TURISTIKA NA LEDĚ - LEDNICKÉ RYBNÍKY
| Datum: | 16., resp. 21. prosince 2001 |
| Složení výpravy: | Marek, Petr |
| Ušlá (bruslená) vzdálenost: | 1. výlet cca 20 km; 2. výlet cca 22 km |
| Čas: | 1. výlet 2 1/2 hod.; 2. výlet 4 3/4 hod. |
| Mapa: | Edice ShoCart č. 64 - Břeclavsko a Pálava |
| Text: | Marek Topič |
| Foto: | Petr Sedláček |
Nastala zima. Na Hevlín napadl symbolický sněhový poprašek a uhodily poměrně tuhé mrazy. Na rybnících lze denně
spatřit několik krasobruslařů a hokejistů. Koho omrzí bruslení na Kačeňáku, kde se dá bruslit jen stále dokola
může zkusit využít své "nože" jako poměrně rychlého dopravního prostředku. Na dalších řádcích jsou popsány výlety
na vodní plochy "NEJ" v rámci Moravy. Nové Mlýny jsou největší vodní nádrží a Nesyt je největším rybníkem. Není
snad ani potřeba dodávat, že na oba z níže uvedených výletů se lze vydat jen po dlouhodobějších mrazech, kdy
alespoň na 3 dny klesne teplota pod -10 °C.
Prvního bruslařského výletu (16. 12. 2001) se účastním pouze já (tedy Marek) a popíši jej pouze ve stručnosti:
• 08:30 ... odjíždím z Hevlína, kvůli nedělním jízdním řádům jsem nucen využít os. auto;
• 09:00 ... přijíždím autem na most v Brodě nad Dyjí (do Brodu/D. je poměrně dobré autobusové spojení z Mikulova);
• 09:05 ... po přezutí do bruslí se vydávám na bruslařskou túru - kvůli sněhové pokrývce uprostřed laguny bruslím podél břehu do Pasohlávek a dále k pláži Merkur u 3. laguny;
• 09:20 ... pokračuji dále k pláži u 2. laguny a k hrázi 3. nádrže;
• 09:30 ... přezouvám se do bot a přecházím silnici k ploše 2. Novomlýnské nádrže, znovu nazouvám brusle a po 10 minutách pokračuji ve směru umělé ptačí ostrovy a ostrov s kostelíkem; dále jedu asi prostředkem nádrže a pak se vydávám k jižnímu břehu a podél ostrova Na Pískách přijíždím k hrázi 2. nádrže;
• 10:00 ... přechodu silnice u D. Věstonic předchází znovu dvojí přezutí a po asi 15 minutách pokračuji v bruslení ve vzdálenosti asi 100 m od jižního břehu;
• 10:25 ... projíždím pod Pavlovem (Yacht club) a po dalších cca 2 km přejíždím vodní plochu na druhý břeh do oblasti campu Na Toufarce;
• 10:45 ... podél břehu přijíždím do těsné blízkosti přehrady Nové Mlýny, tam odpočívám;
• 10:50 ... vracím se obdobným směrem zpátky k jižnímu břehu a podél Pavlova k hrázi 2. nádrže (bruslení náročnější kvůli protivětru);
• 11:30 ... u hráze pod Dolními Věstonicemi končím bruslení, přezouvám se a pěšky se přesouvám do obce na autobusovou zastávku;
• 11:43 ... odjíždím linkovým busem do Mikulova;
• 12:10 ... přijíždím do Mikulova, přestupuji na vlak;
• 12:33 ... odjíždím vlakem do Hrušovan, přestupuji na lokálku do Hevlína;
• 13:19 ... vystupuji na nádraží v Hevlíně, konec výletu;
Nutno podotknout, že tento styl turistiky není pro každého a nese jistě i nějaké to riziko. Naopak další popisovaný výlet již lze doporučit téměř každému. A kdo neumí bruslit, může využít modře (a později žlutě) značenou turistickou trasu, která vede po březích rybníků.
