K RADAROVÉ STANICI NA BUSCHBERGU
| Datum: | 6. května 2001 |
| Složení výpravy: | Marek |
| Ujetá vzdálenost (TRP): | 65,36 km |
| Čistý čas jízdy (STP): | 3:12:37 h |
| Hrubý čas jízdy: | 4 3/4 h |
| Průměrná rychlost (AVS): | 20,36 km/h |
| Mapa: | SCHUBERT & FRANZKE - Radfahren im Land um Laa/Thaya |
| Text & foto: | Marek Topič |
Nejbližším přírodním parkem od Hevlína jsou 20 km (vzdušnou čarou) vzdálené Tiché kopce - Leiser Berge. Výjezd
na jejich nejvyšší bod - 491 m vysoký Buschberg - patří k mým nejoblíbenějším cyklistickým výletům. A podobně
jako např. na zříceninu Staatz, i sem jezdívám od roku 1994 pravidelně vždy alespoň jednou za sezónu.
Po asi týdenním období veder (na jaře nebývají teploty okolo 25° C běžné) dnes ranní bouřka přinesla mírné ochlazení. Kromě čerstvého severozápadního větru je téměř dokonalé cyklistické počasí. Vyjíždím asi ve 12.30 a jako obvykle se nejprve stavuji vypůjčit si foťák. Pak si to mířím rovnou na hraniční přechod.
Parkoviště okolo obchodů DTF jsou dnes plná rakouských hostů, ale jinak je provoz v mezihraničním pásmu klidný. Bez problémů jsem odbaven i na celnici v Laa. Snažím se projet městem bez většího zdržování a proto se raději vyhýbám hlavní ulici se semafory a bočními uličkami se dostávám na Hanfthaler Strasse, kde po cyklostezce projíždím okolo nákupního a sportovního centra Thayapark. Cyklostezka končí až u Hanfthalského hřbitova, tam odbočuji doprava na státní silnici číslo 6, a po průjezdu obcí pokračuji po přímé cestě stále na jih.
Po 5 km následuje obec Unerstinkenbrunn. Hlasitě zde vyzvánějí kostelní zvony a lidé se scházejí ke mši. Za obcí mě čeká první náročnější stoupání a také první rozhledy do typické zvlněné krajiny Dolního Rakouska. Vítr mi vane spíše do zad a pomáhá do další vesnice - Eichenbrunnu. I za touto obcí musím vyjíždět kolem zchátralé sklepní uličky do kopce. Míjím už asi pátý vysílač pro mobilní telefony a odpovídám na pozdrav dnes prvního protijedoucího cyklisty.
Následuje krátký sjezd, který znovu střídá stoupání lesním úsekem (Ernstbrunner Wald). Les krásně voní a ticho vyrušuje jen protijedoucí Opel. Co jsem vyjel, to zase musím sjet a to už se dostávám do vesnice Klement. U pěkné zvoničky uprostřed obce se mi nabízí zajížďka ke zřícenině hradu, ale tu dnes vynechávám. Vydávám se na první, teď už opravdu náročné, stoupání. To vede nejdříve kolem pramene říčky Zaya, pak ke křižovatce u osady Au, dále odbočkou k poutnímu místu Oberleis, a po cca 2 km končí na Oberleisském kopci. Posledních 100 metrů před vrcholem je stoupání tak prudké, že mám problémy udržet přední kolo na zemi.
V nadm. výšce 457 m, u pěkné kapličky, končí trošku zvláštní křížová cesta a kameny jsou tady vyznačeny základy germánského knížecího hradu a románského kostela. Hlavní dominantou, viditelnou již zdaleka, je ale (kromě vysílače) asi 20 m vysoká mohutná dřevěná rozhledna s výstavou "6000 let osídlení kopce Oberleis". Dnes je sice otevřeno, ale moc dobrá viditelnost není a tak výstup na vyhlídkovou plošinu vynechávám a prohlížím si pouze fotografie a nálezy z dlouhé historie osídlení tohoto místa.
Odpočinutý se vydávám na 3 km dlouhý sjezd, při němž klesám o dobrých 100 výškových metrů níže. Nejprve se vracím na křižovatku, pak padesátkou doslova proletím osadou Au (pomníky a pramen pod mohutnou lípou) a zpomaluji teprve u zámku Niederleis. Tady už mě totiž čeká znovu stoupání - 4 km na Buschberg a převýšení 140 m. Když vyjíždím serpentinami, předjíždějí mě za řevu motorů dvě auta (cabriolet VW Golf a nějaký starší Chrysler), evidentně nějaké soukromé závody do vrchu. Projíždím kolem pietního místa s lavečkami Hubertushain, za nímž se stoupání trošku zmírňuje, a netrvá dlouhou, a dojíždím na parkoviště pod vrcholem. "Závodníci", kteří mě předjížděli, už zde také parkují a zřejmě rozebírají zážitky z trati - z autorádia At The Drive-in na plné pecky. Vydávám se na poslední úsek cesty k vrcholu, znovu serpentinami, a krátce před 15. hodinou zastavuji u vrcholového patníku.
