PO JANTAROVÉ STEZCE DO BRNA
| Datum: | 29. dubna 2001 |
| Složení výpravy: | Marek |
| Ujetá vzdálenost (TRP): | 149,07 km |
| Čistý čas jízdy (STP): | 7:54:12 h |
| Hrubý čas jízdy: | 10 h |
| Průměrná rychlost (AVS): | 18,85 km/h |
| Mapa: | Cyklistická stezka Brno - Laa/Thaya (infomapa, AHW reklama) |
| Text & foto: | Marek Topič |
Loni v září byla v nedalekém Novém Přerově slavnostně otevřena dálková cyklotrasa: Jantarová stezka. Dnes se po
této cyklostezce číslo 4 vydám i já. Je to můj první významnější výlet po zimní přestávce, takže tomu bude odpovídat
rekreační tempo jízdy.
Na cestu se vydávám krátce po 8. hodině ranní. Stavuji se pro foťák a pak kolem nádraží a ČOV opouštím Hevlín po nově vyasfaltované silničce. Za chvíli přijíždím na bývalou signálku a u směrové tabule si nuluji cyklocomputer. Do Brna to má být 68 km - no, uvidíme.
Signálka se hned stáčí k severu, takže mi do očí přestává svítit slunce, které je z rána celkem nízko. Na obloze ani mráček, zmoknutí dnes nehrozí, obavy mám ale z větru, který (zatím jen slabě) fouká od jihovýchodu. Silničkou uprostřed polí se po pár minutách dostávám ke křižovatce u Trávního dvora, za níž mě čeká mírné stoupání a pak podél větrolamu přijíždím k železniční trati. Jedu v její těsné blízkosti až k železniční zastávce Jevišovka, kde přejíždím řeku Dyji po dřevěněném mostu. Za ním se stezka stáčí na jihovýchod a to se mi jede trošku hůř, ačkoli vítr fouká zatím jen slabě. Za ostrou zatáčkou mě příjemně překvapuje nový povrch asfaltky. Po této nové cestě jedu až do Nového Přerova a musím uznat, že je to jiná jízda, než po výmolech, jaké tu byly loni.
Potkávám tu také první cyklisty, kteří jedou opačným směrem. U hřbitova opouštím býv. signálku a odbočuji do téměř liduprázdné přerovské ulice. Všímám si, že zde kromě cyklistické trasy vede i stezka vinařská. Po dalších dvou kilometrech míjím nádraží Novosedly a pak projíždím stejnojmennou obcí. Asi po 1,5 km přijíždím ke křižovatce se silnicí č. 414 a pak podél vinohradů do Brodu nad Dyjí. Zde musím prudce brzdit, protože si až na poslední chvíli všímám, že škodovka přijíždějící od Dol. Dunajovic má přednost v jízdě. Vše nakonec dopadá dobře a tak mohu pokračovat dál.
Za obcí přejíždím po mostě přes začátek Mušovské vodní nádrže, jejíž břehy jsou dnes obleženy rybáři. Mám tady možnost si cestu trošku zkrátit podél hráze, ale povrch cesty se mi zdá moc rozbitý a tak do Pasohlávek jedu po klasické silnici. Dále následuje křižovatka se silnicí I. třídy E-461, pak most přes řeku Jihlavu a obec Ivaň. Nyní už vítr zase o něco více zesiluje - vane od JV a v tuto chvíli mi duje do boku. Projíždím Vranovicemi a pak měním směr více k severu. Do Přísnotic a Žabčic se mi už jede dobře, protože vítr mi teď fouká přímo do zad.
Za Žabčicemi už jedu po sólo cyklostezce, tedy po nové asfaltce bez provozu aut. Projíždím kolem ohrady s koňmi, blížím se k čističce odpadních vod, a podél řeky Svratky dojíždím do městečka Židlochovice. Zde si dávám asi 5 minut pauzu u známého mostu přes řeku.
V 11 hodin se vydávám přes náměstí a podél bytovek a zahrádek pod Novými horami opouštím Židlochovic. Po hlavní silnici se kousek vracím k říčce Litavě, na další úsek nově vybudované cyklostezky. Tato kopíruje vodní tok až do Blučiny, kde končí a odtud je nutno jet opět po klasické silnici.
Přes Opatovice a Rajhradice se blížím k Rebešovicím, jež se mi z dálky jeví jako satelitní městečko, ale když vyjíždím kopeček v obci (asi nejvýznamnější "kopec" na celé trase) zjišťuji, že je tu i klasická zástavba. Z Rebešovic sjíždím téměř až k dálnici D2, kde odbočuji na další nově vybudovaný úsek stezky. Přejíždím úzký dřevěný mostík, pak jedu chvíli kolem větrolamu a nakonec se cestou uprostřed pole dostávám až k areálu ČOV v Modřicích.
