PO OBJEKTECH ČS. OPEVNĚNÍ NA BŘECLAVSKU
| Datum: | 26. ledna 2002 |
| Složení výpravy: | Petr S., Petr B., Pavel |
| Ušlá vzdálenost / čas: | cca 24 + 7 km / 7 + 1 hod. |
| Mapa: | ShoCart č. 5 (cykloturistická) Pálava a Lednicko-valtický areál |
| Text & foto: | Petr Sedláček |
Na poslední lednovou sobotu jsem si s kolegy - bunkrology - naplánoval expedici po objektech lehkého opevnění v
oblasti jihovýchodně od Valtic. Výlet z naší trojice neodvolal nikdo a to ani po hrozivé předpovědi počasí, když
meteorologové varovali dešťovými přeháňkami a silnou vichřicí na celém území ČR.
Na cestu se vydávám prvním ranním vlakem v 6:52 a v Hrušovanech přestupuji na motorák směr Břeclav. V Novosedlech přistupuje Petr B. (majitel muzea čs. opevnění u Polního potoka), takže další cestu již máme společnou. Zhruba v 8:20 vystupujeme na žel. zastávce Valtice-město, kde již na nás čeká poslední člen výpravy - Pavel z Vyškova (majitel muzea čs. opevnění ve Slupu).
Nejdříve plánujeme nad mapou trasu, především druhou část. Vše je jasné (kromě počasí) a tak se vydáváme po červeně značené turistické cestě směr Lednice. Přecházíme most přes železnici a známé bunkrologické počasí je zde - začíná pršet. Kousek se ještě držíme červených značek, až po bývalý železniční strážní domek, kde jak turistické značky, tak i cestu opouštíme a pokračujeme přes pole k lesíku. Zem je ještě zmrzlá a tak chůze po oranisku nečiní problémy.
Už z dálky vidíme střílny objektu LO vz. 36. Po krátké prohlídce jdeme dál lesními cestami a dle mapy hledáme další objekt. Ten nakonec nenalézáme, pokračujeme tedy znovu podél železnice. Asi kilometr za přejezdem nám ohyb dráhy signalizuje její opuštění - vydáváme se na jih, kde nalézáme cestu, která nás dovádí k našemu prvnímu řopíku vz. 37. Objekt prohlížíme pouze zvenčí, má totiž neoblíbenou protiatomovou úpravu, déšť nám zde navíc nedovolí ani fotit. Ještě kousek jdeme po cestě a po asi 400m se přes pole přesunujeme k cípu Bořího lesa. Zde je další objekt LO - vz. 36.
Následují 4 objekty, stojící na okraji lesa, střídavě vz. 37 a 36. U druhého z nich se napojujeme na bývalou signálku a po ní přicházíme k opuštěnému útvaru PS. Konečně přestává pršet. Blížíme se k bunkru vz. 36, který má zajímavé umístění uprostřed silnice, něco jako kruhový objezd. Odsud přicházíme k hraničnímu přechodu Poštorná - Reinthal a následně se vydáváme po hlavní silnici do vnitrozemí. Asi po kilometru z ní odbočujeme na asfaltovou silnici vedoucí k odbočce ke střelnici, my ale pokračujeme rovně.
V lese spatřujeme něco velmi podivného, připomíná nám to kanalizační skruž a jdeme se na to podívat blíže. Zjišťujeme, že jde o podzemní nádrž v areálu bývalého muničního skladu. Nacházíme zde i jiné zajímavé pozůstatky, např. torza mostů. Les je tady velmi hustě protkán asfaltovými, betonovými a nebo jen polními cestami. Přicházíme k opuštěné továrně a o kousek dál k dalším bývalým kasárnám, nikoli však opuštěným, dnes je zde zřízen tolik diskutovaný utečenecký tábor - všude jsou mříže a ostnatý drát.
Znovu se ocitáme na silnici vedoucí k hraničnímu přechodu, přecházíme ji a vydáváme se do oblasti zvané "Židovské", v níž se dle mapy mají nacházet další řopíky. Kousek od silnice nacházíme první, ale radost z toho nemáme, řopík je zničený. Tady se zdržujeme trochu déle, fotíme a prozkoumáváme trosky. I zde je mnoho lesních cest, což nám trochu komplikuje orientaci.
