NA HRAD FALKENSTEIN A JIHOMORAVSKÝ KŘÍŽ
| Datum: | 9. září 2001 |
| Složení výpravy: | Marek |
| Ujetá vzdálenost (TRP): | 73,34 km |
| Čistý čas jízdy (STP): | 4:12:10 h |
| Hrubý čas jízdy: | 5 3/4 h |
| Průměrná rychlost (AVS): | 17,44 km/h |
| Mapy: | Bezirk Mistelbach (Städte-Verlag) ShoCart č. 64 - Břeclavsko, Pálava |
| Text & foto: | Marek Topič |
Z popisu minulého výletu je patrné, že z horka, které ovládlo konec letošních prázdnin, jsem příliš nadšený
nebyl. Nyní v září, kdy teploty sotva vyšplhají k 15 °C, se mi po tomto období i stýská. No ale nedá se nic
dělat, podzim rychle udeřil a babí léto o sobě vědět zatím nedává. A i přes chladné počasí se dnes rozhoduji
projet kus kraje na jízdním kole.
Na cestu se vydávám krátce po obědě (12:30) a již tradičně si nejprve jedu vypůjčit foťák. Se svým zbrusu novým pasem si to pak mířím rovnou na celnici. Po pasové kontrole projíždím podél obchodů DTF a u posledního z nich jsem nucen na chvíli zastavit a schovat se před krátkou dešťovou přeháňkou. Pak se podrobuji další pasové kontrole a po mokré silnici vjíždím do města Laa. Zde se ale příliš nezdržuji, kromě červené na semaforu, a vydávám se kolem vlakového nádraží směrem na Neudorf.
Fouká poměrně silný vítr od západu a tak se mi jede velmi lehce. Za proměnlivého počasí (chvíli svítí sluníčko, chvílemi trošku sprchne) dojíždím po necelých 20 minutách do Nové vsi. Na návsi je k vidění pár domů (pošta a obec. úřad) s výraznými pastelovými fasádami a na místním kostele zrovna probíhá oprava věže. Na křižovatce odbočuji vlevo a kolem vinných sklípků opouštím ves. Po cca kilometru se cesta stáčí k východu a kousek dál už vjíždím do vísky Kirchstetten.
Uprostřed této vsi stojí zajímavý kostelík sv. Ducha. Fotím si ho a pak si znovu vyhledávám místo, kde se schovám před další přeháňkou. Zajíždím do průjezdu k místnímu zámečku a ve společnosti dvou slamáků na povozu tady přečkávám asi 5 minut. Znovu začíná svítit slunce a tak jedu dál. Objíždím zeď zámecké zahrady a potom vyjíždím nevýrazný kopeček k menšímu vinohradu, odkud zase sjíždím dolů do další vesnice Zlabern. Odbočuji vlevo na hlavní silnici, na níž se musím každých 100 m vyhýbat výkopům.
Za vesnicí začíná první dnešní náročnější stoupání. Jde o téměř 2 km dlouhý výjezd na sedlo Galgenbergu (Šibeniční hora), na jehož nejvyšším bodě (asi 380 m n. m.) sesedám z kola a chvilku odpočívám. Úzkou lesní průsečí se mi odtud naskýtá velmi zajímavý pohled na hrad Falkenstein. Po krátké pauze znovu sedám na kolo, pouhým jedním šlápnutím se rozjíždím z kopce a brzy nabírám poměrně vysokou rychlost.
U odpočívadla je poměrně prudká pravotočivá zatáčka, mě ale způsobuje velké problémy až levotočivá zatáčka při vjezdu do obce Falkenstein. Vše nakonec zvládám a tak pokračuji sjezdem hodně zúženou ulicí. Za okamžik hlavní silnici opouštím a zabočuji vlevo na silničku vedoucí k místnímu kostelu, zasvěceném Sv. Jakobu. Zde parkuji kolo a vydávám se cestou podél této církevní stavby až k prvním vinohradům. Tady je asi nejlepší místo na fotografování místního hradu - no, přesněji zříceniny. Vracím se a ještě si prohlížím sluneční hodiny staré téměř 400 let, jež jsou zabudovány ve zdi místního farního dvora. Stojí zde i pěkná socha Sv. Jana Nepomuckého.
