ÚDOLÍM BÍLÉHO POTOKA A PODKOMORSKÝM POLESÍM
| Datum: | 30. dubna / 1. května 2001 |
| Složení výpravy: | Marek, Petr |
| Ušlá vzdálenost / čas: | 1. den 14 km / 4 hod.; 2. den: 29 km / 8 hod. |
| Mapa: | Kartografie č. 34 - Okolí Brna západ |
| Text: | Marek Topič |
| Foto: | Petr Sedláček |
DEN PRVNÍ - CHROUSTOVSKÝM ÚDOLÍM NA ŠMELCOVNU (30. 4. 2001)
Sraz na nádraží v Hevlíně si dáváme k vlaku s odjezdem v 13.59 hod. Kupujeme jízdenky rovnou do dnešního cíle: Zastávky u Brna. V Hrušovanech přestupujeme do vlaku vyzdobeného graffiti. Je to šourák a tak zastavuje v každé zastávce. Ve Střelicích, kde přestupujeme, máme asi 30 minut čas, což využíváme k nákupu. V malé prodejně kousek od nádraží kupujeme chleba, balenou vodu a nějaké konzervy. Vracíme se na nástupiště a ještě asi 10 minut čekáme, než přijede osobák od Brna. Ten je už podstatně obsazenější, tak si ani nesedáme a stojíme na chodbičce. Je to stejně jen asi 10 km, což ubíhá rychle a tak asi v 16.30 vystupujeme na nádraží v Zastávce.
Vydáváme se po červené TZT, která nás vede do kopce kolem sídliště, nemocnice a nakonec rodinných domků ven z města. Jakmile se zástavba města mění na jehličnatý les, scházíme z kopce do Mariánského údolí. Na konci lesa je už připravena hranice na pálení čarodějnic. Pokračujeme loukou a pak překonáváme po kládě potok Bílá Voda. Přes pole se dostáváme k rozcestníku u včelích úlů, pak chvíli stoupáme do kopce a opět scházíme do údolí - tentokráte Chroustovského. Tímto údolím protéká říčka Bobrava, podél níž vede úzká asfaltka. Z prořezaného náletového dříví kolem silnice si vybírám vhodnou turistikou hůl. Jdeme stále po silničce pozvolna se uzavírajícím údolím.
Asi 10 m vpravo od cesty si všímáme lesknoucího plechu na mohutném pařezu. Přicházíme blíže a čteme recesistický nápis, že jde o Hvězdův - tzv. Ruský - pařez, údajně národní kulturní památku. Po chvíli přicházíme k hájovně, kde asfaltová silnička končí. Červená TZT opouští i říčku Bobravu a vede prudkým stoupáním do Domašova. Procházíme vesnicí, rozestavěnou podél silnice s hustým provozem. Teprve u kostela odbočujeme na klidnější komunikaci. Vycházíme ze vsi, přecházíme nad dálnicí D1 a dostáváme se do další vísky jménem Javůrek. Máme už za sebou asi 10 km a tak si říkáme, že se někde tady stavíme na pivko. Jediná hospoda, kolem které procházíme, je ale zrovna z důvodu rekonstrukce zavřená. Jdeme tedy dál bez občerstvení.
Opouštíme vesnici a kocháme se pohledem do údolí Bílého potoka. Po lesní cestě pozvolna scházíme serpentinami dolů. Kousek nad Šmelcovnou si na jedné skále prohlížíme pamětní desku Petra Bezruče, který zde prý se svými přáteli vítával jaro. Přecházíme most přes Bílý potok a chvíli se procházíme mezi bývalými hamry s pěknou zvoničkou. Nalézáme tady i hospodu, ale tato je dnes též zavřená. Tak se vydáváme po modré turist. značce, která vede údolím. Nejprve jdeme po široké lučině, pak míjíme zdroj pitné vody a menší skalní útvary, až se nakonec ocitáme v osadě Lažanský mlýn.
