malého Brda k myslivně Vlčák. Nikola si trochu stěžuje na puchýře, ale stejně mu nezbývá nic jiného než jít dál. U opuštěně vyhlížející myslivny Na Vlčáku se zbavujeme odpadků a protože začíná silně pršet, navlékáme na sebe pláštěnky.
Scházíme na západní svah k pramenu Kotojedky, zde si doplňujeme zásoby vody a cca 400 m se znovu vracíme zpět k myslivně. Po červené, žluté a zelené zároveň přicházíme k rozcestníku "Pod Vlčákem". I tady stojí pěkný dřevěný přístřešek a my se do něj schováváme před zesilujícím lijákem. Za deset minut se intenzita deště zmírňuje a tak pokračujeme v chůzi. Asi 2 km jdeme po asfaltové silnici a v momentě, kdy ji za úbočím Pěkné hory opouštíme, začíná opět lít jako z konve. Na bahnité cestě k Buchlovskému kameni máme často problémy s podklouznutím, zázrakem to ale vždy ustojíme. O tom, jaký je ze zdejších luk rozhled po kraji, se můžeme jen domnívat, protože se všude kolem valí mlhavé mraky.
Krátkou zacházku ke skalnímu útvaru Buchlovský kámen zcela vynecháváme a podél pastviny s ovcemi a koňmi přicházíme ke statku Zikmundov (Berchtoldovský dvůr). V dalším úseku cesty nejsme ani schopni vnímat okolí, teprve když po 2 km míjíme myslivnu Buchlov, všímáme si udivených pohledů zdejších obyvatel. Asfaltová silnice nám již avizuje blízkost středověkého hradu a za chvíli se v mlze nad námi opravdu rýsují nezřetelné obrysy hradeb.
Procházíme kolem střediska Buchlov-park a po dlážděné cestě vcházíme na 1. nádvoří hradu. Kupujeme si vstupenky a protože do prohlídky zbývá necelá půlhodinka, jedeme do hospody na čaj. V 10:15 nastupujeme na prohlídku společně s asi dvacetičlennou skupinou návštěvníků. Velmi zajímavá prohlídka trvá nevídaných 100 minut, navíc průvodkyně je zde na úrovni. Zklamáni tak můžeme být jen z vyhlídky z hradní věže, viditelnost je díky počasí stále velmi špatná.
Po prohlídce se vracíme do hospody, kde jsme měli uschovány batohy a s personálem se radíme o autobusových spojích z okolí. Dozvídáme se, že z 3,5 km vzdálených Buchlovic odjíždí výhodný spoj do St. Města před 13. hodinou a bez meškání se vydáváme na sestup po žluté TZT. Když míjíme odbočku ke kostelu Svaté Barboře, začíná znovu pršet, takže si poslední kilometry vychutnáváme zase v pláštěnkách. Přes místní části Chrasté a Zahrady docházíme v 12:45 k autobusové zastávce na buchlovickém náměstí.
Spojem, který odjíždí o deset minut později se dostáváme na železniční nádraží ve Starém Městě. V nádražní restauraci si dáváme oběd a osobákem ve 14:20 odjíždíme do Břeclavi. Přestupujeme na nedělní spěšný vlak směr Znojmo, v Mikulově se loučíme s Nikolou a po dalším přestupu v Hrušovanech přijíždíme v 16:43 do Hevlína.
Doslov: Původně jsme měli v plánu z Buchlova pokračovat na zříceninu hradu Cimburk, skalní útvar Kazatelna a túru ukončit na železniční zastávce Bohuslavice u Kyjova. Počasí však nepřálo a tak jsme byli nuceni trasu zkrátit. Věřím však, že někdy příště se sem ještě vrátíme a danou oblast projdeme. A vy se do tohoto krásného kraje vydejte také. Vřele doporučuji. Mnoho podrobných informací získáte na internetových stránkách www.uh.cz/chriby.
DEN PRVNÍ - Z OTROKOVIC NA NEJVYŠŠÍ BOD CHŘIBŮ (4. 5. 2002)
Sraz si dáváme k prvnímu sobotnímu vlaku před sedmou hodinou a se skupinkou dalších cestujících (z nichž my tvoříme dobrou třetinu) odjíždíme motoráčkem řady 809 do Hrušovan. Přestupujeme na motorák 830 do Břeclavi, který na našich výpravách využíváme už po několikáté. V Mikulově se k nám přidává třetí člen - Nikola (viz. např. loňský výlet do Bílých Karpat), takže již kompletní přijíždíme do Břeclavi. Na přestup zde máme téměř hodinu, což využíváme k nákupu zásob v nedalekém obchodním domě.
Spěšným vlakem přijíždíme do Otrokovic, kde deset minut před jedenáctou začínáme pěší putování. Vydáváme se po žluté turistické značce, která nás nejdříve zavádí k říčce Dřevnici, jíž přecházíme na druhou stranu a podél jejího toku jdeme po okraji čtvrti Bahňák s typickými "Baťovskými" domky. Z místní továrny Barum sem silný jihovýchodní vítr nese ohlušující rámus a tak jsme rádi, že po 40 minutách město konečně opouštíme a po přejití lávky přes Moravu vcházíme do smíšeného lesa. Hned u prvních stromů upoutává náš zájem německá válečná pozorovatelna velmi miniaturních rozměrů.
