STATKY V OKOLÍ LAA A ŠIBENIČNÍ KOPEC
| Datum: | 15. září 2001 |
| Složení výpravy: | Marek |
| Ujetá vzdálenost (TRP): | 46,93 km |
| Čistý čas jízdy (STP): | 2:57:55 h |
| Hrubý čas jízdy: | 4 h |
| Průměrná rychlost (AVS): | 15,82 km/h |
| Mapy: | Bezirk Mistelbach (Städte-Verlag) ShoCart č. 64 - Břeclavsko, Pálava |
| Text & foto: | Marek Topič |
Vyjíždím hodinu před pravým polednem (tedy ve 12:00 letního času) a po tradiční zajížďce pro foťák mířím na
hevlínskou celnici. Překvapuje mě poměrně velké množství cyklistů a pěších, které cestou k celnici potkávám.
Po odbavení pokračuji k celnici rakouské. Dnes do pasu nedostávám razítko, z čehož radost nemám, protože se
budu často pohybovat v bezprostřední blízkosti státních hranic.
V Laa se nejdříve zajíždím podívat na "Burg", kde zrovna probíhají přípravy na večerní technoparty. Potom projíždím mlýnským průjezdem (porost na mlýnské budově je nyní sytě zelený - opravdu pěkné) a přijíždím k honáckým rybníkům. Několik požárních aut s čerpačkami tady zajišťují jeho znovunapouštění po provedených opravách hrází. Širokou ulicí pak dojíždím k vlakovému nádraží a odtud pokračuji na silnici směrem na Neudorf.
Chvilku musím čekat u stažených závor na žel. přejezdu a pak odbočuji do mírného kopečku v ulici Johann-Kuba Gasse. Kolem posledních domků opouštím město a jedu po úzké asfaltové komunikaci bez moto-provozu k místnímu letišti. Po necelých dvou kilometrech se k němu přibližuji. Závěrečný úsek už vede po kamenité, ale dobře sjízdné cestě. Kdo by čekal, že v Laa přistávají Boeingy nebo aspoň ultralighty, ten by byl asi zklamán, místní letiště je určeno jen pro modelová letadla. Škoda, že zrovna dnes své "hračičky" nikdo nepouští.
Dále se dostávám ke snesené železniční trati (provoz na trati z Laa/Th. do Novosedel zastaven 5. 10. 1930, koleje vytrhány v roce 1994) a po polní cestě vedoucí podél náspu dojíždím k statku Rothenseehof. Jde o celkem rozsáhlý komplex budov s mohutným osmiúhelníkovým holubníkem z roku 1825 (dle inf. tabule údajně nejmohutnější holubník v německy mluvících zemích, výška 16 m, uvnitř zachovalý otočný žebřík). Objíždím východní křídlo dvora a u ohrady si fotím dva koně, kteří se tady pasou.
Dále pokračuji severním směrem kamenitou cestou lemovanou po obou stranách větrolamy. Po třech kilometrech přijíždím k dalšímu statku Mitterhof. Jeho rozloha není tak velká jako Rothenseehof, mnoho budov je zde navíc zchátralých a to včetně velké kaple - v Rakousku dost překvapivý jev. Další úsek cesty, jenž je občas lemován menšími močály, se mírně stáčí na severovýchod. Po necelých třech kilometrech míjím zajímavé sousoší svatého (???). Toto překrásné sochařské dílo bych zřejmě minul, kdybych se později v mírném ohybu cesty neohlédl zpátky. Ačkoli toto pískovcové dílo působí velmi zachovalým dojmem, cesta k němu je prakticky zcela zarostlá.
K asi nejznámějšímu statku v okolí - Starému Přerovu (Alt-Prerau) - už je to odsud docela blízko. Jeho dominanta, silážní věž, bývá vidět i z české cyklistické stezky. Statek tvoří hlavní čtvercový trakt budov a ještě několik staveb rozmístěných v severní a východní části. Všechna tato stavení bývala propojena úzkou železnicí, jejíž zbytky jsou v některých částech dodnes patrné. Dále je tady i malý zámeček, který slouží jako sídlo správců statku.
Pokračuji dále, asfaltkou vedoucí do Wildendürnbachu, projíždím kolem zrušeného nádraží (dodnes zachovalé nákladní rampy) a po kilometru se dostávám na křižovatku poblíž starého domu. Tady odbočuji doleva a jedu asi 1 km k hraničnímu přechodu v Novém Přerově. Ten však bývá otevřen jen asi 2 x do roka (zrovna před týdnem byl) a tak si jen fotím hraniční kapli, a protože mi ani nic jiného nezbývá, vracím se zpátky na křižovatku.
