K ÚPATÍ BÍLÝCH KARPAT
| Datum: | 25. - 26. srpna 2001 |
| Složení výpravy: | Marek, Nikola |
| Ujetá vzdálenost (TRP): | 1. den: 127,32 km; 2. den: 120,58 |
| Čístý čas jízdy (STP): | 1. den: 7:09:43 h; 2. den: 6:11:30 h |
| Hrubý čas jízdy: | 1. den: 10 h; 2. den: 7 h |
| Průměrná rychlost (AVS): | 1. den: 17,77 km/h; 2. den: 19,47 km/h |
| Mapy: | P.F. Art - Jihovýchodní Morava; FMP Phare: Horňácko |
| Text & foto: | Marek Topič |
DEN PRVNÍ - PŘES SLOVÁCKO NA HORŇÁCKO (25. 8. 2001)
Původně jsem na tento výlet plánoval vyjet již brzy po svítání. Sobotní ráno se však udělala taková mlha, že by ji i Rákosníček mohl krájet. Vyčkávám asi do sedmi hodin na zlepšení situace, ale k ní nedochází. Času ale nazbyt není a tak zhruba o půl osmé vyjíždím na cestu.
Kolem nádraží se dostávám na cyklostezku a po ní jedu asi 22 km do Březí. Protože dál je cyklostezka sjízdná jen pro MTB kola, odbočuji zde do vsi a do Mikulova pokračuji po státní silnici. Mlha je stále hodně hustá a já vypadám, jako bych jel v dešti. Po chvíli se dostávám na mikulovské náměstí, kde mám sraz s mým dnešním spolujezdcem, Nikolou.
Ten nemá ještě ani sbalené věci a tak na něj musím asi 3/4 hodiny čekat. Po deváté hodině je již nachystán a tak konečně vyjíždíme. Vydáváme se po silnici k staré mikulovské celnici a v její blízkosti si jdeme prohlédnout staré pruské pohřebiště s mohutným železným křížem. Po pětiminutovém zdržení se u disco-klubu Ponorka znovu napojujeme na cyklistickou stezku. Naštěstí již není mlha, pouze mlžný opar kazí viditelnost a sluníčko začíná přidávat na intenzitě.
Prakticky stále podél železnice se dostáváme k zastávce Sedlec, u níž stezku opouštíme a do okresního města jedeme po silnici I. třídy. Není to sice nejideálnější varianta, protože jezdí poměrně hodně aut, ale musíme nějak stáhnout zpoždění, které evidentně máme. Stezka přes Úvaly a Rajstnu je také o poznání členitější, kdežto na námi zvoleném úseku je prakticky jen jedno pořádné stoupání, a to ve Valticích.
Kolem půl jedenácté přijíždíme do městské části Poštorná. Tady zajíždíme k jednomu ze supermarketů a na etapy si jdeme nakoupit zásoby pití a jídla. Nějakou tou svačinou se přímo na místě posilňujeme a po 11. hodině jedeme zase dál. Už za pořádného horka projíždíme Břeclaví a kolem nádraží a podniku Gumotex ji opouštíme. Z rušné silnice, vedoucí k hraničnímu přechodu v Lanžhotě, odbočujeme zhruba po 3 km a odtud již téměř bez provozu dojíždíme do vesničky Kostice. Přijíždíme na křižovatku a zjišťujeme, že napojení na Moravskou cyklostezku odtud není zase až tak výhodné, vydáváme se tedy po silnici II. třídy. Postupně projíždíme obcemi Tvrdonice, Týnec, Moravská Nová Ves a Lužice. V posledně jmenované se na výše zmiňovanou stezku dostáváme, ale nerovná kamenitá cesta nám příliš dobrý pocit z jízdy nedává.