Do třetice všeho dobrého - tady je hospoda otevřená a tak se usazujeme na lavičce před penzionem. Jsou tu jen další dva hosté a i ti po chvíli nasedají na kola a odjíždějí. Dáváme si pivo a potom ještě druhé - po čtrnácti kilometrech si je zasloužíme. Večer se rychle blíží a tak jsme nuceni vydat se hledat vhodné místo k utáboření. Takový hezký plácek nakonec nacházíme na louce, asi 0,5 km za osadou. Stavíme si provizorní přístřešek z igelitové plachty a rozděláváme karimatky. Večeři si ani neděláme, protože dvě piva s brambůrkami nás dostatečně nasytila. Rychle se stmívá a tak rozděláváme spacáky a snažíme se usnout. Z velké dálky se sice ozývá střelba, ale bublající potok nás nakonec bez problémů uspává.
DEN DRUHÝ - KRAJEM POHÁDKY MÁJE (1. 5. 2001)
Ráno se probouzíme docela brzo - vstáváme v 6:15. Na lihovém vařiči si ohříváme párky k snídani. Snídáme, pak balíme věci a kolem půl osmé vyrážíme na druhou část túry. Údolím Bílého potoka vede asfaltová silnička a modrá značka vede stále po ní. Jdeme podél neustále bublajícího potoka, z něhož teď po ránu stoupá pára, jež se v ranním slunci krásně třpytí. Kousek za hájovnou cesta stoupá do kopce a potok na chvíli opouští. Od tohoto místa postupně vzrůstá frekvence chat.
Za chvíli se údolí více rozevírá a tady už je celá chatová osada Prachovna. Také jsou tu dva rybníky, z nichž jeden je vypuštěný. Hrozný pohled se nám naskýtá na množství přejetých žab, které zde v tuto dobu migrují právě do těchto rybníků.
Kolem 8:30 přicházíme na začátek města Veverská Bítýška. Začíná být už docela teplo a tak se převlékáme do šortek. Přicházíme na bítýšské náměstí, kde Bílý potok opouštíme - ten se kousek dál stejně vlévá do Svratky. Měníme barvu turist. značky z modré na červenou. Ta nás vede uličkami města na nábřeží Svratky. Jdeme podél líně tekoucí řeky, jejíž klidnou hladinu na chvíli změní poslední splav před vzdutím do Brněnské přehrady.
Přecházíme silnici, za níž je přístaviště a po zpevněné cestě jdeme mezi přehradní nádrží a rybníkem. Kolem vody vysedává hodně rybářů. Po cca 1,5 km opouštíme vodní plochu a lesní cestou, jež se pak mění v asfaltku, stoupáme k chatové osadě Mečkov. Nakonec asfaltku opouštíme a vcházíme do listnatého lesa, který už je součástí Podkomorského polesí. Pěšinou stoupáme do kopce a na vyhlídce Krnovec si sedáme na lavičku, z níž se kocháme pohledem na přehradu a hrad Veveří. Škoda jen, že je ještě opar a navíc nás oslňuje slunce. Fouká teplý vítr od jihovýchodu, který až sem donáší řev motorek z nedalekého Masarykova okruhu.
Pokračujeme stále po červené kolem kostelíka U Matky Boží a za chvíli už stojíme u brány hradu Veveří. Tento hrad je dlouhodobě uzavřen, mimořádné prohlídky se konají jen 3 x ročně a nejbližší bude přesně za měsíc. Scházíme podél hradeb a míjíme památný strom, jehož větve připomínají rozevřenou náruč. Dole u Veverského potoka se rozhodujeme na dalším směru naší cesty. Nakonec se vydáváme po silnici zpátky k přehradní nádrži až k zřícenému mostu, který se kdysi klenul přes vodní hladinu. Dnes po něm zbyla jen část mostovky na protějším břehu a zhruba uprostřed vodní plochy zbytek pilíře s křížem.