Provoz cyklistů je tu už hodně hustý a to hlavně proto, že jde snad o jedinou cestu vhodnou pro cyklisty z Modřic na jih. Samotnému městu Modřice se vyhýbám, projíždím jen okolo zdejšího nákupního centra Olympia. Značení v těchto místech trošku chybí, což způsobuje, že omylem zajíždím k jezu u soutoku Svratky a Svitavy. Zřejmě tudy stezka v budoucnu povede, ale zatím je ve výstavbě a tak se dnes musím kousek vrátit.
Asi kilometrový úsek mezi Přízřenicemi a Dolními Heršpicemi absolvuji po klasické státní silnici, abych se pak u Shopping parku opět vrátil na stezku podél řeky Svratky. Odtud už pak přes jižní předměstí Brna přijíždím pěknou silničkou až do centra města. Podjíždím železniční most na Poříčí, chvíli čekám na zelenou na křižovatce s Heršpickou ulicí a pak po Nových Sadech dojíždím krátce před 12. hodinou pod Petrov.
Na tachometru mám 72 km, tedy jen o 4 více než bylo na směrové tabuli v Hevlíně. Původně jsem plánoval, že bych projel po dalších cyklostezkách až k přehradě, ale vzhledem k sílícímu JV větru toto ruším. Centrum Brna dobře znám a tak nemá cenu zde objevovat něco nového. Navíc jezdit po Brně na kole je hodně o nervy, někdy i o zdraví. Tak si jedu jen koupit pizzu na Josefskou a pak se vracím zpátky na jižní předměstí. Vybírám si lavičku nedaleko Svratky a asi hodinu odpočívám.
Kolem 13. hodiny se vydávám na zpáteční cestu. Jedu prakticky shodnou cestou, ale s podstatně větším úsilím proti silnému větru. Na otevřených úsecích se mi nedaří jet rychleji než 15 km/h a také musím mnohem častěji odpočívat. Jedinou změnu na zpáteční cestě dělám v Pasohlávkách, kde místo do Brodu nad Dyjí jedu přes Drhnolec a Jevišovku. Nakonec se dostávám na bývalou signálku a po ní se něco kolem 18. hodině "plazím" až do Hevlína.
Dojmy z trasy:
Celý úsek má rovinatý a nenáročný terén, vhodný pro všechny typy kol. I nadále se budují nové úseky bez provozu automobilů a také cyklistická odpočívadla. Bohužel mnohá z nich už jsou i rozkradena (Jevišovka). Zklamáním je i trochu nižší koncentrace zajímavých lokalit. Citelná je rovněž absence lesů a větrolamů ve větrných dnech.
Na cestu se vydávám krátce po 8. hodině ranní. Stavuji se pro foťák a pak kolem nádraží a ČOV opouštím Hevlín po nově vyasfaltované silničce. Za chvíli přijíždím na bývalou signálku a u směrové tabule si nuluji cyklocomputer. Do Brna to má být 68 km - no, uvidíme.
Signálka se hned stáčí k severu, takže mi do očí přestává svítit slunce, které je z rána celkem nízko. Na obloze ani mráček, zmoknutí dnes nehrozí, obavy mám ale z větru, který (zatím jen slabě) fouká od jihovýchodu. Silničkou uprostřed polí se po pár minutách dostávám ke křižovatce u Trávního dvora, za níž mě čeká mírné stoupání a pak podél větrolamu přijíždím k železniční trati. Jedu v její těsné blízkosti až k železniční zastávce Jevišovka, kde přejíždím řeku Dyji po dřevěněném mostu. Za ním se stezka stáčí na jihovýchod a to se mi jede trošku hůř, ačkoli vítr fouká zatím jen slabě. Za ostrou zatáčkou mě příjemně překvapuje nový povrch asfaltky. Po této nové cestě jedu až do Nového Přerova a musím uznat, že je to jiná jízda, než po výmolech, jaké tu byly loni.
Potkávám tu také první cyklisty, kteří jedou opačným směrem. U hřbitova opouštím býv. signálku a odbočuji do téměř liduprázdné přerovské ulice. Všímám si, že zde kromě cyklistické trasy vede i stezka vinařská. Po dalších dvou kilometrech míjím nádraží Novosedly a pak projíždím stejnojmennou obcí. Asi po 1,5 km přijíždím ke křižovatce se silnicí č. 414 a pak podél vinohradů do Brodu nad Dyjí. Zde musím prudce brzdit, protože si až na poslední chvíli všímám, že škodovka přijíždějící od Dol. Dunajovic má přednost v jízdě. Vše nakonec dopadá dobře a tak mohu pokračovat dál.
