PO OBJEKTECH ČS. OPEVNĚNÍ V ÚSEKU BŘEZÍ
| Datum: | 27. července 2001 |
| Složení výpravy: | Marek, Petr |
| Ujetá vzdálenost (TRP): | 48,84 km |
| Čistý čas jízdy (STP): | 2:36:17 h |
| Hrubý čas jízdy: | 5 3/4 h |
| Průměrná rychlost (AVS): | 18,75 km/h |
| Mapa: | ShoCart č. 64 - Břeclavsko, Pálava |
| Text: | Marek Topič |
| Foto: | Petr Sedláček |
Dříve než jsme se vydali na cestu do Novosedel, jsme se telefonicky domluvili s kolegou Petrem Bahenským na návštěvě
jeho malého muzea. Ten souhlasil se schůzkou mezi 11 - 12 hodinou. My si dáváme sraz, počítaje s mírnou časovou
rezervou, na 9:15 u regulační stanice plynu v severní části Hevlína. Zde se chvíli radíme nad trasou a hned se
vydáváme na první úsek cesty, jež absolvujeme po státní silnici II. třídy.
Po 5 km dojíždíme do Hrabětic, kde se stavujeme v obchodě a kupujeme občerstvení na cestu. Ještě asi jeden km jedeme po rušné silnici, pak přibrzďujeme při sjezdu z "hrušovanského" kopce a u bývalého PS útvaru odbočujeme vpravo. Úzkou asfaltkou, vedoucí podél železnice, přijíždíme k bývalé signálce - dnes cyklistické Jantarové stezce. Jedeme asi 5 minut, stále kopírujíce železniční trať, pak zastavujeme u objektu LO (vz. 36 A nebo B), který stojí přímo u cesty a je tedy nepřehlédnutelný.
Bunkr má zajímavě řešený vstup horní šachtou, což je v rovinatém terénu jev ojedinělý. Dlouho se tady nezdržujeme, protože toho dnes máme v plánu více a pokračujeme v jízdě. Zanedlouho přijíždíme k železniční zastávce Jevišovka, na křižovatce však nepokračujeme na most přes řeku Dyji, ale vydáváme se doprava podél nedávno vykáceného lesa. Cesta nás později přivádí až k hrázi řeky a odtud ještě kousek k jihu. Asi 0,5 km od státních hranic s Rakouskem stojí objekt LO vz. 37, nás ale nyní zajímá torzo zrušeného mostu přes řeku. Ten je památkou po bývalé cestě z Jevišovky do Nového Přerova, která v období železné opony samozřejmě zanikla. Na páru čtyřsloupých pilířů jsou usazeny železné traverzy, chůze po nich však vyžaduje velkou odolnost vůči závrati.
Po hrázi řeky se vracíme zpátky k cyklostezce k mostu mnohem mladšímu a dřevěnému. Z něj je pěkný výhled na třístřílnový objekt LO vz. 36-C, jehož návštěvu však kvůli časové tísni odkládáme až na zpáteční cestu. Kousek se ještě vracíme a na křižovatce, kde jsme nedávno odbočili ke zrušenému mostu se nyní vydáváme opačným směrem. Přejíždíme kolej, míjíme regulační plynovou stanici a pietní místo věnované příchodu Charvátů, na levé straně pak fotbalové hřiště, které na své poslední utkání už asi také ani nepamatuje. Přijíždíme k mostu přes říčku Jevišovku (ta se kousek dál vlévá do Dyje), opět zastavujeme a navštěvujeme dvojici objektů LO vz. 37-D po obou stranách silnice.
Pár metrů odsud už jsou první domy malé vísky Jevišovka. Na křižovatce odbočujeme doprava a po hlavní ulici se dostáváme k bílému kostelu Sv. Kunhuty. Za ním se dáváme rovněž vpravo a panelová cesta nás pak přivádí znovu k řece Dyji. U závlahové čerpačky je přes řeku úzká lávka, po níž se vydáváme na pravý břeh a po nepříliš vyježděné cestě po hrázi dojíždíme až k závodu Avia v Novosedlech. Podél areálu závodu se dostáváme do vsi a protože se už blíží 11. hodina jedeme hned ke správci muzea opevnění - Petru Bahenskému. S ním se pak společně vydáváme vesnicí, odbočujeme na cestu k místním vinařským sklepům a podél Polního potoka přijíždíme až k zesílenému objektu LO vz. 37, A-160, číslo 3111.