Za farním dvorem míjím studánku a vyjíždím k místnímu lomu. Těžba se tady už několik let neprovádí, nyní zde mají silničáři skladiště štěrku. Brzy se vracím zpátky na úzkou asfaltku a po ní vyjíždím až k rozcestníku turist. cest, kde je i parkoviště a několik informační tabulí. Na zříceninu hradu z 11. stol., která se nachází v nadm. výšce 415 m, odtud vede cesta s kamenitým povrchem. Výjezd mi znepříjemňuje studený a silný boční vítr, přesto z kola nesesedám i když v závěrečném úseku jsem nucen zařadit ten nejlehčí převod, jaký mám na svém bicyklu k dispozici. Může být tak 14:30, když sesedám z kola u hradní brány a pozoruji ovce pasoucí se na louce pod hradbami.
Vlastní prohlídku dnes vynechávám, byl jsem tu totiž už před dvěma lety. Za 20 šilinků bez průvodce (kdo ví kolik to bude stát příští rok EURO:-) jsem se tu předloni prošel nádvořím, prohlédl si vykopávky a nakonec po dřevěných mostících vystoupal na vyhlídku - ne ale na hradní věž, ta přístupná není.
Po deseti minutách sjíždím opatrně zpět k parkovišti a odtud se vydávám po modrožluté stezce, která vede na vrchol Höhlenstein. V úvodu jedu po okraji místního lomu a pak klikatící se cestou až k vysílači, postaveném na skále v nadm. výšce 390 m . Sesedám z kola a vycházím ještě asi 20 m na samotný vrchol, z něhož se mi naskýtá nádherný kruhový rozhled. Na severu je vidět až do nížinaté Jižní Moravy, na východě a jihu se zvedá vysoký Galgenberg (425 m) s TV vysílačem.
Vracím se zpátky ke kolu a stejnou cestou dojíždím opět k parkovišti, odkud sjíždím do obce. Před farním dvorem odbočuji doleva ke studánce a výklenkové kapličce. Potom vyjíždím úzkou cestičkou na začátek vinařské naučné stezky (údajně nejstarší v Rakousku). Ta zprvu vede trošku kuriozně podél švestkových stromů, ale nahoře už se opravdu rozprostírají vinohrady. U jedné z informačních tabulí (ty jsou zde pouze v němčině), kde je i lavečka a starý dřevěný lis, opět odkládám své kolo a vydávám se na krátký výstup na vyvýšeninu Kreuzberg. Podél pěšiny stojí několik soch světců a na samém vrcholu se vypíná bílý kříž a malebná kaplička. Je odtud také pěkný rozhled - hlavně na samotnou obec Falkenstein.
Po sestupu zpátky ke kolu pokračuji silničkou, tvořící vinařskou naučnou stezku a po necelém kilometru se dostávám na hlavní silnici, kde odbočuji doleva. Projíždím lesíkem a zakrátko se již ocitám na křižovatce u vesnice Klein-Schweinbarth. Jedu rovně a potom odbočuji na "obchvat", který sice míjí samotnou ves, ale vede téměř po vrstevnici, takže se vyhýbám sjezdu a výjezdu z údolí. Za vsí se napojuji na hlavní cestu a kousek dál odbočuji dle značení k dnešnímu druhému cíli - Jihomoravskému kříži (asi 340 m n. m). Stoupání dá opět zabrat, není už ale tak náročné, jako třeba na Falkenstein.