Po rušné silnici jdeme potom ještě asi 1 km a u autocampingu Obora si znovu vyhledáváme turistickou značku, nyní zelené barvy. Je tady pokáceno několik stromů, na nichž asi byly značky nakresleny a tak se raději radíme s turistou, který právě po zelené přišel. Upozorňuje nás na velký kopec, který nás čeká. Výstup na 415 m vysokou Vrtačku nám dává opravdu zabrat. Petr v nejprudším stoupání trošku "odpadá" a tak na něm v místě, kde se k naší cestě přidává též lyžařská trasa, chvíli čekám. Odtud už pak pohodlnou lesní cestou přicházíme k Ríšově studánce.
Jako jedni z mnoha, také my si toto místo vybíráme k odpočinku - nabíráme si studenou vodu a svačíme. Tímto místem procházejí hned tři turistické trasy a k tomu ještě jedna pro cyklisty, zvaná Brněnské kolečko. Po půlhodinové pauze se vydáváme dále po zelené. Přes Lipový vrch s vysílačem přicházíme k další studánce pojmenované dle postavy z Mrštíkovy Pohádky Máje - Helenčině. I tato je v obležení turistů, kterých dnešní pěkný den vylákal do přírody opravdu hodně.
Žebětínským polesím se pozvolna blížíme k Masarykovu okruhu. Z řevu motorů nás už i bolí hlava. Zelená TZT vede přímo areálem automotodromu - nejprve podcházíme závodní trať, pak jdeme silnicí mezi tribunou a golfovým hřištěm. Procházíme vrátnicí a dalším podchodem se dostáváme k hlavní tribuně nad cílovou rovinkou. Chvíli pozorujeme jezdce, kteří zde trénují na sobotní závod a pak toto přírodě vzdálené místo raději opouštíme.
Nejprve po široké silnici a pak po lesní pěšině přicházíme na Kývalku. Přecházíme dálnici a po lesní cestě se dostáváme na rozcestí "U vodárny", kde si u potůčku na louce ohříváme oběd (konzervu guláše). Dost nás už bolí nohy a tak se nám na posledních 5 km nějak nechce. Nakonec se přece jen zvedáme a po lesních cestách pozvolným tempem docházíme na kopec nad Střelicemi. Kolem zahrádek potom scházíme dolů k nádraží.
Kupujeme jízdenku a jelikož do příjezdu našeho vlaku zbývá ještě necelá hodina, jdeme si sednout do nedaleké hospody. Ze Střelic odjíždíme spojem v 15:45, v Hrušovanech přestupujeme a v 17:40 se v Hevlíně rozcházíme domů.
Sraz na nádraží v Hevlíně si dáváme k vlaku s odjezdem v 13.59 hod. Kupujeme jízdenky rovnou do dnešního cíle: Zastávky u Brna. V Hrušovanech přestupujeme do vlaku vyzdobeného graffiti. Je to šourák a tak zastavuje v každé zastávce. Ve Střelicích, kde přestupujeme, máme asi 30 minut čas, což využíváme k nákupu. V malé prodejně kousek od nádraží kupujeme chleba, balenou vodu a nějaké konzervy. Vracíme se na nástupiště a ještě asi 10 minut čekáme, než přijede osobák od Brna. Ten je už podstatně obsazenější, tak si ani nesedáme a stojíme na chodbičce. Je to stejně jen asi 10 km, což ubíhá rychle a tak asi v 16.30 vystupujeme na nádraží v Zastávce.
Vydáváme se po červené TZT, která nás vede do kopce kolem sídliště, nemocnice a nakonec rodinných domků ven z města. Jakmile se zástavba města mění na jehličnatý les, scházíme z kopce do Mariánského údolí. Na konci lesa je už připravena hranice na pálení čarodějnic. Pokračujeme loukou a pak překonáváme po kládě potok Bílá Voda. Přes pole se dostáváme k rozcestníku u včelích úlů, pak chvíli stoupáme do kopce a opět scházíme do údolí - tentokráte Chroustovského. Tímto údolím protéká říčka Bobrava, podél níž vede úzká asfaltka. Z prořezaného náletového dříví kolem silnice si vybírám vhodnou turistikou hůl. Jdeme stále po silničce pozvolna se uzavírajícím údolím.