Vydávám se východním směrem, po polní cestě vedoucí na návrší Heidberg. Po levici míjím pásový těžební stroj (asi na štěrk) a následně pozvolna stoupám k vinohradům na úpatí kopce. Kolem pastviny ovcí se dostávám k vytěženým štěrkovým lomům, u nichž odstavuji své kolo a pěšky pokračuji až k vyhlídce na vrcholu. Ta je situována na samé hranici s Českem a je z ní opravdu pěkný a daleký výhled. Pobývám tady asi deset minut a potom se vracím ke kolu.
Úvodních 1,5 km sjíždím stejnou cestou, jakou jsem sem přijel, a potom odbočuji doleva. Nejprve po polní a posléze po nové asfaltové cestě přijíždím k malebnému návrší Galgenberg (Šibeniční kopec). Kopců s tímto jménem je v Rakousku hodně, ale každý, kdo se zajímá o vinařství v Rakousku, zná právě tento.
Dostávám se k hlavní sklepní silnici, zatáčím doprava do ostrého úhlu a vydávám se na okružní jízdu po vrstevnici tohoto kopce. Objíždím severní část a u moderně pojatého bílého sklípku stavím své kolo. Odtud pokračuji pěšky vinohradem na samé návrší, kde ve výšce 255 metrů nad mořem stojí tzv. "Stará věžní špice". Ta sem byla přenesena v roce 1971 poté, co byl ve vsi Wildendürnbach odstřelen zchátralý kostel a kostelní věž zůstala neporušena. Z dálky tato sklepní část vytváří dojem malé vesničky s kostelíčkem na kopečku. Stejnou cestou se samozřejmě vracím ke kolu a pokračuji v okruhu "vesnicí bez komínů". Brzy se dostávám znovu na křižovatku a nyní zde odbočuji směrem ke vsi. Mírným sjezdem dojíždím k prvním domům, u dřevěného listu odbočuji na hlavní cestu a širokou ulicí se dostávám na náves. Tady nejvíce zaujme nově a moderně postavený kostel i opodál stojící kaple.
Jednou z mnoha úzkých uliček projíždím k hlavnímu silničnímu tahu a kolem vysoké budovy mlýna opouštím ves. Projíždím kolem fotbalového hřiště, na němž zrovna pár desítek diváků sleduje fotbalové utkání a pak stoupám k stanici zemního plynu ÖMV. Tady se zpracovává plyn, který sem proudí podzemní sítí z okolních vrtů na polích. Cestou po hlavní silnici pak několik takovýchto vrtů spatřuji. Brzy projíždím opět kolem statku Rothenseehof, který tvoří pomyslný střed "osmičky" mého dnešního výletu.
Další rovinatý úsek mě přivádí k jinému statku (těch je v okolí skutečně nespočet) Ruhhof, odkud se silnice stáčí k jihozápadu a vede kolem dvojice hřbitovů do města Laa. Na křižovatce odbočuji k hraničnímu přechodu a po kontrolách na obou celnicích se kolem 16. hodiny vracím zpátky do Hevlína.
Dojmy z trasy a doplňky:
Nenáročný výlet po cestách bez provozu aut kazí potenciální riziko pohybu v těsné blízkosti státních hranic.
V Laa se nejdříve zajíždím podívat na "Burg", kde zrovna probíhají přípravy na večerní technoparty. Potom projíždím mlýnským průjezdem (porost na mlýnské budově je nyní sytě zelený - opravdu pěkné) a přijíždím k honáckým rybníkům. Několik požárních aut s čerpačkami tady zajišťují jeho znovunapouštění po provedených opravách hrází. Širokou ulicí pak dojíždím k vlakovému nádraží a odtud pokračuji na silnici směrem na Neudorf.
Chvilku musím čekat u stažených závor na žel. přejezdu a pak odbočuji do mírného kopečku v ulici Johann-Kuba Gasse. Kolem posledních domků opouštím město a jedu po úzké asfaltové komunikaci bez moto-provozu k místnímu letišti. Po necelých dvou kilometrech se k němu přibližuji. Závěrečný úsek už vede po kamenité, ale dobře sjízdné cestě. Kdo by čekal, že v Laa přistávají Boeingy nebo aspoň ultralighty, ten by byl asi zklamán, místní letiště je určeno jen pro modelová letadla. Škoda, že zrovna dnes své "hračičky" nikdo nepouští.
Dále se dostávám ke snesené železniční trati (provoz na trati z Laa/Th. do Novosedel zastaven 5. 10. 1930, koleje vytrhány v roce 1994) a po polní cestě vedoucí podél náspu dojíždím k statku Rothenseehof. Jde o celkem rozsáhlý komplex budov s mohutným osmiúhelníkovým holubníkem z roku 1825 (dle inf. tabule údajně nejmohutnější holubník v německy mluvících zemích, výška 16 m, uvnitř zachovalý otočný žebřík). Objíždím východní křídlo dvora a u ohrady si fotím dva koně, kteří se tady pasou.
