Z MIKULOVA DO SEDLECE PO MODRÉ
| Datum: | 8. května 2001 |
| Složení výpravy: | Marek, Petr |
| Ušlá vzdálenost / čas: | cca 11 km / 3 1/2 hod. |
| Mapa: | SHOCart č. 218 - Znojemsko, Břeclavsko |
| Text: | Marek Topič |
| Foto: | Petr Sedláček |
Na státní svátek se zprvu zdálo, že počasí nebude příliš vhodné na výlet. Celé dopoledne zataženo a před desátou
i krátká dešťová přeháňka. I přesto si, s pláštěnkami přibalenými v batohu, dáváme sraz k vlaku s odjezdem v 11:48.
U strojvůdce si kupujeme lístky do Mikulova a pak jako jediní (ani v Hraběticích nikdo nenastupuje) jedeme motoráčkem řady 809 do Hrušovan. Během této krátké jízdy se zcela mění počasí. Oblačnost se postupně trhá a začíná být i celkem teplo. V Hrušovanech chvíli čekáme na přípoj. Jede jen motorák a tzv. půlený vagon, ale ani tímto spojem nejede zrovna mnoho cestujících. Mezi Dobrým Polem a Březím se zdá, jakoby měl motorák poruchu, celý úsek jedeme tak dvacítkou. Za Březím je ale už vše O. K. a tak krátce po půl jedné vystupujeme na nádraží v Mikulově.
Jdeme ulicemi Nádražní, Pod Platanem a nakonec Koněvovou. Krátce si ještě zacházíme pod náměstí, kde si kupujeme zmrzlinu a pak už kolem rockového klubu stoupáme ke schodům, u nichž začíná křížová cesta. Stezka na Svatý kopeček vede nejdříve lesem, později přecházejícím na porosty keřů a nakonec travní stepí prokládanou vápencovými skalami. Každou chvíli míjíme tzv. pašijová zastavení a také torza laviček.
Přestože výstup netrvá dlouho, jsme nahoře ve výšce 363 m n. m. docela unaveni a tak si sedáme do trávy a kocháme se pohledy na město Mikulov. Viditelnost je dnes spíše špatná, mlžný opar nedovoluje dohlédnout dále než 5 km. Nejlepší rozhled je samozřejmě na samotné město - zámek, kostely, Kozí hrádek a kopec Turold. Vršky Pálavy se zříceninami Děvičky a Sirotčí hrádek, stejně jako na jihu Schweinbarther Berg s Jihomoravským křížem, jdou už vidět jen mlhavě.
Po čtvrthodince rozhlížení uvazujeme psa, který dnes absolvuje tento výlet s námi, u lavičky, a jdeme se podívat do kostela Sv. Šebestiána, který je dnes mimořádně otevřený. Pak pokračujeme po modré TZT (dříve to bývala červená) kolem dalších dvou stavbiček, za nimiž následuje kratší klesání a nakonec vycházíme po schodech k další kapličce, tentokráte hodně zchátralé. Dál jdeme prakticky stále po vrstevnici a po chvíli přicházíme k bývalému lomu.
Sejít zde dolů si netroufáme a tak se raději vracíme zpět na modrou turist. značku, která vede lesní pěšinou k Mariánskému mlýnu. Odtud pokračujeme po asfaltové silnici a lom, na jehož horní stěně jsme před chvílí stáli, teď vidíme ze zdola. Po chvíli asfaltku, která uhýbá k zemědělskému družstvu, opouštíme a jdeme úzkou pěšinou uprostřed javorového větrolamu. Touto alejí jdeme necelý kilometr a pak odbočujeme na polní cestu, jenž nás přivádí až k Mušlovskému rybníku.
Ačkoli voda nemůže mít více jak 10 °C, koupou se v ní už nějací otužilci, mezi ně se přidává i můj pes Ferda. Za rozcestníkem přecházíme silnici a pak stoupáme k osadě Mušlov. Do ní se ale nakonec nedostáváme a pokračujeme až k rezervaci Liščí vrch. Zde se prodíráme křovinami a nakonec přicházíme k objektu LO vz. 36, který má netypický vstup řešený asi 3 m vysokou šachtou. Je odtud i pěkný rozhled.
Po prohlídce se vracíme na značenou stezku a podél rozkvetlého pole řepky přicházíme k prvním domků v Sedleci. Kousek před obcí si ještě zacházíme k dalšímu objektu LO, tentokráte vz. 37-A, jenž má hodně zesílené stěny i tzv. ucha. Objekt je ale uzavřen, takže se dovnitř nedostáváme. Přicházíme do vsi a protože do odjezdu nejbližšího vlaku zbývají ještě téměř dvě hodiny, hodláme se někde stavit na pivo. Motorest u rušné silnice se nám příliš nezamlouvá a tak se nakonec uzasujeme za hospodou u fotbalového hřiště.
