wz

CYKLOTURISTICKÝ VÝLET CELODENNÍ


(MEZI)NÁRODNÍM PARKEM PODYJÍ - TAHYATAL

Datum:20. května 2001
Složení výpravy:Marek
Ujetá vzdálenost (TRP):129,15 km
Čistý čas jízdy (STP):6:27:35 h
Hrubý čas jízdy:9 h
Průměrná rychlost (AVS):   19,99 km/h
Mapa:KČT (freytag&berndt) č. 22 - Podyjí a Znojemsko
  
Text & foto:Marek Topič



Na dnešní den bylo předpovídáno opravdu pěkné "cyklistické" počasí - teploty kolem 20 °C a téměř bezvětří. Tak zbývá jen vybrat nějaký cíl a sednout na kolo.
Vyjíždím okolo 7:45 hod. a jako obvykle si jedu nejdříve vypůjčit foťák. Cestu k celnici si krátím povídáním s bývalou spolužačkou, která právě jede do práce - jednoho z obchodů DTF. Kontrola na obou celnicích je bezproblémová, český celník se ani neuráčí jít zkontrolovat pas a mávnutím ruky mě odbavuje i celník v Laa. V sobotu se v Laa konala technoparty a tak to ještě podle toho vypadá. Kličkuji mezi zvratky a rozbitým sklem po liduprázdných ulicích a po státní silnici č. 45 toto město opouštím.
Vzhledem k tomu, že je neděle a provoz aut není téměř žádný, rozhoduji se, že do Haugsdorfu (asi 26 km), pojedu právě po této silnici. Zatím je ještě poměrně chladno a tak jedu docela pomalu, ale postupně se dostávám do tempa a jedu rychlostí tak kolem 27 km/h. Po cca 6 km projíždím obcí Wulzeshofen, pak Zwingendorfem a Obritzem. Odtud už je frekvence vesnic podstatně větší, jsou od sebe vzdáleny méně než 1 km a někdy na sebe navazují rovnou.
Trošku netypický ruch je v další vesnici - Hadresu. Téměř na všech domech jsou vyvěšeny vlajky (rakouské a dolnorakouské) a na návsi se pomalu scházejí lidé. Většina je v hasičských uniformách, určitě se zde chystá nějaká hasičská slavnost, často totiž míjím hasičská auta (některá i historická), které míří právě sem. Přes dvě menší obce (Untermarkersdorf, Alberndorf im Pulkautal) se konečně dostávám do městečka Haugsdorf.
Je přesně devět a kostelní zvony se hlasitě rozezvánějí. Dává mi trošku problémy nalézt tu správnou cestu, jež vede do sklepní ulice, ale po dvou špatných odbočeních se nakonec vydávám správným směrem. Zde mi dnes končí jízda po rovině a dál už mě čeká spíše členitější krajina. Vyjíždím až k vysílači pro mobilní telefony a pak klesám po silnici (tzv. s prioritou) číslo 2 k hraničnímu přechodu Kleinhaugsdorf. Asi 0,5 km před celnicí však odbočuji doleva a po úzké silničce vyjíždím až k betonové rozhledně.
Ani ne 10 m vysoká stavba byla postavena v osmdesátých letech, jako pomník vysídlených Němců z předválečných pohraničních okresů N. Bystřice, Slavonice, Znojmo a Mikulov. Krátce se tu zastavuji a vystupuji i na vyhlídkovou plošinu. Dnes je ale mlžný opar a tak nejde moc daleko vidět. Pozorovat jdou jen obrysy dominant Znojma na severu a Retzu s větrným mlýnem na západě.
Pokračuji dále do vesnice Retzbach (nejprve Unter-retzbach a po dalším 1,5 km i Mitter-retzbach). V této dvojvsi je téměř vše, co jde, natřeno červeně - velké balvany, patníky, mája, ploty, kmeny stromů jsou obalené červenou látkou, ... - těžko hádat, co to má vlastně znamenat.
Já už se ale soustřeďuji na první větší stoupání do kopců v NP Thayatal. První kilometr za Mitterretzbachem je hodně prudký a dává mi dost zabrat. Teprve až se silnice přibližuje ke státním hranicím, je stoupání mírnější a nahoře u opravené boží muky začíná pro změnu klesat. Při sjezdu míjím dřevěný altán a po vyjetí z lesa se dostávám do vsi Niederflanditz. Pokračuji dále do Merkersdorfu a na tomto úseku (asi 4 km) nepotkávám ani jediné auto. Hned na začátku vsi odbočuji podle ukazatele doprava a dlouhým sjezdem se dostávám až k potoku pod zříceninou hradu Kaja. Kousek musím ještě vyjet do kopce a už se ocitám na ostrohu nad potokem. Hrad je na ostrohu protějším a vede k němu dlouhý dřevěný most. Vydávám se na velmi krátkou prohlídku nádvoří a pak se zase vracím ke kolu, kde svačím.