Na této poutní hoře se nachází několik zajímavých stavbiček. K první z nich se vydávám levou odbočkou po travnaté cestě, kdy asi po 50 m dojíždím k památnému místu vyhnaných Němců ze vsi Unter - Tannowitz (Dol. Dunajovice). Po stejné cestě se vracím zpátky a pokračuji k vrcholu. Následuje další odbočka (opět na levé straně) na louku s kaplí a potom již plácek (vzniklý asi těžbou kamene), který zřejmě slouží jako parkoviště aut. Pod skálou je umístěno několik pomníků, opět s věnováním všem po válce vyhnaným jihomoravským Němcům, a naproti nim asi čtyři řady laviček. Já se ale vydávám po schodišti na samotný vrchol k mohutnému Jihomoravskému kříži. Od žulového kamene, položeného před ním, se mi znovu naskýtá krásný rozhled - městečko Mikulov s Turoldem a Svatým kopečkem zde mám jako na dlani. Díky nízkému tlaku vzduchu jde dnes zahlédnout mj. i panorama Malých Karpat na Slovensku. Pak sestupuji níže k dalšímu žulovému kameni (je na něm vyryta historická mapa býv. pohraničních okresů), sedám si na lavičku a svačím. Také zvažuji možnosti zpáteční cesty a nakonec se rozhoduji pro návrat přes Mikulov.
Sjíždím dolů na rozcestí a odbočuji doleva. Nyní mě čeká převážně klesání po úzké asfaltové silničce, jež má v jednom krátkém úseku změněn povrch na kamenitý. Cestou klikatící se mezi vinohrady sjíždím až k hlavní silnici Brno - Wien. K hraničnímu přechodu se ale po silnici s hustým provozem vydávat nemusím, protože hned vedle vede úzká asfaltka, kde auta nejezdí. Na celnici předjíždím asi dvě desítky aut a po kontrole pokračuji k celnici české. V mezipásmu mě opět zastihuje dešťová přeháňka a po ní se na východě objevuje překrásná dvojitá duha. I na české celnici předbíhám kolonu aut a po odbavení mířím do centra Mikulova.
U supermarketu Billa odbočuji k areálu koupaliště a pak ulicí Piaristů, a odtud do kopečka na historické náměstí. Míst, kam by se dalo v tomto pěkném městečku vyrazit je opravdu hodně, já mám dnes v plánu podívat se do místní jeskyně, která by měla být dnes mimořádně otevřena pro veřejnost.
Jedu tedy Pavlovskou ulicí a potom se stavuji v areálu u amfiteátru, kde právě končí letošní vinobraní. Kupuji si burčák a pak už se chystám k jeskyni Pod Turoldem, ovšem plány mi hatí od západu se tvořící olověná mračna, které mě nutí měnit plán, a místo k jeskyni jedu raději vyhledat místo, kde se schovám před deštěm. Stačím však pouze sjet k autosalonu na Brněnské ulici, kde se schovávám do autobusové čekárny. Následuje asi 20 minutová dešťová smršť, potom se obloha naštěstí znovu vyjasňuje.
Vracet se k jeskyni se mi už ale nechce - asi by se tam po bahnité cestě ani nedalo projet. Rozhoduji se tedy pro návrat do Hevlína a to tou nejkratší možnou cestou. První úsek jedu po silnici II. třídy, která spíše připomíná koryto potoka, navíc řidiči nejezdí zrovna moc ohleduplně. To nejhorší mě ale teprve čeká - v Březí totiž odbočuji na cyklistickou stezku, býv. signálku, jenž je díky zemědělcům a předchozí průtrži mračen pokryta bahnitou kaší. Jak se mi po takové cestě jede snad není třeba zmiňovat.
Proti nepříznivému západnímu větru se pozvolna blížím k Novému Přerovu a všímám si, že dnes je otevřen zdejší hraniční přechod (to se také stává tak dvakrát do roka), vracet se přes Rakousko už ale neplánuji. Pokračuji tedy stále po cyklostezce a kolem čtvrt na sedm přijíždím do Hevlína, kde svou dnešní pouť ukončuji.