Po dvou pivech se zvedáme a loudavým krokem směřujeme k železniční zastávce. Přecházíme most přes potok Včelínek a kolem slaniska se dostáváme na zastávku. Motorákem řady 830 se vracíme do Hrušovan, kde čekáme asi půl hodiny na další přípoj do Hevlína. Domů se vracíme vlakem v 18.45 hodin.
U strojvůdce si kupujeme lístky do Mikulova a pak jako jediní (ani v Hraběticích nikdo nenastupuje) jedeme motoráčkem řady 809 do Hrušovan. Během této krátké jízdy se zcela mění počasí. Oblačnost se postupně trhá a začíná být i celkem teplo. V Hrušovanech chvíli čekáme na přípoj. Jede jen motorák a tzv. půlený vagon, ale ani tímto spojem nejede zrovna mnoho cestujících. Mezi Dobrým Polem a Březím se zdá, jakoby měl motorák poruchu, celý úsek jedeme tak dvacítkou. Za Březím je ale už vše O. K. a tak krátce po půl jedné vystupujeme na nádraží v Mikulově.
Jdeme ulicemi Nádražní, Pod Platanem a nakonec Koněvovou. Krátce si ještě zacházíme pod náměstí, kde si kupujeme zmrzlinu a pak už kolem rockového klubu stoupáme ke schodům, u nichž začíná křížová cesta. Stezka na Svatý kopeček vede nejdříve lesem, později přecházejícím na porosty keřů a nakonec travní stepí prokládanou vápencovými skalami. Každou chvíli míjíme tzv. pašijová zastavení a také torza laviček.
Přestože výstup netrvá dlouho, jsme nahoře ve výšce 363 m n. m. docela unaveni a tak si sedáme do trávy a kocháme se pohledy na město Mikulov. Viditelnost je dnes spíše špatná, mlžný opar nedovoluje dohlédnout dále než 5 km. Nejlepší rozhled je samozřejmě na samotné město - zámek, kostely, Kozí hrádek a kopec Turold. Vršky Pálavy se zříceninami Děvičky a Sirotčí hrádek, stejně jako na jihu Schweinbarther Berg s Jihomoravským křížem, jdou už vidět jen mlhavě.
Po čtvrthodince rozhlížení uvazujeme psa, který dnes absolvuje tento výlet s námi, u lavičky, a jdeme se podívat do kostela Sv. Šebestiána, který je dnes mimořádně otevřený. Pak pokračujeme po modré TZT (dříve to bývala červená) kolem dalších dvou stavbiček, za nimiž následuje kratší klesání a nakonec vycházíme po schodech k další kapličce, tentokráte hodně zchátralé. Dál jdeme prakticky stále po vrstevnici a po chvíli přicházíme k bývalému lomu.
Sejít zde dolů si netroufáme a tak se raději vracíme zpět na modrou turist. značku, která vede lesní pěšinou k Mariánskému mlýnu. Odtud pokračujeme po asfaltové silnici a lom, na jehož horní stěně jsme před chvílí stáli, teď vidíme ze zdola. Po chvíli asfaltku, která uhýbá k zemědělskému družstvu, opouštíme a jdeme úzkou pěšinou uprostřed javorového větrolamu. Touto alejí jdeme necelý kilometr a pak odbočujeme na polní cestu, jenž nás přivádí až k Mušlovskému rybníku.
Ačkoli voda nemůže mít více jak 10 °C, koupou se v ní už nějací otužilci, mezi ně se přidává i můj pes Ferda. Za rozcestníkem přecházíme silnici a pak stoupáme k osadě Mušlov. Do ní se ale nakonec nedostáváme a pokračujeme až k rezervaci Liščí vrch. Zde se prodíráme křovinami a nakonec přicházíme k objektu LO vz. 36, který má netypický vstup řešený asi 3 m vysokou šachtou. Je odtud i pěkný rozhled.
Po prohlídce se vracíme na značenou stezku a podél rozkvetlého pole řepky přicházíme k prvním domků v Sedleci. Kousek před obcí si ještě zacházíme k dalšímu objektu LO, tentokráte vz. 37-A, jenž má hodně zesílené stěny i tzv. ucha. Objekt je ale uzavřen, takže se dovnitř nedostáváme. Přicházíme do vsi a protože do odjezdu nejbližšího vlaku zbývají ještě téměř dvě hodiny, hodláme se někde stavit na pivo. Motorest u rušné silnice se nám příliš nezamlouvá a tak se nakonec uzasujeme za hospodou u fotbalového hřiště.
Po dvou pivech se zvedáme a loudavým krokem směřujeme k železniční zastávce. Přecházíme most přes potok Včelínek a kolem slaniska se dostáváme na zastávku. Motorákem řady 830 se vracíme do Hrušovan, kde čekáme asi půl hodiny na další přípoj do Hevlína. Domů se vracíme vlakem v 18.45 hodin.
Fotky:
;)
;)
;)