V oploceném a nepřístupném areálu stojí od roku 1968 23 m vysoká budova radarová stanice, jejíž ochranná kopule o průměru 23 m je do daleka viditelnou dominantou Buschbergu. Radar slouží pro řízení letového provozu vídeňského letiště Schwechat. Bezprostřední okolí areálu je obklopeno vzrostlými stromy, výhled se odtud tedy nenaskýtá. Proto pěšky scházím kolem turistické chaty trochu jižněji, kde se vypíná malý kuželovitý vrch s ukotveným křížem. Odtud už je vidět na tři světové strany, dnes ale ne moc daleko, protože je stále mlžný opar. Přesto se asi čtvrthodinku kochám pohledem dolů, přičemž nejvíce mě zaujímá řada 7 větrných elektráren vedle sebe - odsud asi 10 km jižně.
Vracím se zpátky ke kolu a sjíždím dolů na parkoviště. Chci se odtud vydat i k druhé radarové stanici (využívaná armádou), která je na o něco nižším kopci Steinmandl. Tato oblast je ale oplocena, protože se zde chovají divoká prasata a v době mláďat je vstup do ohrady zakázán. Vydávám se tedy na cestu domů. Lesem sjíždím po silnici lemované kvetoucími konvalinkami do obce Michelstetten. V závěru dlouhého klesání se mi naskýtá hezký výhled na obec s dominantním obranným románským kostelem sv Víta. Přímo do vsi ale nezajíždím, nýbrž jen okolo pár domů vyjíždím do trošku otevřenější krajiny a přes malé návrší se dostávám do sousedního Wenzersdorfu.
Tam Odbočuji u kostela doprava, po kilometru přijíždím do Zwentendorfu, a odtud jedu podivně se klikatící cestou až k uměle vytvořenému biotopu u Friebritzu. Mám dnes v plánu navštívit ještě umělou zříceninu Hanselburg, ale protože se od východu (což je trochu netypické) ženou černá mračna, měním plán, a odbočuji na Fallbach. V této vsi vyjíždím sklepní uličkou ke gotickému kostelu Sv. Lamberta z přelomu 14./15. století. Je odtud opět skvělý výhled do kraje, hlavně se vyjímají Loosdorfský zámek a kuželovitá Staatzká sklála se zříceninou hradu. Nyní už mě čeká jen příjemný sjezd do Ungerndorfu a 7 km rovinky do Laa. Něco po 17. hodině se přes celnice vracím zpět do Hevlína.
Dojmy z trasy a doplňky:
Celá trasa vede nádhernou zvlněnou krajinou s velkým množstvím vyhlídkových bodů. Silnice všech kategorií jsou ve velice dobrém stavu, vhodné i pro galusky. Uzavřená cesta na kopec Steinmandl byla asi mimořádnost, při mé návštěvě této oblasti v roce 2002 jsem se do obory bez problémů dostal.
Po asi týdenním období veder (na jaře nebývají teploty okolo 25° C běžné) dnes ranní bouřka přinesla mírné ochlazení. Kromě čerstvého severozápadního větru je téměř dokonalé cyklistické počasí. Vyjíždím asi ve 12.30 a jako obvykle se nejprve stavuji vypůjčit si foťák. Pak si to mířím rovnou na hraniční přechod.
Parkoviště okolo obchodů DTF jsou dnes plná rakouských hostů, ale jinak je provoz v mezihraničním pásmu klidný. Bez problémů jsem odbaven i na celnici v Laa. Snažím se projet městem bez většího zdržování a proto se raději vyhýbám hlavní ulici se semafory a bočními uličkami se dostávám na Hanfthaler Strasse, kde po cyklostezce projíždím okolo nákupního a sportovního centra Thayapark. Cyklostezka končí až u Hanfthalského hřbitova, tam odbočuji doprava na státní silnici číslo 6, a po průjezdu obcí pokračuji po přímé cestě stále na jih.
Po 5 km následuje obec Unerstinkenbrunn. Hlasitě zde vyzvánějí kostelní zvony a lidé se scházejí ke mši. Za obcí mě čeká první náročnější stoupání a také první rozhledy do typické zvlněné krajiny Dolního Rakouska. Vítr mi vane spíše do zad a pomáhá do další vesnice - Eichenbrunnu. I za touto obcí musím vyjíždět kolem zchátralé sklepní uličky do kopce. Míjím už asi pátý vysílač pro mobilní telefony a odpovídám na pozdrav dnes prvního protijedoucího cyklisty.
Následuje krátký sjezd, který znovu střídá stoupání lesním úsekem (Ernstbrunner Wald). Les krásně voní a ticho vyrušuje jen protijedoucí Opel. Co jsem vyjel, to zase musím sjet a to už se dostávám do vesnice Klement. U pěkné zvoničky uprostřed obce se mi nabízí zajížďka ke zřícenině hradu, ale tu dnes vynechávám. Vydávám se na první, teď už opravdu náročné, stoupání. To vede nejdříve kolem pramene říčky Zaya, pak ke křižovatce u osady Au, dále odbočkou k poutnímu místu Oberleis, a po cca 2 km končí na Oberleisském kopci. Posledních 100 metrů před vrcholem je stoupání tak prudké, že mám problémy udržet přední kolo na zemi.