Dostáváme se k průmyslové oblasti na okraji Hodonína a protože je tady i výčep s posezením venku, neváháme a stavujeme se "na jedno". Po půlhodinové pauzičce pokračujeme dále do centra Hodonína. Zprvu si omylem zajíždíme k hraničnímu přechodu, ale pak už správně jedeme kolem nemocnice a velkého hřbitova pryč z Hodonína. Za dalších asi 7 km přijíždíme do Rohatce a za ním se dnes už podruhé dostáváme na silnici I. třídy. I tady jezdí velké množství aut a tak 10 km přes Petrov do Strážnice jedeme poctivě za sebou.
Do slováckého centra přijíždíme kolem 14:30. Hned u Skalické brány odbočujeme na méně rušnou silnici, která nás přivádí k vlakovému nádraží. U stánku, kde zrovna vysedávají místní chuligáni, si kupujeme zmrzlinu. Pobýváme zde do 15. hodiny a pak vyjíždíme na další úsek. Ještě kousek jedeme po silnici I. třídy, ale brzy z ní odbočujeme na podstatně klidnější silničku. Ta celkem nenápadně a pozvolna stoupá k obci Žeraviny. Další vesnice, které projíždíme jsou Hroznová Lhota a Tasov, kde odbočujeme doprava. Následující úsek už začíná být trošku členitější. Projíždíme Hrubou Vrbkou a následně Kuželovem, protáhlou obcí s řadou slováckých domků.
Tady mají také hospodu s venkovním posezením a tak neváháme a parkujeme kola. Dáváme si jen jedno pivo, protože se od místních štamgastů dozvídáme otvírací dobu místního větrného mlýna - je 16:30 a v 17:00 je zavírací doba. Znovu tedy zabíráme do pedálů a vyjíždíme táhlý kopec nad obcí. K zdaleka viditelné dominantě přijíždím po pěti minutách, Nikolovi v půli kopce docházejí síly a tak přichází vedouce kolo asi o pět minut později. Na prohlídku tzv. větrňáku s otočnou střechou a zachovaným vybavením tehdejšího hospodářství máme jen asi 15 minut, ale i to stačí. U studny si ještě nabíráme vodu, kterou místní správce vychvaluje a radíme se s ním, jak nejlépe dojet do Javorníka. Doporučuje nám jet směrem na hraniční přechod a na hlavní silnici zatočit doleva.
Tato varianta je skutečně dobrá, protože jedeme prakticky stále z kopce. Po naší levici se nám stále ukazuje větrná elektrárna, jejíž vrtule jsou ale v dnešním bezvětří nehybné. Kolem 17:30 přijíždíme do Javorníka. Vyjíždíme k místní železniční zastávce, kde si na lavičce dáváme večeři. Zároveň se nám toto místo zamlouvá i jako nocležiště. Do setmění zbývá něco přes dvě hodiny a plánovaný výjezd na Velkou Javořinu bychom už asi nestihli.
Sjíždíme tedy dolů do vsi a pak pokračujeme do městečka Velká nad Veličkou. Na náměstí je plno lidí, vypadá to na právě skončenou hasičskou soutěž. Od nádraží sem po příjezdu vlaku navíc směřují další davy lidí, kteří mají namířeno na folklorní festival. My si i tady vyhledáváme hospůdku s venkovním posezením, kde trávíme zbytek večera. Po osmé se už začíná šeřit a tak se vracíme zpátky na zastávku v Javorníku, kterou jsme si zvolili místem na přespání.
DEN DRUHÝ - NÁVRAT DOMŮ (26. 8. 2001)
Vstáváme v 6:00 a po ranní hygieně a snídani se hned balíme a vyrážíme na cestu. Chceme totiž co nejvíce kilometrů ujet ráno, dokud ještě není horko. Projíždíme liduprázdnou Velkou a po silnici II. třídy míříme do Veselí nad Moravou. Po silnici bez provozu projíždíme obcí Louka, pak stoupáme na menší návrší a sjíždíme do Blatnice. Na křižovatce se dáváme doleva, ale této odbočky posléze litujeme. Silnice vede sice po rovině, ale ačkoli jde o I. třídu, je tady panelová a jízda po ní je horor.