Dostáváme se k železnici vedoucí z Břeclavi do Vídně. V dalším bunkru nalézáme zachovalou dřevěnou střeleckou lavici. Objekt se nachází u mostu přes koleje, po kterém přecházíme na druhou stranu trati a kousek dále vidíme další objekt. Tentokrát nejde o typ A, jako u ostatních dnes navštívených řopíků, nýbrž o typ B. Napojujeme se na zelenou turistickou značku, která okruhem propojuje železniční stanice Boří les a Břeclav, ta nás pak přivádí k objektu vz. 36 s menší inundační (protizáplavovou) šachtou.
Dnes již podruhé se ocitáme na bývalé signálce, po ní docházíme k řece Dyji, přecházíme most a po asi 200 metrech tuto zase opouštíme. Stezka zde prudce mění směr k severu, k obřímu stavidlu, které zřejmě slouží k zaplavování zdejších lužních lesů z jednoho ramene Dyje. Ihned za stavidlem je další bunkr a kousek dál ještě jeden (od druhé poloviny roku 2002 muzeum), od nějž se nám otevírá pěkný pohled na zámeček Pohansko.
Po asfaltové silničce vedoucí kolem archeologických vykopávek se dostáváme k objektu, který bychom v rovinatém Břeclavsku opravdu nečekali - totiž k bunkru lomenému. Tento typ objektu vidíme všichni tři poprvé a tak jeho prohlídce zákonitě věnujeme poněkud více času. Déle se zdržujeme i u následujícího objektu, k němuž si zacházíme přes louku směrem k jihovýchodu. Prohlídka interiéru zde ale možná není, řopík je totiž dokonale odstřelený.
Vracíme se zpátky na silnici se zelenou TZT a tato nás přivádí k náspu železnice vedoucí na Slovensko. Opouštíme turistickou značku a jdeme podél tratě směrem k Břeclavi. U železného mostu přes Dyji se nachází 2 řopíky typu D: jižní, známý z knihy Československá zeď, je po střílny zasypaný zeminou a severní objekt je vypálený. Po hrázi Dyje se blížíme k městu a opět přicházíme ke kolejím, které jsme před chvílí opustili. Za nimi se nachází náš dnešní poslední objekt vz. 36, ve kterém zřejmě nachází útočiště bezdomovci - soudíme tak podle lůžkové výbavy.
Břetislavovou ulicí se dostáváme na břeclavskou železniční stanici, kde se loučíme s Pavlem, který odjíždí směr Brno. Já a Petr B. musíme na náš spoj ještě necelou hodinku počkat. Odjíždíme čtvrthodinku po 17. hodině. V Novosedlech se loučíme a já si k dnešních zhruba 24 km přidávám ještě 7. Z Hrušovan už totiž v sobotu nejezdí žádný přípoj.
Na cestu se vydávám prvním ranním vlakem v 6:52 a v Hrušovanech přestupuji na motorák směr Břeclav. V Novosedlech přistupuje Petr B. (majitel muzea čs. opevnění u Polního potoka), takže další cestu již máme společnou. Zhruba v 8:20 vystupujeme na žel. zastávce Valtice-město, kde již na nás čeká poslední člen výpravy - Pavel z Vyškova (majitel muzea čs. opevnění ve Slupu).
Nejdříve plánujeme nad mapou trasu, především druhou část. Vše je jasné (kromě počasí) a tak se vydáváme po červeně značené turistické cestě směr Lednice. Přecházíme most přes železnici a známé bunkrologické počasí je zde - začíná pršet. Kousek se ještě držíme červených značek, až po bývalý železniční strážní domek, kde jak turistické značky, tak i cestu opouštíme a pokračujeme přes pole k lesíku. Zem je ještě zmrzlá a tak chůze po oranisku nečiní problémy.
Už z dálky vidíme střílny objektu LO vz. 36. Po krátké prohlídce jdeme dál lesními cestami a dle mapy hledáme další objekt. Ten nakonec nenalézáme, pokračujeme tedy znovu podél železnice. Asi kilometr za přejezdem nám ohyb dráhy signalizuje její opuštění - vydáváme se na jih, kde nalézáme cestu, která nás dovádí k našemu prvnímu řopíku vz. 37. Objekt prohlížíme pouze zvenčí, má totiž neoblíbenou protiatomovou úpravu, déšť nám zde navíc nedovolí ani fotit. Ještě kousek jdeme po cestě a po asi 400m se přes pole přesunujeme k cípu Bořího lesa. Zde je další objekt LO - vz. 36.
