PŘECHOD PÁLAVY PO ČERVENÉ
| Datum: | 10. listopadu 2001 |
| Složení výpravy: | Marek, Petr S., Petr B., Honza |
| Ušlá vzdálenost / čas: | cca 22 km / 6 3/4 hod. |
| Mapa: | Edice ShoCart č. 64 - Břeclavsko a Pálava |
| Text: | Marek Topič |
| Foto: | Petr Sedláček |
Pálavu zná asi každý - z Hevlína je její panorama z některých míst pěkně vidět - ale těch co už se vydali na
její přechod už zase tolik není. My se do této skupiny lidí neřadíme a navíc výlet na vápencový unikát nebude
ani pro jednoho člena premiérou.
Sraz si dáváme ve třech na hevlínském (jak jinak) nádraží k prvnímu rannímu vlaku, což je v sobotu před sedmou hodinou. U strojvůdce si kupujeme jízdenku typu ČD-TIP, která nás vyjde o něco levněji, než klasická zpáteční sleva. V nepříliš zaplněném vlaku jedeme do Hrušovan, kde nás čeká nutný přestup. Nastupujeme do již téměř historického vlaku vedeného motorákem řady 830 a načas odjíždíme směr Břeclav. Ve druhé zastávce, v Novosedlech, se naše výprava stává kompletní, když přistupuje Petr Bahenský, správce tamnějšího muzea čs. opevnění. Kolem jeho objektu také brzy projíždíme a pak už se celou zbývající dobu jízdy radíme nad trasou dnešního výletu.
Zhruba v 7:45 vystupujeme na nádraží v Mikulově. Teplota se zatím pohybuje někde kolem nuly, ale začíná celkem slibně svítit sluníčko. Přecházíme lávku přes silniční obchvat a skrz sídliště pozvolna stoupáme směrem k zámku. Ten však nakonec obcházíme ulicí Husovou, na jejímž konci míjíme známou židovskou synagogu. Přecházíme Brněnskou ulici a úzkou dlážděnou ulicí stoupáme ke zřícenině Kozího hrádku. Bývalá dvoupatrová dělostřelecká věž dnes slouží jako rozhledna, která je ovšem v tuto ranní dobu uzavřena. I tak je odtud celkem pěkný výhled na městečko, které se ale trochu topí v ranním oparu.
Dlouho se tady nezdržujeme a jdeme dál. To se už napojujeme na červenou TZT, která se k nám kousek pod vrcholem přidává zleva podél zdi židovského hřbitova. Scházíme ulicí Vinohrady, odkud si trochu krátíme cestu přes areál místního amfiteátru. Podél několika vinařských sklepů a policejní stanice pak městečko definitivně opouštíme.
Cesta na Turold stále prudčeji stoupá, což způsobuje "roztrhání" naší skupinky a jak už bývá tradicí:-) musím nahoře na ostatní čekat. Scházíme k asfaltové silnici z Mikulova do Klentnice, po níž jdeme zhruba 300 m a pak odbočujeme na malou zacházku ke Kočičí skále. Na tomto zajímavém skalním reliktu uprostřed pole, kterému se také někdy říká Malá Pálava, si dáváme asi 15 minutovou přestávku - mj. ochutnáváme i hruškovici z Novosedel, která v tomto mrazivém ránu přichází opravdu vhod.
Po menší siestě jdeme dál, ještě asi kilometr po asfaltu a poté odbočujeme vlevo. Vcházíme do rezervace Tabulová a s elánem se vydáváme na prudký výstup na Stolovou horu. Na rozlehlém vrcholu (459 m) znovu rychlejší čekají na pomalejší a společně pak přicházíme k vysílači. Kousek od něj je pěkný výhled na mírně zvlněnou krajinku směrem na západ.
Já a Honza se rozhlížíme dalekohledem a oba Petrové se vydávají na průzkum vojenského objektu - bunkru v těsném sousedství vysílače. Jde o poválečný objekt, který sloužil buď jako pozorovatelna nebo jako obslužná místnost vysílače. Zhruba po čtvrthodince je vše zdokumentováno a přeměřeno (!) a tak můžeme pokračovat.