Pátek, 21. 12. 2001
Scházíme se na nádraží asi v 8:45. Vlak už je téměř zaplněn "batůžkáři", kteří se vracejí z nákupů z místních Free shopů, nějaké to místo k sezení si ale přesto nacházíme. V Hrušovanech čekáme jen krátce na další přípoj směr Břeclav. Po půlhodince jízdy vystupujeme v 9:45 na zastávce v Sedleci u Mikulova. Odhadujeme, že teplota už se mohla vyšplhat z ranních -10 °C na asi -5 °C a protože svítí sluníčko snad se ještě trochu zvýší.
Po panelové cestičce přicházíme k potoku Včelínek, kde odbočujeme na pěšinu vedoucí po jeho levém břehu. Asi po 300 m se pěšina odklání vlevo a přivádí nás přes navršenou hromadu zeminy k zátoce rybníka Nesyt (největší rybník na Moravě). Jsme nemile překvapeni, protože narozdíl od naší poslední návštěvy v roce 1999 zde nyní není téměř žádná ledová plocha a celý prostor pomalu zarůstá rákosím. Asi o 200 m dál, kde se zátoka více rozevírá, už je ledová plocha souvislejší, bohužel je však pokryta vrstvou sněhu. I přesto se přezouvám do bruslí, ale po ušlapaném sněhu se mi jede nesnadno a jen stěží stíhám Petra, který jde pěšky. Až na úrovni zemědělského družstva, kde se rybník rozevírá do své plné šíře, je sníh odvátý a tady už se plně projevuje výhoda bruslí oproti pěšímu pochodu.
Petr kráčí asi ve vzdálenosti 100 m od břehu a já zatím projíždím křížem krážem z jedné strany rybníka na druhý. Ve východní polovině Nesytu už opět převažuje sníh, tedy nepohodlné bruslení rychlostí, která se bezproblémově vyrovnává Petrově chůzi. V posledním úseku před hrází u Rybárny je led už prakticky nesjízdný díky navátým sněhovým závějím a tak na mě kuriózně musí Petr chvilku čekat - na Nesytu se dnes brusle příliš neosvědčily.
Přezouvám se do bot zatímco Petr prozkoumává a fotí objekt LO vz. 37, který stojí přímo na hrázi. Tento bunkr je zajímavý kamennou zdí, asi 1 m širokou, kterou má místo čelního záhozu. V 10:30 pokračujeme v pochodu po asfaltové silničce, která vede mezi potokem Včelínek a pěti násadovými rybníčky. Po zhruba kilometru přicházíme k Hraničnímu zámečku - klasicistní stavbě postavené na historické hranici Moravy a Dolniho Rakouska. Také se tady nachází rarita v oblasti lehkého opevnění - řopík A-160 zabudovaný do jižní nájezdové rampy. Návštěvu restaurace bychom si asi dovolit nemohli a tak zámeček obcházíme a průsečí v rákosu se znovu dostáváme na ledovou plochu, tentokráte Hlohoveckého rybníka.
Já se samozřejmě přezouvám do bruslí zatímco Petr získává určitý náskok, který pak díky dobré kvalitě ledu rychle doháním. I na tomto rybníku se v jeho východní části drží sníh a tak se opět ztrácí rozdíl mezi bruslením a pěším pochodem. Petr se ještě vydává na průzkum ostrůvku, ale ten je tak prorostlý křovím, že to musí vzdát.
Dostáváme se k hrázi, po níž vede silnice z Valtic do Lednice. Já se nyní ani nepřezouvám a krátký úsek po asfaltu překonávám chůzí po špičkách nožů. Ocitáme se na Prostředním rybníku a směřujeme do jeho severní části. Zde stojí další objekt LO vz. 37, který má - stejně jako objekt u Rybárny - kamennou zeď místo rovnaniny. V kopci nad ním se vypíná silueta Rybničního zámečku (nepřístupný; údajně první výzkumná stanice na Moravě). Petr se vydává na fotografování zámečku a já na něj čekám na ledové ploše, protože se mi nechce přezouvat (malá nevýhoda bruslí). Čekání si krátím přejezdem k jižnímu břehu, odkud lze průsečí dohlédnout až ke kolonádě Tři Grácie.