Následují 4 objekty, stojící na okraji lesa, střídavě vz. 37 a 36. U druhého z nich se napojujeme na bývalou signálku a po ní přicházíme k opuštěnému útvaru PS. Konečně přestává pršet. Blížíme se k bunkru vz. 36, který má zajímavé umístění uprostřed silnice, něco jako kruhový objezd. Odsud přicházíme k hraničnímu přechodu Poštorná - Reinthal a následně se vydáváme po hlavní silnici do vnitrozemí. Asi po kilometru z ní odbočujeme na asfaltovou silnici vedoucí k odbočce ke střelnici, my ale pokračujeme rovně.
V lese spatřujeme něco velmi podivného, připomíná nám to kanalizační skruž a jdeme se na to podívat blíže. Zjišťujeme, že jde o podzemní nádrž v areálu bývalého muničního skladu. Nacházíme zde i jiné zajímavé pozůstatky, např. torza mostů. Les je tady velmi hustě protkán asfaltovými, betonovými a nebo jen polními cestami. Přicházíme k opuštěné továrně a o kousek dál k dalším bývalým kasárnám, nikoli však opuštěným, dnes je zde zřízen tolik diskutovaný utečenecký tábor - všude jsou mříže a ostnatý drát.
Znovu se ocitáme na silnici vedoucí k hraničnímu přechodu, přecházíme ji a vydáváme se do oblasti zvané "Židovské", v níž se dle mapy mají nacházet další řopíky. Kousek od silnice nacházíme první, ale radost z toho nemáme, řopík je zničený. Tady se zdržujeme trochu déle, fotíme a prozkoumáváme trosky. I zde je mnoho lesních cest, což nám trochu komplikuje orientaci.
Dostáváme se k železnici vedoucí z Břeclavi do Vídně. V dalším bunkru nalézáme zachovalou dřevěnou střeleckou lavici. Objekt se nachází u mostu přes koleje, po kterém přecházíme na druhou stranu trati a kousek dále vidíme další objekt. Tentokrát nejde o typ A, jako u ostatních dnes navštívených řopíků, nýbrž o typ B. Napojujeme se na zelenou turistickou značku, která okruhem propojuje železniční stanice Boří les a Břeclav, ta nás pak přivádí k objektu vz. 36 s menší inundační (protizáplavovou) šachtou.
Dnes již podruhé se ocitáme na bývalé signálce, po ní docházíme k řece Dyji, přecházíme most a po asi 200 metrech tuto zase opouštíme. Stezka zde prudce mění směr k severu, k obřímu stavidlu, které zřejmě slouží k zaplavování zdejších lužních lesů z jednoho ramene Dyje. Ihned za stavidlem je další bunkr a kousek dál ještě jeden (od druhé poloviny roku 2002 muzeum), od nějž se nám otevírá pěkný pohled na zámeček Pohansko.
Po asfaltové silničce vedoucí kolem archeologických vykopávek se dostáváme k objektu, který bychom v rovinatém Břeclavsku opravdu nečekali - totiž k bunkru lomenému. Tento typ objektu vidíme všichni tři poprvé a tak jeho prohlídce zákonitě věnujeme poněkud více času. Déle se zdržujeme i u následujícího objektu, k němuž si zacházíme přes louku směrem k jihovýchodu. Prohlídka interiéru zde ale možná není, řopík je totiž dokonale odstřelený.
Vracíme se zpátky na silnici se zelenou TZT a tato nás přivádí k náspu železnice vedoucí na Slovensko. Opouštíme turistickou značku a jdeme podél tratě směrem k Břeclavi. U železného mostu přes Dyji se nachází 2 řopíky typu D: jižní, známý z knihy Československá zeď, je po střílny zasypaný zeminou a severní objekt je vypálený. Po hrázi Dyje se blížíme k městu a opět přicházíme ke kolejím, které jsme před chvílí opustili. Za nimi se nachází náš dnešní poslední objekt vz. 36, ve kterém zřejmě nachází útočiště bezdomovci - soudíme tak podle lůžkové výbavy.
Břetislavovou ulicí se dostáváme na břeclavskou železniční stanici, kde se loučíme s Pavlem, který odjíždí směr Brno. Já a Petr B. musíme na náš spoj ještě necelou hodinku počkat. Odjíždíme čtvrthodinku po 17. hodině. V Novosedlech se loučíme a já si k dnešních zhruba 24 km přidávám ještě 7. Z Hrušovan už totiž v sobotu nejezdí žádný přípoj.
Fotky:
;)
;)
;)
;)
;)