Dále pokračuji severním směrem kamenitou cestou lemovanou po obou stranách větrolamy. Po třech kilometrech přijíždím k dalšímu statku Mitterhof. Jeho rozloha není tak velká jako Rothenseehof, mnoho budov je zde navíc zchátralých a to včetně velké kaple - v Rakousku dost překvapivý jev. Další úsek cesty, jenž je občas lemován menšími močály, se mírně stáčí na severovýchod. Po necelých třech kilometrech míjím zajímavé sousoší svatého (???). Toto překrásné sochařské dílo bych zřejmě minul, kdybych se později v mírném ohybu cesty neohlédl zpátky. Ačkoli toto pískovcové dílo působí velmi zachovalým dojmem, cesta k němu je prakticky zcela zarostlá.
K asi nejznámějšímu statku v okolí - Starému Přerovu (Alt-Prerau) - už je to odsud docela blízko. Jeho dominanta, silážní věž, bývá vidět i z české cyklistické stezky. Statek tvoří hlavní čtvercový trakt budov a ještě několik staveb rozmístěných v severní a východní části. Všechna tato stavení bývala propojena úzkou železnicí, jejíž zbytky jsou v některých částech dodnes patrné. Dále je tady i malý zámeček, který slouží jako sídlo správců statku.
Pokračuji dále, asfaltkou vedoucí do Wildendürnbachu, projíždím kolem zrušeného nádraží (dodnes zachovalé nákladní rampy) a po kilometru se dostávám na křižovatku poblíž starého domu. Tady odbočuji doleva a jedu asi 1 km k hraničnímu přechodu v Novém Přerově. Ten však bývá otevřen jen asi 2 x do roka (zrovna před týdnem byl) a tak si jen fotím hraniční kapli, a protože mi ani nic jiného nezbývá, vracím se zpátky na křižovatku.
Vydávám se východním směrem, po polní cestě vedoucí na návrší Heidberg. Po levici míjím pásový těžební stroj (asi na štěrk) a následně pozvolna stoupám k vinohradům na úpatí kopce. Kolem pastviny ovcí se dostávám k vytěženým štěrkovým lomům, u nichž odstavuji své kolo a pěšky pokračuji až k vyhlídce na vrcholu. Ta je situována na samé hranici s Českem a je z ní opravdu pěkný a daleký výhled. Pobývám tady asi deset minut a potom se vracím ke kolu.
Úvodních 1,5 km sjíždím stejnou cestou, jakou jsem sem přijel, a potom odbočuji doleva. Nejprve po polní a posléze po nové asfaltové cestě přijíždím k malebnému návrší Galgenberg (Šibeniční kopec). Kopců s tímto jménem je v Rakousku hodně, ale každý, kdo se zajímá o vinařství v Rakousku, zná právě tento.
Dostávám se k hlavní sklepní silnici, zatáčím doprava do ostrého úhlu a vydávám se na okružní jízdu po vrstevnici tohoto kopce. Objíždím severní část a u moderně pojatého bílého sklípku stavím své kolo. Odtud pokračuji pěšky vinohradem na samé návrší, kde ve výšce 255 metrů nad mořem stojí tzv. "Stará věžní špice". Ta sem byla přenesena v roce 1971 poté, co byl ve vsi Wildendürnbach odstřelen zchátralý kostel a kostelní věž zůstala neporušena. Z dálky tato sklepní část vytváří dojem malé vesničky s kostelíčkem na kopečku. Stejnou cestou se samozřejmě vracím ke kolu a pokračuji v okruhu "vesnicí bez komínů". Brzy se dostávám znovu na křižovatku a nyní zde odbočuji směrem ke vsi. Mírným sjezdem dojíždím k prvním domům, u dřevěného listu odbočuji na hlavní cestu a širokou ulicí se dostávám na náves. Tady nejvíce zaujme nově a moderně postavený kostel i opodál stojící kaple.
Jednou z mnoha úzkých uliček projíždím k hlavnímu silničnímu tahu a kolem vysoké budovy mlýna opouštím ves. Projíždím kolem fotbalového hřiště, na němž zrovna pár desítek diváků sleduje fotbalové utkání a pak stoupám k stanici zemního plynu ÖMV. Tady se zpracovává plyn, který sem proudí podzemní sítí z okolních vrtů na polích. Cestou po hlavní silnici pak několik takovýchto vrtů spatřuji. Brzy projíždím opět kolem statku Rothenseehof, který tvoří pomyslný střed "osmičky" mého dnešního výletu.
Další rovinatý úsek mě přivádí k jinému statku (těch je v okolí skutečně nespočet) Ruhhof, odkud se silnice stáčí k jihozápadu a vede kolem dvojice hřbitovů do města Laa. Na křižovatce odbočuji k hraničnímu přechodu a po kontrolách na obou celnicích se kolem 16. hodiny vracím zpátky do Hevlína.
Dojmy z trasy a doplňky:
Nenáročný výlet po cestách bez provozu aut kazí potenciální riziko pohybu v těsné blízkosti státních hranic.
Fotky:
;)
;)
;)
;)