Po 8 km dodrncáváme do Veselí nad Moravou, kde jsou zase pro změnu kočičí hlavy, takže si příliš nepolepšujeme. Zjišťujeme, že další úsek cesty směrem na Kyjov je uzavřen, my se ale po něm přesto vydáváme. Přejíždíme řeku Moravu, pak míjíme místní zámeček a přes Baťův kanál opouštíme město. Uzavírka má vliv na to, že nejezdí žádná auta. Jen občas nějaké projede a po chvíli se zase vrací zpátky - to není dobré znamení. Po pár minutách přijíždíme k mostu přes Novou Moravu. Zde je příčina uzavírky: za mostem se vyhlubuje nový příkop. Když se toto místo snažíme přejít, Nikola podkluzuje na mokré trávě a končí v mokrém písku. Za mostem musí čistit sebe i kolo, ale jinak je O. K. Všímáme si, že z druhé strany je zde vyznačena objížďka pro cyklisty - škoda, že na náš směr se zapomnělo.
Po menší trampotě nakonec pokračujeme dál a po chvilce přijíždíme k nádraží v Moravském Písku. Tady je již znovu běžný provoz aut. Za moment dnes již podruhé vjíždíme na kočičí hlavy a po nich absolvujeme téměř celý průjezd městem Bzenec. Nenáročnou rovinatou cestou následuje město Vracov a potom jedeme v těsné blízkosti dvoukolejné železniční trati. Na polích si všímáme několika těžebních ropných věží. Pak vjíždíme do vesnice Vlkoš a za místním potokem vyjíždíme menší kopec. Po pár stovkách metrů z něj zase závratnou rychlostí sjíždíme a to už jsme v Kyjově.
Chvíli zvažujeme, zda se nestavíme na nákup do některého z otevřených supermarketů, ale nakonec tak nečiníme. Stoupáme k nemocnici a u ní odbočujeme vlevo. Kolem nově vybudovaných obchodních center se dostáváme do dvojvesnice Svatobořice - Mistřín. Je to údajně nejdelší vesnice v Česku, což může být pravda, protože průjezd nám trvá opravdu dlouho. Navíc se tady stavujeme do obchodu, kde nakupujeme proviant.
Po posilnění pokračujeme přes Šardice a Hovorany do Čejče, tam vjíždíme na silnici I. třídy č. 51, která nás přivádí do Terezína. Na křižovatce odbočujeme vlevo na silnici II. třídy. Projíždíme Kobylím a pak Bořeticemi, na jejímž konci fotím za jízdy letadlo. Přes mírné návrší se pak dostáváme do Velkých Pavlovic a za nimi nás čeká znovu stoupání a sjezd. Dále přejíždíme dálnici D2 a pak krátce jedeme po "staré cestě" z Břeclavi do Brna. Odbočujeme k nádraží v Zaječí a od něj pokračujeme táhlým stoupáním do stejnojmenné vesnice.
Jsou to dobré 2 km, vůbec nezávidím lidem, kteří tady chodí každé ráno na vlak. Nahoře v obci na Nikolu musím chvilku čekat a pak společně sjíždíme zase dolů. Po rovince se dostáváme k přehradě v Nových Mlýnech. Na splutí Dyje se odtud právě chystá skupinka vodáků na raftech. Jdeme se i podívat na hráz přehradní nádrže a tam si dáváme asi 20 minut pauzu.
Po 11. hodině vyrážíme na závěrečný úsek našeho společného putování. Dostáváme se do Milovic a odtud se s elánem pouštíme do výjezdu Milovického kopce. Nikola ale brzy odpadává a tak se nahoře na něj snažím počkat. Dotírající hmyz mě ale nutí sjet z kopce dolů a čekat až mimo les. Po čtvrthodince sem konečně přijíždí můj spolujezdec, s nímž pak kolem lomu a kasáren přijíždíme do Mikulova. Tady se už každý vydáváme svou vlastní cestou - on do svého bydliště a já po Brněnské ulici směrem na Březí. Zde se napojuji na bývalou signálku a po ní dojíždím kolem 13:30 do Hevlína.