Jak už bylo zmíněno, kolega Bahenský si tento řopík vzal do správy a od roku 1998 se jej snaží rekonstruovat do předválečné podoby. Spatřujeme zde mj. kompletní Strakonickou lafetu vz. 38 a také Brněnskou lafetu vz. 37, jíž ovšem chybí charakteristické "kolečko", dále jsou tu k vidění makety zbraní (těžký kulomet, samopal), bedničky na náboje, olejnička, uzávěry střílen, střelecké lavice, atd. Máme možnost si zatočit ventilátorem a hlavně vyzkoušet pozorování okolí periskopem. Když už máme vše prohlédnuto, chvíli spolu ještě diskutujeme a pak se loučíme.
Vydáváme se severním směrem podél větrolamu a po necelém kilometru přijíždíme k místní cihelně Wienerberger. Na státní silnici odbočujeme doprava a po dalších asi 2 km se dostáváme do vsi, jíž se přezdívá Teplákov nebo DePo - tedy do Dobrého Pole. Hlavní ulicí projíždíme celou vsí a u dopravní značky, signalizující žel. přejezd odbočujeme k fotbalovému hřišti. To přejíždíme napříč, a takto se nám daří najít nepříliš výraznou lesní pěšinu. Ještě asi stovku metrů se musíme prodírat kopřivami, než se dostáváme k jedné z největších rarit čs. opevnění - dvoupatrovému řopíku vz. 37 A-180.
Jeho suterén je celoročně zatopený vodou a tak se musíme spokojit s návštěvou horního patra. Po zhotovení několika snímků se vracíme stejnou cestou zpět do vesnice. Podél železniční zastávky, u níž jsou dodnes zbytky odstřeleného řopíku, vjíždíme do sklepní ulice. Pak projíždíme lesíkem a přes Přerovský vrch se blížíme k Novému Přerovu. Asi 200 metrů před prvními domky se jdeme osvěžit k nově opravené studánce a poté už se dostáváme do obce v níž se napojujeme na Jantarovou stezku. Po ní se vydáváme na zpáteční cestu.
Opravená signálka nás přivádí (dnes už potřetí) k dřevěnému mostu přes Dyji u železniční zastávky Jevišovka. Tady si ještě jdeme obhlédnout objekt vz. 36 C a po ujetí dalších asi 400 m i jeden objekt vz. 37 A, který stojí v těsném sousedství železniční trati. Potom už se nikde nezdržujeme a kolem 15. hodiny přijíždíme do Hevlína.
Dojmy z trasy a doplňky:
Z obyčejné návštěvy muzea v Novosedlech vznikla dobrá spolupráce naší cestovatelské skupiny s jeho správcem. K raritě čs. opevnění je třeba upozornit na nepříliš dobrou dostupnost dvoupatrového řopíku. A pozor na klíšťata!
Po 5 km dojíždíme do Hrabětic, kde se stavujeme v obchodě a kupujeme občerstvení na cestu. Ještě asi jeden km jedeme po rušné silnici, pak přibrzďujeme při sjezdu z "hrušovanského" kopce a u bývalého PS útvaru odbočujeme vpravo. Úzkou asfaltkou, vedoucí podél železnice, přijíždíme k bývalé signálce - dnes cyklistické Jantarové stezce. Jedeme asi 5 minut, stále kopírujíce železniční trať, pak zastavujeme u objektu LO (vz. 36 A nebo B), který stojí přímo u cesty a je tedy nepřehlédnutelný.
Bunkr má zajímavě řešený vstup horní šachtou, což je v rovinatém terénu jev ojedinělý. Dlouho se tady nezdržujeme, protože toho dnes máme v plánu více a pokračujeme v jízdě. Zanedlouho přijíždíme k železniční zastávce Jevišovka, na křižovatce však nepokračujeme na most přes řeku Dyji, ale vydáváme se doprava podél nedávno vykáceného lesa. Cesta nás později přivádí až k hrázi řeky a odtud ještě kousek k jihu. Asi 0,5 km od státních hranic s Rakouskem stojí objekt LO vz. 37, nás ale nyní zajímá torzo zrušeného mostu přes řeku. Ten je památkou po bývalé cestě z Jevišovky do Nového Přerova, která v období železné opony samozřejmě zanikla. Na páru čtyřsloupých pilířů jsou usazeny železné traverzy, chůze po nich však vyžaduje velkou odolnost vůči závrati.