Stejnou cestou se vracím zpátky do vsi a stoupám do kopce, který končí až na jejím konci. Před vjezdem do lesa dosahuji nadm. výšky 419 m a dále mě čeká sjezd serpentinami do nejmenšího města Rakouska - Hardeggu. Zastavuji se až u dvou dominant - kostela sv. Víta (ze 13. stol.) a pod o kousek výše umístěným hradem z 12. stol. Opět jdu na prohlídku nádvoří hradu a pak pokračuji ve sjezdu. Úzkou silničkou se dostávám až k rakouské celnici u mostu přes řeku Dyji.
Na každé straně mostu mě čeká pasová kontrola a hned za budovou české celnice jsem vítán střílnou lehkého objektu čs. opevnění vz. 37-E. Začíná tu mírné, ovšem dlouhé stoupání. Asi po 1 km odbočuji na lesní pěšinu, která mě po pár minutách jízdy přivádí k Hardeggské vyhlídce. Výhled z dřevěného altánu na město Hardegg je nádherná. Setrvávám zde asi 20 minut a pak se vracím zpátky na asfaltku, po níž dojíždím na začátek obce Čížov.
U informačního centra, které je umístěno v opevněné budově předválečného celního úřadu, je zachovaný asi třísetmetrový úsek železné opony. Vydávám se po bývalé signální silnici podél drátů, podjíždím pod strážní věží a kousek dál sesedám z kola a pokračuji pěšky. Silnice přes údolí Klaperova potoka již prakticky neexistuje, za pár let už asi nepůjde poznat, že tu kdysi byla hraniční průseč. Po hodně náročném sestupu a výstupu opět nasedám na kolo a jedu dále po bývalé signálce. Před vesnicí Lukov se tato stáčí na jih a opět klesá do údolí. Cesta je tady samý výmol a zlepšuje se až v místě, kde znovu uhýbá na východ.
Dojíždím na rozcestí Příčky a rozhoduji se, že si zajedu i k 2,5 km vzdálenému Novému Hrádku. Trasa k této zřícenině vede po klesající lesní cestě. Každou chvíli musím ale přibrzďovat, protože příčně přes cestu jsou v pravidelných vzdálenostech zabudovány odvodňovací kanálky. Přijíždím k hradní bráně, kde už čeká několik turistů. Je 12:20 a do 13:00 trvá polední přestávka. Čekání si krátím dojídáním posledních zásob jídla.
Přesně v jednu se otevírá hradní brána a s dalšími asi dvaceti návštěvníky vcházím na nádvoří hradu. Prohlídka trvá necelou hodinku a jejím vyvrcholením je určitě rozhled z hradní vyhlídky do údolí Dyje. Po lesní cestě se vracím zpátky a na rozcestí Příčky odbočuji znovu na býv. signálku, která je nyní vyznačena jako cykloturistická trasa. Opět se horší kvalita silnice, navíc do údolí Žlebského potoka klesá silnice tak prudce, že mám velké problémy s bržděním (samozřejmě je chyba i v špatně seřízených brzdách).
Jako už dnes po několikáté, musím po sjezdu opět stoupat do kopce. Následuje rozcestí "U Milíře" a po dalších 2 km zajíždím také k bývalým železným schodům. Ani po nich už zde není žádná památka, jenom pěkný rozhled do údolí. Další úsek stezky k vinici Šobes má nový asfaltový koberec a její finální část opět velmi prudce klesá, od stánku fy. Znovín už se musí kolo pouze vést po dlážděné stezce.
Pod Šobesem projíždím úzkou cestičkou po louce a pak přes visutý most překonávám řeku Dyji. Chvíli ještě jedu podél řeky a u úpravny vody odbočuji na cestu po níž mířím k obci Hnanice. Opouštím NP Podyjí a dále mě už čeká typická krajina Znojemska.
Na cestu domů se vydávám tou nejkratší možnou cestou přes Šatov, Chvalovice, Dyjákovičky, Hnízdo, Strachotice, Valtrovice, (Křídlůvky), Hrádek a Dyjákovice. V posledně jmenované si kupuji zmrzlinu a pak pokračuji do Hevlína, kam přijíždím před 17. hodinou.

Dojmy z trasy a doplňky:
Pěkná příroda, mnoho památek, vyhlídky, atd. - to vše je kompenzováno katastrofálním stavem většiny silnic v NP Podyjí.



Fotky:

Rozhledna nedaleko celnice Kleinhaugsdorf Zřícenina hradu Kaja Hrad Hardegg Hardeggská vyhlídka Nový Hrádek u Lukova