Scházíme k fotbalovému hřišti nad Klentnicí a pak zase trošku stoupáme na Růžový vrch. Zde si pochopitelně nemůžeme nechat ujít návštěvu zříceniny Sirotčího hrádku, který se majestátně vypíná na jedné z bizarních skal. Také odtud je pěkný rozhled do okolí, jen ten mlžný opar už by mohl opadnout. Začíná být už trochu tepleji, když sestupujeme na severní konec vsi Klentnice. Zde musíme znovu absolvovat krátký úsek po asfaltce. Následně odbočujeme na lesní cestu do rezervace Soutěska.
Překonáváme úpatí kopce Obora a následně přicházíme k turistickému přístřešku u studánky. Sedáme za dřevěný stůl a posilňujeme se před další cestou. Výstup na Děvín je v úvodní části opravdu velmi prudký, od vápencové homole se však stoupání zmírňuje. Opouštíme červenou TZT a (správně bychom neměli, je však mimovegetační období a tak přírodě neuškodíme) po široké cestě brzy přicházíme k prvním zdevastovaným budovám na vrcholu Děvína (554 m). Trochu nás překvapují hlasy ozývající se z jedné z nich, tak raději pokračujeme až na samotný vrchol k nově natřenému vysílači.
Výhled z tohoto místa je úchvatný: zmíním jen vodní dílo Nové Mlýny, které je odtud možno přehlédnout takřka celé a podzimem zabarvené stromy Milovického lesa. Zajímavé je i šachovnicové rozestavení plynových sond v pásmu mezi Dolními Dunajovicemi a Dolními Věstonicemi. Děláme několik fotografií a Honza se též pokouší o pár záběrů kamerou. Pak scházíme asi 100 metrů po hřebeni směrem na JZ, kde bez problémů nacházíme další vojenský bunkr - opět pozorovací objekt, nyní ale s největší pravděpodobností z období okupace. I nyní nastává měření a dokumentace a po těchto formalitách se vracíme zpátky na červenou TZT pod Děvínem.
Lesní pěšinou pozvolna scházíme k vyhlídce s panoramatickou deskou a pak až do malého sedla pod zříceninou Dívčí hrady. Kousek ještě musíme vyšlapat do kopce a už se ocitáme v ruinách jedné ze dvou bývalých hradních budov. Z hradu ze 14. století, který byl naposledy obýván v období Třicetileté války, se zachovala část obvodového zdiva a sklepení...
Po prohlídce zříceniny se domlouváme na zpáteční cestě. Mnou navržená trasa po modré je nakonec přehlasována kratší variantou po zelené. Tato stezka vede prakticky stále po vrstevnici a obchází Děvín po jeho JV úbočí. Docela nás překvapuje, že zde potkáváme daleko více turistů, než na červeně značené "magistrále" přes náhorní plošinu Děvína. Po asi 20 minutách přicházíme znovu k turistickému přístřešku u studánky a odtud se vydáváme do Klentnice stejnou trasou, jako jsme sem přišli.
V Klentnici už samozřejmě obcházku přes Sirotčí hrádek vynecháváme a volíme průchod touto docela protáhlou vesnicí. Po asfaltce se pozvolna přibližujeme k Turoldu, za nímž se ještě vydáváme do zdejšího bývalého lomu, kde si procházíme nedávno otevřenou naučnou stezku. Škoda jen, že ještě stále není zpřístupněná jeskyně - no snad někdy v budoucnu. Nyní se už bez jakéhokoli zdržování vracíme na nádraží a po více jak 22 km dlouhém pochodu dnešní výlet zakončujeme.