Dojmy z trasy a doplňky:
Velice členitý terén sice vyžaduje jistou fyzickou připravenost, ale za odměnu nabízí překrásné výhledy do kraje. V okolí Falkensteinu jsou vhodné terény i pro MTB. Nad vsí Klein-Schweinbarth stojí zato navštívit i kopec Fatimaberg, kde se kromě pěkných vápencových skal nalézají i sochy sv. Floriána a Panny Marie.
Na cestu se vydávám krátce po obědě (12:30) a již tradičně si nejprve jedu vypůjčit foťák. Se svým zbrusu novým pasem si to pak mířím rovnou na celnici. Po pasové kontrole projíždím podél obchodů DTF a u posledního z nich jsem nucen na chvíli zastavit a schovat se před krátkou dešťovou přeháňkou. Pak se podrobuji další pasové kontrole a po mokré silnici vjíždím do města Laa. Zde se ale příliš nezdržuji, kromě červené na semaforu, a vydávám se kolem vlakového nádraží směrem na Neudorf.
Fouká poměrně silný vítr od západu a tak se mi jede velmi lehce. Za proměnlivého počasí (chvíli svítí sluníčko, chvílemi trošku sprchne) dojíždím po necelých 20 minutách do Nové vsi. Na návsi je k vidění pár domů (pošta a obec. úřad) s výraznými pastelovými fasádami a na místním kostele zrovna probíhá oprava věže. Na křižovatce odbočuji vlevo a kolem vinných sklípků opouštím ves. Po cca kilometru se cesta stáčí k východu a kousek dál už vjíždím do vísky Kirchstetten.
Uprostřed této vsi stojí zajímavý kostelík sv. Ducha. Fotím si ho a pak si znovu vyhledávám místo, kde se schovám před další přeháňkou. Zajíždím do průjezdu k místnímu zámečku a ve společnosti dvou slamáků na povozu tady přečkávám asi 5 minut. Znovu začíná svítit slunce a tak jedu dál. Objíždím zeď zámecké zahrady a potom vyjíždím nevýrazný kopeček k menšímu vinohradu, odkud zase sjíždím dolů do další vesnice Zlabern. Odbočuji vlevo na hlavní silnici, na níž se musím každých 100 m vyhýbat výkopům.
Za vesnicí začíná první dnešní náročnější stoupání. Jde o téměř 2 km dlouhý výjezd na sedlo Galgenbergu (Šibeniční hora), na jehož nejvyšším bodě (asi 380 m n. m.) sesedám z kola a chvilku odpočívám. Úzkou lesní průsečí se mi odtud naskýtá velmi zajímavý pohled na hrad Falkenstein. Po krátké pauze znovu sedám na kolo, pouhým jedním šlápnutím se rozjíždím z kopce a brzy nabírám poměrně vysokou rychlost.
U odpočívadla je poměrně prudká pravotočivá zatáčka, mě ale způsobuje velké problémy až levotočivá zatáčka při vjezdu do obce Falkenstein. Vše nakonec zvládám a tak pokračuji sjezdem hodně zúženou ulicí. Za okamžik hlavní silnici opouštím a zabočuji vlevo na silničku vedoucí k místnímu kostelu, zasvěceném Sv. Jakobu. Zde parkuji kolo a vydávám se cestou podél této církevní stavby až k prvním vinohradům. Tady je asi nejlepší místo na fotografování místního hradu - no, přesněji zříceniny. Vracím se a ještě si prohlížím sluneční hodiny staré téměř 400 let, jež jsou zabudovány ve zdi místního farního dvora. Stojí zde i pěkná socha Sv. Jana Nepomuckého.