Znovu se setkáváme na ledové ploše Prostředního rybníka a společně se přesouváme k jeho hrázi. Ani tady se nezdržuji přezouváním z bruslí a hráz, po níž vede železniční trať do Lednice, opět překonávám i s bruslemi na nohou. Díky udusanému sněhu zde ani nehrozí otupění nožů. Přicházím ovšem o návštěvu objektu LO vz. 36 s vrchním vstupem, který se nachází asi 30 m od rybníka.
Čeká nás poslední ledová plocha dnešního výletu - Mlýnský rybník, na němž je dnes asi nejkvalitnější led. Petr prochází okolo ostrůvku a pak míří k pláži pod Apollónovým chrámem. Já, již přezutý a s bruslemi v batohu, už na něj pár minut čekám u zamrzlé skuzavky. Kráčíme do svahu, který je podle stop ve sněhu využíván i jako sjezdovka a fotíme už poněkud zchátralou vyhlídkovou stavbu. Něco kolem půl jedné přemýšlíme na další cestě - můžeme počkat na autobus do Břeclavi, ale protože se ještě necítíme moc unaveni volíme raději pěší pochod do Valtic.
Nacházíme pěšinu, která je zároveň žlutou TZT a po ní scházíme k břehu rybníka. Poté pokračujeme stále po jeho břehu, míjíme dřevěnou pozorovací vyhlídku a brzy jsme u železničních kolejí a také u křižovatky turistických tras. Vydáváme se po červené, která nás nejdříve přivádí ke statku Nový Dvůr, v němž se už od 19. století chovají koně. Ačkoli je to zacházka, tak i dále jdeme po červené, protože si chceme vyfotografovat kolonádu se sousoším antických bohyní Tři Grácie. I tato stavba už asi volá po větší rekonstrukci, je však určitě zachovalejší než Apollónův chrám.
Po cca kilometru chůze přicházíme k turistickému rozcestníku s jinou žlutou TZT. I tady se nabízí zkrácení cesty Valtickou alejí, to bychom ale minuli další dva salety LV areálu - otevřenou novogotickou kapli se sousoším Svatého Huberta a triumfální oblouk Dianina chrámu stojícího na okraji přírodní památky Rendezvous s rybníčkem. Necelý kilometr od něj se na Valtickou alej znovu napojujeme a podél vinohradu přicházíme k železniční trati. Podél ní se pak dostáváme na zastávku Valtice - město.
Protože do odjezdu nejbližšího vlaku v 15:04 zbývá ještě asi půl hodina času, jdeme se ohřát do hospody Deco, kde se celí promrzlí preventivně léčíme čajem s rumem. Po třetí hodině nastupujeme do osobáku, kterým po dvou křižování přijíždíme po téměř hodině (!) do Hrušovan. Tady musíme na přípoj čekat další půlhodinku a teprve v 16:45 se dostáváme zpátky do Hevlína.
Prvního bruslařského výletu (16. 12. 2001) se účastním pouze já (tedy Marek) a popíši jej pouze ve stručnosti:
• 08:30 ... odjíždím z Hevlína, kvůli nedělním jízdním řádům jsem nucen využít os. auto;
• 09:00 ... přijíždím autem na most v Brodě nad Dyjí (do Brodu/D. je poměrně dobré autobusové spojení z Mikulova);
• 09:05 ... po přezutí do bruslí se vydávám na bruslařskou túru - kvůli sněhové pokrývce uprostřed laguny bruslím podél břehu do Pasohlávek a dále k pláži Merkur u 3. laguny;
• 09:20 ... pokračuji dále k pláži u 2. laguny a k hrázi 3. nádrže;
• 09:30 ... přezouvám se do bot a přecházím silnici k ploše 2. Novomlýnské nádrže, znovu nazouvám brusle a po 10 minutách pokračuji ve směru umělé ptačí ostrovy a ostrov s kostelíkem; dále jedu asi prostředkem nádrže a pak se vydávám k jižnímu břehu a podél ostrova Na Pískách přijíždím k hrázi 2. nádrže;
• 10:00 ... přechodu silnice u D. Věstonic předchází znovu dvojí přezutí a po asi 15 minutách pokračuji v bruslení ve vzdálenosti asi 100 m od jižního břehu;
• 10:25 ... projíždím pod Pavlovem (Yacht club) a po dalších cca 2 km přejíždím vodní plochu na druhý břeh do oblasti campu Na Toufarce;
• 10:45 ... podél břehu přijíždím do těsné blízkosti přehrady Nové Mlýny, tam odpočívám;
• 10:50 ... vracím se obdobným směrem zpátky k jižnímu břehu a podél Pavlova k hrázi 2. nádrže (bruslení náročnější kvůli protivětru);
• 11:30 ... u hráze pod Dolními Věstonicemi končím bruslení, přezouvám se a pěšky se přesouvám do obce na autobusovou zastávku;
• 11:43 ... odjíždím linkovým busem do Mikulova;
• 12:10 ... přijíždím do Mikulova, přestupuji na vlak;
• 12:33 ... odjíždím vlakem do Hrušovan, přestupuji na lokálku do Hevlína;
• 13:19 ... vystupuji na nádraží v Hevlíně, konec výletu;
Nutno podotknout, že tento styl turistiky není pro každého a nese jistě i nějaké to riziko. Naopak další popisovaný výlet již lze doporučit téměř každému. A kdo neumí bruslit, může využít modře (a později žlutě) značenou turistickou trasu, která vede po březích rybníků.