Asi 10 m vpravo od cesty si všímáme lesknoucího plechu na mohutném pařezu. Přicházíme blíže a čteme recesistický nápis, že jde o Hvězdův - tzv. Ruský - pařez, údajně národní kulturní památku. Po chvíli přicházíme k hájovně, kde asfaltová silnička končí. Červená TZT opouští i říčku Bobravu a vede prudkým stoupáním do Domašova. Procházíme vesnicí, rozestavěnou podél silnice s hustým provozem. Teprve u kostela odbočujeme na klidnější komunikaci. Vycházíme ze vsi, přecházíme nad dálnicí D1 a dostáváme se do další vísky jménem Javůrek. Máme už za sebou asi 10 km a tak si říkáme, že se někde tady stavíme na pivko. Jediná hospoda, kolem které procházíme, je ale zrovna z důvodu rekonstrukce zavřená. Jdeme tedy dál bez občerstvení.
Opouštíme vesnici a kocháme se pohledem do údolí Bílého potoka. Po lesní cestě pozvolna scházíme serpentinami dolů. Kousek nad Šmelcovnou si na jedné skále prohlížíme pamětní desku Petra Bezruče, který zde prý se svými přáteli vítával jaro. Přecházíme most přes Bílý potok a chvíli se procházíme mezi bývalými hamry s pěknou zvoničkou. Nalézáme tady i hospodu, ale tato je dnes též zavřená. Tak se vydáváme po modré turist. značce, která vede údolím. Nejprve jdeme po široké lučině, pak míjíme zdroj pitné vody a menší skalní útvary, až se nakonec ocitáme v osadě Lažanský mlýn.
Do třetice všeho dobrého - tady je hospoda otevřená a tak se usazujeme na lavičce před penzionem. Jsou tu jen další dva hosté a i ti po chvíli nasedají na kola a odjíždějí. Dáváme si pivo a potom ještě druhé - po čtrnácti kilometrech si je zasloužíme. Večer se rychle blíží a tak jsme nuceni vydat se hledat vhodné místo k utáboření. Takový hezký plácek nakonec nacházíme na louce, asi 0,5 km za osadou. Stavíme si provizorní přístřešek z igelitové plachty a rozděláváme karimatky. Večeři si ani neděláme, protože dvě piva s brambůrkami nás dostatečně nasytila. Rychle se stmívá a tak rozděláváme spacáky a snažíme se usnout. Z velké dálky se sice ozývá střelba, ale bublající potok nás nakonec bez problémů uspává.
DEN DRUHÝ - KRAJEM POHÁDKY MÁJE (1. 5. 2001)
Ráno se probouzíme docela brzo - vstáváme v 6:15. Na lihovém vařiči si ohříváme párky k snídani. Snídáme, pak balíme věci a kolem půl osmé vyrážíme na druhou část túry. Údolím Bílého potoka vede asfaltová silnička a modrá značka vede stále po ní. Jdeme podél neustále bublajícího potoka, z něhož teď po ránu stoupá pára, jež se v ranním slunci krásně třpytí. Kousek za hájovnou cesta stoupá do kopce a potok na chvíli opouští. Od tohoto místa postupně vzrůstá frekvence chat.
Za chvíli se údolí více rozevírá a tady už je celá chatová osada Prachovna. Také jsou tu dva rybníky, z nichž jeden je vypuštěný. Hrozný pohled se nám naskýtá na množství přejetých žab, které zde v tuto dobu migrují právě do těchto rybníků.
Kolem 8:30 přicházíme na začátek města Veverská Bítýška. Začíná být už docela teplo a tak se převlékáme do šortek. Přicházíme na bítýšské náměstí, kde Bílý potok opouštíme - ten se kousek dál stejně vlévá do Svratky. Měníme barvu turist. značky z modré na červenou. Ta nás vede uličkami města na nábřeží Svratky. Jdeme podél líně tekoucí řeky, jejíž klidnou hladinu na chvíli změní poslední splav před vzdutím do Brněnské přehrady.