Za farním dvorem míjím studánku a vyjíždím k místnímu lomu. Těžba se tady už několik let neprovádí, nyní zde mají silničáři skladiště štěrku. Brzy se vracím zpátky na úzkou asfaltku a po ní vyjíždím až k rozcestníku turist. cest, kde je i parkoviště a několik informační tabulí. Na zříceninu hradu z 11. stol., která se nachází v nadm. výšce 415 m, odtud vede cesta s kamenitým povrchem. Výjezd mi znepříjemňuje studený a silný boční vítr, přesto z kola nesesedám i když v závěrečném úseku jsem nucen zařadit ten nejlehčí převod, jaký mám na svém bicyklu k dispozici. Může být tak 14:30, když sesedám z kola u hradní brány a pozoruji ovce pasoucí se na louce pod hradbami.
Vlastní prohlídku dnes vynechávám, byl jsem tu totiž už před dvěma lety. Za 20 šilinků bez průvodce (kdo ví kolik to bude stát příští rok EURO:-) jsem se tu předloni prošel nádvořím, prohlédl si vykopávky a nakonec po dřevěných mostících vystoupal na vyhlídku - ne ale na hradní věž, ta přístupná není.
Po deseti minutách sjíždím opatrně zpět k parkovišti a odtud se vydávám po modrožluté stezce, která vede na vrchol Höhlenstein. V úvodu jedu po okraji místního lomu a pak klikatící se cestou až k vysílači, postaveném na skále v nadm. výšce 390 m . Sesedám z kola a vycházím ještě asi 20 m na samotný vrchol, z něhož se mi naskýtá nádherný kruhový rozhled. Na severu je vidět až do nížinaté Jižní Moravy, na východě a jihu se zvedá vysoký Galgenberg (425 m) s TV vysílačem.
Vracím se zpátky ke kolu a stejnou cestou dojíždím opět k parkovišti, odkud sjíždím do obce. Před farním dvorem odbočuji doleva ke studánce a výklenkové kapličce. Potom vyjíždím úzkou cestičkou na začátek vinařské naučné stezky (údajně nejstarší v Rakousku). Ta zprvu vede trošku kuriozně podél švestkových stromů, ale nahoře už se opravdu rozprostírají vinohrady. U jedné z informačních tabulí (ty jsou zde pouze v němčině), kde je i lavečka a starý dřevěný lis, opět odkládám své kolo a vydávám se na krátký výstup na vyvýšeninu Kreuzberg. Podél pěšiny stojí několik soch světců a na samém vrcholu se vypíná bílý kříž a malebná kaplička. Je odtud také pěkný rozhled - hlavně na samotnou obec Falkenstein.
Po sestupu zpátky ke kolu pokračuji silničkou, tvořící vinařskou naučnou stezku a po necelém kilometru se dostávám na hlavní silnici, kde odbočuji doleva. Projíždím lesíkem a zakrátko se již ocitám na křižovatce u vesnice Klein-Schweinbarth. Jedu rovně a potom odbočuji na "obchvat", který sice míjí samotnou ves, ale vede téměř po vrstevnici, takže se vyhýbám sjezdu a výjezdu z údolí. Za vsí se napojuji na hlavní cestu a kousek dál odbočuji dle značení k dnešnímu druhému cíli - Jihomoravskému kříži (asi 340 m n. m). Stoupání dá opět zabrat, není už ale tak náročné, jako třeba na Falkenstein.
Na této poutní hoře se nachází několik zajímavých stavbiček. K první z nich se vydávám levou odbočkou po travnaté cestě, kdy asi po 50 m dojíždím k památnému místu vyhnaných Němců ze vsi Unter - Tannowitz (Dol. Dunajovice). Po stejné cestě se vracím zpátky a pokračuji k vrcholu. Následuje další odbočka (opět na levé straně) na louku s kaplí a potom již plácek (vzniklý asi těžbou kamene), který zřejmě slouží jako parkoviště aut. Pod skálou je umístěno několik pomníků, opět s věnováním všem po válce vyhnaným jihomoravským Němcům, a naproti nim asi čtyři řady laviček. Já se ale vydávám po schodišti na samotný vrchol k mohutnému Jihomoravskému kříži. Od žulového kamene, položeného před ním, se mi znovu naskýtá krásný rozhled - městečko Mikulov s Turoldem a Svatým kopečkem zde mám jako na dlani. Díky nízkému tlaku vzduchu jde dnes zahlédnout mj. i panorama Malých Karpat na Slovensku. Pak sestupuji níže k dalšímu žulovému kameni (je na něm vyryta historická mapa býv. pohraničních okresů), sedám si na lavičku a svačím. Také zvažuji možnosti zpáteční cesty a nakonec se rozhoduji pro návrat přes Mikulov.