Pátek, 21. 12. 2001
Scházíme se na nádraží asi v 8:45. Vlak už je téměř zaplněn "batůžkáři", kteří se vracejí z nákupů z místních Free shopů, nějaké to místo k sezení si ale přesto nacházíme. V Hrušovanech čekáme jen krátce na další přípoj směr Břeclav. Po půlhodince jízdy vystupujeme v 9:45 na zastávce v Sedleci u Mikulova. Odhadujeme, že teplota už se mohla vyšplhat z ranních -10 °C na asi -5 °C a protože svítí sluníčko snad se ještě trochu zvýší.
Po panelové cestičce přicházíme k potoku Včelínek, kde odbočujeme na pěšinu vedoucí po jeho levém břehu. Asi po 300 m se pěšina odklání vlevo a přivádí nás přes navršenou hromadu zeminy k zátoce rybníka Nesyt (největší rybník na Moravě). Jsme nemile překvapeni, protože narozdíl od naší poslední návštěvy v roce 1999 zde nyní není téměř žádná ledová plocha a celý prostor pomalu zarůstá rákosím. Asi o 200 m dál, kde se zátoka více rozevírá, už je ledová plocha souvislejší, bohužel je však pokryta vrstvou sněhu. I přesto se přezouvám do bruslí, ale po ušlapaném sněhu se mi jede nesnadno a jen stěží stíhám Petra, který jde pěšky. Až na úrovni zemědělského družstva, kde se rybník rozevírá do své plné šíře, je sníh odvátý a tady už se plně projevuje výhoda bruslí oproti pěšímu pochodu.
Petr kráčí asi ve vzdálenosti 100 m od břehu a já zatím projíždím křížem krážem z jedné strany rybníka na druhý. Ve východní polovině Nesytu už opět převažuje sníh, tedy nepohodlné bruslení rychlostí, která se bezproblémově vyrovnává Petrově chůzi. V posledním úseku před hrází u Rybárny je led už prakticky nesjízdný díky navátým sněhovým závějím a tak na mě kuriózně musí Petr chvilku čekat - na Nesytu se dnes brusle příliš neosvědčily.
Přezouvám se do bot zatímco Petr prozkoumává a fotí objekt LO vz. 37, který stojí přímo na hrázi. Tento bunkr je zajímavý kamennou zdí, asi 1 m širokou, kterou má místo čelního záhozu. V 10:30 pokračujeme v pochodu po asfaltové silničce, která vede mezi potokem Včelínek a pěti násadovými rybníčky. Po zhruba kilometru přicházíme k Hraničnímu zámečku - klasicistní stavbě postavené na historické hranici Moravy a Dolniho Rakouska. Také se tady nachází rarita v oblasti lehkého opevnění - řopík A-160 zabudovaný do jižní nájezdové rampy. Návštěvu restaurace bychom si asi dovolit nemohli a tak zámeček obcházíme a průsečí v rákosu se znovu dostáváme na ledovou plochu, tentokráte Hlohoveckého rybníka.