V nadm. výšce 457 m, u pěkné kapličky, končí trošku zvláštní křížová cesta a kameny jsou tady vyznačeny základy germánského knížecího hradu a románského kostela. Hlavní dominantou, viditelnou již zdaleka, je ale (kromě vysílače) asi 20 m vysoká mohutná dřevěná rozhledna s výstavou "6000 let osídlení kopce Oberleis". Dnes je sice otevřeno, ale moc dobrá viditelnost není a tak výstup na vyhlídkovou plošinu vynechávám a prohlížím si pouze fotografie a nálezy z dlouhé historie osídlení tohoto místa.
Odpočinutý se vydávám na 3 km dlouhý sjezd, při němž klesám o dobrých 100 výškových metrů níže. Nejprve se vracím na křižovatku, pak padesátkou doslova proletím osadou Au (pomníky a pramen pod mohutnou lípou) a zpomaluji teprve u zámku Niederleis. Tady už mě totiž čeká znovu stoupání - 4 km na Buschberg a převýšení 140 m. Když vyjíždím serpentinami, předjíždějí mě za řevu motorů dvě auta (cabriolet VW Golf a nějaký starší Chrysler), evidentně nějaké soukromé závody do vrchu. Projíždím kolem pietního místa s lavečkami Hubertushain, za nímž se stoupání trošku zmírňuje, a netrvá dlouhou, a dojíždím na parkoviště pod vrcholem. "Závodníci", kteří mě předjížděli, už zde také parkují a zřejmě rozebírají zážitky z trati - z autorádia At The Drive-in na plné pecky. Vydávám se na poslední úsek cesty k vrcholu, znovu serpentinami, a krátce před 15. hodinou zastavuji u vrcholového patníku.
V oploceném a nepřístupném areálu stojí od roku 1968 23 m vysoká budova radarová stanice, jejíž ochranná kopule o průměru 23 m je do daleka viditelnou dominantou Buschbergu. Radar slouží pro řízení letového provozu vídeňského letiště Schwechat. Bezprostřední okolí areálu je obklopeno vzrostlými stromy, výhled se odtud tedy nenaskýtá. Proto pěšky scházím kolem turistické chaty trochu jižněji, kde se vypíná malý kuželovitý vrch s ukotveným křížem. Odtud už je vidět na tři světové strany, dnes ale ne moc daleko, protože je stále mlžný opar. Přesto se asi čtvrthodinku kochám pohledem dolů, přičemž nejvíce mě zaujímá řada 7 větrných elektráren vedle sebe - odsud asi 10 km jižně.
Vracím se zpátky ke kolu a sjíždím dolů na parkoviště. Chci se odtud vydat i k druhé radarové stanici (využívaná armádou), která je na o něco nižším kopci Steinmandl. Tato oblast je ale oplocena, protože se zde chovají divoká prasata a v době mláďat je vstup do ohrady zakázán. Vydávám se tedy na cestu domů. Lesem sjíždím po silnici lemované kvetoucími konvalinkami do obce Michelstetten. V závěru dlouhého klesání se mi naskýtá hezký výhled na obec s dominantním obranným románským kostelem sv Víta. Přímo do vsi ale nezajíždím, nýbrž jen okolo pár domů vyjíždím do trošku otevřenější krajiny a přes malé návrší se dostávám do sousedního Wenzersdorfu.
Tam Odbočuji u kostela doprava, po kilometru přijíždím do Zwentendorfu, a odtud jedu podivně se klikatící cestou až k uměle vytvořenému biotopu u Friebritzu. Mám dnes v plánu navštívit ještě umělou zříceninu Hanselburg, ale protože se od východu (což je trochu netypické) ženou černá mračna, měním plán, a odbočuji na Fallbach. V této vsi vyjíždím sklepní uličkou ke gotickému kostelu Sv. Lamberta z přelomu 14./15. století. Je odtud opět skvělý výhled do kraje, hlavně se vyjímají Loosdorfský zámek a kuželovitá Staatzká sklála se zříceninou hradu. Nyní už mě čeká jen příjemný sjezd do Ungerndorfu a 7 km rovinky do Laa. Něco po 17. hodině se přes celnice vracím zpět do Hevlína.
Dojmy z trasy a doplňky:
Celá trasa vede nádhernou zvlněnou krajinou s velkým množstvím vyhlídkových bodů. Silnice všech kategorií jsou ve velice dobrém stavu, vhodné i pro galusky. Uzavřená cesta na kopec Steinmandl byla asi mimořádnost, při mé návštěvě této oblasti v roce 2002 jsem se do obory bez problémů dostal.
Fotky:
;)
;)
;)
;)
;)