Pěšina do Žlutavy vede do příkrého stoupání, které nám dává zabrat - nahoře u fotbalového hřiště jsme nuceni udělat odpočinek. Za zvuku poledního vyzvánění pokračujeme do vísky, kde máme první problém s orientací, scházíme ze značky a až díky radě místních lidí tuto opět nacházíme. Na konci obce míjíme budovaný ranch, v němž by měla být i hospoda. Občerstvení by se hodilo, je však zavřeno a tak jdeme dále po úzké asfaltové silničce a kocháme se dalekými výhledy do oblasti Napálska (Napajedel) a Uh. Hradiště. U kamenolomu je opět zmatek ve značení, díky němuž přehlížíme odbočku a k památníčku "U Mrazíka" přicházíme oklikou po cyklostezce. Zde končí žlutá TZT, pokračujeme po zelené a brzy se ocitáme u samoty, kde si děti hrají na indiány. Po nedávné těžbě dřeva je cesta místy nepříjemně prašná a i mezi vzrostlými stromy se občas nepříjemně zvedne prach. Dostáváme se na paseku, kde už potřetí scházíme ze stezky. Zaměstnanci podniku Lesy ČR pokácí stromy a že na některých byly turistické značky nikoho nezajímá.
S malou zacházkou scházíme do údolí, kudy vede cyklostezka s kvalitním asfaltovým povrchem. Necelý kilometr jdeme po ní a potom se odkláníme do strmého stoupání kopce Trávníček. Na vrcholu krátce odpočíváme a doplňujeme tekutiny, jejichž spotřeba je v tomto vedru nadměrná. Všímáme si také, že v těchto místech není vůbec žádný telefonní signál (tady Paegas známou reklamu o tom, jak se nelze před jeho signálem schovat určitě netočil ;-). Po dalších několika stech metrech křižujeme modrou TZT a k naší zelené se přidává naučná stezka. Hned se ocitáme u první její zastávky věnované skalnímu útvaru Budačina (chráněný přírodní útvar). Pod Malou skálou sedí skupinka amatérských horolezců, což nás trochu překvapuje, protože v průvodci o Chřibech jsme se dočetli, že je zde horolezecká činnost zakázána.
Okolo půl třetí přicházíme do rekreačního střediska v Kudlovické dolině. Je tu plno lidí - cyklisté (dle našeho dojmu v Chřibech cykloturistika nad klasickou pěší turistikou drtivě převažuje) a účastníci nějakého beach-voleyballového turnaje. Usedáme do stínu zdejší hospody a u piva trávíme asi 20 minut. Přesně v 15:00 se zvedáme a kráčíme dále po zelené. Po úvodním prudkém stoupání již stezka pouze "traverzuje" mezi několika skalními útvary. Pod posledním z nich, kterému se říká Komínky, stojí nově vybudovaný dřevěný altán. Petr a Nikola neodolají a usazují se v něm, zatímco já šplhám k vrcholu, o němž se někdy říká, že jde o střed Moravy. Brzy se vracím do "základního tábora" v altánku, občerstvujeme se a nějak se nám odsud nechce. Zvedáme se až o půl páté. Měníme barvu turistické trasy, nyní nás přivádí červená na asfaltovou silnici a po ní pak do turistického střediska Bunč.
Kolem zbytků dřevěné zvoničky přicházíme do turistické chaty. V TV právě běží přímý přenos hokejového zápasu MS a tak jsou všechny stoly obsazeny. Nás toto samozřejmě zajímá také, ale protože máme s sebou malé rádio, volíme raději poslech, než sledování TV v plné hospodě, navíc barvy jim tady moc nefungují, celé je to jaksi do zelena. Usazujeme se u pomníku padlých partyzánů z oddílu OLGA, kde posloucháme přenos poslední třetiny. USA porážíme 5:4 a tak to jdeme zapít jedním pivem zpátky do chaty. Sedáme si venku, popíjíme pivko a po celé hodině pobytu na Bunči tento opouštíme a putujeme dále. Cestou je stále na co se dívat. Ať už jde o krásné výhledy na zalesněná údolí nebo třeba o technické památky v podobě fragmentů dálnice, budované zde v období II. světové války.
Pozvolna se přibližujeme k dnešnímu cíli - nejvyššímu vrcholu Chřibů, Brdu. Opouštíme hlavní turistickou trasu a deset minut před 19. hodinou vycházíme krátkou odbočkou až k vrcholovému patníku v nadmořské výšce 586 m n. m. Vedle základů právě budované kamenné rozhledny stojí bytelný dřevěný altánek. Sedáme do něj, zapisujeme se do vrcholové knihy a kocháme se překrásnými výhledy do okolí, především pak na hrad Buchlov, jenž je odsud vzdálen jen asi 7 km. Ani to nepostřehneme a začíná se stmívat. Večeříme a znovu si krátíme večer zajímavým pozorováním okolní krajiny, na níž padá soumrak. Okolo desáté večerní pak uleháme do spacáků a snažíme se usnout. Jelikož jsme poměrně znaveni, daří se to většině z nás bez problémů, ale před půlnocí se začínají dít věci, které nás spát nenechají. Na vrchol se postupně trousí skupinka asi 20 mladých lidí, zvědavých na noční rozhled z Brda. Rámus a šermující kužely světla trvá asi půl hodiny, poté se všichni odebírají do neznáma a my máme konečně možnost nerušené spát.