Dojmy z trasy a doplňky:
Poměrně nenáročná trasa, na níž převažuje rovinatý terén může zaujmout i méně trénované cyklisty. Nepříjemná byla jízda po historických silnicích (panelové a dlážděné silnice). Škoda nezdařeného výjezdu na nejvyšší bod Bílých Karpat - Velkou Javořinu.
Původně jsem na tento výlet plánoval vyjet již brzy po svítání. Sobotní ráno se však udělala taková mlha, že by ji i Rákosníček mohl krájet. Vyčkávám asi do sedmi hodin na zlepšení situace, ale k ní nedochází. Času ale nazbyt není a tak zhruba o půl osmé vyjíždím na cestu.
Kolem nádraží se dostávám na cyklostezku a po ní jedu asi 22 km do Březí. Protože dál je cyklostezka sjízdná jen pro MTB kola, odbočuji zde do vsi a do Mikulova pokračuji po státní silnici. Mlha je stále hodně hustá a já vypadám, jako bych jel v dešti. Po chvíli se dostávám na mikulovské náměstí, kde mám sraz s mým dnešním spolujezdcem, Nikolou.
Ten nemá ještě ani sbalené věci a tak na něj musím asi 3/4 hodiny čekat. Po deváté hodině je již nachystán a tak konečně vyjíždíme. Vydáváme se po silnici k staré mikulovské celnici a v její blízkosti si jdeme prohlédnout staré pruské pohřebiště s mohutným železným křížem. Po pětiminutovém zdržení se u disco-klubu Ponorka znovu napojujeme na cyklistickou stezku. Naštěstí již není mlha, pouze mlžný opar kazí viditelnost a sluníčko začíná přidávat na intenzitě.
Prakticky stále podél železnice se dostáváme k zastávce Sedlec, u níž stezku opouštíme a do okresního města jedeme po silnici I. třídy. Není to sice nejideálnější varianta, protože jezdí poměrně hodně aut, ale musíme nějak stáhnout zpoždění, které evidentně máme. Stezka přes Úvaly a Rajstnu je také o poznání členitější, kdežto na námi zvoleném úseku je prakticky jen jedno pořádné stoupání, a to ve Valticích.
Kolem půl jedenácté přijíždíme do městské části Poštorná. Tady zajíždíme k jednomu ze supermarketů a na etapy si jdeme nakoupit zásoby pití a jídla. Nějakou tou svačinou se přímo na místě posilňujeme a po 11. hodině jedeme zase dál. Už za pořádného horka projíždíme Břeclaví a kolem nádraží a podniku Gumotex ji opouštíme. Z rušné silnice, vedoucí k hraničnímu přechodu v Lanžhotě, odbočujeme zhruba po 3 km a odtud již téměř bez provozu dojíždíme do vesničky Kostice. Přijíždíme na křižovatku a zjišťujeme, že napojení na Moravskou cyklostezku odtud není zase až tak výhodné, vydáváme se tedy po silnici II. třídy. Postupně projíždíme obcemi Tvrdonice, Týnec, Moravská Nová Ves a Lužice. V posledně jmenované se na výše zmiňovanou stezku dostáváme, ale nerovná kamenitá cesta nám příliš dobrý pocit z jízdy nedává.
Dostáváme se k průmyslové oblasti na okraji Hodonína a protože je tady i výčep s posezením venku, neváháme a stavujeme se "na jedno". Po půlhodinové pauzičce pokračujeme dále do centra Hodonína. Zprvu si omylem zajíždíme k hraničnímu přechodu, ale pak už správně jedeme kolem nemocnice a velkého hřbitova pryč z Hodonína. Za dalších asi 7 km přijíždíme do Rohatce a za ním se dnes už podruhé dostáváme na silnici I. třídy. I tady jezdí velké množství aut a tak 10 km přes Petrov do Strážnice jedeme poctivě za sebou.