Do odjezdu našeho vlaku v 17:56 zbývají ještě cca dvě a půl hodiny a tak se přesouváme do blízké hospody Cirylka, kde kromě jiného rekapitulujeme dnešní cestu. Nakonec se přece jen dočkáváme našeho vlaku a odjíždíme ku Znojmu. V Novosedlích se loučíme s Petrem a my tři Hevlíňáci pokračujeme do Hrušovan. Zde už se ale v sobotu žádného přípoje nedočkáme a tak si objednáváme odvoz autem. Pěšky bychom to po dnešním poměrně slušném výkonu už asi nezvládli.
Sraz si dáváme ve třech na hevlínském (jak jinak) nádraží k prvnímu rannímu vlaku, což je v sobotu před sedmou hodinou. U strojvůdce si kupujeme jízdenku typu ČD-TIP, která nás vyjde o něco levněji, než klasická zpáteční sleva. V nepříliš zaplněném vlaku jedeme do Hrušovan, kde nás čeká nutný přestup. Nastupujeme do již téměř historického vlaku vedeného motorákem řady 830 a načas odjíždíme směr Břeclav. Ve druhé zastávce, v Novosedlech, se naše výprava stává kompletní, když přistupuje Petr Bahenský, správce tamnějšího muzea čs. opevnění. Kolem jeho objektu také brzy projíždíme a pak už se celou zbývající dobu jízdy radíme nad trasou dnešního výletu.
Zhruba v 7:45 vystupujeme na nádraží v Mikulově. Teplota se zatím pohybuje někde kolem nuly, ale začíná celkem slibně svítit sluníčko. Přecházíme lávku přes silniční obchvat a skrz sídliště pozvolna stoupáme směrem k zámku. Ten však nakonec obcházíme ulicí Husovou, na jejímž konci míjíme známou židovskou synagogu. Přecházíme Brněnskou ulici a úzkou dlážděnou ulicí stoupáme ke zřícenině Kozího hrádku. Bývalá dvoupatrová dělostřelecká věž dnes slouží jako rozhledna, která je ovšem v tuto ranní dobu uzavřena. I tak je odtud celkem pěkný výhled na městečko, které se ale trochu topí v ranním oparu.
Dlouho se tady nezdržujeme a jdeme dál. To se už napojujeme na červenou TZT, která se k nám kousek pod vrcholem přidává zleva podél zdi židovského hřbitova. Scházíme ulicí Vinohrady, odkud si trochu krátíme cestu přes areál místního amfiteátru. Podél několika vinařských sklepů a policejní stanice pak městečko definitivně opouštíme.
Cesta na Turold stále prudčeji stoupá, což způsobuje "roztrhání" naší skupinky a jak už bývá tradicí:-) musím nahoře na ostatní čekat. Scházíme k asfaltové silnici z Mikulova do Klentnice, po níž jdeme zhruba 300 m a pak odbočujeme na malou zacházku ke Kočičí skále. Na tomto zajímavém skalním reliktu uprostřed pole, kterému se také někdy říká Malá Pálava, si dáváme asi 15 minutovou přestávku - mj. ochutnáváme i hruškovici z Novosedel, která v tomto mrazivém ránu přichází opravdu vhod.
Po menší siestě jdeme dál, ještě asi kilometr po asfaltu a poté odbočujeme vlevo. Vcházíme do rezervace Tabulová a s elánem se vydáváme na prudký výstup na Stolovou horu. Na rozlehlém vrcholu (459 m) znovu rychlejší čekají na pomalejší a společně pak přicházíme k vysílači. Kousek od něj je pěkný výhled na mírně zvlněnou krajinku směrem na západ.
Já a Honza se rozhlížíme dalekohledem a oba Petrové se vydávají na průzkum vojenského objektu - bunkru v těsném sousedství vysílače. Jde o poválečný objekt, který sloužil buď jako pozorovatelna nebo jako obslužná místnost vysílače. Zhruba po čtvrthodince je vše zdokumentováno a přeměřeno (!) a tak můžeme pokračovat.