DEN DRUHÝ - DEŠTIVÉ PUTOVÁNÍ NA BUCHLOV (5. 5. 2002)
Ráno se budíme okolo šesté hodiny a náladu nám hned kazí dešťová přeháňka. Na snídani připravujeme párky v konzervě, pak si balíme věci a chystáme se vyrazit na cestu. Déšť ustává v 7:30, čehož využíváme a okamžitě se vydáváme pod vrchol na rozcestí. Pohodlná široká cesta nás vede podél Malého Brda k myslivně Vlčák. Nikola si trochu stěžuje na puchýře, ale stejně mu nezbývá nic jiného než jít dál. U opuštěně vyhlížející myslivny Na Vlčáku se zbavujeme odpadků a protože začíná silně pršet, navlékáme na sebe pláštěnky.
Scházíme na západní svah k pramenu Kotojedky, zde si doplňujeme zásoby vody a cca 400 m se znovu vracíme zpět k myslivně. Po červené, žluté a zelené zároveň přicházíme k rozcestníku "Pod Vlčákem". I tady stojí pěkný dřevěný přístřešek a my se do něj schováváme před zesilujícím lijákem. Za deset minut se intenzita deště zmírňuje a tak pokračujeme v chůzi. Asi 2 km jdeme po asfaltové silnici a v momentě, kdy ji za úbočím Pěkné hory opouštíme, začíná opět lít jako z konve. Na bahnité cestě k Buchlovskému kameni máme často problémy s podklouznutím, zázrakem to ale vždy ustojíme. O tom, jaký je ze zdejších luk rozhled po kraji, se můžeme jen domnívat, protože se všude kolem valí mlhavé mraky.
Krátkou zacházku ke skalnímu útvaru Buchlovský kámen zcela vynecháváme a podél pastviny s ovcemi a koňmi přicházíme ke statku Zikmundov (Berchtoldovský dvůr). V dalším úseku cesty nejsme ani schopni vnímat okolí, teprve když po 2 km míjíme myslivnu Buchlov, všímáme si udivených pohledů zdejších obyvatel. Asfaltová silnice nám již avizuje blízkost středověkého hradu a za chvíli se v mlze nad námi opravdu rýsují nezřetelné obrysy hradeb.
Procházíme kolem střediska Buchlov-park a po dlážděné cestě vcházíme na 1. nádvoří hradu. Kupujeme si vstupenky a protože do prohlídky zbývá necelá půlhodinka, jedeme do hospody na čaj. V 10:15 nastupujeme na prohlídku společně s asi dvacetičlennou skupinou návštěvníků. Velmi zajímavá prohlídka trvá nevídaných 100 minut, navíc průvodkyně je zde na úrovni. Zklamáni tak můžeme být jen z vyhlídky z hradní věže, viditelnost je díky počasí stále velmi špatná.
Po prohlídce se vracíme do hospody, kde jsme měli uschovány batohy a s personálem se radíme o autobusových spojích z okolí. Dozvídáme se, že z 3,5 km vzdálených Buchlovic odjíždí výhodný spoj do St. Města před 13. hodinou a bez meškání se vydáváme na sestup po žluté TZT. Když míjíme odbočku ke kostelu Svaté Barboře, začíná znovu pršet, takže si poslední kilometry vychutnáváme zase v pláštěnkách. Přes místní části Chrasté a Zahrady docházíme v 12:45 k autobusové zastávce na buchlovickém náměstí.
Spojem, který odjíždí o deset minut později se dostáváme na železniční nádraží ve Starém Městě. V nádražní restauraci si dáváme oběd a osobákem ve 14:20 odjíždíme do Břeclavi. Přestupujeme na nedělní spěšný vlak směr Znojmo, v Mikulově se loučíme s Nikolou a po dalším přestupu v Hrušovanech přijíždíme v 16:43 do Hevlína.
Doslov: Původně jsme měli v plánu z Buchlova pokračovat na zříceninu hradu Cimburk, skalní útvar Kazatelna a túru ukončit na železniční zastávce Bohuslavice u Kyjova. Počasí však nepřálo a tak jsme byli nuceni trasu zkrátit. Věřím však, že někdy příště se sem ještě vrátíme a danou oblast projdeme. A vy se do tohoto krásného kraje vydejte také. Vřele doporučuji. Mnoho podrobných informací získáte na internetových stránkách www.uh.cz/chriby.
Fotky:
;)
;)
;)
;)
, vlevo je videt základní kámen rozhledny',560,420);)
;)
;)