Já se samozřejmě přezouvám do bruslí zatímco Petr získává určitý náskok, který pak díky dobré kvalitě ledu rychle doháním. I na tomto rybníku se v jeho východní části drží sníh a tak se opět ztrácí rozdíl mezi bruslením a pěším pochodem. Petr se ještě vydává na průzkum ostrůvku, ale ten je tak prorostlý křovím, že to musí vzdát.
Dostáváme se k hrázi, po níž vede silnice z Valtic do Lednice. Já se nyní ani nepřezouvám a krátký úsek po asfaltu překonávám chůzí po špičkách nožů. Ocitáme se na Prostředním rybníku a směřujeme do jeho severní části. Zde stojí další objekt LO vz. 37, který má - stejně jako objekt u Rybárny - kamennou zeď místo rovnaniny. V kopci nad ním se vypíná silueta Rybničního zámečku (nepřístupný; údajně první výzkumná stanice na Moravě). Petr se vydává na fotografování zámečku a já na něj čekám na ledové ploše, protože se mi nechce přezouvat (malá nevýhoda bruslí). Čekání si krátím přejezdem k jižnímu břehu, odkud lze průsečí dohlédnout až ke kolonádě Tři Grácie.
Znovu se setkáváme na ledové ploše Prostředního rybníka a společně se přesouváme k jeho hrázi. Ani tady se nezdržuji přezouváním z bruslí a hráz, po níž vede železniční trať do Lednice, opět překonávám i s bruslemi na nohou. Díky udusanému sněhu zde ani nehrozí otupění nožů. Přicházím ovšem o návštěvu objektu LO vz. 36 s vrchním vstupem, který se nachází asi 30 m od rybníka.
Čeká nás poslední ledová plocha dnešního výletu - Mlýnský rybník, na němž je dnes asi nejkvalitnější led. Petr prochází okolo ostrůvku a pak míří k pláži pod Apollónovým chrámem. Já, již přezutý a s bruslemi v batohu, už na něj pár minut čekám u zamrzlé skuzavky. Kráčíme do svahu, který je podle stop ve sněhu využíván i jako sjezdovka a fotíme už poněkud zchátralou vyhlídkovou stavbu. Něco kolem půl jedné přemýšlíme na další cestě - můžeme počkat na autobus do Břeclavi, ale protože se ještě necítíme moc unaveni volíme raději pěší pochod do Valtic.
Nacházíme pěšinu, která je zároveň žlutou TZT a po ní scházíme k břehu rybníka. Poté pokračujeme stále po jeho břehu, míjíme dřevěnou pozorovací vyhlídku a brzy jsme u železničních kolejí a také u křižovatky turistických tras. Vydáváme se po červené, která nás nejdříve přivádí ke statku Nový Dvůr, v němž se už od 19. století chovají koně. Ačkoli je to zacházka, tak i dále jdeme po červené, protože si chceme vyfotografovat kolonádu se sousoším antických bohyní Tři Grácie. I tato stavba už asi volá po větší rekonstrukci, je však určitě zachovalejší než Apollónův chrám.
Po cca kilometru chůze přicházíme k turistickému rozcestníku s jinou žlutou TZT. I tady se nabízí zkrácení cesty Valtickou alejí, to bychom ale minuli další dva salety LV areálu - otevřenou novogotickou kapli se sousoším Svatého Huberta a triumfální oblouk Dianina chrámu stojícího na okraji přírodní památky Rendezvous s rybníčkem. Necelý kilometr od něj se na Valtickou alej znovu napojujeme a podél vinohradu přicházíme k železniční trati. Podél ní se pak dostáváme na zastávku Valtice - město.
Protože do odjezdu nejbližšího vlaku v 15:04 zbývá ještě asi půl hodina času, jdeme se ohřát do hospody Deco, kde se celí promrzlí preventivně léčíme čajem s rumem. Po třetí hodině nastupujeme do osobáku, kterým po dvou křižování přijíždíme po téměř hodině (!) do Hrušovan. Tady musíme na přípoj čekat další půlhodinku a teprve v 16:45 se dostáváme zpátky do Hevlína.
Fotky:
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