Přecházíme silnici, za níž je přístaviště a po zpevněné cestě jdeme mezi přehradní nádrží a rybníkem. Kolem vody vysedává hodně rybářů. Po cca 1,5 km opouštíme vodní plochu a lesní cestou, jež se pak mění v asfaltku, stoupáme k chatové osadě Mečkov. Nakonec asfaltku opouštíme a vcházíme do listnatého lesa, který už je součástí Podkomorského polesí. Pěšinou stoupáme do kopce a na vyhlídce Krnovec si sedáme na lavičku, z níž se kocháme pohledem na přehradu a hrad Veveří. Škoda jen, že je ještě opar a navíc nás oslňuje slunce. Fouká teplý vítr od jihovýchodu, který až sem donáší řev motorek z nedalekého Masarykova okruhu.
Pokračujeme stále po červené kolem kostelíka U Matky Boží a za chvíli už stojíme u brány hradu Veveří. Tento hrad je dlouhodobě uzavřen, mimořádné prohlídky se konají jen 3 x ročně a nejbližší bude přesně za měsíc. Scházíme podél hradeb a míjíme památný strom, jehož větve připomínají rozevřenou náruč. Dole u Veverského potoka se rozhodujeme na dalším směru naší cesty. Nakonec se vydáváme po silnici zpátky k přehradní nádrži až k zřícenému mostu, který se kdysi klenul přes vodní hladinu. Dnes po něm zbyla jen část mostovky na protějším břehu a zhruba uprostřed vodní plochy zbytek pilíře s křížem.
Po rušné silnici jdeme potom ještě asi 1 km a u autocampingu Obora si znovu vyhledáváme turistickou značku, nyní zelené barvy. Je tady pokáceno několik stromů, na nichž asi byly značky nakresleny a tak se raději radíme s turistou, který právě po zelené přišel. Upozorňuje nás na velký kopec, který nás čeká. Výstup na 415 m vysokou Vrtačku nám dává opravdu zabrat. Petr v nejprudším stoupání trošku "odpadá" a tak na něm v místě, kde se k naší cestě přidává též lyžařská trasa, chvíli čekám. Odtud už pak pohodlnou lesní cestou přicházíme k Ríšově studánce.
Jako jedni z mnoha, také my si toto místo vybíráme k odpočinku - nabíráme si studenou vodu a svačíme. Tímto místem procházejí hned tři turistické trasy a k tomu ještě jedna pro cyklisty, zvaná Brněnské kolečko. Po půlhodinové pauze se vydáváme dále po zelené. Přes Lipový vrch s vysílačem přicházíme k další studánce pojmenované dle postavy z Mrštíkovy Pohádky Máje - Helenčině. I tato je v obležení turistů, kterých dnešní pěkný den vylákal do přírody opravdu hodně.
Žebětínským polesím se pozvolna blížíme k Masarykovu okruhu. Z řevu motorů nás už i bolí hlava. Zelená TZT vede přímo areálem automotodromu - nejprve podcházíme závodní trať, pak jdeme silnicí mezi tribunou a golfovým hřištěm. Procházíme vrátnicí a dalším podchodem se dostáváme k hlavní tribuně nad cílovou rovinkou. Chvíli pozorujeme jezdce, kteří zde trénují na sobotní závod a pak toto přírodě vzdálené místo raději opouštíme.
Nejprve po široké silnici a pak po lesní pěšině přicházíme na Kývalku. Přecházíme dálnici a po lesní cestě se dostáváme na rozcestí "U vodárny", kde si u potůčku na louce ohříváme oběd (konzervu guláše). Dost nás už bolí nohy a tak se nám na posledních 5 km nějak nechce. Nakonec se přece jen zvedáme a po lesních cestách pozvolným tempem docházíme na kopec nad Střelicemi. Kolem zahrádek potom scházíme dolů k nádraží.
Kupujeme jízdenku a jelikož do příjezdu našeho vlaku zbývá ještě necelá hodina, jdeme si sednout do nedaleké hospody. Ze Střelic odjíždíme spojem v 15:45, v Hrušovanech přestupujeme a v 17:40 se v Hevlíně rozcházíme domů.
Fotky:
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