Do slováckého centra přijíždíme kolem 14:30. Hned u Skalické brány odbočujeme na méně rušnou silnici, která nás přivádí k vlakovému nádraží. U stánku, kde zrovna vysedávají místní chuligáni, si kupujeme zmrzlinu. Pobýváme zde do 15. hodiny a pak vyjíždíme na další úsek. Ještě kousek jedeme po silnici I. třídy, ale brzy z ní odbočujeme na podstatně klidnější silničku. Ta celkem nenápadně a pozvolna stoupá k obci Žeraviny. Další vesnice, které projíždíme jsou Hroznová Lhota a Tasov, kde odbočujeme doprava. Následující úsek už začíná být trošku členitější. Projíždíme Hrubou Vrbkou a následně Kuželovem, protáhlou obcí s řadou slováckých domků.
Tady mají také hospodu s venkovním posezením a tak neváháme a parkujeme kola. Dáváme si jen jedno pivo, protože se od místních štamgastů dozvídáme otvírací dobu místního větrného mlýna - je 16:30 a v 17:00 je zavírací doba. Znovu tedy zabíráme do pedálů a vyjíždíme táhlý kopec nad obcí. K zdaleka viditelné dominantě přijíždím po pěti minutách, Nikolovi v půli kopce docházejí síly a tak přichází vedouce kolo asi o pět minut později. Na prohlídku tzv. větrňáku s otočnou střechou a zachovaným vybavením tehdejšího hospodářství máme jen asi 15 minut, ale i to stačí. U studny si ještě nabíráme vodu, kterou místní správce vychvaluje a radíme se s ním, jak nejlépe dojet do Javorníka. Doporučuje nám jet směrem na hraniční přechod a na hlavní silnici zatočit doleva.
Tato varianta je skutečně dobrá, protože jedeme prakticky stále z kopce. Po naší levici se nám stále ukazuje větrná elektrárna, jejíž vrtule jsou ale v dnešním bezvětří nehybné. Kolem 17:30 přijíždíme do Javorníka. Vyjíždíme k místní železniční zastávce, kde si na lavičce dáváme večeři. Zároveň se nám toto místo zamlouvá i jako nocležiště. Do setmění zbývá něco přes dvě hodiny a plánovaný výjezd na Velkou Javořinu bychom už asi nestihli.
Sjíždíme tedy dolů do vsi a pak pokračujeme do městečka Velká nad Veličkou. Na náměstí je plno lidí, vypadá to na právě skončenou hasičskou soutěž. Od nádraží sem po příjezdu vlaku navíc směřují další davy lidí, kteří mají namířeno na folklorní festival. My si i tady vyhledáváme hospůdku s venkovním posezením, kde trávíme zbytek večera. Po osmé se už začíná šeřit a tak se vracíme zpátky na zastávku v Javorníku, kterou jsme si zvolili místem na přespání.
DEN DRUHÝ - NÁVRAT DOMŮ (26. 8. 2001)
Vstáváme v 6:00 a po ranní hygieně a snídani se hned balíme a vyrážíme na cestu. Chceme totiž co nejvíce kilometrů ujet ráno, dokud ještě není horko. Projíždíme liduprázdnou Velkou a po silnici II. třídy míříme do Veselí nad Moravou. Po silnici bez provozu projíždíme obcí Louka, pak stoupáme na menší návrší a sjíždíme do Blatnice. Na křižovatce se dáváme doleva, ale této odbočky posléze litujeme. Silnice vede sice po rovině, ale ačkoli jde o I. třídu, je tady panelová a jízda po ní je horor.
Po 8 km dodrncáváme do Veselí nad Moravou, kde jsou zase pro změnu kočičí hlavy, takže si příliš nepolepšujeme. Zjišťujeme, že další úsek cesty směrem na Kyjov je uzavřen, my se ale po něm přesto vydáváme. Přejíždíme řeku Moravu, pak míjíme místní zámeček a přes Baťův kanál opouštíme město. Uzavírka má vliv na to, že nejezdí žádná auta. Jen občas nějaké projede a po chvíli se zase vrací zpátky - to není dobré znamení. Po pár minutách přijíždíme k mostu přes Novou Moravu. Zde je příčina uzavírky: za mostem se vyhlubuje nový příkop. Když se toto místo snažíme přejít, Nikola podkluzuje na mokré trávě a končí v mokrém písku. Za mostem musí čistit sebe i kolo, ale jinak je O. K. Všímáme si, že z druhé strany je zde vyznačena objížďka pro cyklisty - škoda, že na náš směr se zapomnělo.