Scházíme k fotbalovému hřišti nad Klentnicí a pak zase trošku stoupáme na Růžový vrch. Zde si pochopitelně nemůžeme nechat ujít návštěvu zříceniny Sirotčího hrádku, který se majestátně vypíná na jedné z bizarních skal. Také odtud je pěkný rozhled do okolí, jen ten mlžný opar už by mohl opadnout. Začíná být už trochu tepleji, když sestupujeme na severní konec vsi Klentnice. Zde musíme znovu absolvovat krátký úsek po asfaltce. Následně odbočujeme na lesní cestu do rezervace Soutěska.
Překonáváme úpatí kopce Obora a následně přicházíme k turistickému přístřešku u studánky. Sedáme za dřevěný stůl a posilňujeme se před další cestou. Výstup na Děvín je v úvodní části opravdu velmi prudký, od vápencové homole se však stoupání zmírňuje. Opouštíme červenou TZT a (správně bychom neměli, je však mimovegetační období a tak přírodě neuškodíme) po široké cestě brzy přicházíme k prvním zdevastovaným budovám na vrcholu Děvína (554 m). Trochu nás překvapují hlasy ozývající se z jedné z nich, tak raději pokračujeme až na samotný vrchol k nově natřenému vysílači.
Výhled z tohoto místa je úchvatný: zmíním jen vodní dílo Nové Mlýny, které je odtud možno přehlédnout takřka celé a podzimem zabarvené stromy Milovického lesa. Zajímavé je i šachovnicové rozestavení plynových sond v pásmu mezi Dolními Dunajovicemi a Dolními Věstonicemi. Děláme několik fotografií a Honza se též pokouší o pár záběrů kamerou. Pak scházíme asi 100 metrů po hřebeni směrem na JZ, kde bez problémů nacházíme další vojenský bunkr - opět pozorovací objekt, nyní ale s největší pravděpodobností z období okupace. I nyní nastává měření a dokumentace a po těchto formalitách se vracíme zpátky na červenou TZT pod Děvínem.
Lesní pěšinou pozvolna scházíme k vyhlídce s panoramatickou deskou a pak až do malého sedla pod zříceninou Dívčí hrady. Kousek ještě musíme vyšlapat do kopce a už se ocitáme v ruinách jedné ze dvou bývalých hradních budov. Z hradu ze 14. století, který byl naposledy obýván v období Třicetileté války, se zachovala část obvodového zdiva a sklepení...
Po prohlídce zříceniny se domlouváme na zpáteční cestě. Mnou navržená trasa po modré je nakonec přehlasována kratší variantou po zelené. Tato stezka vede prakticky stále po vrstevnici a obchází Děvín po jeho JV úbočí. Docela nás překvapuje, že zde potkáváme daleko více turistů, než na červeně značené "magistrále" přes náhorní plošinu Děvína. Po asi 20 minutách přicházíme znovu k turistickému přístřešku u studánky a odtud se vydáváme do Klentnice stejnou trasou, jako jsme sem přišli.
V Klentnici už samozřejmě obcházku přes Sirotčí hrádek vynecháváme a volíme průchod touto docela protáhlou vesnicí. Po asfaltce se pozvolna přibližujeme k Turoldu, za nímž se ještě vydáváme do zdejšího bývalého lomu, kde si procházíme nedávno otevřenou naučnou stezku. Škoda jen, že ještě stále není zpřístupněná jeskyně - no snad někdy v budoucnu. Nyní se už bez jakéhokoli zdržování vracíme na nádraží a po více jak 22 km dlouhém pochodu dnešní výlet zakončujeme.
Do odjezdu našeho vlaku v 17:56 zbývají ještě cca dvě a půl hodiny a tak se přesouváme do blízké hospody Cirylka, kde kromě jiného rekapitulujeme dnešní cestu. Nakonec se přece jen dočkáváme našeho vlaku a odjíždíme ku Znojmu. V Novosedlích se loučíme s Petrem a my tři Hevlíňáci pokračujeme do Hrušovan. Zde už se ale v sobotu žádného přípoje nedočkáme a tak si objednáváme odvoz autem. Pěšky bychom to po dnešním poměrně slušném výkonu už asi nezvládli.
Fotky:
;)
;)
;)
',560,420);)
;)