Po hrázi řeky se vracíme zpátky k cyklostezce k mostu mnohem mladšímu a dřevěnému. Z něj je pěkný výhled na třístřílnový objekt LO vz. 36-C, jehož návštěvu však kvůli časové tísni odkládáme až na zpáteční cestu. Kousek se ještě vracíme a na křižovatce, kde jsme nedávno odbočili ke zrušenému mostu se nyní vydáváme opačným směrem. Přejíždíme kolej, míjíme regulační plynovou stanici a pietní místo věnované příchodu Charvátů, na levé straně pak fotbalové hřiště, které na své poslední utkání už asi také ani nepamatuje. Přijíždíme k mostu přes říčku Jevišovku (ta se kousek dál vlévá do Dyje), opět zastavujeme a navštěvujeme dvojici objektů LO vz. 37-D po obou stranách silnice.
Pár metrů odsud už jsou první domy malé vísky Jevišovka. Na křižovatce odbočujeme doprava a po hlavní ulici se dostáváme k bílému kostelu Sv. Kunhuty. Za ním se dáváme rovněž vpravo a panelová cesta nás pak přivádí znovu k řece Dyji. U závlahové čerpačky je přes řeku úzká lávka, po níž se vydáváme na pravý břeh a po nepříliš vyježděné cestě po hrázi dojíždíme až k závodu Avia v Novosedlech. Podél areálu závodu se dostáváme do vsi a protože se už blíží 11. hodina jedeme hned ke správci muzea opevnění - Petru Bahenskému. S ním se pak společně vydáváme vesnicí, odbočujeme na cestu k místním vinařským sklepům a podél Polního potoka přijíždíme až k zesílenému objektu LO vz. 37, A-160, číslo 3111.
Jak už bylo zmíněno, kolega Bahenský si tento řopík vzal do správy a od roku 1998 se jej snaží rekonstruovat do předválečné podoby. Spatřujeme zde mj. kompletní Strakonickou lafetu vz. 38 a také Brněnskou lafetu vz. 37, jíž ovšem chybí charakteristické "kolečko", dále jsou tu k vidění makety zbraní (těžký kulomet, samopal), bedničky na náboje, olejnička, uzávěry střílen, střelecké lavice, atd. Máme možnost si zatočit ventilátorem a hlavně vyzkoušet pozorování okolí periskopem. Když už máme vše prohlédnuto, chvíli spolu ještě diskutujeme a pak se loučíme.
Vydáváme se severním směrem podél větrolamu a po necelém kilometru přijíždíme k místní cihelně Wienerberger. Na státní silnici odbočujeme doprava a po dalších asi 2 km se dostáváme do vsi, jíž se přezdívá Teplákov nebo DePo - tedy do Dobrého Pole. Hlavní ulicí projíždíme celou vsí a u dopravní značky, signalizující žel. přejezd odbočujeme k fotbalovému hřišti. To přejíždíme napříč, a takto se nám daří najít nepříliš výraznou lesní pěšinu. Ještě asi stovku metrů se musíme prodírat kopřivami, než se dostáváme k jedné z největších rarit čs. opevnění - dvoupatrovému řopíku vz. 37 A-180.
Jeho suterén je celoročně zatopený vodou a tak se musíme spokojit s návštěvou horního patra. Po zhotovení několika snímků se vracíme stejnou cestou zpět do vesnice. Podél železniční zastávky, u níž jsou dodnes zbytky odstřeleného řopíku, vjíždíme do sklepní ulice. Pak projíždíme lesíkem a přes Přerovský vrch se blížíme k Novému Přerovu. Asi 200 metrů před prvními domky se jdeme osvěžit k nově opravené studánce a poté už se dostáváme do obce v níž se napojujeme na Jantarovou stezku. Po ní se vydáváme na zpáteční cestu.
Opravená signálka nás přivádí (dnes už potřetí) k dřevěnému mostu přes Dyji u železniční zastávky Jevišovka. Tady si ještě jdeme obhlédnout objekt vz. 36 C a po ujetí dalších asi 400 m i jeden objekt vz. 37 A, který stojí v těsném sousedství železniční trati. Potom už se nikde nezdržujeme a kolem 15. hodiny přijíždíme do Hevlína.
Dojmy z trasy a doplňky:
Z obyčejné návštěvy muzea v Novosedlech vznikla dobrá spolupráce naší cestovatelské skupiny s jeho správcem. K raritě čs. opevnění je třeba upozornit na nepříliš dobrou dostupnost dvoupatrového řopíku. A pozor na klíšťata!
Fotky:
;)
',560,420);)
;)
;)