Po menší trampotě nakonec pokračujeme dál a po chvilce přijíždíme k nádraží v Moravském Písku. Tady je již znovu běžný provoz aut. Za moment dnes již podruhé vjíždíme na kočičí hlavy a po nich absolvujeme téměř celý průjezd městem Bzenec. Nenáročnou rovinatou cestou následuje město Vracov a potom jedeme v těsné blízkosti dvoukolejné železniční trati. Na polích si všímáme několika těžebních ropných věží. Pak vjíždíme do vesnice Vlkoš a za místním potokem vyjíždíme menší kopec. Po pár stovkách metrů z něj zase závratnou rychlostí sjíždíme a to už jsme v Kyjově.
Chvíli zvažujeme, zda se nestavíme na nákup do některého z otevřených supermarketů, ale nakonec tak nečiníme. Stoupáme k nemocnici a u ní odbočujeme vlevo. Kolem nově vybudovaných obchodních center se dostáváme do dvojvesnice Svatobořice - Mistřín. Je to údajně nejdelší vesnice v Česku, což může být pravda, protože průjezd nám trvá opravdu dlouho. Navíc se tady stavujeme do obchodu, kde nakupujeme proviant.
Po posilnění pokračujeme přes Šardice a Hovorany do Čejče, tam vjíždíme na silnici I. třídy č. 51, která nás přivádí do Terezína. Na křižovatce odbočujeme vlevo na silnici II. třídy. Projíždíme Kobylím a pak Bořeticemi, na jejímž konci fotím za jízdy letadlo. Přes mírné návrší se pak dostáváme do Velkých Pavlovic a za nimi nás čeká znovu stoupání a sjezd. Dále přejíždíme dálnici D2 a pak krátce jedeme po "staré cestě" z Břeclavi do Brna. Odbočujeme k nádraží v Zaječí a od něj pokračujeme táhlým stoupáním do stejnojmenné vesnice.
Jsou to dobré 2 km, vůbec nezávidím lidem, kteří tady chodí každé ráno na vlak. Nahoře v obci na Nikolu musím chvilku čekat a pak společně sjíždíme zase dolů. Po rovince se dostáváme k přehradě v Nových Mlýnech. Na splutí Dyje se odtud právě chystá skupinka vodáků na raftech. Jdeme se i podívat na hráz přehradní nádrže a tam si dáváme asi 20 minut pauzu.
Po 11. hodině vyrážíme na závěrečný úsek našeho společného putování. Dostáváme se do Milovic a odtud se s elánem pouštíme do výjezdu Milovického kopce. Nikola ale brzy odpadává a tak se nahoře na něj snažím počkat. Dotírající hmyz mě ale nutí sjet z kopce dolů a čekat až mimo les. Po čtvrthodince sem konečně přijíždí můj spolujezdec, s nímž pak kolem lomu a kasáren přijíždíme do Mikulova. Tady se už každý vydáváme svou vlastní cestou - on do svého bydliště a já po Brněnské ulici směrem na Březí. Zde se napojuji na bývalou signálku a po ní dojíždím kolem 13:30 do Hevlína.
Dojmy z trasy a doplňky:
Poměrně nenáročná trasa, na níž převažuje rovinatý terén může zaujmout i méně trénované cyklisty. Nepříjemná byla jízda po historických silnicích (panelové a dlážděné silnice). Škoda nezdařeného výjezdu na nejvyšší bod Bílých Karpat - Velkou Javořinu.
Fotky:
;)
;)
;)
, technická památka',560,420);)
;)
;)
;)
;)