Za obcí přejíždím po mostě přes začátek Mušovské vodní nádrže, jejíž břehy jsou dnes obleženy rybáři. Mám tady možnost si cestu trošku zkrátit podél hráze, ale povrch cesty se mi zdá moc rozbitý a tak do Pasohlávek jedu po klasické silnici. Dále následuje křižovatka se silnicí I. třídy E-461, pak most přes řeku Jihlavu a obec Ivaň. Nyní už vítr zase o něco více zesiluje - vane od JV a v tuto chvíli mi duje do boku. Projíždím Vranovicemi a pak měním směr více k severu. Do Přísnotic a Žabčic se mi už jede dobře, protože vítr mi teď fouká přímo do zad.
Za Žabčicemi už jedu po sólo cyklostezce, tedy po nové asfaltce bez provozu aut. Projíždím kolem ohrady s koňmi, blížím se k čističce odpadních vod, a podél řeky Svratky dojíždím do městečka Židlochovice. Zde si dávám asi 5 minut pauzu u známého mostu přes řeku.
V 11 hodin se vydávám přes náměstí a podél bytovek a zahrádek pod Novými horami opouštím Židlochovic. Po hlavní silnici se kousek vracím k říčce Litavě, na další úsek nově vybudované cyklostezky. Tato kopíruje vodní tok až do Blučiny, kde končí a odtud je nutno jet opět po klasické silnici.
Přes Opatovice a Rajhradice se blížím k Rebešovicím, jež se mi z dálky jeví jako satelitní městečko, ale když vyjíždím kopeček v obci (asi nejvýznamnější "kopec" na celé trase) zjišťuji, že je tu i klasická zástavba. Z Rebešovic sjíždím téměř až k dálnici D2, kde odbočuji na další nově vybudovaný úsek stezky. Přejíždím úzký dřevěný mostík, pak jedu chvíli kolem větrolamu a nakonec se cestou uprostřed pole dostávám až k areálu ČOV v Modřicích.
Provoz cyklistů je tu už hodně hustý a to hlavně proto, že jde snad o jedinou cestu vhodnou pro cyklisty z Modřic na jih. Samotnému městu Modřice se vyhýbám, projíždím jen okolo zdejšího nákupního centra Olympia. Značení v těchto místech trošku chybí, což způsobuje, že omylem zajíždím k jezu u soutoku Svratky a Svitavy. Zřejmě tudy stezka v budoucnu povede, ale zatím je ve výstavbě a tak se dnes musím kousek vrátit.
Asi kilometrový úsek mezi Přízřenicemi a Dolními Heršpicemi absolvuji po klasické státní silnici, abych se pak u Shopping parku opět vrátil na stezku podél řeky Svratky. Odtud už pak přes jižní předměstí Brna přijíždím pěknou silničkou až do centra města. Podjíždím železniční most na Poříčí, chvíli čekám na zelenou na křižovatce s Heršpickou ulicí a pak po Nových Sadech dojíždím krátce před 12. hodinou pod Petrov.
Na tachometru mám 72 km, tedy jen o 4 více než bylo na směrové tabuli v Hevlíně. Původně jsem plánoval, že bych projel po dalších cyklostezkách až k přehradě, ale vzhledem k sílícímu JV větru toto ruším. Centrum Brna dobře znám a tak nemá cenu zde objevovat něco nového. Navíc jezdit po Brně na kole je hodně o nervy, někdy i o zdraví. Tak si jedu jen koupit pizzu na Josefskou a pak se vracím zpátky na jižní předměstí. Vybírám si lavičku nedaleko Svratky a asi hodinu odpočívám.
Kolem 13. hodiny se vydávám na zpáteční cestu. Jedu prakticky shodnou cestou, ale s podstatně větším úsilím proti silnému větru. Na otevřených úsecích se mi nedaří jet rychleji než 15 km/h a také musím mnohem častěji odpočívat. Jedinou změnu na zpáteční cestě dělám v Pasohlávkách, kde místo do Brodu nad Dyjí jedu přes Drhnolec a Jevišovku. Nakonec se dostávám na bývalou signálku a po ní se něco kolem 18. hodině "plazím" až do Hevlína.
Dojmy z trasy:
Celý úsek má rovinatý a nenáročný terén, vhodný pro všechny typy kol. I nadále se budují nové úseky bez provozu automobilů a také cyklistická odpočívadla. Bohužel mnohá z nich už jsou i rozkradena (Jevišovka). Zklamáním je i trochu nižší koncentrace zajímavých lokalit. Citelná je rovněž absence lesů a větrolamů ve větrných dnech.
Fotky:
;)
;)
;)
;)