Sjíždím dolů na rozcestí a odbočuji doleva. Nyní mě čeká převážně klesání po úzké asfaltové silničce, jež má v jednom krátkém úseku změněn povrch na kamenitý. Cestou klikatící se mezi vinohrady sjíždím až k hlavní silnici Brno - Wien. K hraničnímu přechodu se ale po silnici s hustým provozem vydávat nemusím, protože hned vedle vede úzká asfaltka, kde auta nejezdí. Na celnici předjíždím asi dvě desítky aut a po kontrole pokračuji k celnici české. V mezipásmu mě opět zastihuje dešťová přeháňka a po ní se na východě objevuje překrásná dvojitá duha. I na české celnici předbíhám kolonu aut a po odbavení mířím do centra Mikulova.
U supermarketu Billa odbočuji k areálu koupaliště a pak ulicí Piaristů, a odtud do kopečka na historické náměstí. Míst, kam by se dalo v tomto pěkném městečku vyrazit je opravdu hodně, já mám dnes v plánu podívat se do místní jeskyně, která by měla být dnes mimořádně otevřena pro veřejnost.
Jedu tedy Pavlovskou ulicí a potom se stavuji v areálu u amfiteátru, kde právě končí letošní vinobraní. Kupuji si burčák a pak už se chystám k jeskyni Pod Turoldem, ovšem plány mi hatí od západu se tvořící olověná mračna, které mě nutí měnit plán, a místo k jeskyni jedu raději vyhledat místo, kde se schovám před deštěm. Stačím však pouze sjet k autosalonu na Brněnské ulici, kde se schovávám do autobusové čekárny. Následuje asi 20 minutová dešťová smršť, potom se obloha naštěstí znovu vyjasňuje.
Vracet se k jeskyni se mi už ale nechce - asi by se tam po bahnité cestě ani nedalo projet. Rozhoduji se tedy pro návrat do Hevlína a to tou nejkratší možnou cestou. První úsek jedu po silnici II. třídy, která spíše připomíná koryto potoka, navíc řidiči nejezdí zrovna moc ohleduplně. To nejhorší mě ale teprve čeká - v Březí totiž odbočuji na cyklistickou stezku, býv. signálku, jenž je díky zemědělcům a předchozí průtrži mračen pokryta bahnitou kaší. Jak se mi po takové cestě jede snad není třeba zmiňovat.
Proti nepříznivému západnímu větru se pozvolna blížím k Novému Přerovu a všímám si, že dnes je otevřen zdejší hraniční přechod (to se také stává tak dvakrát do roka), vracet se přes Rakousko už ale neplánuji. Pokračuji tedy stále po cyklostezce a kolem čtvrt na sedm přijíždím do Hevlína, kde svou dnešní pouť ukončuji.
Dojmy z trasy a doplňky:
Velice členitý terén sice vyžaduje jistou fyzickou připravenost, ale za odměnu nabízí překrásné výhledy do kraje. V okolí Falkensteinu jsou vhodné terény i pro MTB. Nad vsí Klein-Schweinbarth stojí zato navštívit i kopec Fatimaberg, kde se kromě pěkných vápencových skal nalézají i sochy sv. Floriána a Panny Marie.
Fotky:
;)
;)
;)
;)
;)
',560,420);)
;)
 s pomníkem vysídlených Němců',560,420);)
;)
